Kapitola 9. - Život je cenný, i když patří nepříteli

25. července 2014 v 12:30 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team



,,Kurva! Kdo to sem zas leze?!!" vyletěla Argo z postele a vřítila se do velkého dómu. Jakmile spatřila Tobiho zasadila mu pravý hák a tak zůstal nehybně ležet na zemi.

,,Jak se sem dostal?" přemýšlela Ayame nahlas, i přes to, že ještě před chvílí neměla nejlepší náladu ji ten povyk samozřejmě přilákal. K neznámému se obezřetně posouvala.

,,Arwen!!" zaječela Argo ke komínu. ,,Proč jsi ho sem pouštěla?!" dožadovala se odpovědi, když v něm spatřila její obličeji.

,,Já jsem ho nikam nepouštěla, on tam spadl sám," bránila se.

,,Neříkejte mi, že jsou všichni členové Akatsuki takoví tupci," zakňučela Ayame zhrzeně, a nepřestávala se motat kolem ležícího Tobiho.

,,Polez dolů!" nakázala Argo s pohledem směřovaným vzhůru.

,,To teda nejdu!" zamítla Arwen.

,,Polez!!" začala být její rozzuřenost poněkud nepříjemná.

,,Ani omylem! Nejsem sebevrah!"

,,A to ti mám jako věřit že sem spadl?" lehce se uklidnila. ,,Co ta boule a otok na tváři?" zakřičela a ukázala na něj prstem.

,,Spadl na hlavu a ten otok jsi mu udělala ty!" spustila se opatrně do bezpečné vzdálenosti.

,,Hele, bez své masky vypadá docela roztomile," všimla si Ayame když ji zvědavost samozřejmě nedala a okamžitě mu ji musela zabavit. Poté co se nad ním začala neskrývaně rozplývat obě její společnice obrátily oči v sloup, Argo k tomu přidala i mírné oklepání.

,,Ty, ty chlapy střídáš jako ponožky," utrousila Arwen a sedla si na jeden z balvanů.

,,Já za to nemůžu, když oni se mi líbí," bránila se.

,,Ona za to nemůže?!!" rozchechtala se Argo. ,,Takže i Orochimaru?" provokovala ji.

,,No....." protáhla a dlouze zapřemýšlela.

,,Fuj! Já jdu radši pryč!" otočila se znechuceně a chtěla doopravdy odejít, jenže jeden z Arweninných pramenů ji zabránil v pohybu. ,,Co zas chceš?" podívala se na ni celkem vražedně, jakože celkem hodně vražedně.

,,Když sis ho omráčila, tak si ho vezmi sebou!" oplatila ji pohled.

,,Nech to tady, ono se to rozloží," máchla rukou.

,,Zbláznila ses? Nechci tady mít rozkládající se mrtvolu!" vybuchla. Deidara sice nic neviděl, ale i tak chytil solidní záchvat smíchu.

,,Už jsi zase krutá!" zamračila se Ayame a začala Tobiho jemně křísit. ,,Tobi, vstávej... Argo dáme ho do tvé postele..." pohlédla na bělovlásku.

,,Zapomeň!" zamítla rázně.

,,Arwen??"

,,Zkus to a nepřežije!" zavrčela mrazivě.

,,Tobi? No tak!!!" zatřásla s ním. Tobi konečně začal jevit známky života a pomalu se jal probírat. Zrak měl zamlžený, tak se jen posadil a pokoušel se najít rovnováhu, kterou mu Argo předtím tak ochotně ztratila. Pak se postavil a vrávoral směrem kupředu, Ayame ho přitom podpírala. Když měl však zrak konečně vcajku, první co spatřil byl Deidara ležící na lůžku ve vedlejší místnosti.

,,Deidara - senpai!" vykřikl radostně a rozběhl se k němu.

,,Ne! Ne! Ne!" křičel Dei a silně panikařil.

Arwen popadla nejbližší šutr a mrštila s ním po Tobim. Kámen ho trefil přímo do hlavy a asi metr před Deidarou se setrvačností sesunul na zem.

,,Uf..." oddechl si blonďák zhluboka, protože právě málem prodělal infarkt.

,,Chudáček maličký..." povzdechla si smutně Ayame a opět k němu přistoupila. ,,Jestli takhle budete pokračovat, tak ho vážně zraníte," zamračila se na své společnice.

,,To je jedno, nemá sem bezhlavě padat. Zařiď ať je zticha," zalezla Argo do svého kouta. Arwen uchopila jeho bezvládné tělo a přehodila si ho přes záda.

,,Co s ním chceš dělat?" vyjekla Ayame vyděšeně, ale odpovědi se nedočkala, protože Arwen s ním zmizela v ,,komíně". Venku ho položila k nejbližšímu stromu, zahladila stopy, zakryla ,,komín,, a vrátila se zpět.

,,Proč jsi ho odnesla?" nechápala.

,,Protože blonďák potřebuje klid a navíc, zdá se, že když jsou ti dva spolu v jedné místnosti nedělá to dobrotu... Dobrou..." zalezla do postele a usnula. Ayame si jen povzdychla a přišla k Deidarovi, který mezitím už zase seděl a aktivně poslouchal.

,,Měl by jsi odpočívat..." řekla mu.

,,Po tomhle to ani není možné," zachichotal se tiše.

,,Proto, že jsi viděl svýho parťáka a nebo z našich řečí? Můžu tě ujistit, že je to u nás naprosto normální," sedla si k němu na postel.

,,Tobi je celkem v pohodě až na to, že mě občas pěkně štve," povzdychl si. Ayame už dále nedokázala odolat, natáhla ruku a uchopila pramen jeho vlasů.

,,Máš moc pěkný vlasy, jak to děláš?" zeptala se se zájmem.

,,To nevím, mám je takové odjakživa..." pohlédl na dokonalé konečky.

,,Moje vlasy jsou příšerný..." zamračila se. ,,Jsou celkem jemné a blbě drží tvar, takže každé ráno vypadám jako bych měla na hlavě vrabčí hnízdo."

,,Kdepak, i ty máš moc hezký vlasy," zakroutil hlavou a usmál se.

,,Myslíš?" uhnula pohledem.

,,Určitě a taky máš nádherné oči..."

,,Hele vy dvě hrdličky, ztlumte zvuk..." zavrčela Arwen a přetáhla si deku přes hlavu.

,,No jo..." protočila Ayame očima.

,,He... tady asi moc soukromí mít nebudeme..." ztišil hlas.

,,No, to asi ne..." začala se mírně červenat.

,,Jak dlouho v téhle jeskyni žijete?" opřel se o loket aby na ni lépe viděl.

,,No, my tady vlastně nežijeme, je to jen taková naše skrýška, já i moje společnice ve skutečnosti bydlíme v Konoze," vysvětlila nenuceně.

,,V Konoze? Je tam jeden jinchuuriki kterého potřebujeme, a taky z tama pochází Itachi..." natáhl ruku k jejím vlasům a začal si jeden její pramínek natáčet na prst.

,,No jo, pochází..." přikývla.

,,Znáš Itachiho?" zarazil se a pohlédl ji do očí.

,,Tak trochu..." zasmušila se.

,,Proč jsi mě vlastně zachránila, když víš, že patřím k nepřátelům?" spustil svou ruku zpět, přesto zůstal ten jeden její pramínek mírně zkroucený.

,,Když někoho zachraňuješ, tak je ti jedno k jaké straně patří, život je cenný i když patří nepříteli," vysvětlila.

,,Vytvořila jsi z vody obrovského draka, že?" vzpomněl si.

,,Ty si to pamatuješ?" vyjekla, ale pak střelila pohledem k Arwen, jelikož však nezaznamenala žádný pohyb, mohli nadále pokračovat v konverzaci.

,,Rozhodně se nedal přehlédnout, i když jsem byl na pokraji zhroucení..." usmál se.

,,To je zatím to nejdelší co umím z vody vytvořit," přiznala.

,,Bylo to hotové umělecké dílo, škoda jen, že jsem si ho nemohl detailněji prohlédnout, ale o to mi připadá hezčí..."

,,Máš pravdu, tomu se říká krása okamžiku... Když něco pomine vynikne to mnohem víc, než kdyby to přetrvalo navěky..." přikývla.

,,Moje řeč... Krása okamžiku, to jsi řekla hezky..."

,,Sakurové květy jsou tak nádherné, protože kvetou jen pár dní a pak uvadají. Západ slunce je úchvatný kvůli tomu, že trvá pár vteřin a pak pomine. Velkolepý ohňostroj se stane velkolepým kvůli své pomíjivosti.... Takhle to vidím já..." řekla mu.

,,I já to tak vidím, mám rád ohňostroje..." zazubil se.

,,Vážně? Jsi první člověk, který se mnou v tomhle ohledu souhlasí," pousmála se.

,,To ty taky," dotkl se zlehka její ruky, Ayame sebou mírně cukla ale nesetřásla ho.

,,Pocházíš z Iwy, že?" změnila téma, krom toho se o něm chtěla dozvědět víc. ,,Jaké to tam je?"

,,Složité," odpověděl a krátce se odmlčel. ,,Není to zrovna příliš dávno kdy mezi vámi a námi probíhala válka, vyrůstal jsem mezi lidmi kteří Konohu nemají zrovna v lásce," vysvětlil.

,,Bylo by fajn, kdyby se všechny země a vesnice v budoucnu přestaly přetahovat o moc, nemyslíš?" řekla jen tak, bez zdlouhavého přemýšlení.

,,Asi jo," pokrčil rameny.

,,A proč jsi se vlastně přidal k Akatsuki?"

,,Hm, to je jednoduché, nesouhlasil jsem s tím co se u nás dělo, krom toho jsem nebyl zrovna velký svatoušek a nadělal jsem pár dost velkých problémů. A chtěl jsem volnost," dodal ještě. Pak spolu ještě dlouho, dlouho, dlouho hovořili.

....................

Když se ráno Deidara probudil a posadil se, zjistil, že už ho nic nebolí, což jej překvapilo, jelikož ta zranění byla opravdu dost vážná. Nakonec se rozhlédl, a zjistil, že místa kde spala děvčata jsou prázdná a dokonce tam chyběly i deky.

Proboha! Snad mě tady nenechaly! projela jím panika a spustil nohy z postele, ale hned se zarazil. Teprve až teď si totiž všiml snídaně, která ležela i s jeho oblečením na malém kamenném stole. V rychlosti posnídal, oblékl se a vešel do sousední místnosti, ohromného dómu. První co ho udeřilo do očí byly děsivé rýhy všude po stěnách, krátery všech velikostí a zaschlá krev kam se podíval. Teprve potom ho upoutaly Ayame s Argo, které seděly na dvou velkých balvanech, a kousek od nich stojící obrovský černý vlk, který měl v kohoutku nejméně dva metry.

,,Dobré ráno," pozdravil a s jistou opatrností se přiblížil. Kam se poděla ta třetí? blesklo mu hlavou.

,,Dobré, jdeme?" pohlédla Ayame na vlka a ten udělal dva kroky vpřed.

,,No konečně, už jsem se začínala nudit," zamumlala Argo otráveně. Ayame raději nereagovala, seskočila z balvanu, přistoupila k mohutnému zvířeti a podrbala ho pod bradou. ,,Lehni," přikázala mu, poslušně ji poslechl. ,,Pojď..." pobídla Deidaru a natáhla k němu ruku.

,,Co?" zarazil se. Byl však dostatečně blízko na to, aby po něm Argo sáhla a vyhodila ho na zvířecí hřbet, poté se vyhoupla za něj.

,,Nemusím se ho dotýkat, že?" zašklebila se.

,,Pokud chceš spadnout, tak se ho držet nemusíš," odpověděla ji Ayame jízlivě, pohladila vlka, a ten se poslušeně postavil. Deidara se instinktivně chytil jeho dlouhé černé srsti, protože se všichni vydali k obrovskému jezeru.

,,Doufám, že víš co děláš," pravila Argo ne příliš nadšeně když stanuli na břehu obrovské vodní masy.

,,Nech se překvapit," usmála se na ni.

To je šílenství! Jak chce... nedomyslel blonďák, protože jakmile černovláska vstoupila do vody, začala se před ní rozestupovat. Vlk ji následoval a Dei se zatajeným dechem sledoval jak se pomalu ocitají pod hladinou a klesají čím dál tím níž. Když se po chvíli ohlédl zjistil, že je voda všude kolem nich a hladina nad nimi se už dávno zavřela, byli v jakési podivné a obrovské vzduchové bublině. Co je tohle ksakru za jutsu? žasl nevěřícně. Vepředu pak spatřil, v jednolitém jeskynním masívu, velký tmavý otvor. Vstoupili do něj a on si uvědomil, že je tohle nejspíš podvodní tunel vedoucí přímo ven.

Trvalo opravdu dlouho než spatřili první malé paprsky světla a pak ještě nějaký čas než konečně vyšli z tunelu a oslepila je denní, podvodní, sluneční záře. Vytrvale si razili cestu podvodní dnem, kolem plavalo mnoho malých i velkých rybek a Deidara zjistil, že má Argo zavřené oči. Chvíli si lámal hlavu nad tím proč, ale pak mu došlo že kdyby se ,,náhodou,, tahle technika zrušila, veškerá vodní masa, kterou držela v bezpečné vzdálenosti, by se s nimi dost podrobně seznámila. Zauvažoval jestli má také zavřít oči, jelikož vlk se očividně řídil sám. Najednou však začali stoupat, krátce na to se od nich voda opět rozestoupila a oni konečně stanuli na suché zemi. Uslyšel jak si bělovláska za ním hlasitě oddechla, načež se zvědavě rozhlédl aby zjistil kde asi tak zhruba je, ale mohutně sebou trhl, když se vlk bez varování rozběhl. Téměř sletěl, ale Argo ho zachytila.

,,Pevně se drž!" nakázala mu. Poslechl, a rád.

Vlk bez nejmenších potíží překonával padlé kmeny stromů, větve i potoky. Pak náhle zpomalil. Ayame, která doposud utíkala nad nimi po větvích, skočila a dopadla za Argo, pak opět pokračovali. Vlk se čas od času zastavil a zaposlouchal se do okolí, ale hned na to opět vysokou rychlostí vyrazil vpřed. Po nějaké chvíli najednou prudce změnil směr, mířil totiž k nedaleko tekoucímu potoku.

Na velkém kameni poblíž břehu seděl Tobi, znuděně máchal nohama a zíral do hladiny. Ale když poblíž uslyšel zašustění, trhl sebou a prudce se otočil. Leknutím vykřikl a doslova nadskočil, protože spatřil jak se k němu blíží ohromné tmavé monstrum. Ve vteřině však vyděšený pohled vystřídal úsměv.

,,Deidara - senpai!!" vydechl. Chtěl se na něj vrhnout, ale zarazily ho vlčí tesáky a rudě zářící oči.

,,Ehmm... hodnej pejsek," začal couvat. Vlk si ale lehl a všichni tři cestovatelé z něj seskočili.

,,Tady máš Deidaru zpátky a vcelku, takže na něj buď hodnej," řekla mu Ayame trochu nabručeně. Vůbec ji netěšilo, že se s ním loučí už tak brzy.

,,Jo, léčení mi dalo hodně práce, tak ať chvíli vydrží," pravila Argo a postrčila ho trochu blíž k němu.

,,Měj se prima Deii, možná se zase někdy setkáme," usmála se na něj Ayame a obě dvě vyskočily zpět na vlka.

,,Rád jsem vás poznal," zamával jim, ale to už byly pryč.

,,Kdo to byl? Deidara - senpai?" divil se Tobi a měl pocit, že je už odněkud zná, asi sen.

,,Moc milý holky..." pousmál se jeho týmový partner a přinutil se k odchodu. V duchu si slíbil, že se s nimi určitě, zvlášť s Ayame, musí znovu setkat.
..................

Vlk se s děvčaty vrátil zpět do jeskyně, tam se přeměnil v Arwen a všechny tři si společně dobalily věci a uklidily jeskyni. Když byla noc nastal čas, aby se vrátily do vesnice. Arwen naposledy zkontrolovala komín, zda je dobře utěsněný, a pak vyrazily. Cesta domů jim trvala chvilku. Začalo svítat, a tak rychle uložily věci na svá místa.

,,Už je ráno, ani nemá cenu spát.." Ayame se zdlouhavě protáhla.

,,Měli bychom trénovat..." navrhla Arwen, protože se až na pár drobných vyjímek jen flákaly.

,,Dobře," přikývla Argo a vydaly se na střechu. Jakmile tam ale vylezly, čekalo je nemilé překvapení. Okolo stálo na pět jednotek ANBU, což je zhruba dvacet lidí, a uprostřed nich se tyčil sám Hatake.

,,Dobré ráno Kakashi, co vy tady? Provedl jste něco?" musela se Arwen přemáhat aby se hlasitě nerozesmála.

,,Ta knížka je už asi zakázaná," řekla Argo spíš pro sebe, ale bylo to dostatečně nahlas takže to Kakashi stejně slyšel.

,,Moc vtipné..." zavrčel.

,,Vám to připadá vtipné? My se nesmějem," upozornila ho Ayame.

,,Setřepal jsem Anbuovník, musíme si promluvit..." zamračil se trochu.

,,Není o čem..." máchla ledabyle rukou a chtěla se vydat na obvyklé místo, ANBU se však nebezpečně stáhli a někteří dokonce sahali po zbraních.

,,Kakashi, jste v jámě lvové, takže pozor na jazyk!" řekla Arwen ledově a spolu s Argo se mírně přikrčila, byly připraveny ihned reagovat.

,,No to je mi pěkné přivítání," zazněl za nimi známý hlas. Všechny tři se bleskurychle otočily.

,,Charllee - sensei!!" vyhrkly a nevěřily vlastním očím. Charllee byl odpočatý, plný síly a energie z něj přímo vyzařovala. Argo ho chvatně objala, ale hned ho zase pustila.

,,Odešel jsi, to ti nezapomenu," zamručela.

,,Stýskalo se mi po vás, holky jedny moje..." usmál se na ně a rozpřáhl náruč. Arwen a Ayame uchopily Argo a společně Charlleeho objaly.

,,Charllee - san," oslovil ho velitel ANBU, ,,tyto holky..."

,,Ticho veliteli," zarazil ho, ,,vím co moji andílci provedli, dejte jim i mě chvíli pokoj. Myslím, že protentokrát jste si to zasloužili. Co jste si vlastně mysleli? Že budou do konce svých životů tolerovat vaše špehování? Nedivte se, že vás napadly, sbohem... Pojďte jsem trochu unavený..." poslední věta už patřila holkám.

,,Ano, " přikývly bez řečí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama