Kapitola 2. - Neodvratná smlouva s ďáblem?

8. července 2014 v 19:42 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led




Zarazil svou zbraň do ledu na zemi. Teď už to vlastně vůbec nepřipomínalo hůl která se jakýmsi zázrakem přeměňuje v cosi jiného, prodloužilo se to v něco jako kopí. Kouzla, problesklo ji mozkem strnulým strachem.

,,Jaká náhoda, nikdo nás tady nemůže vidět," pousmál se a udělal několik kroků vpřed. Jeho oblečení se změnilo ze snobského na něco zelenočerného se spoustou kůže. ,,Nedělám to rád, ale tohle místo si zaslouží nový doplněk," vysvětlil s falešnou lítostí a v rukou se mu objevila prazvláštní, modře zářící věc.

Zdálo se jí to a nebo se podstatně ochladilo? Odtrhla oči od toho co se mu právě zhmotnilo jen tak z ničeho v rukou, a následně poplašeně couvla o dalších pár kroků. Jeho kůže měla modravý nádech a oči mu rudě zářily. Co je zač? Co je probůh zač? A co myslí tím doplňekm? Hodlá ji zabít?

Zkoprněla, pokryla ji jinovatka a následně i led, sunul se výš a výš nevýslovnou rychlostí. Čím dál tím hůře se jí dýchalo. Lapala po dechu a bylo ji jasné že tady umře. Stane se z ní ledová socha, ozdoba tohohle zapomenutého místa.

,,Ne," zavzlykala když se led došplhal až k jejímu obličeji, byla ji hrozivá zima. Měla pocit že ji mrzne krev v žilách, pomalinku, pomaloučku s bolestivou neodkladností. A pak, zničehonic, se její ledový krunýř rozsypal jako sklo. Nechápavě vytřeštila oči. Co se stalo? Co udělal?

Loki se na chvíli zarazil ale pak ji znovu obklopil led, tentokrát se však nestačil vyšplhat příliš vysoko jelikož se znovu roztříštil. Suzzane vyděšeně zírala na své ruce na kterých se objevilo jakési zvláštní rudé tetování. Co má tohle k čertu znamenat?

,,Co jste mi to udělal?" vyjekla hystericky a pohlédla na něj. Vypadal teď zase úplně normálně, lidsky, ne jako nějaká divná modrá příšera. V obličeji měl tentokrát zamyšlený výraz.

,,Zajímavé," řekl prostě a se zvláštním zaujetím na ni pohlédl. ,,Půjdeš se mnou," rozhodl nakonec.

,,C-cože?!" vyrhkla a znovu před ním ucouvla, prakticky byla téměř nalepená na zdi za sebou. ,,Prvně mě chcete zmrazit a teď mám jít s vámi?"

,,Mlč," řekl přísně jako kdyby mluvil s nějakým malým dítětem a znovu ji chytil za loket. Kopí nesl v podpaží, zatímco druhou rukou uchopil rukojeť Ildskaperu. Ta se povážlivě zmenšila, takže neměl takový problém ji nést. Suzzane byla natolik v šoku že už nijak neprotestovala a nechala se jím vyvést až ven. Loki samozřejmě neopomněl místo kde byla sekera schovaná zasypat ledem odstřeleným ze stropu.

,,Heimdalle!!" zavolal a vzhlédl. ,,Otevři most!!"

Most? Jaký most? nechápala a pohlédla nahoru, načež jen vytřeštila oči protože se k nim blížilo něco zářivého. U všech svatých, pomyslela si a zavřela oči. Zbláznila jsem se, určitě jsem se zbláznila, opakovala si. Škublo s ní, chvíli měla takový šíleně zvláštní pocit, a pak najednou uslyšela dunivý zvuk svých kroků. Rozhlédla se, byli v jakési kruhovité místnosti v jejimž středu stál na vyvýšeném místě pekelně obrovský chlápek ve zlatém brnění. Jo, jsem blázen, souhlasila Suzzane se svým předchozím tvrzením a s jakousi odevzdaností se rozhlížela kolem.

,,Jsem zpět," oznámil Loki a věnoval obrovi vlčí úsměv.

,,Thor už na vás čeká," pokynul jim a tak vyrazili. Zkoprněla když se jim otevřel výhled na to co bylo venku, nádherný zlatý palác se spousty věží a ten výhled na oblohu, nikdy nic tak krásnějšího a kouzelnějšího neviděla.

,,Kde to jsme?" zeptala se s úctou v hlase.

,,Toto je Asgard, domov bohů," odpověděl ji Loki s hrdostí, přesto postřehla zvláštní odstín který nedokázala zařadit. ,,A ten muž v brnění je Heimdall, strážce Duhového mostu, ten po kterém teď kráčíme. A samozřejmě také toho zařízení které nás sem zaneslo," vysvětlil ji jednoduše. Mluvil pomalým a věcným tónem jako učitel který přednáší v první třídě.

,,Aha," bylo to jediné co ze sebe dokázala vydat. Je snad tohle nějaká adaptace na Alenku v říši divů? Má se dívat po bílém králikovi? A kdo je potom Loki? Kočka Šklíba?

,,Nedělej si starosti, princip fungování by jsi stejně nepochopila," z jeho úst to vyznělo tak že si je jist i tím že to ani nikdy nepochopí.

Celá cesta do paláce byl jeden velký div, Loki ji konečně přestal táhnout, nejspíš proto že byl přece jen ověšený jako vánoční stromeček, a tak si div nevykroutila hlavu a občas dokonce i zdržovala když ji upoutalo něco překrásného. Nakonec ale přece jen dorazili do obrovské síně, kde na vyvýšeném trůnu seděl mladý a velice pohledný blonďatý muž, ihned s úsměvem seskočil dolů a přišel se přivítat.

,,Vítej zpět, bratře!" objal Lokiho, který se netvářil třikrát nadšeně, a pak se jeho pohled přesunul k Suzzane. ,,A to je kdo?"

,,Potkal jsem ji cestou," pokrčil rameny a i on po ní vrhl pohledem. Měla silný pocit že ji tím chce naznačit ať o všem co se mezi nimi událo pomlčí.

,,Jsem Suzzane Hildgger," představila se. Přece jenom byla vychovaná k slušnosti a blonďák vypadal příjemněji a mileji než Loki, rozhodně z něj neměla husí kůži pokaždé když o něj zavadila pohledem.

,,Thor," usmál se a potřásl si s její rukou. ,,Vítej v Asgardu. Myslel jsem že nemáš lidi rád, bratře," jeho pohled se opět vrátil k Lokimu.

,,Tohle je tak trochu zvláštní případ, ale kvůli tomu zde nejsem. Zjistil jsem něco o Logim," vysvětlil. ,,Našel jsem jeho sekeru Ildskaper," mírně zbraň pozvedl jako by na něj byla příliš těžká. ,,Je na ni vyryto: Mým potomkům. Zní to jako kdyby byl už nějakou dobu po smrti," povzdychl si.

,,Takže s ním počítat nemůžeme," zamyslel se Thor.

,,Očividně, pokud ti to nebude vadit, zanechám tě tu teď s tvými vladařskými povinnostmi a budu se věnovat naši návštěvě," vrhl po Suzz lišacký pohled, ta si právě ve chvíli když už si myslela že všechno bude lepší začala znovu připadat jako ovce předhozená vlkovi.

,,Dobrá," přikývl Thor. Loki ji pokynul a společně odešli ze síně.

Absolutně nevěděla co si má myslet. Dobře, dostala se na podivuhodné místo ještě podivuhodnějším způsobem a průvodcem ji byla osoba které by se nejraději obrovským obloukem vyhnula. Domov bohů, Thor, bůh blesků a hromů pokud si pamatovala, Loki, divné zbraně a kouzla. Nejvíce ji však dávalo zabrat to, že se Loki choval úplně jinak než tam dole v jeskyni, kde ji naháněl hrůzu svými řečmi o zničení Země. Měl za úkol jen zjisiti něco o Logim? Byla to všechno jen hra toho hnusnýho, věčně se usmívajícího, parchanta? Hraje si s ní a nebo s Thorem? Co je pravda a co je lež? Možná že obojí a možná že ani jedno. S každou vteřinou těchto úvah v ní sílil pocit, že ji exploduje hlava a nebo že se z ní přinejmenším začnou sypat rozbitá ozubená kolečka.

,,Copak se děje?" zeptal se jí, očividně si všiml jejího utrápeného výrazu. Neznělo to starostlivě spíš zvědavě, jako by čekal na to až ji bude zase moct něčím potrápit.

,,Nic," odsekla. Loki zakroutil hlavou, to obyčejné gesto bylo v jeho podání spíš prezentací hraného zklamání, což Suzzane štvalo.

,,No, budu tě muset na chvíli opustit. Toto je Silgrid," představil ji mladě vypadající ženu, která se tam objevila kdo ví odkud, ,,zavede tě do tvých komnat a bude ti plně k dispozici," pousmál se a mávnutím ruky se s ní rozloučil.

,,Následujte mě, paní," pokynula ji zdejší obdoba komorné. Procházely dalšími chodbami které ji doslova vytíraly zrak, byla tu spousta nádherných sloupů a balkónků, krásných váz a jiného draze vypadajícího zařízení. Její komnata však byla ještě neskutečnější. Obrovská postel s nebesy, nádherně vyřezávaný nábytek a ten výhled. Dokázala by se koukat z okna po zbytek svého života a nikdy by jí to neomrzelo.

,,Budete si přát nějaké občerstvení?" zeptala se jí Silgrid když se jakž takž rozkoukala. Bylo to zvláštní když se k ní někdo choval takovým způsobem.

,,Ano a mohla by jsi mi zavolat doktora? Ehm, lékaře? Léčitele?" hledala správné slovo, ty žebra to už vážně začaly vzdávat, krom toho jí bolela hlava a před chvíli se málem proměnila v ledovou kostku. Někdo by ji prostě měl prohlédnout.

,,Ano, paní," přikývla.

,,Ne, počkej ještě," zastavila ji. ,,Říkej mi Suzzane."

Komorná se zatvářila zamyšleně. ,,Myslela jsem že se jmenujete Hildgger, princ Loki-"

,,No dobrá říkej mi jak chceš, ale tykej mi," vzdala to, ,,tím myslím abys mě oslovovala důvěrněji," vysvětlila poté co si všimla jejího zaskočeného pohledu.

,,Jak si přeješ, Hildgger," přikývla a vytratila se.

Takže princ Loki, hm, zajímavé, pomyslela si a usadila se na něco co připomínalo sófa, potah byl z velice příjemného materiálu. Zajímalo ji jak dlouho ji tady budou držet, protože ji defakto unesl. Silgrid se vrátila neočekávaně brzy, v rukou velký stříbrný podnos, a následována další ženou. Zaregistrovala že jídlo vypadá neobyčejně chutně a že má vlastně pekelný hlad, nicméně její žaludek musel počkat.

,,Žádala jste si mne, paní? Jmenuji se Merrni, jsem léčitelka."

,,Ano," přikývla a začala si svlékat kožich. ,,Myslím, že mám pár zlomených žeber, možná otřes mozku, kdo ví..." pokrčila rameny, rozložila se na sófa a vyhrnula si tričko. Merrni k ní přistoupila a jemně ji ohmatala bok do kterého se udeřila, sykla bolestí ale nepřestávala ji sledovat. Léčitelka ji několikrát přejela prsty přes žebra a Suzzane si s úžasem uvědomila že bolest ustupuje. Nechápala jak to udělala ale účinek byl neuvěřitelně rychlý.

,,Nebylo to nic vážného, má paní, proces hojení už započal, přesto jsem jej urychlila pro vaši pohodlnost," usmála se. ,,Jste v naprostém pořádku, není se čeho obávat," pouklonila se. ,,Pokud teď dovolíte, ráda bych se vzdálila."

Co na to říct? Pokynula ji a Merrni odešla. Moc dobře nerozumněla tomu co ji vlastně sdělila, a jak to myslela s tím urychlením, ale hlavní bylo že to vlastně v konečném důsledku bylo v pořádku. Posadila se a dychtivě přejela očima tác s jídlem, doslova se na něj vrhla, přesto se snažila příliš nehltat a nespěchat aby nevypadala jako nějaký buran. A to vynikající bílé víno!

,,Pokud mi dovolíš, Hildgger, ráda bych tě upravila než za tebou princ Loki příjde," nabídla jí komorná poté co dojedla. Nebyla proti, když už je jednou v paláci, krom toho v místě kde žijí bohové, proč si to neužít? Silgrid se vrhla na změnu její garderóby i účesu s neuvěřitelnou vervou. Když se pak podívala do zrcadla musela zatajit dech. Vypadala jako někdo úplně jiný. Měla na sobě nádherné bledě zelené šaty látky tak jemné a lehké že si připadala nahá. Ani si nevzpomínala kdy na sobě naposledy nějaké měla. Vlasy, které byly přirozeně blonďaté a rovné, teď vyčesané a zvlněné s pár prameny spuštěnými. Vše doplněno o několik decentních šperků.

,,Vypadáš překrásně, princi Lokimu se určitě budeš líbit," usmála se spokojeně.

,,Mě nejde o to abych se Lokimu líbila nebo ne!" vyhrkla spěšně, nechtěla aby si to všechno nějak špatně vyložila. Silgrid ale měla svou vlastní hlavu jelikož po ní vrhla pohled, který jasně naznačoval co si myslí. Ten zatracený záškodník se s ní určitě domluvil! Povzdychla si a raději se přesunula k oknu, v ruce sklenici s vínem a upíjela. Co teď? Bude se s ní promenádovat okolo? Ukáže všem jakou novou hračku na hraní si přinesl? Znenadání se ozvalo jemné zaklepání, právě se stačila otočit když Loki vešel. Tentokrát měl na sobě jen lehčí oděv tmavé barvy. Žádná kůže. Doslova ale na pár vteřin zamrzl když ji spatřil, pak po ní opět hodil tím svým širokým úsměvem.

,,Zdá se že na tom midgardském přísloví, Šaty dělají člověka, přece jen něco bude," řekl to takovým způsobem že netušila jestli to byl kompliment nebo urážka. Ať už to bylo tak či tak, cítila že rudne, a věděla že on si toho všiml. Přistoupil k ní blíž a prohlížel si ji, připadala si jak zboží na trhu. ,,Pokud si dobře pamatuji, slíbil jsem ti, že ti to tady ukáži," pokynul ji. Uvědomila si změnu ve způsobu jeho mluvy. Přišlo jí to hloupé, ale Loki měl nejspíš pocit že v Asgardu se nepřísluší mluvit jako obyčejný midgarďan.

,,Dobře," přikývla a odvrátila se od něj protože by nedokázala snést jeho pohledy. Takže teď si budou hrát na staré dobré kámoše? Ukáže ji palác a všechno dobrý? Myslí si snad, že zapomene na to co ji udělal? Na to co řekl? Nebo to byla zase nějaká další hra? Procházeli mnoha místy a Loki ji každé představil a popsal, neopomněl přidat i něco z historie, kdyby už nic, jako průvodce se osvědčil skvěle. Přesto si stále lámala hlavu tím vším co se stalo. A také byla unavená, během dne zažila takový kolotoč pocitů jako už dávno ne, nejraději by se vrátil zpět do svého pokoje a vyzkoušela tu božskou postel.

,,Vidím, že je čas na to abychom se přesunuli do zahrad," zašeptal znenadání, jemně ji chytil za paži a nasměroval ji do chodby napravo od nich. Opět chvíle chůze až se nakonec vyloupli na nádvoří, ani si to nestačila pořádně prohlédnout, protože ji zase táhl sebou. Co je to vlastně za způsoby? Někoho takhle vláčet? Sice byla pravda, že byl mnohem citlivější a nepřipadala si tak jako kus hadru, ale i tak neměla šanci mu vzdorovat. I když, ty zahrady za to stály. Květiny a stromy tak rozličných tvarů a barev a vše tak přenádherné, že se to nedalo slovy popsat. Ovšem jakmile spatřila lavičku, chopila se příležitosti a sedla si. Unavená, tak unavená a trápila se.


,,Proč jste mě sem vlastně vzal?" zeptala se ho. ,,Co se mnou máte v úmyslu?" pohlédla do jeho modrých očí. ,,Jsem pro vás jen nějaká nevšední kuriozita, nová hračka, monstrum které musí být hlídané v Asgardu?" řekla se zoufalým tónem v hlase. Zdálo se jí to a nebo sebou při slově monstrum trhl?

,,Ne, jistěže ne," usmál se ale přes tvář mu přelétl stín. Jako by ho něco trápilo, sžíralo, ubíjelo. ,,S monstry mám bohaté zkušenosti, a věř mi, že ty s nimi nemáš nic společného," objasnil ji a sedl si naproti ní. Opřel se o lavičku lokty a zaklonil hlavu. ,,Jsem tebou fascinován, dalo by se říci. Lidé většinou nemají šanci když si usmyslím je zabít," znovu na ní pohlédl. Otřásla se. ,,Nicméně, nejsi tak obyčejný člověk jak by se mohlo zdát. Merrni se zmínila, že schopnost tvého těla odolávat zraněním je přinejmenším srovnatelná s těmi Asgardskými. Obdivuhodné na někoho kdo se narodil na Midgardu, že ano?"

,,Tomu nerozumím!" vyhrkla a zírala na něj jako kdyby se právě proměnil v žábu nebo tak něco. ,,Chcete říct, že nejsem člověk?" Ta slova ji drtila, protože někde hluboko uvnitř sebe měla podezření že je jiná než ostatní, ale přesto, přesto by ji nikdy nenapadlo že by to mohlo být až tak šílené. Ostatně jak by to bylo možné?

,,To nemohu potvrdit ani vyvrátit," řekl a rozhodně v tom nebyl ani náznak soucitu nebo zůčastněnosti. ,,Ale možná," vrátil se ten jeho nepříjemně děsivý tón, ,,možná budu schopen to zjistit." Rozbušilo se jí srdce. Jeho pohled, tón hlasu, gesta, všechno na ni doslova křičelo že pokud s ním nebude souhlasit zadělává si na problémy. Neodvratná smlouva s ďáblem. Samozřejmě, vzal ji sebou protože ji chce využít. Ví, že se ho děsí a že má nad ní převahu. ,,Nejspíš bych měl ještě dodat, že nemá cenu se pokoušet náš rozhovor někomu vyzradit. Pro jistotu jsem se pojistil, takže z tvých úst bude plynout jenom to co budu chtít," usmál se nevinně.

Zachvátila ji panika když si uvědomila že se dostala do slepé uličky. Vstala. Mozek na ní ječel: Uteč! Uteč! Uteč! Uteč!!! ale nohy ji naprosto zdřevěněly. Loki byl rázem u ní, nadechla se připravená křičet jako potrefená. To by možná zabralo.

,,Pssst...." zašeptal a přiložil ji prst na rty. ,,Nebylo by to od tebe kultivované rušit tak překrásné místo nehezkými zvuky," i přes ten strach zažraný až do morku kostí bylo na jeho hlase něco uklidňujícího. Uvědomila si že zase začíná normálně uvažovat.

,,Jsem unavená," hlesla tupě. ,,Chci si jít odpočinout," odtáhla se od něj. Netušila jestli se jí po tom všem vůbec podaří usnout, ale potřebovala to. Toužila po tom jako kdyby ji postel měla poskytnout jakýsi druh bezpečí.
…........................

Zamířil do svých komnat. Nakonec se mu ji přece jen podařilo dostatečně uklidnit na to aby se s ním vrátila, pro jistotu nařídil Silgrid ať se od ní ani na krok nehne. Nehodlal riskovat nepodložené hlouposti, například útěk nebo sebevraždu. Lidé měli bohužel v povaze jednat zkratovitě co se stresových záležitostí týkalo. Veselou náladu mu zkazil až Thor rozvalený v jeho křesle. Nutno podotknout že Thor s velice mrzutým výrazem ve tváři.

,,Čím jsem si zasloužil tak nečekanou návštěvu?" zeptal se ho nedávajíc na sobě znát jak příjemná ta návštěva pro něj je. Tušil že jeho výprava byla sledována a že Heimdall pravděpodobně všechno Thorovi vyžvanil. Tedy alespoň to co vyžvanit mohl.

,,Prý jsi se k té dívce nechoval zrovna přívětivě," věnoval mu zamračený pohled.

,,To bylo jen malé nedorozumnění, věř mi," mávl ledabyle rukou.

,,Slíbil jsi mi-"

,,Slíbil jsem že žádný člověk nezemře mou rukou a že na nikoho z nich nepoužiji svůj Scepter abych ovládal jejich mysli. Svůj slib jsem dodržel," pousmál se. Thor se pro změnu zatvářil nešťastně, očividně mu došlo že Loki dokáže využít každé skulinky pro dosažení svých cílů způsobem jaký se mu zamlouvá.

,,Heimdall mi rovněž sdělil že má občas problémy zaregistrovat tvou přítomnost."

,,Heimdall!" rozhodil teatrálně rukama, ,,mám rád své soukromí, není mi příjemné když vím že jsem sledován. Ale změňme téma. Předala ti Merrni můj vzkaz?"

,,Ano, dokážeš to nějakým způsobem vysvětlit?" zdálo se že Thora tato záležitost velice zajímá.

,,Mám pár teorií," přikývl. ,,Nejpravděpodobnější však bude... Jak moc velká náhoda to je když poblíž místa kde byl ukryt Ildskaper žije dívka nám tolik podobná?"

,,Chceš říct že-"

,,S vysokou pravděpodobností," přikývl.

,,Ví o tom?"

,,Ne, nicméně jsem ji řekl že je jiná. Trochu jí to vyděsilo, bylo by vhodné na ni příliš nenaléhat."

,,Loki, co přesně se v té jeskyni stalo?" v hlase mu zazněla naléhavost. Samozřejmě, přesně jak předpokládal. To místo bylo odstíněné.

,,Nic co by stálo za řeč," obdařil ho úsměvem. ,,Říkej tomu třeba vnuknutí, prozření, nevím. Nakonec to bylo jen dobře že jsem ji vzal sebou."

,,Nuže dobrá," Thor vstal a věnoval mu významný pohled. ,,Dbej o ni."

,,Jistěže budu," přikývl souhlasně. A rád, pomyslel si když pozoroval jeho vzdalující se záda. Velice rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama