Kapitola 4. - Jeho temná stránka

8. července 2014 v 19:46 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led




Následující tři dny byly poměrně stereotypní. Trénink šermu s Lokim kdy pokaždé dostala pořádnou nakládačku, i když přece jenom dosáhla pokroku. Přestala dělat příliš široké gesta takže většinu času měla meč v ruce než odhozen někde v dáli. Rozhovory s rodinou a přáteli při jídle. Večerní předčítání. Začínala si zvykat, a hodně uvažovala o tom co ji Silgrid řekla. Nakonec se rozhodla že s tím něco přece jen udělá, nebo se o to alespoň pokusí.

Po obědě šestého dne v Asgardu se odvážila odchytit si Thora a krátce si s ním promluvit. Kráčeli jednou z mnoha chodeb, a tak přemýšlela jak začít. Tenhle rozhovor si trénovala už mnohokrát ale stejně jí to připadala nepřístojné. Nerada se míchala do cizích záležitostí.

,,Tak, o čempak jsi se mnou chtěla mluvit?" zastavil se náhle a pohlédl na ni. Suzzane mlčky kývla na nedaleký balkónek kam ji následoval. Připadalo ji že tam budou víc v soukromí.

,,Je mi to trapné," začala nesměle, ,,ale má Loki něco společného s tím co se stalo v New Yorku? O té události mám jen velice zkreslené představy, jenže, dělá mi to starosti," povzdychla si. ,,Pokud o tom nechcete mluvit, nemusíte, nechci být vlezlá," dodala vzápětí.

,,To je v pořádku," usmál se a zadíval se do dáli. ,,Loki udělal pár špatných rozhodnutí, která mu velice uškodila," povzdychl si. ,,V New Yorku se zmocnil velice mocného artefaktu a použil ho k invazi mimozemské civilizace," vysvětlil. Měla neodbytný pocit, že tohle nebudou jeho slova ale jen opakuje něco co už někde slyšel. ,,Zemřelo mnoho lidi."

,,Ale proč?" vyhrkla a vzápětí měla chuť si dát facku. ,,Omlouvám se, to bylo nemístné," sklopila pohled. Ta její huba nevymáchaná. Přesně ten důvod proč s nikým nemluví o choulostivých záležitostech.

,,V pořádku," znovu se usmál tentokrát však bolestněji. ,,Dal bych cokoliv za to kdybych to věděl. Nikdy jsem z něj nevytáhl co se mezi ním a Chitauri přesně stalo, vím jen že ho to dost změnilo," pokračoval. Jeho láska k bratrovi ji dojímala. Věděla moc dobře proč ho nechtěla těmihle hloupými otázkami otravovat, nedokázala pokračovat. Zatřásla hlavou.

,,Ráda bych se někdy podívala mimo okolí paláce, bylo by to možné?" změnila téma. ,,Vsadím se že se tu najde spousta překrásných míst k vidění," usmála se. Thorova tvář se jakoby rozjasnila.

,,Ano, nedaleko se nachází jezero. S Jane i s mými přáteli tam trávíme spoustu času," zasnil se. Skoro nebylo poznat že se ještě před chvílí něčím trápil. ,,Na našem příštím výletě by jsi nás mohla doprovázet."

,,Děkuji vám," přikývla. ,,Nechci vás už dál zdržovat od vašich povinností, takže mě omluvte," pouklonila se a zamířila do svých komnat. S tím krátkým rozhovorem ji v mysli vytanuly jen další otázky. Na Zemi očividně způsobil katastrofu ale prochází se tu jakoby se nic nestalo. Nerozuměla tomu, někdo takový by měl přece být potrestán, ne? Nebo si snad už svůj trest odpykal? Či je stále v průběhu? A také se ujistila v tom že je Loki velice komplikovaná osobnost. Své pravé pocity pravděpodobně schovával velice hluboko uvnitř sebe, a nebo to prostě jen byla další z jeho her.

Chvíli jen tak mlčky bloudila po pokojích, tok jejich myšlenek byl soustředěn na Lokiho, na její problém s ním, na svůj vlastní problém se záhadnými schopnostmi, na Silgridinu žádost. Pohlédla z okna, tolik otázek a tak málo odpovědí. Potřebovala vědět víc.

Vážně to myslím vážně? pomyslela si o svém rozhodnutí. Jenže ona prostě nedokázala být necitelný bastard. ,,Ráda bych se prošla, bude to možné?" pohlédla na Silgrid, která právě vešla do místnosti. ,,Chci jít na nádvoří," vysvětlila.

,,To nebude problém," přikývla a pomohla ji s oblékáním. Tentokrát na sobě měla poněkud prostší oblečení tmavě zelené barvy. Nikdy si na tuhle barvu nepotrpěla ale musela uznat že k ní pasuje, vynikaly tak její blonďaté vlasy a hnědé oči.

,,Mohu mít pár otázek?" zeptala se po chvíli procházení se. Komorná přikývla na srozuměnou a tak pokračovala. ,,Nikdo se nezmínil o Thorově ani Lokiho matce a ani jsem neměla možnost ji zahlédnout," vysvětlila nesměle. Připadala si jako hodně špatný pokus o špióna.

,,Paní Frigga byla zabita při útoku na Asgard před dvěmi roky," odpověděla ji zachmuřeně, očividně s ní měla velice dobrý vztah. Pravděpodobně něco jako přítelkyně.

,,Aha," hlesla.

,,Princ Loki to nesl velice špatně," pohlédla ji do očí, ,,svou matku velice miloval. Myslím že měl vždycky pocit že ona jediná je k němu spravedlivá."

,,To je mi velice líto," pronesla s lítostí. Musí všem svými otázkami připomínat tak bolestivé události? ,,Všimla jsem si že atmosféra mezi Thorem, Odinem a Lokim je poněkud napjatá. Hlavně z Lokiho strany. Hádám že je to asi kvůli tomu co provedl v New Yorku, to je město v Midgardu," vysvětlila pak. ,,Tedy, mám o tom jen kusé informace a než jsem Lokiho potkala považovala jsem to všechno jen za nesmysl," dodala ještě. Silgrid však zakroutila hlavou.

,,Není to jenom kvůli New Yorku," vysvětlila jí, ,,ale o tom nemohu mluvit," zatvářila se útrápeně. Suzzane se zamračila.

,,Proč ne? Tajnůstkaříš?" zarazila se když si uvědomila co z ní zase vylezlo. Tohle Lokiho kouzlo ji vážně lezlo na nervy.

,,Ano to je ten důvod," přikývla komorná. Chvíli ji trvalo než pochopila že tím vlastně myslí to, že má stejný problém s mluvením jako ona.

,,To je podlé!" vyhrkla rozčíleně. Udělat něco takového někomu kdo se o něj tak pečlivě staral a vychovával ho, kdo ho tak miloval, ji přišlo neomluvitelné. Silgrid však na něm i tak pořád záleželo, bolelo ji když o něm takhle mluvila. ,,Pusa mi zase ujíždí, prosím neber si má slova doslovně," povzdychla si když zaregistrovala její pohled. Obě se na chvíli ztratily v myšlenkách, Suzz nevědomky zamířila ke stájím. Milovala koně, a tak se s nimi chvíli mazlila, což ji podstatně zlepšilo náladu.

,,Omlouvám se za to co jsem řekla," přerušila ticho. ,,Všechno je tu pro mě nové, zjistila jsem že jsem vlastně úplně někdo jiný než jsem si myslela. Nevím co se mnou bude a tak jsem protivná," povzdychla si a objala jednoho z koňů kolem krku.

,,Všechno dobře dopadne, Hildgger," usmála se Silgrid. Její optimismus by chtěla mít. ,,Byla jsi už u jezírka v zahradě?" otázala se jí nadšeně.

,,Ne," zakroutila hlavou. Od toho nepříjemného rozhovoru se jí moc do zahrady nechtělo, ale Loki teď nebyl poblíž, tak by to snad nemělo tolik vadit. ,,Jsou tam nějaké ryby a kachny, labutě?" zeptala se a následovala ji.

,,Uvidíš," odpověděla ji tajemně.
…........................

Se smíchem se vrátily do její komnaty, nemohla uvěřit že by si ten den mohla tak dobře užít, i přes to jak nešťastně to začalo. Ale pozorování skupinky labutí které se mezi sebou škorpily, roztomilých kachňátek vykukujících zpoza křídel rodičů a nádherných duhových ryb peroucích se s opeřenci o sousta bylo k nezaplacení. Už dlouho se tak nenasmála. Silgrid byla opravdu velice dobrá společnice, rozhodně lepší než Loki. A když už byla řeč o Lokim, seděl na židli a opět si četl knihu, netušila jestli je to ta samá kterou ji tehdy odložil na stolek u postele a nebo to byla jiná.

,,Pokud nic nepotřebuješ, Hildgger, nechávám vás o samotě," řekla Silgrid a když Suzzane přikývla, zmizela tak neslyšně a nenápadně jak to uměla jenom ona.

,,Vidím, že jste se skvěle bavily," zvedl oči a pohlédl na ni.

,,Ano, trochu jsme se prošly na čerstvém vzduchu. Byla jsem se podívat do stájí a k jezírku," usmála se. Nečekaně prudce zaklapl knihu a vstal, prohlížel si ji takovým způsobem že se jí to nelíbilo. Snad proboha nežárlil! Měla právo se bavit i s někým jiným než s ním ne? Nebyla jeho majetek. ,,Děje se něco?" zeptala se ho nevinným tónem.

,,Ne, mělo by snad?" opáčil, ale pořád na ni zíral.

,,To netuším, ráda bych však věděla co tu děláte. Bylo mi sděleno že jsou to mé soukromé komnaty, a abych pravdu řekla, není mi příjemné když někdo porušuje mé soukromí," nepřestávala se usmívat. Nemohla uvěřit že mu něco říká s takovým klidem a ještě k tomu s úsměvem na tváři. Trochu ji znepokojila představa že od něj něco pochytila. Loki se rozesmál.

,,Podívejme se," přistoupil, ,,netušil jsem že máš tak mrštný jazýček."

,,No, měla jsem tu čest se učit přímo do mistra," vrátila mu to spokojeně.

,,Čím dál tím drzejší," ušklíbl se, ,,mimoto, náše hodina šermu měla už dávno začít. Myslíš si snad, že mám tolik volného času že jím mohu plýtvat?" zeptal se jí, uchopil jeden pramen jejích vlasů a políbil jej. Zamračila se. Nelíbilo se jí když s ní takhle laškoval. Samozřejmě, Loki byl velice pohledný muž, ale ona nebyla ten typ který by si chtěl něco začít s psychopatickým sadistou.

,,To mi řekněte vy, já o vašem volném čase nic nevím," odvětila a udělala krok zpět, její vlasy mu tak proklouzly skrze prsty. Sice nebyla schopná s ním udržet tempo během šermu, ale její schopnost provokovat a nasírat lidi okolo sebe se mu docela vyrovnala. Povzdychl si.

,,Vyzvídala jsi u Thora, že ano," konstatoval a pronikavě si ji přeměřil. Jako by se ji snažil proniknout až do mozku.

,,Jen jsem se ho ptala na tu událost v New Yorku, mám snad právo vědět co se tam přesně stalo," odsekla mu. Slova která použil ji urážela. Sakra, dělala to jen proto že chtěla rozumět tomu všemu tady kolem.

,,A? Určitě ti pověděl jaká zvěrstva jsem napáchal," usmál se škodolibě, jako by si tím byl jistý.

,,Ne, váš bratr-"

,,Není-" z dalším povzdychnutím větu utnul hned v počátku a otočil se k ní zády. Zdálo se že jeho pohled směřuje k oknu a do dálek za ním. ,,O co ti jde?" zeptal se jí.

,,Mně?" zatvářila se překvapeně. ,,Jen chci vědět oč tu běží. Proč jsem tak jiná, například. Stále jsem nic nezjistila," zamračila se. ,,S ničím mi nepomáháte, jen se na mě pořád usmíváte a nebo mi to dáváte při šermu sežrat. Baví vás to? Mě totiž ne," objasnila mu. Uvědomila si, že to možná trochu přehnala. S jeho povahou se nejspíš dotkla toho jeho výsostného ega.

,,Chceš vědět kdo doopravdy jsi? Co doopravdy jsi?" vadilo jí že mu nevydí do obličeje, protože jeho hlas zněl jinak. ,,Nechceš si žít svůj normální život jako předtím? Jako by se nic nestalo?" kladl jednu otázku za druhou. Měla pocit že nemluví k ní ale spíš k sobě. Zvláštní. Co že to říkal Thor? Že se hodně změnil když narazil na, kdo ví co jsou zač, Chitauri?

,,Ti Chitauri," nadechla se, ,,mučili vás?" vyklouzlo ji. Pusa opět konala dřív než ji mozek stačil zarazit. Vzápětí ji bylo jasné že přestřelila. Loki se prudce otočil, ve tváři výraz který u něj ještě nikdy neviděla. Čirá nenávist a zuřivost. Překvapilo jí to a vyděsilo jí to víc než cokoliv jiného. Vždycky pro ni byl děsivý, ale to si zachovával svou usměvavou tvář, svůj chladný postoj. Nikdy ho neviděla takhle ztratit nervy. Ve vteřině byl u ní a prudce ji přirazil ke zdi. Skoro ani nedýchala.

,,Snažíš se mě srovnávat se svou zbabělostí?" zavrčel zle. ,,Neopovažuj se, neopovažuj se na to ani pomýšlet! Jsi nic které dobrovolně trpím, měla by jsi být vděčná za mou schovívavost!" zuřil.

,,J-já-"

,,Mlč!" vyštěkl. ,,Už ani slovo nebo ti vyříznu jazyk," zasyčel. Zmlkla. V tuhle chvíli věřila že by toho byl schopen. Věřila že by ji byl schopen ublížit. Hodně.

,,Má trpělivost má své meze," usmál se. Děsivě. Pokřiveně. ,,Mohl bych tě mučit dny a týdny, velice bolestivě a velice pomalu a nikdo by si toho ani nevšiml. Nikdo, rozumíš?"

Pomalu přikývla. Třásla se vyděšená k smrti. Byl blízko, příliš blízko a očividně mu přeskočilo. Klidně by mohl začít s názornou ukázkou tady a teď. A pak, najednou, jako když někdo cvakne vypínačem, šílenost z jeho očí zmizela. ,,Nesnaž se mi porozumět," řekl varovně a odešel.

Sedla si, opírajíc se o zeď, a objala si kolena. Srdce ji divoce bušilo a v hlavě stále slyšela jeho hlas opakující ty samá slova stále dokola. Bylo to nemožné. Jak si Silgrid myslela že by mu mohla dát šanci? Někomu takovému? Není v pořádku! Vůbec není v pořádku! Měl by být zamčený někde v nejhlubší kobce daleko odsud a hlavně od ní. Musí odsud nějak zmizet. Rychle a hlavně co nejdál od něj. Kamkoliv. Vstala a mátožně se rozhlédla. Její zbroj ji okamžitě padla do očí. Oblékla si ji, protože měla pocit že ji bude potřebovat. Pak se vydala pryč z místnosti, byla nervózní z toho, že se Silgrid neobjevovala. Doufala jen, že si Loki na ní nevybíjí svou špatnou náladu. Na druhou stranu, netušila jak by podnikla svůj plán kdyby se motala kolem.

Proplížila se až ven, celou cestu se modlila k tomu aby všechno vyšlo a nikoho nepotkala. Zatím se jí to dařilo, nicméně před stájemi narazila na dva vojáky, či strážné, prostě dva chlápky v brnění s koňmi. O něčem se bavili a smáli se. Suzzane bylo jasné že musí vymyslet nový plán a to sakra rychle než začne být podezřelá.

,,Zdravím!" vydala se k nim s úsměvem. ,,Neviděli jste tady prince Lokiho? Měla jsem s ním mít šerm ale trochu jsem se zdržela," zatvářila se zkroušeně. Byla pekelně nervózní. Kdyby nebyla dostatečně přesvědčivá, kdyby prokoukli její lež, a kdyby se tady nedejbože objevil on. Byla by v pěkném průseru.

,,Je nám to líto slečno, ale právě jsme se vrátili takže nemáme ponětí kde by se mohl nacházet," vysvětlil jeden z nich a oba se pouklonili.

,,Aha," povzdychla si a přejela pohledem oba koně. Jeden z nich byl překrásně bílý. ,,Můžu si ho pohladit? Nekousne mě?" zeptala se.


,,Oduwan?" rozesmál se ten druhý. ,,Kdepak slečno, ta je mírná a poslušná. Není se čeho bát," pobídl ji a tak ji začala hladit po krku. Zatím to vypadalo nadějně.

,,Smím se na ni svézt?" snažila se o co nejnevinnější výraz.

,,Nejsem si jistý jestli je to dobrý nápad," ošil se ten první a pohlédl na svého kolegu. ,,Kdyby nás někdo viděl, Eriku," vzdychl a rozhlédl se. Snad očekával že se na ně odněkud někdo vyřítí s křikem a nadávkami jak neschopní jsou.

,,Krátká projížďka nikomu nic neudělá," protočil Erik očima. ,,Jenom krátká," usmál se na Suzz a pomohl ji vyhoupnout se do sedla. Nikdy na koni neseděla, takže to bylo vzrušující. ,,Líbí se vám výhled?" pokračoval a uchopil koně za ohlávku.

,,Velice, ještě jsem neměla příležitost sedět na koni. Je to těžké naučit se ho ovládat?" zeptala se zatímco vedl koně kolem dokola.

,,Kdepak, slečno," usmál se. ,,Chcete se to naučit?" dřív než mu stačila odpovědět ji vložil otěže do rukou a začal ji vysvětlovat co a jak. Zatímco první z nich se stále nervózně rozhlížel, Erik s ní velice okatě flirtoval. Během celého výkladu se na ni neustále usmíval a využíval každé příležitosti k tomu aby se ji mohl dotknout. Ale velice decentně, což se ji líbilo. Pomyslela si že kdyby nebyla v situaci v jaké je, nejspíš by si s ním zašla... kam vlastně? Posedět do kavárny asi ne. Usmála se na něj, Erik byl opravdu milý chlapík a ona mu hodlá udělat takovou ohavnost.

,,Jste velice dobrý učitel," řekla, sehla se a políbila ho na čelo. Zkoprněl a poprvé od chvíle co ho potkala ztratil schopnost mluvit. ,,Je mi to líto, ale musím si Oduwan vypůjčit," dodala ještě a zaryla jí paty do slabin. Vystřelila jako vítr což ji vylekalo, takže se ji přitiskla ke krku. Doufala že z ní nespadne, nechtěla se polámat. Skončit upoutaná na lůžku při pokusu o utěk by bylo pěkně hloupé. Krátce poté, když se nejspíš oba chudáci vzpamatovali, za sebou zaslechla povyk. Nejspíš spustili poplach nebo něco na ten způsob, doufala že kvůli ní nebudou mít příliš velké problémy. Nicméně musela pochválit své štěstí jelikož Oduwan byla velice chytrá klisna, nezmatkovala, vyhýbala se překážkám nebo je přeskakovala a mířila stále rovně. Snad se jí podaří se ztratit ve městě pod palácem a pak nějak proklouznout skrz hlavní bránu.

Když měla pocit že už je poměrně dost daleko, opatrně uzdu přitáhla aby zpomalila. Oduwan zafrkala a natočila směrem k ní hlavu jako kdyby jí chtěla říct že klidně ještě běžet může. Popleskala ji po krku a rozhlédla se. Za celou dobu co byla v Asgardu, nevystrčila paty z blízkého okolí paláce, a teď konečně měla šanci se tu pořádně rozhlédnout. Město působilo stejně malebným dojem. Spousta lidí, nádherné domy a skotačící děti. Jenže se potřebovala dostat dál, za hranice města, někam kam na ní Loki nedosáhne, pokud to vůbec možné je. Povzdychla si. Uvažovala nad tím že by se někoho zeptala když se klisna sama od sebe rozešla a zamířila někam mezi domy.

,,Copak je?" nechápala a snažila se jí zastavit, ale další pohled těch očí ji zarazil. ,,No dobrá," pokrčila rameny a popustila otěže. Ta chytrost ji trochu děsila, doufala že ji nezavede zpátky. To se ale nekonalo, Oduwan se proplétala úzkými uličkami směrem od paláce a Suzz měla nejednou dojem že v dálce zaslechla dusot koňských kopyt. Možná to byla skupina která ji hledala ale možná taky ne, třeba si jen chtěla namlouvat že by ten kůň mohl být až tak chytrý, třeba jen míří na oblíbené místo kde je pro ní vždycky něco dobrého na zub.

,,Doufám, že víš kam jdeš. Potřebuju se odsud dostat," zašeptala nervózně za což si zasloužila uražený pohled. Vzdala to. Tady je všechno tak šíleně jiné než doma na Zemi. Ani by se nedivila kdyby Oduwan začala mluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama