Kapitola 8. - Ildskaper jedná

14. července 2014 v 8:53 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led




Měla zavřené oči a pravidelně dýchala. Podle toho co ji řekl na začátku by se měla zcela uvolnit a soustředit veškerou svou pozornost na Scepter ve svých rukou. Ale tak jednoduché to zas nebylo. Místy sice cítila jakési jemné vibrace, závany něčeho co by se nejspíš dalo označit za magii ale pokaždé jí to proklouzlo mezi prsty.

,,Jsi nešikovná," uslyšela jak si povzdychl. Netušila jak dlouho tu už seděla ale pár hodin to jistě bylo. Jenže ona až doposud k magii nejen že nepřičichla ale ani v ní nevěřila, a k tomu ji Loki na úvod vysvětlil že ta múspelská je surová a je velice těžké ji zvládnout obzvlášť pro někoho jako je ona. Přesto má na ni tak vysoké nároky. Nejradši by ho za ty poznámky kopla. Vážně, už se nemohla dočkat až bude doma.

,,Možná jste prachbídný učitel," procedila skrz zaťaté zuby. Neodpověděl jí, místo toho ale uslyšela zašustění látky jak se pravděpodobně zvedl ze svého křesla. Pak ucítila jeho přítomnost za sebou. Sedal si.

,,Budu tě muset vést," řekl. Neznělo to nadšeně, musel být otrávený z toho jak dlouho jí to trvalo. Propletl své dlouhé, štíhlé prsty s těmi jejími a přitiskl se k ní. ,,Soustřeď se a nic neuspěchej," šeptl. Cítila jeho dech ve svých vlasech. Opravdu si myslí že se za téhle situace bude schopna soustředit??

,,Nejsem si jistá jestli tohle pomůže," pronesla skepticky.

,,Soustřeď se," zopakoval. Tón jeho hlasu se změnil. Měla pocit že by teď byla schopna udělat cokoliv co by jí řekl. Nějaké další kouzlo? Doufala že ne. Jelikož to ale chtěla mít všechno už konečně za sebou dala na jeho radu, a tentokrát to bylo jiné. Lokiho přítomnost byla jako světlo které ji ukazovalo cestu. Následovala ho.

Podařilo se ji zachytit energii kamene ve Sceptru. Přítomnost té věci byla velice silná a mocná, měla takové neblahé tušení že kdyby ji Loki nepomáhal využilo by jí to. Pohltilo, přežvýkalo a vyplivlo. Děsilo jí to víc než nezkrocená magie v ní samotné, ale Loki snad ví co dělá, ne? Pomalu a opatrně začala zdroj té moci ohmatávala svými smysly.

,,V Asgardu se nachází mnoho magických artefaktů takže by jsi měla být schopna nějaké vycítit. Nicméně si dej na čas," uslyšela opět jeho hlas. ,,A nenech se strhnout příliš hluboko," radil ji. Strhnout hluboko? Jak hluboko a kam hluboko? Znervózněla ale asi už bylo pozdě na to z toho vycouvat.

Strčil do ní. Proč mu vždycky na všechno naletí?

Bylo to jakoby explodovala. Její smysly se znásobily téměř až za snesitelnou hranici. Cítila proudy magie všude kolem sebe. Někde byla shromážděná ve větším množství a někde v menším. Bylo extrémně těžké se tím vším probírat. Musela se uklidnit a proto znovu začala s pravidelným dýcháním. Po chvíli ji hlava konečně přestala praskat pod tím šíleným náporem, ale pravděpodobně jen díky Lokimu. Nicméně, teď už se mohla vrhnout na to kvůli čemu tu vlastně byla.

Spojení vysoce pokročilé technologie s magií ji fascinovalo, a Scepter měl mnoho funkcí k prozkoumání. Krom toho že fungoval jako zbraň na dálku co střílela ty divné koule a dokázal detektovat jiné magií obdařené věci. To byly maličkosti které by měla pravděpodobně zvládnout i ona. Ale samotný základ zbraně? Pochopila že všechno to na co doteď narazila a co viděla byly jen příkrasy a věci navíc. Hlouběji pod tím vším se skrývala pravá podstata Scepteru, mnohem nebezpečnější a děsivější.

,,Říkal jsem aby ses nevydávala hluboko," připomněl ji káravě uprostřed rozhodování. ,,Mohlo by to být nebezpečné," dodal ještě.

,,Jasně," řekla posměšně. ,,To říkáte jen proto že se vám nelíbí jak moc kolem toho čmuchám. Třeba bych nakonec mohla pochopit jak to celé funguje co?"

,,Takže chceš vědět kam by tě to zavedlo? Dobře, jak je libo..." odvětil nebezpečně. Asi to nebyl dobrý nápad naštvat ho, když se pokouší ovládnout základy mimozemské zbraně, zatímco on tomu brání v tom aby jí to uškvařilo mozek.

Trhlo to s ní a její mysl odlétla pryč. Zpanikařila. Najednou byla tak daleko, tak moc že to její mozek nepobíral. Prostředí bylo neuvěřitelně cizí a nepřátelské. Lokiho fajnové kopí se dalo použít i jako přijímač a vysílač. Zbraň s komunikačním zařízením. Ale kdo přijímá a kam se vysílá?

Rozhlédla se. Všechno kolem bylo tmavé, šedé a ostré. A byla ji zima. Divné. Jak to že může cítit fyzické vjemy když se ve skutečnosti nachází kdovíkolik miliónů světelných let daleko? Doufala že se její fyzické tělo nachází na Asgardu, Loki by ji přece neposlal někam odkud by se nemohla vrátit, že ne? Pak si uvědomila že tu není sama. Cítila něčí přítomnost ale ať se rozhlížela jak chtěla nikoho neviděla. Skrýval se a sledoval ji, věděla to. Ale kdo nebo co? Úzkostlivě pátrala očima po okolí, zatímco si třela dlaně o sebe a doufala že se ten černovlasý bastard umoudří a vrátí ji zpět. Po zádech ji najednou přeběhl mráz když uslyšela šepot v jí neznámém jazyce. Slovům nerozuměla ale význam jí byl jasný. Nebyla tu vítaná. Vykřikla když ji hlas z bezprostřední blízkosti zašeptal cosi do ucha. Byla to hrozba? Hlavou ji projela bolest a vzápětí si uvědomila že je zpátky v Lokiho pracovně. Scepter ji vyklouzl z rukou a díky tomu jak se lekla vrazila do Lokiho sedícího tak těsně za ní. Bude mít fakt slušnou bouli.

,,Spokojená?" utrousil takovým způsobem že jí bylo jasné že není příliš potěšen tím v jaký střet tohle vyústilo. Schytal to do spodní čelisti a mohl být rád že si nepřekousl jazyk.

,,Kde to bylo?" otočila se na něj ještě pořád trochu vyklepaně, a štvalo jí že nedokáže skrýt svou slabost. Obzvlášť před ním. Ale i tak si mezi těmi všemi hrdými bojovníky připadala strašně slabě a zbaběle.

,,Věř mi, že to vědět nechceš," což byla bez diskuze pravda i kdyby to ve skutečnosti vědět chtěla.

,,Chitauri?" nadnesla opatrně.

,,Můžeš se tam vrátit a zeptat se," vyloudil svůj perfektní vlčí úsměv. Úsměv vlka který se vás chystá sežrat ale namlouvá vám jak strašně velcí kamarádi jste.

,,Myslím, že ještě musím vychytat pár mušek," přešla to s nervózním smíchem a opět se chopila Sceptru, tentokrát si byla jistá že bude dělat přesně to co dělat má. Po uplynutí dalších pár hodin dosáhla vrcholu svých možností.

,,Předčasně z tebe zešedivím, ale bude to muset stačit," prohlásil a zdálo se že nad ní konečně zlomil hůl. Ať se snažila sebevíc nedokázala určit přesný výskyt větších chumlů magie. Věděla kolik jich je a jak mocné jsou, ale kde přesně se nachází bohužel ne.

,,Beru to jako kompliment," ušklíbla se mírně. Na druhou stranu tahle neschopnost ji to opravdu neusnadní. Bude to jen o trochu lepší než hledání jehly v kupce sena. V tomhle případě hledání magického šutru v hromadě ledu.

,,No," zvedla se a protáhla si svaly ztuhlé tím dlouhým sezením, ,,mohla bych se konečně jít podívat na Ildskaper?" zeptala se. Loki ji přejel pohledem a pak se otočil.

,,Pojď," řekl jen. Předtím než se definitivně vydali do asgardského skladu relikvií a zbraní se ještě zastavili pro Thora, který jakožto král musel být něčemu takovému samozřejmě přítomen, a přidala se k nim i Runa. Suzz kráčela mlčky několik kroků za nimi a její nervózita každou vteřinu stoupala. Jako by tušila že ji čekají ještě mnohem zásadnější změny v jejím životě.

Prošli několika přísně střeženými chodbami, sešli pár schodů a pak se před nimi objevila sekce kde se nacházel Ildskaper. Atmosféra byla neuvěřitelně napjatá. Cítila to jenom ona a nebo se vzduch doopravdy tak nějak divně vlnil? Že by magie? Trojice jejich průvodců se zastavila, před nimi se nacházel podstavec a na něm trůnila Logiho sekera. Suzzane hlasitě vydechla, dohnala je a zarazila se až když byla Ildskaperu na dosah ruky. Drobné a neuvěřitelně propracované zdobení, runy lemující rukojeť a blýštivost ostří. Stále musela žasnout. Krom toho vypadal tak obrovský, copak by něco takového někdy mohla používat? Srdce se jí rozbušilo, věděla že ji tři páry očí bedlivě pozorují, a když zvedla ruce třásly se jí. Byla vzrušená a zároveň cítila strach.

Teď a nebo nikdy, nadechla se a pomalu, pomaloučku položila dlaně na rukojeť. Prvních několik vteřin se nic nedělo ale pak se runy na sekeře rudě rozzářily. Cítila jak do ní proudí magie a jak to její tělo vítá a zaplňuje tím prázdnotu o které ani nevěděla že ji v sobě má. Konečně byla úplná a konečně věděla kým je. Poloviční Múspel, válečnice, Logiho dcera. Ale také Midgarďan, ochránce. Lehce se zapotácela když se spojení přerušilo, a s úžasem si uvědomila že ji pokrývá těžké černé brnění, spousta rudohnědé kůže a na hlavě má nepohodlnou helmu.

,,Uf," oddychla si a ohlédla se. Runa s Thorem ji se zájmem pozorovali a Loki měl neutrální výraz. ,,Hádám, že tohle potvrzuje, že jeho dcera jsem," pokrčila bezděčně rameny. V tom se Ildskaper za ní rozžhavil ostrým temně rudým, zlověstným světlem a vystřelil do okolí proud horkého vzduchu a magie. Suzzane polekaně vykřikla i když necítila vůbec nic. Thor sebou trhl a Runa zalapala do dechu ale ani jim se nic nestalo. Loki však zakolísal a opřel se rukou o zeď. Vnitřnosti mu zaplavila mučivá bolest, zatl zuby ale nohy se pod ním podlomily a sesunul se na zem.

,,Loki!!" vyhrkl Thor zděšeně a přiskočil k němu. Vypadal nemocně, těžce dýchal a třásl se jako by měl vysokou horečku. A byl bledý, bledší než obvykle. Jako by měl každou chvíli umřít.


,,Co se stalo? Co je mu?" hysterčila Suzz protože se vůbec nehýbal a kůže mu divně zmodrala. Nevěděla co má dělat, proč se to stalo a jestli je to její vina. Sledovala jak se ho Thor marně pokouší vzkřísit, a nedbá toho že mu kontakt s jotunskou kůži způsobuje omrzliny.

,,Loki je ledový obr," vysvětlila Runa a očividně si dělala obrovské starosti protože se bezděčně kousala do rtu.

,,Ledový obr?" vyjekla. ,,Myslela jsem že je Asgarďan, netušila jsem že... jak?" koktala.

,,Není Odinův syn, je adoptovaný. Jeho pravým otcem byl ledový obr Laufey, král Jotunheimu," vysvětlila jí smutně. Suzz si šokovaně vzpomněla na tu událost v jeskyni. Nic podobného u ostatních Asgarďanů nezaregistrovala. Jak na něco takového vlastně mohla zapomenout? Všechno bylo očividně složitější než se zdálo, obzvlášť co se Lokiho týkalo.

,,Ale vždyť Ildskaper předtím držel v ruce a nic mu neudělal!! Tak proč teď? Proč??" zvyšovala zmateně hlas a s hrůzou v očích sledovala jak Thor vzal svého bratra do náruče, přivolal stráže aby mu pomohli a vyřítil se pryč. Nedávalo to smysl. Logiho sekera teď patřila jí, cítila to, proto by měla být schopná mu vládnout, ale proč to útočné kouzlo? Jedině že by... Veškerá barva v obličeji se jí vytratila, byla teď skoro tak bledá jako Loki. Stejně jako Scepter byl i Ildskaper zbraň která přesahovala její technologické i magické chápaní. Co když to prostě nějak nevědomky spustila?

,,To bohužel nevím," zakroutila Runa hlavou. ,,Ale tvoje vina to není," snažila se jí uklidnit.

,,Jak si tím můžeš být jistá?" řekla zoufale a vypravila se za Lokim dřív než ji valkýra stačila odpovědět. Nějakou dobu jí trvalo než se dostala do příslušné komnaty a celou cestu ji užíral pocit viny. Místnost působila bezútěšně. Thor nervózně kroužil kolem postele zatímco se Merrni skláněla nad jeho nevlastním bratrem, pokládala na něj něco co vypadalo jako malé kameny ale ve skutečnosti to byly lékařské přístroje, a tvářila se bezradně.

,,Jak je mu?" zeptala se chvějícím se hlasem a s helmou v podpaží přistoupila blíže, Thor ji však zarazil mírným gestem ruky.

,,Drž se dál, prosím," řekl, očividně si nebyl jistý jestli mu nemůže ještě nějak ublížit, nejspíš kvůli tomu že nebyla schopna ovládat múspelskou ohnivou magii. Bolelo jí to ale neprotestovala a zacouvala zpět ke dveřím.

,,Bude v pořádku?" otázala se se staženým hrdlem a cítila jak ji v očích pálí slzy.

,,To kouzlo je velice mocné," začala Merrni, ,,ničí ho zevnitř i přes to že se jeho tělo snaží regenerovat, a jeho tělesná teplota se neustále zvyšuje. Už teď je na kritickém bodě. Netuším kolik toho ještě může vydržet," vysvětlila a vyhýbala se jejich pohledům. ,,Zkoušela jsem všechno, ale obávám se že nevím jak to zastavit," zašeptala. Thor se zarazil a zůstal na ni civět jako by se ujišťoval že se právě strašlivě přeslechl.

,,Copak tu není nikdo kdo by mu pomohl? Někdo kdy by to kouzlo mohl zrušit?" vyhrkla. Mladý Asgardský král se na ni obrátil s nečekaně zamračeným výrazem.

,,Jsme národ válečníků," řekl tónem který prozrazoval vinu z toho že to zatím nebyl schopen nijak zásadně změnit. Na ty kdo používali mocné kouzla a triky se vždycky dívalo s podezřením. ,,Pošlu pro Múspely kteří zde žijí, oni by si mohli vědět rady, ale cesta sem jim potrvá minimálně několik hodin," vysvětlil a otočil se na léčitelku. ,,Udrž ho naživu jak nejdéle to půjde," rozkázal ji. Ve tváři měl náhle neuvěřitelně odhodlaný výraz. Suzzane si byla jistá tím že se sem ohnivé obry pokusí dostat ještě rychleji než je to možné.

,,Zchladím ho," přikývla Merrni, ,,snad to pomůže."

Nakonec se tiše vytratila protože měla pocit že by jen překážela a Lokiho stav ji nijak valně neuklidňoval. Pokud nic nezabere, pokud Múspelové nedorazí včas tak prostě umře? Až doteď si celou dobu myslela že ho nenávidí ale záleželo jí na něm. Určitě by si zasloužil pořádně do držky ale nikdy by mu nechtěla nějak vážně ublížit.

,,Jak se mu daří?" ozval se známý hlas zleva. Překvapilo jí že na ni Runa čeká na chodbě.

,,Co když umře? Co když jsem ho zabila?" vzlykla zoufale a neměla daleko k tomu aby se rozbrečela. Valkýra k ní přístoupila a objala ji. Jemně ji hladila po vlasech a snažila se ji utěšit.

,,Nedávej si to za vinu. Kouzlo se nemůže spustit jen tak samo do sebe, pravděpodobně to byla nějaká Logiho pojistka," vysvětlila. ,,A Loki se dostal z mnohem horších věcí," šeptala uklidňujícím hlasem.

,,Pojistka?" zatvářila se nechápavě. ,,Ale i kdyby, i kdyby to něco takového bylo, neměla bych být schopná to poznat? Schopná to nějak zastavit? Jestli to nedokážu ovládnout jako tehdy když nás napadli ti tvorové-"

,,Nemohla jsi to tušit," zarazila ji. ,,Logi byl velice mocný Múspelan, myslíš si že by jsi byla schopna zrušit nějaké jeho kouzlo? Krom toho," zamračila se mírně, ,,nevěřím že by se to stalo aniž by k tomu nebyl důvod."

Suzzane k ní překvapeně vzhlédla. Důvod? Jaký by k takovému útoku mohl být důvod? Čím se Loki od Runy a Thora lišil, mimoto že byl Jotun?

,,Co tím chceš říct?" zeptala se jí opatrně.

,,Hildgger, nepoužil na tebe Loki nějaké kouzlo?" sledovala ji pozorně takže ani nemusela čekat na její odpověď aby podle její reakce poznala že to tak vskutku bylo. ,,To jsem si mohla myslet," povzdychla si. ,,Budeme si muset promluvit," řekla pevně a totálně zmatenou jí nasměrovala do komnat. Čekal je velice zdlouhavý rozhovor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama