Kapitola 11. - Glamaaurdotter a Laufeyson

14. července 2014 v 9:32 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led



Asgard,
před několika staletími


Loki opatrně pobízel svého poníka a oči mu těkavě přecházely z jedné strany cesty na druhou. Nerad si to přiznával ale ztratil se, a přitom mu už zpočátku bylo jasné že se ten hloupý Thorův nápad zvrtne. Vydat se do lesu Skokendød! Lesu o kterém se říká že v něm mrtví vstávají z hrobů!

Mladý princ se cítil velice nesvůj, a to nejen kvůli tomu že nevěděl kde se nachází. Les jako by nedokázal propustit denní světlo, byla v něm tma jak za hluboké noci.

Hlavně klid, pomyslel si. Heimdall a otcovi krkavci nás už nejspíš hledají, dodával si odvahy. V tom po jeho levé straně cosi zašustilo v křoví. Trhl sebou a snažil se temnotu prohlédnout, ale marně. Poník několikrát nasál vzduch a začal koulet očima. Bylo tam něco co se mu nelíbilo. Zastříhal ušima a vyrazil kupředu jak střela. Lokiho to natolik překvapilo že se v sedle nedokázal udržet příliš dlouho, obzvlášť vzhledem k tomu že zpanikařené zvíře nehledělo na cestu. Tvrdě dopadl na zem a pohmoždil si nejen levou ruku ale i pár žeber.

,,Naersi!! Počkej, neutíkej!!" zavolal, ale poník zmizel. Dokonce i zvuk jeho kopyt ihned umlkl, jako by se zvuk bál se šířit.

,,Naersi?" zavolal ještě nejistě ale vzápětí umlkl protože to znělo jaksi nepatřičně. Opatrně se vyškrábal na nohy a s myšlenkou na obstarání nějakého úkrytu pokračoval dál.

Po několika metrech se ale zastavil a zaposlouchal se. Zdálo se mu to a nebo ho ten šramot pronásleduje? A teď zase! Prudce se otočil ale nikde se nepohl ani lísteček. Zatl zuby.

Nesmím se nechat vyvést z míry! Je to jen vítr a ty stíny to je jen optický klam!! jenže vzápětí les zlověstně zahučel a klam neklam Loki vyrazil z místa svého pádu co mu síly stačily. Věděl že to není moudré ale měl strach, a rozhodně se nechtěl nechat něčím sežrat. Naražená žebra se však tou námahou začala brzy nepříjemně ozývat a tak musel zpomalit. Stále to nevypadalo na to že tu nalezne místo kam by se mohl ukrýt, a případně strávit noc pokud už však dávno nenastala. Náhle na něj ze stínů vyskočila malá zubatá potvora. Loki vykřikl a upadl na zem, ani nestačil vytáhnout dýku. Šelma se mu zaryla drápy do hrudi a výhružně na něj vrčela. Vyděšeně pozoroval uslintanou tlamu když se s tichým zadrnčením zaryl do hřbetu zvířete šíp. Šelma hlasitě zakňučela, princ využil situace a vyplazil se z dosahu drápů, další šíp zarazivší se do země poblíž zahnal tvora pryč.

,,Ty jsi ale trouba!" uslyšel smích a prudce trhl hlavou. Z větve nad ním seskočila dívka asi jeho věku s dlouhými světlými vlasy, a v ruce držela miniaturní kuši.

,,Ztratil jsem se," řekl vzdorovitě a s usyknutím se postavil. ,,Co jsi zač? A co tu děláš?" zeptal se jí.

,,Jmenuji se Runa Glamaaurdotter, a bydlím kousek odtud," pokrčila rameny. ,,A co ty jsi zač?" vrátila mu otázku.

,,Jsem princ Loki Odinson. Zaveď mě do vašeho domu," řekl mírně rozkazovačně. Dívka se mu zadívala do očí, pak se zničehonic prudce otočila a mlčky vykročila pryč.

,,Hej! Kam jdeš?" zavolal a když na něj nereagoval vydal se za ní. ,,Počkej nebo!" nestačil ji. Runa se zastavila.

,,Nebo co? Zavřeš mě do cely?" ušklíbla se a nebezpečně zamávala s kuší. ,,Uvědom si že jsem to já kdo tady má zbraň."

,,Vyhrožuješ mi? Vyhrožuješ princi?" rozzlobila ho její troufalost.

,,Nevděčníci si nezasluhují mou pomoc," odfrkla si, přičemž sebou Loki díky jejímu tónu trhl.

,,J-já," zakoktal. ,,Omlouvám se, vážně," vychrlil a sklopil zrak. Ona ho zachránila a on se k ní chová jako idiot.

,,Dobrá," usmála se. ,,Tak pojď," a znovu vyrazila na cestu. Loki se za ní doloudal až k přepychovému sídlu. Nikdy by nečekal že by někdo vůbec kdy chtěl v takovém děsivými pověstmi opředeném lese žít. Jakmile prošli brankou, ve vysoké kamenné zdi která sídlo obklopovala, slétl k němu černý pták a usedl na jeho rameno.

,,Munine!" vyhrkl a usmívajíc ho začal hladit po hlavě. Krkavec ho po chvíli lehce ďobl do prstu a pak se s hlasitým zakrákáním vznesl. ,,Otec je tady!" zaradoval se princ. ,,Musíš mě zavést do vašeho domu!" ohlédl se na Runu. ,,Prosím," dodal pak o něco tišeji a nesměleji.

,,Však už jdu," povzdychla si. Odin s Thorem a Runinými rodiči na ně čekali v obrovské přijímací hale. Rozradostněný Loki mírně strnul když si všiml Thorova provinilého pohledu a otcovy nelibosti, ale to už k němu vykročil pán domu.

,,Vítejte, princi, v našem domě. Vidím, že s mou dcerou už jste se seznámil," pousmál se. ,,Já jsem Glamaaur Haldafson a toto je má žena Gudrid," uklonil se. ,,Jsme se rádi že jste v pořádku. Váš otec nás poctil svou návštěvou a sdělil nám, že vás postrádá. Právě jsme chtěli vyslat skupinu která by vás našla ale zdá se že naše dcera byla rychlejší," znovu mu věnoval úsměv.

,,Těší mne, že vás poznávám," odpověděl mu Loki trochu zaraženě, ,,a děkuji za vaši starost," dodal a chtěl pokračovat ve zdvořilostní výměně ale Runa ho chytila za ruku.

,,Pojď," dostrkala ho až k překrásné ženě která seděla na lenošce. Princ byl poněkud překvapen tím jejím neomaleným zacházením, ale byl natolik unavený a vděčný za záchranu, že to prostě přešel bez zájmu. Poté co mu Runina matka ulevila od bolesti a jeho otec prohodil s pánem domu několik slov je celá tato podivuhodná trojčlenná rodinka vyprovodila na dvůr. Loki se zaradoval když spatřil Naerse škubajícího porost v květináčích. Myslel si že už ho nikdy neuvidí. Společně s otcem a bratrem vyskočil do sedla, rozloučili se se svými hostiteli a pak se vydali nazpátek k paláci, Munin s Hutginem je s pravidelným krákáním doprovázeli.

,,Zklamal jsi mne," promluvil Odin poté co byli dostatečně vzdáleni. ,,Myslel jsem si že budeš mít víc rozumu," vzdychl smutně.

,,Byl to Thorův nápad!" pokusil se bránit.

,,A byl to velice hloupý nápad," vrhl zamračený pohled po svém druhém synovi. Thor zastrčil hlavu hlouběji mezi ramena a ani nepípl. ,,Proto jsi mu to měl rozmluvit. Přebývá zde spousta nebezpečných tvorů, mohl jsi velice jednoduše zemřít. Vy oba jste mohli zemřít," zdůraznil.

,,Otče, víš přece moc dobře že Thorovi se nedá jen tak něco rozmluvit," vzdoroval romrzele. Měl pocit jako by mu to dával za vinu.

,,Měl jsi tedy jít za mnou!" zahřímal. Loki zakroutil hlavou. Aby si o něm Thor myslel že je žalobník? Že zkazí každou zábavu? Už i tak je s ním těžké pořízení.

,,Ani jeden z vás nechce přiznat vinu? V tom případě mi nezbývá nic jiného než vás oba potrestat!" mračil se nad nezdárností svých synů. Thor vylekaně zvedl hlavu.

,,Thorovi přibudou hodiny studia a tobě, Loki, hodiny šermu. A oba samozřejmě máte zákaz vycházek," zakončil a pobídl Sleipnira. Oba chlapci ho bez nadšení následovali.

Loki samozřejmě netušil že to není naposledy co se s Runou a její rodinou vidí. O několik let později je s překvapením zastihl na své oslavě narozenin, kam byli pozváni. Zjistil že Runina matka Gudrid je dávnou přítelkyní jeho matky, a že její otec je velice mocný mág. A také cizinec. Od té doby se však vídali častěji a častěji. Zprvu to mezi ním a Runou bylo poněkud rozpačité ale časem se stali velice dobrými přáteli. Vydávali se na různé výpravy ať už sami a nebo s Thorem a jeho přáteli. Loki si uvědomoval že je mu ta hubatá dívka čím dál tím větší oporou. Ale nic netrvá věčně.

Projížděl se lesem a rozhlížel se kolem sebe. Ano, bylo to velice nevlídné a temné místo, ale ani tak nedokázal pochopit jak se ho mohl kdysi tak obávat. Možná to ale bylo tím že už to nebyl ten malý věčně v knihách ležicí kluk, a také to tu o něco lépe znal. Zrovna se zaobíral úvahami nad tím jestli Runa příjme jeho nabídku o odcestování na sever kde se vyskytly nějaké drobné problémy, Odin a Thor byli plně zaměstnáni proto tento úkol připadl na něj. Když si všiml oblaku kouře a rudé záře nad špičkami stromů. Měl pocit jako by ho někdo udeřil ocelovou pěstí do žaludku. Se špatnou předtuchou pobídl koně patami a vyrazil směrem k sídlu kde žila rodina jeho nejlepší přítelkyně.

Když se vřítil na mýtinu, spatřil honosný dům v plamenech. Seskočil ze sedla div nespadl a obíhajíc kolem dokola volal Runino jméno. Na uhašení tak obrovského ohně by jeho síly nestačily, a i kdyby se mu to nějak povedlo, šance že kdokoliv kdo byl uvnitř zůstal naživu byla mizivá. Musela se zachránit! Vyklopýtala ven a dusíc se kouřem určitě omdlela.


,,Runo! Odpověz mi, prosím!!" volal zoufale. Nikde ji nemohl najít. Dokonce se pustil do prohledávání levého křídla které už víceméně dohořelo. Hrozilo že se na něj zřítí ohořelé trámy domu a pohřbí ho pod sebou, ale on se dál prodíral troskami a lapajíce po dechu, dusíc se a slzíc hledal její tělo. Nakonec vyklopýtal s mohutným kašlem na čerstvý vzduch a strnule pozoroval jak druhá půlka domu stále hoří. Nemohla přece zůstat uvnitř! A co její rodiče? Na ty také vůbec nenarazil. Co se tu vlastně stalo?

,,Runo? Runo!!" pokusil se jí ještě jednou zavolat.

,,Jsem tady," zašeptala prázdně a vynořila se ze tmy po jeho levici. Oči měla zarudlé, šaty potrhané a měla několik drobných popálenin. Opírala se o obrovskou vyřezávanou hůl.

,,Jsi naživu," vyhrkl Loki sípavě a objal ji. Nebránila se. Zůstala však v jeho objetí jako mrtvá loutka. ,,Co se stalo?" zeptal se a opatrně se od ní odtáhl.

,,Napadli nás," vysvětlila a v očích se jí zazrcadlila rudá záře vycházející z plamenů. ,,Napadli nás," tvář se jí zkřivila bolestí a vztekem, ,,a všechny pozabíjeli."

,,Kdo mohl udělat něco takového?"

,,Múspelani, ohniví obři. Objevili se tady a..." pohlédla na hůl ve své ruce. ,,Zabili matku. Otec s nimi bojoval, jenže magie kterou používá je dvousečná zbraň. Vysálo to z něj život dřív než je dokázal zarazit. A já jsem nezmohla vůbec nic," v očích se jí zatřpytily slzy.

,,Pojď," podepřel ji a nasměroval ji ke svému koni. ,,Vrátíme se do paláce, potřebuješ si odpočinout a také ošetřit."

,,Nenávidím je," zavzlykala.

Tahle událost Runu silně poznamenala. Uzavřela se a krom toho tu zbylo dědictví po otci. Tak jako on se stala čarodějkou, ovládající magii mrtvých. Odin ji přiznal titul Valkýra ale lidé ve městě ji neměli rádi, protože tento druh magie pro ně byl cizí. Když ještě žila se svojí rodinou daleko od města tak je tolerovali, ale teď když se přestěhovala do paláce se jí začali bát. Nakonec se rozhodla usadit se ještě hlouběji v lese, tam kam na ni žádná pomlouvačná slova nedosáhla. S Lokim se stále vídala ale bylo třeba hodně času aby se přes to všechno přenesla.

…........................

Bloudil krajinou věčného ledu a sněhu. Jotunheim, to proklaté místo! Měl pocit že se mu skály schválně staví do cesty.

,,Synu..." ozvalo se za ním. Trhl sebou, prudce se obrátil a zalapal po dechu. Byl to Laufey, sedící na svém zmrzlém trůnu. To ale přece nebylo možné! Zabil ho, vlastníma rukama ho zabil!

,,Ne!" zavřískl. ,,Ty nejsi můj otec!!"

,,Jsi odporný zrádce," věnoval mu úšklebek a povstal. ,,Zrádce vlastního druhu. Krvezrádce. Měl jsem tě zabít," při každé větě se pomalu přibližoval. Loki si zděšeně uvědomil že se nedokáže pohnout.

,,Nikdy. Ses. Neměl. Narodit," zašeptal zlovestně z bezprostřední blízkosti.

,,Nech mě být!" vmetl mu Loki do tváře. ,,Zabil jsem tě. Jsi mrtvý! Nemám s tebou nic společného!!"


,,Mýlíš se Loki," uchopil ho za paži. Pokusil se ho setřást ale byl to doslova ocelový stisk. ,,Svou krev nezapřeš," šklebil se, zatimco Lokiho kůže získávala modravý nádech.

,,Jsem asgarďan," zakroutil hlavou. ,,Slyšíš? Jsem asgarďan. Asgarďan!!"

,,Jsi otcovrah, zrádce a lhář..."

Loki se prudce zdvihl z lůžka. Třásl se a chvíli měl ve tváři šílený výraz, ale když si uvědomil že se nachází ve svých komnatách, uklidnil se. Byl to jen sen. Rozhlédl se a spatřil Runu, která s mírně pokleslou hlavou seděla na židli vedle jeho postele. Očividně spala. Vstal a mírně rozevřel husté závěsy na oknech. Pruh prudkého světla ho okamžitě oslnil. Jestli byl stále ještě den, tak nejspíš spal jen hodinu či dvě. Cítil se o něco lépe, ale ten sen ho rozrušil.

,,Stalo se něco?" ozvala se Runa slabě.

,,Ne, nechtěl jsem tě vzbudit," omluvil se a zase závěsy pevně zavřel.

,,V pořádku-"

Náhle se dveře komnaty otevřely, Loki se přitiskl zády ke zdi, a dovnitř poháněn setrvačností, tma uvnitř ho zarazila ale už nebyl schopen vycouvat zpět na chodbu, vkročil Erik.

,,Co chceš?!" vyštěkl Loki a zaskřípal zuby.

,,J-já se omlouvám," zakoktal se, ,,nechtěl jsem vyrušovat a-"

,,Ušetři nás svých hloupých domněnek a sděl nám co tady pohledáváš!"

,,Slyšel jsem že se u vás nachází slečna Hildgger, chtěl jsem-"

,,To bylo před několika hodinami, hlupáku! Krom toho tady nemáš co dělat. Stráže!!" zavolal.

,,Loki," snažila se ho Runa uklidnit.

,,Nemohu dovolit aby se nám po paláci potuloval kde kdo. Někdo jako on by tu vůbec neměl mít přístup!" zakroutil hlavou. ,,Jak ses sem vlastně dostal?" otočil se k Erikovi zlostně.

,,Pustili mě," odpověděl poněkud nechápavě.

,,Úžasné... Stráže!" zavolal opět, tentokrát o něco netrpělivěji. Dovnitř konečně napochodovala šestice vojáků. ,,Kliďte mi ho z očí! A urychleně!" rozkázal. Stráže si mezi sebou vyměnili rozpačité pohledy.

,,Ale pane," začal jeden z nich.

,,Řekl jsem pryč s ním! Nebudu to opakovat..." v hlase se mu objevila citelná výhružka.

,,Ano pane," vyhrkli sborově, chopili se ještě stále zmateného Erika a vyvedli ho ven.

,,Nemáš pocit že to bylo poněkud nepříměřené?"

,,Co tím chceš naznačit?" zabodl se do ní pohledem. ,,Že snad žárlím na toho..." z jeho úst vyšlo několik nepěkných nadávek adresovaných ubohému Erikovi.

,,To netuším," pokrčila rameny. ,,Já jen vím, že ti jeho přítomnost není zrovna po chuti."

,,Což vůbec nic neznamená. Mnohým zase není po chuti má přítomnost," vrátil se k posteli a vzdorovitě se na ni usadil.

,,To že jsi ji objevil ještě neznamená že ji můžeše vlastnit. Loki, on ji miluje. Člověk by musel být slepý aby si nevšiml toho jak vysoko má hlavu v oblacích. Vždyť si ani nevšiml že už je dávno z Asgardu pryč."

,,Vždyť je to jen obyčejný-"

,,Myslíš že na něčem takovém záleží?" přerušila ho. ,,Pokud někoho vroucně miluješ-" Loki se však nenechal zahanbit a také ji skočil do řeči.

,,Ušetři mě toho, prosím," odfrkl si. ,,Víš že je Logiho dcerou. Dcerou bývalého krále. Jako taková má nárok na trůn."

,,Logi se přece trůnu vzdal dobrovolně a teď vládne jeho bratr Surtr," nerozumněla co tím chce říci.

,,Já Surtrovi nedůvěřuji, a ty by jsi taky neměla," věnoval ji významný pohled. Runa se nepatrně zachvěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama