Já pisálek: Část první - Já a psaní

15. července 2014 v 11:59 | Denisa Kwapulińská |  O mně

1) Moje začátky
rozepiš se o tom, jak jsi začal/a s psaním.
- co tě k tomu vedlo?
- kolik ti bylo?
- a co tvoje ÚPLNĚ první příběh/y? Byly vůbec sepsané, nebo jen ležely v tvé hlavě?
- o čem jsi psala?

K psaní mě jednoznačně inspiroval počátek čtení fantasy knížek. Ve svém dětství jsem totiž byla ten typ co bazíruje na encyklopediích, ale jakmile jsem se dostala ke své první knize která nebyla čistě faktová, nadchla jsem se. Už jenom proto že jsem začínala s Harrym Potterem. V té době jsem hrozně milovala draky a trochu mi vadilo že jsou ve většině knížek, které jsem tehdy přečetla, prezentována jako nebezpečná a zlá stvoření (např. Šmak z Hobita). Rozhodla jsem se tedy, že stvořím vlastní fantazijní svět obývaný draky všech druhů, žijících ve vlastní dračí společnosti. To ale bylo až trochu později, zhruba tak v osmé třídě základní školy.
Co se týče dalších příběhů, byly to spíš fanfikce se kterými pokračuji až do dneška. Hodně z nich bylo založeno na nějakých anime, některé na knížkách či filmech. Například: Odhalení, což je Yu Yu Hakusho fanfikce, kterou jsem zatím jako jedinou dopsala.


2) Moje první příběhy
- Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
- Dokončil/a jsi ho?
- O čem byl?
- Co tě vedlo k tomu, že jsi ho sepsal/a a nenechal/a jen tak povalovat ve své hlavě?
- Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku

Jak už jsem se zmiňovala výše, můj první příběh se týkal draků. Nazvala jsem ho Ermorath, vlastně ani sama nevím z čeho ten název vznikl, prostě se mi líbilo jak to zní. Ke zveřejnění jsem se nikdy nedostala, vlastně jsem ho nikdy pořádně ani celý nesepsala, i když ho mám stále otevřený. Příběh byl zpočátku dost naivní, ale časem jsem ho neustále pozměňovala až do nynější verze, kdy by vlastně mělo jít o dívku vychovanou draky, řešení problémů mezi draky a lidmi, dědictví dračích vládců a samozřejmě zlo které se nad tím vším pomalu stahuje.
I když ho nemám sepsaný, všechny základní dějové linky, postavy, tvory atd. mám uložené v počítači, protože mám zaprvé: velice špatnou paměť, za druhé: můj múzák je příliš aktivní, takže bych to v té záplavě inspirace ztratila, a za třetí: kdybych si to nevypsala praskla by mi hlava XD

Ukázka:
Nad vzdáleným obzorem se vyhouplo ranní slunce a ozářilo vchod do jeskyně v úpatí Dračích hor a Severního výběžku jež oddělují travnatými pláněmi porostlý Ermorath od nehostinné Varsy. Z útrob se vynořila mladá dívka, opatrně se rozhlédla a pro jistotu si ještě jednou zkontrolovala řemínek od toulce ve kterém bylo zhruba deset šípů s barevnými pírky. Nechtěla o ně přijít jelikož ji dalo mnoho práce je vyrobit.
"Karen," ozvalo se za ní hlubokým, chraplavým hlasem. Dívka sebou nepatrně trhla; opouštěla ho v domění že ještě spí, ale jak je vidno jeho dokonalé smysly nepřelstí ani svým trénovaným našlapováním.
"Ano?" ohlédla se.
"Pokud jdeš na lov, vyvaruj se..."
"Já vím!" přerušila ho mírně zvýšeným hlasem.
"Promiň," vzdychl a lehce nemotorně se postavil, "stále si nemohu zvyknout na to že vy lidé dospíváte rychleji," udělal několik těžkopádných a dunivých kroků vpřed.
"Nic se neděje," pohlédla do jeho žlutozelených jakoby kočičích očí. Viděla v nich krom starostlivosti i téměř rodičovskou pýchu, což bylo nejspíš normální když ji vychovával už dobrých patnáct let.
"Jak se tak dívám," sklonil se a vzhlédl na oblohu, paprsky slunce se zazrcadlily na jeho šedočerných šupinách, "dnes bude velmi dobrý den," usmál se, přičemž vystavil na odiv svůj nebezpečný chrup, "máš něco v plánu krom obstarání snídaně?"
"Ani ne," zamyslela se krátce, vlastně ani příliš nepřemýšlela nad tím co by mohla po zbytek dne dělat.
"Dobře, navrhuji abychom šli navštívit Staršího, už dlouho jsme nebyli u Stínu a rád bych mu předal informace které jsem zjistil."
Karen se rozzářily oči, znamenalo to že se po dlouhé době proletí na jeho zádech a ona přímo milovala ten svištící vítr kolem hlavy, zároveň se také těšila na setkání s ostatními draky. Stín bylo místo kde se všichni z Ermorathu pravidelně scházeli a naslouchali nejmoudřejšímu z nich, Staršímu. "Sarlaku, dnes je den schůze?" zeptala se ho s neskrývaným nadšením.
"Ano je, jestli chceš můžeš si zase hrát s Gerrem a Terenem, budou štěstím bez sebe," přikývl. Gerr a Teren byli nejmladší mláďata, ještě neuměla chrlit oheň a ani létat takže se nemohla účastnit honiček s ostatními po pláních, proto jim přišla společnost Karen víc než vhod.
"Výborně, minule mi dali co proto takže jim to dneska pěkně vrátím!" usmála se odhodlaně. Hrála si s nimi strašně ráda a občas ji mrzelo že se nenarodila jako drak ale jako člověk. Mohla by se sama prohánět mezi mraky, užívat si vyhlídky a provádět všelijakou krkolomnou vzdušnou akrobacii, chrlila by oheň, ale hlavně by mezi nimi tolik nevyčnívala. Sarlak ji už od jejího útlého mládí brával na pravidelná dračí setkání takže s nimi byla neustále v kontaktu, narozdíl od lidí. S temi se vídala jen málokdy, většinou když se snažila rozřešit nějaký závažný problém. A problémů mezi draky a lidmi rozhodně nebylo pomálu, posledních pár let vznikaly velmi často. Bylo však pravdou že díky tomu ji ostatní lidé, hlavně zalianští měšťané, považovali v této problematice za důvěryhodnou. Žila mezi draky a znala je lépe než kterýkoliv jiný člověk na Arswälu.
"Při setkání bude rozhodně co řešit, myslím že opět dostaneš něco na starost," zachmuřil se. Nezamlouvalo se mu co se v poslední době dělo v jeho domovině, vypadalo to jako by se schylovalo k něčemu velkému.
"Nějaký nový problém? Co se zase stalo?" zamračila se, to jakým tónem to řekl se ji příliš nelíbilo. Instinktivně vycítila nějaké závažné problémy.
"To probereme cestou tam, teď už by jsi měla vyrazit na lov ať chytíš něco kloudného," popohnal ji a konečně se i on sám vysoukal ven. Roztáhl svá mohutná kožovitá křídla a několikrát s nimi cvičně máchl, před několika týdny totiž utrpěl drobná zranění která mu nedovolovala nějakou dobu létat.
"No dobře," přikývla lehce neochotně a zamířila ke skalám za jeskynní.
Skalnaté hory byly jediným místem kde byla schopna něco ulovit, Ermorathské pláně se totiž rozléhaly několik kilometrů na všechny strany a zvířata zde žijící by ji buďto spatřila dříve než by byla schopna zaútočit a nebo by proti nim se svými šípy neměla šanci. Například pancéřnatci, výjma draků největší a nejmohutnější stvoření Ermorathu. Předtím než definitivně zmizela ve spleti skalnatých výběžků, proláklin a průchozů, se naposledy podívala směrem kde byl Sarlak. Ten už teď mával křídly čím dál tím rychleji, až se nakonec vznesl a zamířil vysoko vzhůru aby mohl přeletět vrcholky Dračích hor. Za nimi se nacházela Varza a její teplé prameny u Dvojčat, stále aktivních sopek, bylo to místo kam pravidelně létali ermoratští, varzští, zalianští, lóridští a další draci pít. To místo pro ně bylo přímo životně důležité, bez ohřívané vody by mohli ztratit schopnost chrlit oheň; jedinou vyjímkou byli draci severští, žijící v Alrenonu, a také ti mořští.


3) Kniha vs. povídka
- téměř všichni svým (a někdy i nejenom těm) prvním literárním pokusům říkají "moje kniha" máš/měl(a) jsi to taky tak?
- označujete své příběhy za "knihy" ještě teď, nebo už jste přešli k označení "povídka"?
- píšete kromě blogových povídek i nějaké jiné, nezveřejněné, kterým s nadsázkou (nebo bez ní) říkáte kniha?
- je to dost blbá otázka, jelikož v 90% zní odpověď ano - chtěli byste vydat knihu?
- jestli jsi na předchozí otázku odpověděl/a ANO, o čem by vaše kniha měla být? chtěly byste nějakou povídku z blogu přepracovat jako knihu?

Ano, vlastně i Ermorath byl zprvu projekt na pětidílnou sérii, ale zatím jsem se nedopracovala ani k dokončení té první. XD Jinak co se týče toho dneška, mám nějaké projekty, které mám u sebe označené jako knihy, a které bych jednou doopravdy chtěla vydat, a další projekty, které spíš jako povídky jelikož jsou kratší. Některé z těch povídkových bych ráda zveřejnila na blogu jiné bych ráda například poslala do soutěží.
Co se týče mých soukromých ,,knižních,, projektů. Mám od každého trošku. Upíří akčňárnu, fantasy bojovku plnou démonů a lidí se speciálními schopnostmi, sci-fi survival game (tedy hru o přežití), psychologické drama. Jak už jsem psala, můj múzák je nepředvídatelný a velice plodný XD A tím jestli bych nějakou blogovku chtěla přepracovat do knižní podoby nevím, možná Smaragdový meč, který má potenciál ale musel by si projít mnoha změnami.


4) Fanfikce
- Co si o fanfiction myslíš? Je to pouze příběhy psané někým, kdo nemá dost originality vymyslet něco vlastního či je to odvážný pokus napodobit dokonalost nějaké knihy?
- psal(a)/píšeš nějaké fanfikce? Na co?
- máš nějakou oblíbenou FF, kterou čteš?

Myslím si že fanfikce jsou pro začínající autory velice vhodné. Nejen že si na nich můžou ozkoušet různé žánry, ale dokonce si i vybrat co je nejvíc baví a vypracovat si svůj vlastní styl. Vypíšou se a vytříbí. Protože pokud se chce někdo opravdu věnovat psaní, je tu dost nízká šance že se svou prvotinou bez nějakých předchozích zkušeností vůbec uspěje.
Většina mé tvorby je FF žánrů. Napsala jsem fanfikce snad na všechny své oblibené anime, ale většinou jsem je bohužel nedokončila. Teď akorát pokračuju s Naruto fanfikcí: Charllee team a fanfikcí na Thora/Avengers: Oheň a led.
Mám hodně oblíbených FF, ale teď čtu Lokiho nekromantku a Yumiko Diary.


5) Žánr
- Jaký žánr příběhů obvykle píšeš?
- Držíš se striktně jednoho žánru, či žánry střídáš?
- Je nějaký žánr který vysloveně nemáš rád/a?
- Co mísení žánru, děláš to často, že spojíš několik žánrů dohromady?
- Většina lidí píše stejný žánr, který nejraději čte - a poslední dobou je velmi oblíbený dystopický žánr. Napsal/a jsi někdy nějakou dystopii či se k tomu chystáš?

Co se týče žánrů, mám hodně ráda fantasy a toho se taky většinou držím. Ať už je to klasika s kouzly a meči nebo urban-fantasy s upíry, nicméně nemám nic proti jiným žánrům, takže mám ve svém repertoáru i jiné. Ono je to někdy docela osvěžující se po těch x dnech kouzlení a zabíjení všelijakých monster vydat třeba do vesmíru, nebo se naopak zamotat do psychologického rozboru či si trochu zastrašit. Nicméně, existuje žánr kterému se dost vyhýbám a tou je romantika, netvrdím že v mých příbězích žádná není, ale příběhy čistě romantického založení mě nebaví, a tak je ani nepíšu.
Dystopie. No, vlastně jsem jednu vymyslela. Thanosovo hřiště, což je ještě mix hry o přežití a sci-fi. Chystám se ji psát, ale svým založením bude spíš pro dospělé čtenáře.


6) Básně
- A co básně? Napsal/a jsi někdy nějakou?
- Jak jsi se dostal/a k básnění?
- psal/a jsi dřív poezii nebo prózu?
- baví tě více poezie nebo próza?
- porovnej kvalitu své poezie a prózy, co ti jde lépe?
- o čem tvé básně většinou jsou? Zabýváš se pozitivními nebo negativními/depresivními tématy?

Ano nějaké básničky jsem napsala, i když jich tady příliš zveřejněných nemám. Vlastně jsem je začala psát dřív než povídky, nejspíš někdy kolem páté třídy, ale k tomu mě inspirovala úžasná Erbenova kytice, a proto je většina z nich spíš depresivních. A člověku se pak hodně uleví.
No tím co mě baví víc si ani nejsem moc jistá. Mám ráda hraní se slovy a na to se víc hodí básnění, na druhé straně mi jde vymýšlení různých imaginárních světů, pravidel, stvoření, což je zase lepší do povídek. Možná tak půl napůl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama