Kapitola 1. - Tajemný cizinec který to odstartoval

8. července 2014 v 19:22 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led



Kanada, Severozápadní teritoria, vesnice

Mezi domy, poblíž něčeho co se dalo jen s pořádnou dávkou nadsázky považovat za náměstí, se procházela mladá žena. Její výraz vypovídal o tom že by raději seděla v teple domova, ale z jakéhosi důvodu to nebylo možné.

,,Táhni ty čarodějnice!!" vyřítil se zpoza jednoho rohu hlouček chlapců. Jako na povel po ní všichni začali házet kameny, jednotlivé kusy byly malé ale ostré.

,,Nechte toho!" zvedla ruce aby si chránila obličej a zamračila se na ně. Tihle spratci ji neuvěřitelně lezli na nervy, to jak se vždycky v nestřežené chvíli vyrojili jako kobylky, pokřikovali po ní a uráželi ji.

,,Řekla jsem abyste toho nechali!" zvýšila hlas. ,,Zmaluju vás tak že se týden neposadíte!" začala s výhružkami, ale právě v tu chvíli ji jeden zasáhl do hlavy. Z rány se ji ihned spustila krev a mladíci, které nejspíš vylekalo to že jí ublížili a že by jim to mohla mnohonásobně vrátit, zbaběle prchli pryč. Suzzane si povzdychla a sedla si na patník u silnice. Pokoušela se setřít si krev z obličeje, naštěstí však byla venku taková zima že moc nekrvácela.

Nerozuměla tomu. Nikdy nikomu nic zlého neudělala, právě naopak. Snažila se všem pomáhat, být na ně hodná a milá, ale i když ji lidé úsměvy opětovali, věděla že si o ní za jejími zády myslí něco jiného. Děti házející po ní kamením a nadávající ji do čarodějnic toho byly příkladem. Zachumlala se hlouběji do kožichu a, zatímco zírala prázdně před sebe, přemýšlela.

Zasloužila si to snad něčím? Měli by ji být vděční! Vždyť to není zas až tak dávno co zachránila sousedovic syna z hořícího domu! Byla ochotna riskovat svůj život! Pro někoho kdo jí ani nepoděkoval, pro někoho kdo by si zasloužil uhořet za to jak se k ní choval! Ale ne, všichni byli nejspíš toho názoru že dům začal hořet její vinou. Viděla to v jejich očích, to obvinění, ten strach, zhnusení, opovržení. Sakra! Opravdu se nachází ve dvacátém prvním století a ne ve středověku? Zvedla se a rozhodla se že se vrátí domů uklidnit se nějakou knížkou protože tenhle typ myšlenek ji neprospíval. A pokud bude mít štěstí nebudou tam na ni čekat žadné hysterické matky nebo dokonce pokřikující dav.

,,Ženo!" ozval se náhle nějaký rozkazovačný hlas, překvapeně sebou trhla a otočila se. Naproti ní stál mladě vypadající muž s černými vlasy ulíznutými dozadu, oblečen do dlouhého tmavého kabátu, v pravé ruce držíc honosně vypadající vycházkovou hůl. Měl vzpřímený a hrdý postoj někoho kdo si je jist svou mocí a svými penězi. Povzdychla si a vydala se k němu.

,,Přejete si něco pane?" zeptala se ho. Jeho zjev působil v tomhle zapadákově doslova jako pěst na oko, přesto to vypadalo že je tu naprosto sám. Nejspíš si ani neuvědomoval jak moc hazarduje se svým životem.

,,Nevyznám se tu," řekl prostě.

,,Ano to vidím," přikývla a sjela pohledem jeho kabát který vzhledem k okolnímu počasí nevypadal příliš teple, a to měl pod ním jen oblek. Vážně, tenhle chlápek si koleduje o problém.

,,Není vám zima?" zdvihla tázavě obočí ale její otázku naprosto ignoroval hlubokým pohledem do jejích očí. Přehodnotila svůj první dojem z hrdého na arogantně samolibého. Že by dávno ztracený bratr Anthonyho Starka? Toho chlápka párkrát zahlédla v televizi a bylo ji jasné že pokud by někoho takového někdy nedejbože potkala, vynesla by ho v zubech.

,,Něco hledám," vysvětlil po krátké odmlce a pousmál se. Měla pocit, že se k tak milému chování přemáhá. Cítila z něj něco proradného.

,,Hele, ať už tady hodláte postavit cokoliv tak byste měl vědět, že byste musel všechny místní vyzabíjet," odvětila chladně. Vážně, co jiného než další ropný vrt by tu někdo takový mohl chtít? ,,Dobrovolně vám tu nikdo nic neprodá," dodala ještě. Byl to silný argument a pravdivý. Jak asi zareaguje?

,,To by nebyl problém," usmál se a Suzzane ztuhla. Něco v tónu jeho hlasu způsobilo, že jí doslova zamrazilo a okamžitě ji polil studený pot. Jeho přítomnost ji začala být silně nepříjemná.

,,Dělám si legraci," uchechtl se poté co zaregistroval její reakci.

,,Tak či tak, v tomhle vám opravdu nemohu pomoci," vysvětlila a otočila se k odchodu, z jakehosi nevysvětlitelného důvodu od něj chtěla být co nejrychleji pryč. Muž však náhle udeřil holí do země tak prudce že leknutím nadskočila.

,,Neodporuj mi," řekl s ledovým úsměvem na rtech. Protočila oči v sloup, ten povýšenecký tón ji silně iritoval.

,,Vy jste venku asi už pěkně dlouho, že? Měl byste si sednout někam do tepla, leze vám to na mozek," odsekla mu. Hůl přiletěla tak náhle, že ji ani nestačila zaregistrovat. Padla obličejem přímo do sněhu. Šokovaně zalapala po dechu. Nemohla uvěřit tomu že ji udeřil do tváře. Byl to cvok? Sadista? Psychopat?

,,Neopovažuj se se mnou mluvit takovýmhle tónem," sdělil ji pohrdavě. Suzzane se kousla do rtu. Proč se k ní všichni chovají jako kdyby byla šváb? Proč ji všichni nenávidí? Nějaký druh prokletí nebo co? ,,Kde najdu jeskyni Eldigjätten?" zeptal se tónem který vyžadoval bezpodmínečnou odpověď, a pohrával si s holí jako kdyby se těšil až ji bude moct znovu použít. Chvíli na něj zírala protože stále nemohla uvěřit tomu co se vlastně stalo, ale pak se posadila a s usyknutím si setřela krev z úst.

,,Kdo sakra jste?" zeptala se ho.

,,Och, jsem Loki z Asgardu," nasadil silně povýšenecký tón, ,,a..." PRÁSK!!!! Suzzane se vyšvihla na nohy a dala mu jednu pořádně do zubů. Muž který se představil jako Loki udělal krok vzad a ve tváři se mu objevil naprosto nevěřícný a překvapený výraz.

,,Vypadněte vocaď než na vás někoho zavolám!" zamračila se. Výhružka to sice nebyla zrovna efektní, jelikož nikdo z vesnice by ji pravděpodobně nepomohl ani kdyby ji někdo krájel na nudličky, a technika tu fungovala značně naladově takže policii by se nejspíš dovolala až na jaře. Rozhodně však nebyla ten typ který by si nechal všechno líbit, a její limit naštvanosti už dneska taky překročil svou mez.

Nevěřícný výraz náhle zmizel. Muž na ni namířil koncem své hole, Suzz nadzvedla jedno obočí a už už se chytala ho odsud nějak vykopat, když hůl změnila tvar a vystřelila po ní kouli modrého světla. Dřív než si uvědomila co se vlastně děje, proletěla vzduchem a skončila u protější zdi v bezvědomí. Loki se naštvaně otočil a mnoucí si čelist odkráčel pryč.
…......................

Pomalu otevřela oči. Zima se ji zakusovala do rozbolavělého těla. Měla pocit jako kdyby se rozběhla hlavou proti tankeru, a v první chvíli ji naprosto nedocházelo co se stalo ale pak si vzpomněla. Ten chlápek! Co to mělo znamenat? Co proboha byla ta hůl zač? Nějaký divný druh zbraně? Nikdy nic takového v životě neviděla, ovšem nepodstatné úvahy šly stranou když se pokusila vstát. Projela jí vlna bolesti, a došlo ji, že si tím nárazem musela polámat pár žeber.

,,Zatraceně," ucedila skrz zaťaté zuby. Ten Loki, ať už to byl kdokoliv, byl nepříjemně nebezpečný. Bylo ji jasné že ho tu nemůže nechat jen tak pobíhat okolo, ale kde sehnat pomoc? Proč já tohle vlastně vůbec dělám? vzdychla a s uskynutím se, za pomoci zdi, postavila na nohy. Pokud nedělala příliš prudké pohyby dala se bolest snést. Opatrně se propracovávala kupředu. Možná ji tady nikdo nemá rád, ale šílence ohánějícího se holí co plive modré koule si snad ani oni nezaslouží.

Plížila se vesnicí a čím víc minut ubývalo, za tím větší kravinu svůj nápad považovala. Začínalo se smrákat a k tomu všemu se přidal i sníh, jestli se přiřítí vánice tak se rozhodně nebude chtít potulovat venku nahánějíc nějakého cvoka. A pak ho spatřila. Stojícího na cestičce mezi stromy, otočeného k ní zády. Vypadal jakoby nad něčím hluboce přemýšlel.

Suzzane se rozhlédla, potřebovala něco co by mohla použít na obranu nebo jako zbraň, cokoliv. Nakonec popadla motyku opřenou o zídku a co nejtiššeji postupovala vpřed, zhoršené počasí ji teď perfektně nahrávalo. Bacím ho, svážu a pokusím se zkontaktovat policii, ujasnila si svůj plán a když už byla poměrně blízko vyrazila proti němu. Vší silou se rozpřáhla a... Proletěla jím, zakopla a svalila se na zem přímo na svá zlomená žebra. Zaskučela bolestí a v uších se ji rozlehl škodolibý smích.

,,Vida, o copak jsme se to pokoušeli?" řekl škodolibě a přišlápl ji k zemi. Suzzane zatnula zuby a zhluboka dýchala jak se snažila překonat bolest. Co teď s ní bude? Co s ní sakra bude? Odtáhne ji dál do lesa a bude ji mučit? Znásilní ji? Otřásla se, cítila jak ji zachvacuje panika, ale náhle ji popadl za rameno a vytáhl na nohy.

,,Zaveď mě k tomu místu," řekl sladce s hrozbou v hlase. Ohlédla se na něj tisknouc si místo na které spadla, ve tváři zmatený a tupý výraz. Místo? Jaké místo? To myslí tu jeskyni? Dělá tohle všechno jen kvůli nějaký zasraný jeskyni? Loki ji však s hrozivým mlčením postrčil kupředu a tak se raději vydala na cestu.

Myšlenky ji zběsile létaly tam a zpět, mozek nepobíral co se s ní děje ani v jaké situaci se to nachází. Neodvažovala se přemýšlet nad tím co by mohlo následovat, a tak jen zírala do sněhu před sebou až ji nakonec něco vplulo na mysl.

,,Jak že jste říkal že se to jmenujete?" vyhrkla náhle. Měla pocit že o sobě tvrdil že je Loki z Asgardu, to byl bůh norské mytologie, ne? Vážně byl ten týpek tak narušený že o sobě tvrdil že je z Asgardu? Nebo to bylo nějaké kódové označení? Ta divná zbraň, ta projekce. Do čeho se to vlastně zapletla? Má to něco společného s tím co se stalo před pár roky v New Yorku? Litovala, že bydlí v takovém zapadákově kde jsou veškeré informace tak kusé a tak zkreslené že už se téměř ani neblíží pravdě.

,,Loki," odpověděl ji a znovu do ní šťouchl, ,,měla by sis to jméno zapamatovat," uslyšela v jeho hlase škodolibost a znovu ji naběhla husí kůže. O co mu vlastně jde? Možná by se měla pokusit zapříst rozhovor, dostat z něj nějaké informace a odpoutat jeho pozornost, zatímco bude přemýšlet nad tím jak z toho vyvázne.

,,A proč hledáte tu jeskyni? Není tam nic co by-"

,,O tom jestli tam něco je nebo není rozhoduju já," přerušil ji. Suzzane nemohla pochopit jak může existovat někdo tak arogantní, ale chtěl tím snad naznačit že v té jeskyni přece jen něco je? Navštívila ji několikrát a jediné čeho si všimla byla skála, led a sníh, nic víc.

Čas ubíhal, slunce už bylo za obzorem a jí bylo jasné, že zkoušet s ním mluvit je nad její síly, proto ho alespoň nenápadně pozorovala. Nechápala jak to že neumrzne, když ona cítila chlad i přes tlustou vrstvu oblečení zakončenou pořádným kožichem, zatímco on se producíroval jen v kabátě. Cítila se z něj nesvá a slíbila si, že když ji příště osloví nějaký cizí podezřele vypadající chlap otočí se a požene si to tak dlouho dokud nebude nejméně jednu míli z dosahu.

,,Takže to je ono?" vydechl když se zastavili před obrovským kusem skály o který se opíral mohutný ledovec.

,,Jo," řekla suše. ,,Můžu už jít?" zkusila.

,,A kam bys šla?" pohlédl na ni s nevinností ve tváři, ale hrozba z toho přímo číšela. ,,Jdi!" poručil ji hned na to. Vzdychla a pokračovala dál o další ránu vážně nestála, možná až bude šmejdit uvnitř tak se mu nějak vytratí. Nicméně jako by Loki vycítil její úmysly těsně před vstupem ji opět chytil za loket a táhl ji sebou. Jeskyně měla jen jednu chodbu, žádné postranní uličky jen pár menších dómů a poslední byl obrovský.

,,Kdybyste náhodou nevěděl, tak je to tu nebezpečné," začala mu vysvětlovat. ,,Ledovec tlačí na skálu a část, ta do které směřujeme, je jen čistě z ledu. Mohlo by se to na nás zřítit," pokračovala a doufala že ho to třeba odradí. Dočkala se jen obyčejné ignorace.

,,Vydíte? Já vám to říkala, nic tu není," konstatovala když dorazili do posledního dómu. Ledový strop byl vysoko s nádherným modrým nádechem. Nicméně stěny byly velice tmavé až šedé, to díky nahromaděnému štěrku, kamení, prachu a písku který sebou ledovec táhl. Loki ji však nadále ignoroval, několikrát se rozhlédl kolem dokola jako by něco hledal. Přistoupil blíž ke stěnám a pečlivě je zkoumal, vypadal jako kdyby se pomátl. A pak k jejímu zděšení na jednu z nich namířil svou holí.

,,To nemůžete!" vykřikla. ,,Pohřbíte nás tu zaživa!" snažila se mu vytrhnout ze sevření.

,,Mám začít s tebou?" přesunul konec zbraně k jejímu obličeji. Cítila jak se jí rozbušilo srdce, chvíli vyděšeně zírala na modře zářící drahokam uvnitř ale pak bezhlesně zakroutila hlavou.

,,Výborně," poznamenal si sám pro sebe a vystřelil. Hrozivě to zadunělo, pokropila ji sprška ledu, kamení a písku, ozývalo se nepříjemné vrzání a křupání. Suzz skoro strachy nedýchala, nad nimi byl pořádný kus ledu a kdyby na ně spadl, rozmáčkl by je jako mravence.

Ani se nestačila rozkoukat když ji opět táhl za sebou. Jenže to před nimi nebyla obyčejná díra v ledu, ne. Prošli přes jakousi tenkou, zářivou blánou a otevřel se jim pohled na nádherný žulový podstavec a něm vystavenou obrovskou, dvoubřitou, bojovou sekeru. Byla z toho tak v šoku že málem zakopla, a ani si neuvědomila že už je to chvíle co ji Loki nesvírá za ruku. Ten teď doslova mohl na zbrani oči nechat.

,,Co je to?" vydechla. Byla to taková krása, tak nádherná ukázka kovářského umění, že prostě zapomněla že měla v úmyslu při první příležitosti utéct. Byla tu tolikrát a přesto ji něco takového uniklo, naivně si myslela že se ve zdejším okolí vyzná ze všech nejlépe.

,,Ildskaper, ohňotvůrce. Sekera nejmocnějšího z ohnivých obrů, Logiho," vysvětlil ji a kroužil kolem jako hladový vlk.

Teď už vůbec nechápala o co tu jde. Obři? Asgard? Loki a Logi? Šla ji z toho hlava kolem. Sledovala jak nervózně obchází okolo, vypadal jako kdyby se nemohl rozhodnout jestli se má té sekery dotknout nebo ne. Nakonec přece jen přistoupil blíž a zvedl ruku, na poslední chvíli zaváhal jako kdyby měl strach že ho ta zbraň uštkne ale nakonec pomalu, pomaloučku položil dlaň na rukojeť. Když uslyšela jeho tichý, vítězoslavný smích, uvědomila si, že vlastně chtěla utéct. Možná že teď byl ten správný čas když byl tolik zaneprázděn. Otočila se ale ani nestačila udělat jedniný krok.

,,Kam jdeš?" zasyčel za ní hrozivě.

,,No," uchechtla se nervózně, ,,říkala jsem si, že když už jste našel co jste chtěl, můžu jít ne?" natočila se k němu bokem, takže mohla jak vyrazit nečekaně dopředu tak i utíkat k východu.

,,Půjdeš až já budu chtít!" zvýšil hlas a pak se sladce usmál. ,,V tomhle případě ale nejspíš moc daleko nedojdeš. Sem!" ukázal zbraní před sebe. ,,Na kolena!"

Kousla se do rtu, to přece nemyslel vážně, nebo ano? Jenže z něj měla strach, měla strach z té věcicičky co plivala modré koule. Přiloudala se k němu a chvíli mu částečně nevěřícně a částečně nadějně zírala do očí jako by čekala na to až ji za hlasitých fanfárek sdělí že to všechno byl jen děsně špatný vtip. Nic z toho se nekonalo. Nakonec poklekla.

,,Správně, tak to má být," řekl spokojeně. Cítila se tak poníženě, tak bezmocně, slabě. Zírala do země a zatínala ruce v pěsti. Loki se opět otočil k Ildskaperu a znovu si ho fascinovaně prohlížel jako kdyby nemohl uvěřit že ho skutečně našel.

,,Co... co s tím chcete dělat?" vyklouzlo z ní. Nezamlouvalo se jí to. Oháněl se tou svou magickou holí a teď doslova slintá nad sekerou jejíž jméno je ohňotvůrce? To zavánělo něčím horším než jen polámanými žebry.

,,Chci vidět Zemi hořet," řekl temně a se Suzzane se zatočila zem. Měla štěstí že klečela protože by neměla šanci to ustát. Suše polkla, mohla ho nechat to udělat když věděla co má v úmyslu? Její mysl se zmítala mezi tím zachovat se hrdinsky a mezi tím stáhnout ocas a doufat že to třeba přežije.

,,T-to nejde," vykoktala nakonec

,,Cože?" řekl a koncem hole/zbraně ji nadzvedl bradu tak aby mu hleděla do očí.

,,Nemůžete přece-"

,,Proč ne?" otázal se zcela vážně. ,,Copak tobě záleží na lidech kteří ti tak ubližují? Kteří tě zraňují slovy a hážou po tobě kamením?" věnoval ji hluboký pohled. Trhla sebou protože ji zasáhl na citlivém místě. Jak to vlastně ví? Sledoval ji?

,,Nemůžu přece všechny lidi odsoudit k smrti jen kvůli několika co udělali chybu. Každý přece chybuje a za to si smrt nezaslouží," vydechla téměř zlomeně.

,,Vy lidé," sykl a začal znovu přecházet kolem dokola. ,,Nechápu co na vás Thor vydí. Jste nezdvořilí, hloupě sentimentální a hlavně nevíte co je to úcta!" zamračil se na ni.

,,Úcta? Měla bych vám projevovat úctu?" vyhrkla. ,,Muži který uhodí ženu do obličeje nikdy úctu projevovat nebudu," dodala ještě. Bála se ho ale svými slovy ji štval, byl tak arogantní a povýšenecký že prostě nedokázala udržet jazyk za zuby. Už neklečela ale stála a provokativně mu hleděla do očí. On měl hůl ale ona si mohla vypůjčit sekeru. Jakpak by machr obstál proti ní? Hm?

,,Jsem bůh, nade mnou nemůžeš vyhrát," řekl ledově. Zase nějakým záhadným způsobem poznal co chce udělat. Couvla protože pochopila jak vážné to teď je, pochopila že si s ní doteď jen hrál a bavil se na její účet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama