Kapitola 5. - Runa z hlubin lesa

13. července 2014 v 17:52 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led


Thor vešel do Hildggeřiny komnaty, místo ní tam však narazil na Lokiho korzujícího sem a tam, kousajícího si ret a něco si podrážděně mumlat.

,,Co se děje, bratře?" zeptal se zaraženě. Loki se zastavil a vrhl po něm nehezký pohled.

,,Co se děje? Co se děje?? Není tu, utekla, to se děje!" zamračil se. ,,Měl jsem tušit, že to s ní nebude tak jednoduché," zastavil se a očividně nad něčím přemýšlel.

,,Poslal jsi stráže?"

,,To bylo samozřejmě to první co mě napadlo. Právě prohledávají palác a okolí. Neměla by se dostat daleko, ještě před chvíli jsem s ní mluvil," vysvětlil a pak se znovu zaměřil na Thora. ,,Chtěl jsi po ní něco?" zeptal se ho.

,,Chtěl jsem ji nabídnout večerní projížďku, myslím, že bychom měli zajít za Heimdallem, on ji najde rychleji," otočil se k odchodu. Daleko se ale nedostal protože dovnitř vtrhl jeden ze strážců.

,,Mocný Thore," uklonil se, ,,Erik vám vzkazuje že se stalo neštěstí. Když na vás čekal na nádvoří jedna žena se zmocnila Oduwan a ujela s ní," vyhrkl a zatvářil se trochu ustaraně.

,,Oduwan?" vyjekl Loki a přihrnul se k němu. ,,Matčin kůň? Jak ta žena vypadala? Mluv!" zatřásl s ním.

,,B-blonďaté vlasy, hnědé oči, lehká zbroj," vykoktal vyděšěně. ,,Znáte ji snad, princi?"

,,Ten hlupák!" zavrčel a odstrčil od sebe strážného tak prudce že se téměř sesypal na zem. ,,Takhle ji nikdo nenajde, ani Heimdall," začal si mnout čelo jako kdyby ho rozbolela hlava.

,,To trochu komplikuje situaci," zadumal se Thor. ,,Zajdu za otcem," rozhodl se, ale ve dveřích se ještě krátce zastavil. ,,Měli jste snad mezi sebou nějaké neshody, Loki?" zeptal se ho.

,,Neshody?" usmál se. ,,Nebuď pošetilý, to malé nedorozumění na počátku jsme si už vyříkali. Běž, než se dostane příliš daleko," pokynul mu. Když osaměl, ztěžka dosedl na židli a zamyslel se. Jak se mohl nechat tak hloupě vyprovokovat? Neměl by její dětinské, vtíravé otázky brát na zřetel. Jenže teď je pryč, krom toho ji jako průvodce slouží Oduwan. Nebude lehké ji najít a už vůbec ne ji tady po tom všem nějak udržet. Musí něco vymyslet.
….......................

Suzzane nemohla uvěřit svým očím když se po chvíli vylouply poblíž hlavní brány, která byla stále otevřená a strážní si mezi sebou povídali tak relaxovaně, že se k nim o jejím útěku pravděpodobně ještě nic nedoneslo.

,,Zkratka a nebo kouzla?" zamyslela se nahlas a Oduwan vydala tiché zařehtání které silně připomínalo smích. ,,Úžasné, dokonce i kůň se mi posmívá," zakroutila nad tím hlavou. Jemné zahrabání kopyt ji dalo najevo že není čas na nepodstatné klevetění, musí jednat. Znovu ji pobídla a tryskem se přehnaly skrz bránu ven. Slyšela další výkřiky ale ty byly čím dál tím tlumenější jak se jim vzdalovaly. Krajina kolem nich ubíhala obrovskou rychlostí, až nepřiměřenou. Po poměrně krátké době Oduwan zpomalila, takže konečně mohla zjistit kde se nachází. Ne že by ji to příliš pomohlo, protože všude kolem byly stromy. Nepamatovala si, že by z paláce byla nějaká vyhlídka na les. Přece se nemohly za tak krátkou dobu dostat tak daleko, a nebo mohly?

,,Moc ráda bych věděla co jsi zač. Určitě ne obyčejný kůň, co?" pohladila ji, odpovědí ji bylo jen tajuplné zafrkání. Na to neměla co říct. Nechala se tedy vést, protože ji důvěřovala, rozhodně vypadala na to že to tu zná lépe než ona. Úžasné, spoléhá se na koně a ještě si s ním povídá. Na Zemi by si o ní mysleli že je praštěná. Na Zemi. Chyběla ji Kanada. Její nanicovatá vesnička s jejími nanicovatými obyvateli kteří ji neměli rádi.

Hlouběji a hlouběji. Les houstl a taky měla pocit že vypadá děsivěji než na počátku. Tak nějak až příliš staře. A stmívalo se což ji na radosti rovněž příliš nepřidalo. Už jen při představě že by tu měla přenocovat ji naběhla husí kůže. Jaké vlastně žijou v Asgardu zvířata? Doufala že žádné které potká nebude větší než ona.

,,Hele, kam mě to vedeš, holka? Víš, tenhle les se mi příliš nezamlouvá," odhodlala se nakonec. Oduwan po ní vrhla pohled typu: vím co dělám. ,,Je tady snad někdo kdo by mě mohl skrýt?" zeptala se jí s nadějí. I když si nedokázala představit jak moc narušený člověk by tu chtěl dobrovolně žít. Reakce se ale nedočkala protože kobyla nastražila uši, zafrkala a znovu vystřelila kupředu. Měla co dělat aby se jí udržela na hřbetu.

Co to do ní vjelo? pomyslela si úzkostně. To už se ale před nimi rozestoupili stromy a objevila se malá mýtinka se skálou k níž byla přímáčknutá malá chaloupka. Přesně ten typ chaloupky který v pohádkách obývají bytosti jenž nemáte v úmyslu potkat. Oduwan zamířila ke vstupu a zařehtala. Chvíli se nic nedělo ale pak se dveře opatrně otevřely. Suzzane zatajila dech protože za nimi stála neuvěřitelně překrásná žena. Měla dlouhé blonďaté vlasy a obličej ji postranách lemovaly malé copánky. Oči modré a jasné jako ten nejčistší led. Oblečená do tmavomodrého hávu. Vše doplňovala stříbrnná čelenka. Takhle nějak by si představovala elfí princeznu.

,,Oduwan, kohopak mi to neseš?" pohlédla na ní. Kůň zafrkal a zakoulel očima. ,,Aha, to se dalo tušit," usmála se a pak se její pohled přesunul na Suzz. ,,Vítám tě u sebe Hildgger, prosím pospěš si pokud nechceš být odhalena," řekla tajemně a zmizela uvnitř. Chvíli ještě zaraženě seděla ale protože Oduwan začala být neklidná a dávala jí to velice jasně najevo, sesedla z ní. Okamžitě zmizela někam dozadu, Suzzane předpokládala že tam asi bude nějaký koňský přistřešek. Opatrně vešla dovniř a zavřela za sebou. I přes ne příliš pěkný zevnějšek ji vnitřek obydlí velice překvapil. Vypadalo to větší a bylo to velice útulně zařízené. Jedna z místností kterou zahlédla dokonce vypadala jako vykutaná do kamene. A to vše obývala taková kráska. Další zvláštnost na tomhle bohy obydleném místě.

,,Omlouvám se, že jsem vás tak znenadání přepadla," vychrlila když vešla hlouběji za ní ,,A jakto že znáte mé jméno?" nedokázala si odpustit otázku. Tajemná žena ji věnovala úsměv.

,,Možná to netušíš ale v paláci se o tobě hodně mluví," vysvětlila. ,,Pozemšťanka kterou si přivedl Loki, to je kuriozita sama o sobě."

,,Nejsem žádná kuriozita," zamračila se. ,,A kdo jste vůbec zač?"

,,Jmenuji se Runa, jsem Valkýra," vysvětlila a vydala se zpátky ke vchodu. ,,Prosím, drž se dál od oken, už jsou tady," varovala ji. Nějací pronásledovatelé pravděpodobně zjistili kam se dostala. Jen ať to není Loki! Vmáčkla se do jednoho z křesel a snažila se zachytit kousky rozhovorů ale byla příliš daleko a neodvažovala se příplížit blíž kdyby to náhodou byla zrovna ta osoba kterou si nepřála ze všech nejvíce.

Snad jsem tady v bezpečí, pomyslela si a rozhlížela se kolem aby nějak zahnala úskostné myšlenky. Bylo tu obrovské otevřené ohniště ve velké kamenné míse, nádherné dřevěné stolky, židle a křesílka. Velice pohodlné poddušky a polštáře. Spousta knih. Pár květin ve vázách. Zem převážně lemovaná různými druhy kožešin z nichž nebyla schopna odhadnout z jakých zvířat pocházejí. Rozhodně menší než v paláci ale také víc osobnější a domáčtější.

,,Už jsou pryč," vrátila se. ,,Dáš si něco k jídlu nebo něco sladkého?" zeptala se jí. Teprve teď si uvědomila že má hlad.

,,Um, opravdu vám nevadí že tady jsem? Nebudete mít problémy? A kdo to vůbec byl?" vychrlila najednou.

,,Neměj obavy, moc často tady návštěvy nemívám, takže jsem ráda za každou živou duši která se tady objeví," ujistila ji. ,,A tví pronásledovatelé? Hugin a Munin, Odinovi krkavci. Jeho oči a uši," upřesnila. ,,Tak, co mám přichystat?" vybídla ji. Najednou si uvědomila, že by jí nevadilo tady zůstat. Runa byla ten typ člověka kterému prostě nemůžete nedůvěřovat. Její úsměv hřál a její hlas vás hladil. Zvláštní kontrast k tomu že se představila jako Valkýra, podle mýtů válečnice sbírající duše mrtvých bojovníků.

,,Asi něco k zakousnutí, nerada to přiznávám ale mám hlad," ošila se. Neustále se spoléhá na pomoc ostatních jako kdyby se o sebe neuměla postarat sama. Měla by s tím něco udělat.

,,Žijete tu úplně sama?" zepatala se když se vrátila s tzv. lehkou večeří sestávající z několika kusů různě upraveného masa, přílohy a chleba. Vážně, to všichni Asgarďané tak moc jí?

,,Pokud nepočítám příležitostné návštěvy tak ano. V paláci bývá na můj vkus občas až příliš rušno," pousmála se. Překrásná ale podivínka. Jenže který Asgarďan je pro lidská měřítka normální? Ještě chvíli si povídaly, a poté co ji pomohla s nádobím se odebrala do postele v jednom z pokojů. Byla tak unavená že ve vteřině usnula.



Chlad. Zima. Bolest, a ty oči. Ty rudé oči. Předpovídající její smrt...

Zalapala po dechu. Uvědomila si, že není v ledové jeskyni ale že leží v posteli. A né v té s nebesy z paláce ale té v malém obydlí kdesi v lesích. Natáhla se ke stolku pro sklenici vody. Už to bylo docela dlouho co by ji trápily nějaké noční můry. Obzvlášť takové ve kterých by se objevovala monstra. Zatřásla hlavou. Bylo to divné. V tom snu se znovu ocitla v jeskyni kde Loki našel Ildskaper, ale... Uvědomila si, že její vzpomínky na tu dobu jsou zamlžené. Jako by se je její mozek snažil vymazat z paměti. Nebylo to tak dávno a přesto si nevzpomínala na všechno co se tam stalo. I když, možná to tak bylo lepší. Pak zaslechla hlasy. Dva. Povědomé.

,,Vím, že tu někde je. Proč ji přede mnou schováváš?" dorazil k ní Lokiho rozladěný hlas. Měla chuť zalézt pod postel a nebo do skřině. Jak se sakra dozvěděl že je tady?

,,Myslím že ji jen prospěje když bude chvíli mimo palác. Chybí ti snad?"

,,Nebuď směšná, víš že jsem ji nepřivedl bezdůvodně. Není obyčejná Midgarďanka," odfrkl si.

,,Tak jako někdo není obyčejný Asgarďan," opáčila mu, načež nastalo poměrně dlouhé ticho.

,,Je důležitá, pokud projde tréninkem-"

,,Loki," zarazila ho jemně, ,,zůstane tady. Nějakou dobu. Až se bude chtít vrátit nebudu ji v tom bránit," vysvětlila.

,,Už i ty jsi proti mně?" řekl hořce.

,,Nepřekrucuj významy mých slov," proniklo do jejího hlasu mírné rozladění. ,,Pravděpodobně si to neuvědomuješ ale záleží mi na tobě," povzdychla si smutně.

,,Jak myslíš," sykl. Následovaly kroky a vrznutí dvěří. Odešel.

Suzz zůstala dlouho jen tak sedět, především proto aby se ujistila že se nehodlá vrátit. Takže Runa se s ním zná, ale věřila ji v tom že ji nezradila, vždyť ho doslova vypakovala pryč. Ale ten rozhovor. Zdá se, že o ní ví víc než ona sama, ale proč jí to tají? Doufala že k tomu mají dost pádné důvody.

Ráno ji probudila nádherná vůně čerstvého pečiva. Něco takového by si nechala líbit ale slíbila si že s dalším chodem Runě pomůže. Mohla by zkusit nějakou pozemskou specialitu. O tom, že zaslechla část rozhovoru mezí ní a Lokim pomlčela. Nechtěla na to myslet, chtěla si užívat jeho absenci. Část dne si jen povídali. Suzzane Runě sdělila své zážitky, dojmy i problémy. I když se jí díky Lokiho kouzlu nemohla svěřit se vším, podstatně se jí ulevilo. Už od samého začátku potřebovala s někým sdílet svá trápení. Nedokázala si představit kam by se dostala kdyby to všechno v sobě dusila. Náhle se kousla do rtu, Loki pravděpodobně žil v přesvědčení že se všichni proti němu spikli. Komu se svěřoval on se svými problémy, když nikomu nevěřil? Když odmítal vlastního bratra, otce, Silgrid i Runu? Mohlo by to ospravedlnit jeho činy? Nechápala kde se tyhle její myšlenky berou. Možná to bylo tím, že se cítila v bezpečí a že měla možnost si s někým promluvit, a také že si vyslechla ten noční rozhovor. Nechtěla na něj myslet a přece to nedokázala.

,,Copak tě ještě trápí?" vyzvala jí Runa měkce, její tón naznačoval že nemusí odpovídat pokud nechce. Jenže když už se vším tím svěřováním se začala.

,,Loki, kdo jiný?" povzdychla si. ,,Není to zvláštní? Děsím se ho a přesto na něj musím pořád myslet," zamračila se nad vlastní protichůdností.

,,To protože jsi velice citlivý člověk," vysvětlila. ,,Myslím, že i když si to nechceš přiznat víš že mu chceš pomoci, a víš že on po tom touží i když to nedává najevo. V tomhle jste si tak trochu podobní," uchechtla se. Vrhla po ní udivený pohled. Že mu chce pomoct? A on že po tom touží? To má jako být co? Asgardská telenovela?

,,Nemyslím, že jsme si nějak podobní," nesouhlasila s důrazem. Právě naopak byli tak odlišní, že víc už to snad ani nešlo. Runa se opět uchechtla.

,,Hildgger, nemysli si že jen na základě několika dnů můžeš pochopit osobnost muže žijícího několik století. Obzvlášť někoho jako je Loki," pousmála se. Pohlédla ji do očí, asi by se měla cítit uraženě že ji to dává takhle sežrat, ale nedokázala se na ni zlobit.

,,A vy ho dobře znáte?" zeptala se jí významně, když už s tím začala.

,,Ano, po velice, velice dlouhou dobu. A i přes to k němu nedokáži zcela proniknout, není to smutné?" zahleděla se někam do dáli jakoby na něco vzpomínala. ,,Takže," probrala se znenadání, ,,radím ti aby ses nechala vést svým srdcem než rozumem, alespoň co se Lokiho týče."

,,To si nechám projít hlavou," konstatovala. Ta hrozba mučení ji prostě ležela v žaludku, z toho se ten parchant modrookej jen tak nevyvlíkne.

,,A napadlo mě, že by sis zasloužila lepšího učitele šermu," pokračovala s nadšením. Vykulila na ní oči. Jak o tom věděla když žije v takovém zapadákově? No jasně, tohle je Asgard, určitě v tom bude něco neskutečného a bizardního.

,,Proč pořád po mě všichni chtějí abych se naučila bojovat s mečem?" zasténala neradostně. I za tak krátkou dobu ji bylo jasné jaké je dřevo a že bude muset projít pořádně náročným drilem aby se při nějakém opravdovém střetnutí nezapíchla vlastní zbraní.

,,Zlatíčko, tohle je Asgard. Pokud se nechceš spoléhat na mou pomoc nebo tu Lokiho, měla by ses naučit bránit. Krom toho cítím v tobě duši dřímajícího válečníka," dodala stylem který naznačoval, že to je vlastně ten pravý důvod proč ji nabízí výuku.

,,Ok, bílého koně mám, zbroj taky, kde je ten drak?" vyklouzlo ji ironicky. Runa se na ni nechápavě podívala. Zapomněla že místní prostě pozemské narážky nechápou. Děsný pech. ,,To nic," mávla nad tím rukou. ,,Šermu očividně jen tak lehce neuteču, takže mi asi nic jiného než to přijmout nezbývá. Ale taky nechci aby to byl jediný důvod proč jsem tady, jasný? Chci si užít ten fakt že jsem mimo palác, chci si Asgard víc prohlédnout a tak podobně," vysvětlila.

,,Jistě, můžeme cestovat, ale varuji tě, zdejší lesy nejsou zcela bezpečné. Bez Oduwan nebo beze mě se nikam nevydávej. Existuje sice jen malá šance, ale pokud by jsi je potkala, mohlo by to pro tebe být velice zlé," varovala ji. Přikývla, ať už mluvila o čemkoliv, nehodlala na nic nebezpečného narazit, svého života si od setkání s Lokim považovala podstatně víc.
…......................

V pravé poledne se konečně vrátil zpátky do paláce, cesta mu trvala několik dlouhých hodin na rozdíl od Oduwan, ale ona také byla jedním z nejrychlejších koní Asgardu. Rozladěný vlastním neúspěchem při jednání s Runou zamířil za Thorem, sdělí mu své výsledky a pak se někam uklidí.

,,Zjistil jsi co se s ní stalo?" zeptal se ho Thor když dorazil do trůnní síně, očividně si dělal starosti.

,,Runa si ji vzala do své péče, a osobně jsem toho názoru, že tam po nějakou dobu setrvat může," pokrčil rameny.

,,Bratře-" začal ale byl přerušen.

,,Kolikrát ti mám opakovat, že nejsem tvůj bratr?" zamračil se a Thor se zatvářil ublíženě.

,,Stále se přese to nedokážeš přenést?" povzdychl si.

,,Je to holý fakt, tak jako Odin není můj otec a Frigga nebyla mou matkou," řekl úsečně. ,,Není třeba si něco namlouvat."

,,Pro mě vždycky budeš-"

,,Pro tebe možná ale to nic neznamená. Co ostatní? Vím, že všeotec by byl nejraději kdybych v té cele zůstal až do své smrti a to i přes to, že už jsem si svůj trest odpykal.


Pomoc při záchraně Asgardu mu byla očividně málo. Možná jsem měl obětovat svůj život. Zemřít hrdinnou smrtí. Očistit své jméno. Pak by nemusel cítit váhu svého selhání a ještě by se mě zbavil," vychrlil a pak se ušklíbl. ,,Ještě něco, můj králi?"

Thor byl z jeho slov nešťastný ale pravděpodobně uznal že nemá smysl pokračovat v rozhovoru a tak jen zakroutil hlavou. Loki se mu pouklonil a zmizel do svých komnat. Vymyslet něco co by mu Hildgger přivedlo zpět.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama