Kapitola 9. - Jizva v jeho srdci

14. července 2014 v 9:21 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led




Silgrid ji mlčky pomáhala se sundáváním brnění které se na ni ve skladu tak znenadání zhmotnilo, ještě pořád byla ze všeho vyvedená z míry ale při pohledu na ty černé kusy kovu ji zamrazilo. V ničem se to nepodobalo těm Asgardským, uhlazeným a zářicím, spíš to dost připomínalo to co měl na sobě prstenový přízrak v Návratu krále. Múspelové očividně velice rádi budí hrůzu. Náhle se služebná uklonila a vycouvala pryč, s prací už byla hotova a Runa si vyžádala soukromí. Suzz začala nervózně přešlapovat na místě, věděla co bude následovat.

,,No tak spusť, slibuji že to nikomu nepovím," vyzvala ji valkýra, ale ona jen mlčky zakroutila hlavou a začala zírat do podlahy. ,,Jak tě ovlivnil?" pokračovala, a povzdychla si když ji jedinou odpovědí bylo jen tvrdohlavé ticho.

,,Hildgger," začala znovu, ,,teď už se nemusíš ničeho bát, to kouzlo je pravděpodobně zrušené Logiho pojistkou," vysvětlila trpělivě. Suzzane opatrně vzhlédla s nejistotou v očích. ,,Vlastně jsem si tím jistá," pokračovala sebevědomě, ,,pravděpodobně tam byla aby tě chránila, Logi vždycky myslel hodně dopředu, a Lokiho to zasáhlo kvůli tomu že na tebe použil magii."

,,Chtěl," ozvala se chraptivě, ,,chtěl mě zabít. A nejenom to, on... mluvil o tom že chce zničit Zemi," otřásla se mírně a ztěžka dosedla na pohovku. Náhle jako by se něco prolomilo. Mluvila a mluvila. Tiše, jedním dechem a jakoby vzdáleně.

,,Stalo se toho tolik. Tehdy, v mé vesnici, na mě vystřelil ze Scepteru. Myslím že mě to mělo zabít jenže nikdo nepočítal s tím že nejsem tak úplně obyčejný člověk, a v jeskyni mi vyhrožoval. Tam taky mluvil o tom zničení Země, a jsem si jistá že to myslel vážně. Pak se mě dvakrát pokusil zmrazit, a když se mu ani to nepodařilo vzal mě sebou na Asgard. Kdy na mě použil to kouzlo, abych nemohla říkat co mě napadne, nemám tušení. Všechno jsem to tak nějak snášela, ale potom co mi pohrozil mučením jsem utekla," pokrčila rameny jakoby lhostejně. ,,Zbytek už znáš."

,,Pitomec," utrousila Runa procítěně.

,,Co teď uděláš? Řekneš to Thorovi? Měl by to vědět, ne?" zeptala se odevzdaně.

,,Zatím ne," nesouhlasila. ,,Loki ho už několikrát zradil, a i když si slíbil že už mu nebude důvěřovat, nedokázal to. V tomhle ohledu je beznadějně naivní, mimoto bychom ho teď jen zbytečně rozrušovaly. Budu na něj prozatím dávat pozor."

,,Ale proč tohle Loki vlastně dělá?" vyhrkla znenadání. ,,Proč všechny nenávidí? A proč všem kolem sebe ubližuje? Jenom proto že zjistil že mu celý život lhali? Copak jsem snad já začala podpalovat lidi?"

,,Je to složitější než si myslíš," zakroutila valkýra hlavou, Suzzane ji chtěla přerušit ale Runa se nenechala. ,,Dávno předtím než zjistil tu nepříjemnou pravdu se Loki cítil odstrčený a vždycky tak trochu na Thora žárlil," pokračovala. ,,A k tomu byl značně odlišný. Žádný válečník ohánějící se mečem, jen věčně ležel v knihách a proto si s Odinem nikdy příliš nerozuměl. A Všeotec se, on se ani moc nesnažil," vysvětlila a mírně se ošila. ,,Ta událost s adopcí vše prostě jen zhoršila," dodala nakonec.

Suzz si to mlčky probrala. Silgrid se předtím zmiňovala že Loki měl pocit že jedině jeho matka je k němu spravedlivá a i ona zaznamenala jak chladný ten vztah otec-syn nyní je. Jak by se cítila kdyby jí matka třeba opomíjela a přehlížela? Kousla se do rtu. Něco takového si neuměla představit. Sváděla by vinu na sebe? Myslela by si že je s ní něco špatně, že ji snad nějakým hrozným způsobem zklamala? Pokoušela by se na sebe upoutat pozornost? Neměla představu co musel Loki zažívat, jak se musel cítit, ale někdy po tom, po té emoční bouřce a nejistotě, narazil na Chitauri. To by nejspíš nikomu nepřineslo nic dobrého. Vzdychla.

,,Dobře, nebudu dělat žádné ukvapené závěry a pokusím se mu pomoci, když už tady tak všichni směle tvrdí že jsem jediný člověk po dlouhé době kdo je mu nějakým způsobem blízký. Pokud to tedy přežije," zasmušila se.

,,Jestli ho to nezabilo hned tak už to něco znamená," řekla nezpochybnitelným tónem a jemně se usmála. ,,Trochu mu věř, a měla by sis odpočinout vypadáš dost unaveně."

Proti tomu se nedalo protestovat protože si Suzz po tom všem připadala jako kdyby ji někdo třikrát přežvýkal a vyplivl.

…........................

,,Dokážete mu pomoci?" zeptal se Thor unaveným tónem, vypadal neuvěřitelně vyčerpaně a ztrhaně. Nebylo však divu, čas se pohyboval někde kolem třetí hodiny ranní, přičemž několik posledních hodin pracoval na tom jak co nejrychleji dostat Múspely do paláce, a vedle toho ho ještě trápily obavy o bratrův život.

Sturl, hlava múspelské vesnice, shlédl na Lokiho v loži obklopeného přístroji a ledem. Koho by kdy napadlo že je druhý z Odinových synů Jotun?

,,Obdivuhodné nadání, kdo jej vyučil magii?" zeptal se místo toho.

,,Naše matka, královna Frigga, ale co to má-"

,,Byla mu dobrou učitelkou," řekl s melancholickým podtónem, jeho lid ji míval velice v oblibě, ,,váš bratr dokázal hlavní nápor kouzla odklonit a tudiž jej na místě nezabilo. Bohužel ho to velice oslabilo a proto má teď problémy. Nemusíte se však strachovat, pomohu mu."

Thor náhle neuvěřitelně pookřál, dokonce se mu podařilo se usmát. ,,Asgard vám bude dlužen."

Múspel zakroutil hlavou. ,,Už jenom to, že nás zde trpíte pro nás znamená mnoho." Tak jako Jotunové i Múspelové po dlouhou dobu válčili s Asgarďany dokud se Logi nepokusil o změnu, ale i tak zde stále existovala předpojatost.

Když Sturl pečlivě obhlédl situaci, pobídl dva své společníky a společnými silami se pustili do práce, důležité bylo aby magii používali nenásilně a hlavně aby využili vlastních schopností nemocného. Asi po půl hodině k všeobecné radosti Loki tiše zasténal a opatrně otevřel oči. Vypadal dezorientovaně a pokusil se vstát ale nakonec to vzdal když si uvědomil že mu to působí až příliš velkou bolest. Chvíli jen tak ležel a tiše oddechoval než se natolik vzpamatoval aby mohl zanalyzovat situaci.

,,Má snad tohle znamenat že mě hodláš dát k ledu?" pronesl sarkasticky k Thorovi, pak ale zaregistroval múspelany. ,,A tohle zase znamená co?" zamračil se na ně.

,,Pomohli ti, bratře, měl jsem o tebe strach," snažil se ospravedlnit fakt, že o jeho pravém původu teď ví i někdo mimo úzký okruh rodiny, přátel a služebnictva.

,,Úžasné," usykl zlobně a zavrtal se do Sturla pohledem. ,,Nicméně příliš k užitku nebyli, nepřipadám si zrovna nijak zvlášť uzdravený," pronesl jízlivě.

,,Loki!" vyhrkl Thor a nadechl se aby ho mohl pokárat ale múspelan mu skočil do řeči.

,,Omlouvám se za naše chabé schopnosti, Logiho magie zdaleka převyšuje vše co umíme," zadeklamoval pokorně. Loki si odfrkl a zahleděl se do stropu jako by mluvením s nimi ztrácel čas.

,,Pokud něco potřebuješ-" začal Thor.

,,Teď chci být hlavně o samotě," odsekl a zavrtal se hlouběji do ledu. Nerad si to přiznával ale bez pomocí těch ohnivých obrů by to možná nezvládl, ale i tak na něj čekala ještě spousta práce. Logiho útočné kouzlo mu pořádně zamávalo s organizmem, a ještě pořád byl trochu přehřátý.

,,Dobrá," povzdychl si mladý král, ,,Merrni ti bude k službám," řekl a společně s múspelany odešel z místnosti. Loki stále s pohledem soustředěným na strop jen mlčky zatl zuby.

,,Omlouvám se za svého bratra," začal Thor jakmile se ocitli na chodbách, ,,prožil si mnohé a-"

,,Neomlouvejte se, jste král," přerušil ho Sturl, ,,mimoto nenesete odpovědnost za to jaký váš bratr je," vysvětlil, bylo těžké určit jestli tím myslí jeho původ a nebo jen chování. ,,A o tom co jsme zde viděli pomlčíme. Jsem si jist že by pravda nikomu příliš neprospěla," dodal a pak se z ničeho nic zastavil. ,,Odpusťte mi mou troufalost," otočil se na něj, ,,bylo by možné před našim odjezdem krátce navštívit Logiho dceru?"

Thor neviděl důvod proč by jim to neměl dovolit, dohodli se tedy že vše zařídí až ráno po alespoň krátkém odpočinku, který si všichni zasluhovali. Loki se mezitím během těch několika zdlouhavých hodin zbavoval posledních kousků cizí magie a jejich zbývajících účinků, bohužel však jeden nepříjemný fakt přetrvával. Jeho jotunská podoba. Děsil se té představy že by to třeba mohlo být trvalé. Pokoušel se číst, nějak se zaměstnat ale nešlo to. Dohánělo ho to k šílenství. Hnusil se sám sobě, nenáviděl se. Nakonec prostě dostal vztek.
…....................

Suzzane ta trocha spánku pomohla. S pořádnou dávkou odhodlání se rozhodla zjistit jak to s Lokim nakonec dopadlo. Nikdo ji totiž nic nepřišel oznámit. Normálně by to určitě obstarala Silgrid ale ta nebyla v dohledu, což bylo podivuhodné. Vlastně to mohlo znamenat jen dvě věci, buď si vyplakává oči nad Lokiho mrtvolou a nebo naopak samou radostí nad tím jak se uzdravuje. Doufala spíš pro tu druhou možnost, a Runa se taky mohla ksakru ukázat.

Jakmile se vyhrabala z postele pochmurně si uvědomila jak moc tu za tu krátkou dobu zlenivěla. Zvykla si na to že má jídlo pokaždé až pod nosem, totéž s oblečením a vlastně s úplně se vším nač si jen pomyslí. Doufala že se z ní nestává arogantní, nafoukaná blbka co si o sobě až moc myslí. Po krátkém a velice trapném zatápání s oblečením si usmyslela že se vydá pro něco k jídlu. Snad se ještě umí postarat sama o sebe! Daleko se ale nedostala, jelikož se dveře jejího přijímacího salónku rozrazily a dovnitř vkráčela dvojice stráží. Ani se nestačila zarazit když se tam vpasoval i obrovský chlápek. Její komnaty měly opravdu vysoké stropy a mohutné dvojkřídlé dveře měly určitě tak čtyři metry, a přesto to individuum muselo sklonit hlavu aby dokázalo projít.

,,Hildgger Logidotter," řekl a usmál se. Krom své výšky se vyznačoval i neuvěřitelně zářivě zelenýma očima a vlasy tak rudými že připomínaly oheň. ,,Jsem Sturl syn Leifův. Hluboce se omlouvám za tento neohlášený vstup," uklonil se, ,,ale chtěl jsem vás alespoň na krátkou chvíli vidět," dodal. Suzzane se zmohla jen na obyčejné překvapené zírání a proto na chvíli zavládlo trapné ticho. ,,Bylo mi ctí," pokračoval tedy a už se chystal k odchodu když se konečně vzpamatovala.

,,Počkejte," vyhrkla, ,,znal jste mého otce?"

,,Ano, byl jsem jeho přítel i druh ve zbrani," přikývl.

,,Jste... múspelan?" zeptala se opatrně. Bylo pravdou že si všimla drobných lehce rudých linek na jeho kůži které silně připomínaly to tetování co se na ni vždycky zjevilo, ale chtěla si být jistá.

,,Ano-"

,,Jak je Lokimu??" vychrlila s určitou známkou naděje.

Sturl se pousmál. ,,Daří se mu velice dobře, bude v naprostém pořádku."

,,Děkuji vám," zašeptala s úlevou a měla chuť mu skočit kolem krku ale to by bylo hloupé jelikož by mu nedosáhla ani k pasu. ,,Jednou se určitě do vaší vesnice přijedu podívat," usmála se na něj.

,,Bude nám ctí," přikývl. ,,A teď mě omluvte, paní, čeká mě zdlouhavá cesta," znovu se uklonil a v předklonu pozpátku vycouval z místnosti. Stráže ho jako jeden muž následovali. Suzz si pomyslela jak zvláštně se to k ní choval. Dobře její otec byl asi mezi múspelany velice vážený ale i tak... Zakroutila hlavou, vždyť vlastně ani neví jaké mají zvyky, třeba je to normální.



O půl hodiny později

Zvedla ruku a zabušila, ale nedostalo se ji žádné odpovědi. Chvíli váhala jestli má pokračovat, jenže si uvědomila že pokud se k tomu neodváží teď tak pak asi už nikdy. To co se stalo přece nebyla její vina. Nadechla se a vešla. Uvnitř bylo prázdno a ticho. Snažila si vzpomenout kde se nachází jeho ložnice, ale Loki obýval podstatně víc pokojů než ona.

,,Vypadni!!" uslyšela jeho hlas a leknutím doslova nadskočila. Myslela si že mluví k ní, ale to už k jejím uším dolehla i odpověď.

,,Ale princi, prosím, nemohu vás tu přeci takhle nechat, nechte si říct." Byla to Silgrid a podle hlasu se mu snažila domluvit. Takže to tušila správně že bude tady.

,,Řekl jsem aby jsi vypadla!!" zařval, přičemž následoval zvuk tříštěného skla a dřeva. Suzz se instinktivně přikrčila. Tohle tedy nevypadalo zrovna nejlépe.

,,Zmiz odsud!! Jsi služebná tak ksakru poslouchej co ti říkám!!!" zakřičel povýšeně a zároveň rozzuřeně. Ticho a pak kroky. V minutě se proti ní zpoza rohu vyloupla Silgrid.

,,Omluvte mě, Hildgger," zavzlykala a dřív než ji stačila zastavit se kolem ní prohnala a zmizela. Byla tak rozrušená že dokonce zapomněla že si tykají. Suzzane nevěděla co si počít, měla chuť se za ní rozběhnout a utěšit ji, což bylo rozhodně lepší než ten rozzuřený tygr ve vedlejší místnosti. Ale taky by mu takovéhle chování neměla darovat, Silgrid si to nezasloužila.

,,Odvahu," šeptla a vykročila kupředu. Pak se zhrozila. Jako by se jeho ložnicí prohnal uragán. Nábytek převrácený a zdemolovaný, knihy rozházené po zemi s vytrženými stránkami, nic nebylo na svém místě. Trochu jí to nahánělo hrůzu.

,,Co ty tady chceš?" vyštěkl až sebou trhla, zabodávajíc do ní svůj rudý pohled. Vzhledem k potemnělosti pokoje mu to dodávalo víc než jen ďábelský vzhled. ,,Přišla ses podívat na monstrum?Přišla jsi mi říct jak moc se ti hnusím?" vystoupil ze stínu. Byl bos, vlasy měl rozcuchané a ruce měl plnou škrábanců.

,,Řekni, no tak mluv!!!" zařval jí téměř do obličeje a udeřil pěstí do jedné ze skříňí tak silně že se ulomily dvířka. Nadechla se a, prostě mu dala facku. Překvapilo ho to stejně jako tehdy ta rána když se poprvé setkali.

,,Silgrid odsud utekla s brekem, dělá vám dobře když ubližujete lidem kteří vás mají rádi?" vyhrkla a aniž by si to uvědomila, při každém slově zvyšovala hlas. Zavrčel, očekávala ránu ale jen se otočil a nakopl jednu z knih ležících na zemi.

,,Nikdo se jí tu neprosil, ani tebe."

,,Měla jsem o vás strach. Myslela jsem že umřete," vysvětlila tiše. Prudce se otočil a doslova se do ní zabodl pohledem, jako by hledal jakékoliv náznaky lži. Jenže vše co řekla myslela upřímně. ,,Přiznávám že vás zrovna moc nemusím, ale upřímně je mi fuk kde jste se narodil nebo kdo jsou vaši praví rodiče," pokračovala. Uvědomila si jak moc ho to trápí a jak špatně o něm smýšlela. Vždyť tehdy když ji vyhrožoval si byla jistá že by měl být někde zavřený. Izolovaný. Jenže něco podobného by si o ní určitě řekli i lidé tam dole na Zemi kdyby zjistili co je. A to nebylo správné. ,,Já taky nejsem zrovna to za co jsem se měla a v mé vesnici mě považovali za čarodějnici. Takže přestaňte mluvit takovéhle hlouposti o monstrech a zrůdách. Vykašlete se na to co se stalo v minulosti."

Chvíli na ni zamyšleně zíral a pak se mlčky vydal k jedné větší hromádce neidentifikovatelných zbytků nábytku. Rozhrnul je nohou a vytáhl z ní Scepter. Hodil ho po ní a ona jej chytila do nastavených rukou.

,,Zmizni," řekl nakonec mnohem mírněji. ,,Pokud vím máš nějakou práci."

S obrovským úsměvem vycouvala pryč. Nakonec to dopadlo mnohem lépe než očekávala. Snad o tom co řekla trochu popřemýšlí, a uvědomí si že má kolem sebe spoustu lidí kterým na něm záleží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama