Původní verze, část první

15. července 2014 v 10:18 | Denisa Kwapulińská |  Smaragdový meč



V kraji lidu jenž vládne zvěři, se zrodí mocný havran, mezitím se od velké řeky začne rozrůstat černý topol jež uchvátí své okolí.
Havran a topol svedou bitvu která rozhodne o osudu druhého i celého kraje.
Zelený kov vystřídá svého majitele a velký ještěr ten střet ukončí, topol při tom ztratí své listoví a havran bude raněn.
Mocný meč pak rozetne havrana a pohltí jej temnota, černý topol zmizí navždy.

(Pradávné quirrijské proroctví)




Byl teplý letní večer. Stála jsem uprostřed louky nedaleko lesa a slyšela cvrlikání různých ptáků i intenzivní cvrčení hmyzu. Vzhlédla jsem a mezi rudo-oranžovými mraky se proháněly stovky draků jejichž šupiny se leskly a odrážely světlo zapadajícího slunce. Bylo to hypnotizující.

Ze smaragdově zelené pochvy jsem vytáhla dlouhý a úzký meč stejné barvy. Runy vyryté na jeho čepeli jsem neznala přesto jsem věděla o mocné magií kterou byl obestřen, cítila jsem ji. Zavřela jsem oči a prsty přejela přes plochou hranu meče. Byl hladký, bez jediného kazu. Když jsem oči opět otevřela slunce už skoro zmizelo za obzorem, zasunula jsem jej zpátky a něžně poplácala koně vedle sebe. Byl neklidný. To velké množství létajících ještěrů se mu vůbec nelíbilo, cítil nebezpečí.

,,Neboj se, neublíží ti," zašeptala jsem tónem co jej vždycky dokázal uklidnit. Zahleděl se na mě těma svýma velkýma kaštanově hnědýma očima ve kterých se zračila bezmezná důvěra s oddaností a já tušila že to co hodlám udělat si nikdy neodpustím, chvíli poté se nad námi ozval zvuk vzduchu narážející do velkých blanitých křídel. Směrem k nám klesal obrovský šedozelený drak. Když dosedl zaryl drápy do země tak prudce až Harrese pokropila sprška hlíny. Kůň nervózně zařehtal a uskočil stranou. Usmála jsem se, věděla jsem že ho Darak jen provokuje.

,,Zjistil jsi něco?"zeptala jsem se ho klidně ač jsem měla právo na to být značně vystresovaná. Jen sklonil hlavu a krátce mě prozkoumal, vypadal jako by na mě hledal něco zvláštního či nepatřičného. Poté co byl zjevně spokojený se rozhlédl.

,,Směrem na západ, východ a jih jsem nenašel nic zvláštního jen pokračující hory a lesy. Ale od severu se k nám blíží mohutná armáda. Je v ní spousta Varešových vojáků a pak tam jsou i dzar'rakové," řekl mi.

Zanadávala jsem protože nás začali dohánět již tak brzy a s tím jsem nepočítala. Vareš je chamtivý a krutý vévoda jenž usiluje o moc mého meče, kdyby se mu dostal do rukou, nechci ani pomyslet na to co by se dělo pak. To že si na mé stíhání přivolal dzar'raky což jsou stínovití démoni nehmotného těla svědčí o tom čeho je schopern, udělá vše aby dostal můj Smaragdový meč. Zvláštní ovšem je proč někdo jako on, někdo kdo ovládá tak mocnou černou magii díky které má možnost si přivolat i ovládat démony, potřebuje zrovna tenhle meč. Chvíli jsem přeskakovala pohledem z Harrese na Daraka ale kůň se svou rychlostí nemůže v žádném případě rovnat démonům.

,,Jakým směrem mají namířeno?" zeptala jsem se nakonec.

,,Podle toho jak to vypadalo, tak na jih," řekl ironicky. Tam jsme měli zamířeno i my, chtěla jsem kouzlo z meče sejmout a nebo ho v tom horším případě i zničit. ,,Ale nezahlédl jsem vévodu s jeho osobní jednotkou, museli jet jinudy," upozornil mě ještě. Vareš měl jistojistě nějaký plán ale taktik zrovna já příliš velký nejsem, v tom se budu muset spoléhat na Daraka.

,,Dobře, a co oni?" kývla jsem na draky nad námi. ,,Pomohou nám? A dokázali ti odpovědět?" zeptala jsem se ho. Nespoléhala jsem na to že nám budou ostatní draci příliš k užitku, měli dost svých vlastních problémů, ale doufala jsem alespoň v objasnění pár mých soukromých nejasností. Darak si hluboce povzdychl a pak promluvil.

,,Ani jim se taková armáda nelíbí a moc dobře znají Varešovy plány, takže i tak by se s nimi pustili do boje. To nám určitě přinese nějaký náskok, dračí oheň totiž vládne mocí která je schopná dzar'rakům ublížit," pousmál se lehce, jenže vzápětí zvážněl. ,,Co se týče té odpovědi, oltář se opravdu nachází na jihu ale jiný význam proroctví jim není znám stejně jako tvůj osud. Řekli mi jen že se vše bude odvíjet od toho jaké rozhodnutí učiníš," vysvětlil mi a mohutně zamával ocasem, už i on začínal být nervózní.

Zachmuřila jsem se. Pokud ani tvorové kteří znají stará vědění nejsou schopni najít přesnou odpověď na proroctví co s tím mám udělat já? Celý můj život se odvíjel jen od těch pár slov pronesených před stovkami let. Byla jsem vyrvána své matce a rodině, musela jsem tvrdě dřít a ani jsem nechápala proč. Žila jsem jen pro ty metaforické věty které si lidé kolem mě nějak vysvětlili ale co když všechno pochopili špatně? Ta nejistota mě provází už dlouho, mám pocit že celý můj dosavadní život vlastně ani pořádným životem nikdy nebyl.

,,Dobře, poletím s tebou ale Harrese tu nemůžu jen tak nechat," rozhodla jsem se, Darak pouze přikývl na souhlas a dál pozoroval okolí. Vareš používá můry z domova všech démonů Naraky, které mu slouží jako výborný zdroj informací. Pokud by se nějaké objevily museli bychom okamžitě zmizet.

Zatímco on hlídkoval já jsem přistoupila ke svému věrnému společníkovi a jemně ho pohladila po nozdrách. Zase ty oči které ve mně probouzely úzkost. ,,Promiň mi," šeptala jsem mu. ,,Tvá služba u mě končí. Harrgech er var silger," propustila jsem ho. Jakmile uslyšel quirrštinu, starodávný jazyk mých předků, zneklidněl. Chtěl mě následovat, být pořád se mnou ale závazky mezi mým klanem a zvířaty jsou neporušitelné. Pokud někoho propustíme je volný. ,,Jdi. Sarnem," pobídla jsem ho a něžně se na něj usmála. V tuhle chvíli mě musel nenávidět ale neexistovala jiná možnost, budu šťastnější když bude živý i když už nemám právo jej znovu přijmout do svých služeb, nejspíš se již nikdy neuvidíme. Takový je zákon mezi námi a přírodou. Harres se na mě naposledy podíval, z toho jeho smutku v očích mě zabolelo u srdce a tak jsem se musela odvrátit, brzy se zvuk jeho kopyt ztratil v dáli.

,,Udělala jsi dobře," snažil se mě Darak povzbudit. ,,Za svou věrnou službu by si smrt nezasloužil."

,,Já vím," přikývla jsem a cítila jak mi drhne hlas. ,,Musíme už jít," řekla jsem otupěle a ruka mi odhodlaně sjela k jílci meče. Brzy se o všem rozhodne.
*****

Dusot kopyt je neměnný. Krajina ubíhá rychle, až moc rychle což mě trochu děsí ale čím rychlejší budu tím dříve ji dostihnu. Ne, času opravdu není nazbyt. Zítra musím Smaragdový meč držet ve svých rukou. Čím dříve tím lépe.

Začínám být unavený, i když unavený jsem už léta, ani si nepamatuji kdy jsem se naposledy pořádně vyspal. Závidím svému koni který ten pojem nezná, bude běžet dál a dál dokud si to budu přát. Zvířený prach poletuje v hustých mračnech až se v nich jezdci přede mnou ztrácejí, ti hnusní černí koně v něm vypadají ještě démoničtěji než ve skutečnosti jsou. Vše vypadá tak přízračně jako by to byl jen pouhý sen. Kéž by, kéž by ta holka neukradla ten meč a neztrpčovala mi zbytečně život.

,,Pane?" vyruší mě z mých důležitých myšlenek hlas po mé levici. Ihned mám chuť ohnat se po tom místě mečem, nesnáším když mě někdo vyrušuje z přemýšlení, ale včasně se zarazím. Otočím se a zpod přilby na mě hledí dvě mladé oči. Cítím jak mne píchne u srdce, jsou tak podobné těm mého syna. Ano, můj syn. Můj milovaný syn. To kvůli němu tohle všechno dělám.

,,Co se děje?" zeptám se ho a mimoděk se rozhlédnu. Doprovází mne jen pár mých nejvěrnějších vojáků, zbylých padesát můžů zastupují démoni které jsem povolal do svých služeb, mám však neodbytný pocit že tohohle mladíka neznám. Nemohl by to být špeh? Či někým najatý vrah? Možná jsem ale jen paranoidní, poslední dobou toho na mne bylo trochu moc.

,,Pane, nemyslíte že byste si měl na chvíli odpočinout?" tón jeho hlasu mě přinutil znovu se na něj zahledět. Zdálo se jako by si o mě dělal starosti což bylo neobvyklé. Většina si přála mou smrt, další se mě báli a zbytku imponovala má moc ale nikdo se nikdy nestaral jak se cítím. Výraz v jeho tváři vypadá opravdu ustraně, byl by schopný to tak skvěle zahrát?

,,Ne," řekl jsem ostře. ,,Za chvíli ji dohoníme, není čas na odpočinek," ukončil jsem náš rozhovor a zahleděl se dopředu. Chráním se mocnými kouzly na které by i sebelepší asasín nestačil, krom toho je teď pro mne jen jedna věc nejdůležitější a to ten meč.

,,Ano pane, pokud byste ale cokoliv potřeboval budu vám k dispozici," uslyšel jsem ho ještě říci než se znovu zařadil, nenápadně jsem naznačil dvěma mužům v jeho blízkosti aby ho sledovali. Pokud by provedl něco podezřelého bez milosti by jej zlikvidovali a já se kvůli tomu hned cítil lépe.

Na dlouhou dobu cesty byl tento krátký rozhovor jediným zpěstřením dne. Opět jsem se ponořil do úvah a celou svou myslí jsem se upnul na získání meče. Pak jsem si všiml jedné ze svých můr, tito tvorové jsou ještě ohyzdnější než koně na kterých sedíme. Ty obrovské rudé oči, velká křídla plná černého prachu s kresbou která vám omámí mysl, nejspíš mi nesla nějaké důležité informace. Natáhl jsem k ní ruku a jemně ji uchopil.

,,Mluv," vyzval jsem ji. Místo slov mne však zaplavila spousta obrazů. Viděl jsem svou jednotku směřující k jihu i to jak se jim do cesty postavilo hejno draků. Spousta dzar'raků pod jejich plameny zahynula ale já jsem byl spokojený, byli jen postradatelná návnada. Vše díky tomu vycházelo podle mého plánu, ta dívka s mečem a drak který ji doprovázel museli změnit směr. Pousmál jsem se, co nevidět se s ní potkám a Smaragdový meč bude můj.

,,Zastavte!" zavelel jsem a veškerý pohyb téměř ihned ustal. ,,Zde se utáboříme," řekl jsem směrem ke svému lidskému doprovodu. Ve tvářích se jim objevila úleva a okamžitě se pustili do práce. Já upustil svou můru aby letěla sledovat co se děje v okolí, seskočil jsem z démonického koně a pak poodešel od vznikajícího tábora. Byl čas na další magii.

*****

Vítr mi hučel v uších a z krajiny pode mnou byla jen pláň plná temnoty. Na nebi zářily hvězdy v celé své kráse a normálně bych se kochala svými znalostmi všemožných souhvězdí, ale teď na to nebyl čas. Byla tma a já seděla na hřbetě rychle se ve vzduchu pohybujícího ještěra s vědomím že pád dolů by byl smrtelný. Měla jsem co dělat abych se udržela, naštěstí byl Darak posetý řadou různých trnovitých výběžků mezi které se dalo s jistou dávkou šikovnosti zaklínit a zmírnit tak riziko vypadnutí. Ale při letu vzhůru nohama by mi to stejně nebylo nic platné.

,,Za jak dlouho tam budeme?" musela jsem řvát z plných plic aby mě bylo skrze ten hukot vůbec slyšet. Já sice neviděla ani ň ale dračí zrak je mnohonásobně lepší než ten lidský a noc pro ně vůbec není nevýhodou, spíše naopak.

,,Tímhle tempem? Brzy už budeme v polovině naší cesty, takže to plus ještě jednou tolik," řekl přičemž on řvát nemusel. Jeho hlas byl dostatečně hluboký a hlasitý.

Cestovali jsme nějakých pět hodin a já začínala být z té nepohodlné pozice mírně zpřelámaná ale vidina brzkého konce naší cesty ze mě únavu vyhnala. Přitiskla jsem se víc k hladké šupinaté kůži a mé myšlenky se znovu vrátily k proroctví. Mluvilo se v něm o havranu a černém topolu. Měla jsem být havran protože jsem se narodila v zemi které se někdy říká místo kde lidé vládnou zvěři a jako jediná z klanu jsem měla černé vlasy. Ihned se ze mě mezi tolika zlatovlasými či stříbrovlasými lidmi stala rarita a okamžitě jsem byla spojována s proroctvím. Vareš je černý topol protože po smrti svého otce začal dobývat jedno okolní území vedle druhého, jeho vévodství se rozrůstalo a také jím protéká Skarla, ona velká řeka od které se má v tom proroctví rozšiřovat. Dále se tam mluví o tom že spolu svedeme bitvu a že Smaragdový meč změní majitele. Téhle části se trochu obávám jelikož nevím kdo by jej měl převzít ale to se nejspíš dozvím až se tak stane. Také je tam něco o velkém ještěru co ten střet ukončí a to nejspíš bude Darak, další část ale není příliš jednoznačná protože topol má zratit své listoví. Bohužel nevím co je tím míněno. Můj konec je však jednoznačný až příliš, mám být raněna a nakonec mě má přetnout mocný meč a pohltit temnota. Vareš má ovšem jen navždy zmizet, takže musím zaplatit životem aby se proroctví splnilo a vévoda nepřinesl naši zemi zkázu. A pro tohle jsem žila, abych nakonec zemřela.

Vůdce našeho klanu mě adoptoval aby mě náležitě vychoval pro tento můj pozdější úkol takže jsem se, víceméně, s tím že umřu smířila. Jenže i tak, když jsem se dozvěděla o možnosti meč zničit rozhodla jsem se pro tu verzi kde je určitá pravěpodobnost že to přežiju. Avšak teď kdy nás obklopuje vévodova armáda je mi jasné že svému osudu nejspíš neuniknu. Na malou chvíli ve mně svitla naděje a to byl konec, protože teď mě myšlenka na mou smrt znepokojuje a cítím jak mě pomalu pohlcuje strach. Jen to mlhavé pomyšlení na to jak bych mohla zpanikařit a žebrat o život se mi nevýslovně hnusí.

,,Drž se!" vyhrkl Darak najednou a začal prudce klesat, z mého subjektivního pocitu to vypadalo jako pád a na malou chvilinku jsem vážně měla dojem že se rozmázneme o zem. Vyrovnal to až těsně nad špičkami stromů jež jsem v mdlém měsíčním světle rozeznala i já.

,,Co se děje?" zakřičela jsem a křečovitě svírala jeden z jeho trnů.

,,Něco letí proti nám, je to sice ještě celkem daleko ale nemám z toho dobrý pocit. Klesl jsem aby si nás to nevšimlo ale myslím že to stejně nepomohlo," vysvětlil mi a letěl tak nízko nad stromy jak jen to šlo. Povzdychla jsem si, pořádné problémy zdá se začínají. ,,Doporučoval bych trochu změnit směr, třeba budeme mít štěstí," oznámil mi.

,,Dobře, za zkoušku stejně nic nedáme," souhlasila jsem a nechala jsem ho dělat co uzná za vhodné. Takto nízko jsme uletěli pořádný kus cesty a já se během toho neustále otáčela a mžourala do tmy za sebou. Začínala jsem mít čím dál tím větší pocit že nás něco sleduje, určitě to bylo to něco o čem mluvil Darak.

,,Přibližuje se, je již hodně blízko," řekl po nějaké době letu nad jezerem ve kterém jsem si ke své neradosti všimla odrazu zvláštního stínu co nás pronásledoval. Tvarově to připomínalo draka ale jako by ani nebyl hmotný protože se neustále mírně vlnil. Otřásla jsem se. Stíhal nás stínový démon dračí podoby.

,,Všimla jsem si," přikývla jsem automaticky ač mě vidět nemohl. ,,Vypadá jako drak značně znetvořený černou magií," dodala jsem ještě.

,,Ano," souhlasil Darak, v jeho hlase jsem s překvapením zaznamenala mírné stopy znechucení, zlosti ale i lítosti. ,,Je to Ergechš," zavrčel slovo které jsem nikdy neslyšela, ,,padlý drak oživený s pomocí magie. Narozdíl od ostatních tvorů přivolaných zpět do života je při stvoření Ergechše potřeba draka jehož duše nebyla za života čistá. Tím vznikne velice silný a nebezpečný démon," vysvětlil a začal znovu stoupat. Tato informace mě poněkud znepokojila.

,,A jak ho lze zničit?" otázala jsem se nenuceně. Ergechš co nám byl v patách zatím nevypadal jako by na nás chtěl zaútočit podle čehož jsem usuzovala že ho někdo ovládá, například vévoda.

,,Dost těžko, abych se přiznal je to poprvé co nějakého vidím. Je třeba stejně mocné síly a na to já, obávám se, stačit nebudu," odpověděl mi zachmuřeně. Byl to pro mě docela velký šok, doposud jsem žila v domnění že dračí magie je tou nejmocnější na našem světě a směle se vyrovná i všem démonickým stvořením, ale co když proti vám stojí démon stvořený přímo z draka?

,,Co kdybychom se mu pokusili uletět? Nebo alespoň ztratit?" napadlo mě. S něčím takovým v zádech jsem se necítila zrovna bezpečně, proti tomu bylo balancování na leticím drakovi hotovou relaxační záležitostí.

,,Uvidíme," přikývl a počal nabírat na rychlosti, pak odbočil prudce doleva a klesl. K naši smůle si náš pronásledovatel rozmyslel svůj doposud netečný let, netušila jsem co se mu znelíbilo ale okamžitě nás dohnal a nepříjemně na Daraka dorážel. Když zjistil jak to statečně ignoruje zvolil jinou taktiku, tu mnohem nebezpečnější. Začal na nás chrlit dávky ohně jehož plameny byly černější než noc. Také z nich sálalo neuvěřitelné horko i přes to že se jim Darak pokaždé obrovským obloukem vyhnul. I nepatrný kontakt by nás oba dozajista spálil na uhel.

Jelikož byl Ergechš o mnoho rychlejší nezbývalo nám nic jiného než před ním jen zběsile kličkovat a uhýbat. Něco takového nemůže ani drak příliš dlouho vydržet, a tak jsem se pokoušela vymyslet cokoliv co by nám pomohlo. Teprve až teď jsem si vzpomněla na to že se mi u pasu houpe meč obdarovaný silnou magií.

,,Mám nápad! Použiju ten meč!!" zařvala jsem a opatrně jsem se snažila vyškrábat na nohy, jenže při tom manévrování to nešlo zrovna jednoduše.

,,Neblázni!" okřikl mě a tak prudce změnil směr až mě to málem smetlo. Znovuoživený a ovládaný drak toho nejspíš měl už plné zuby protože právě v tu chvíli zanechal pokusů o naše opékání a provedl zdařilý úder svým tělem o kterém jsem si ještě stále myslela že není hmotné. Jeho dlouhé jehlicovité zuby se zakously do Darakova krku a vzduch zaplnily drobné kapičky krve. Vykřikla jsem, zmobilizovala veškeré síly a vyskočila s mečem v ruce na nohy. S řevem kterým jsem si dodávala odvahy jsem se ohnala po jeho hlavě jenže byl na mě až moc rychlý. Ocasem mě srazil jako nic a ještě mi k tomu vyrazil dech.

Chumel dvou dračích bytostí se velmi rychle vzdaloval, vlastně jsem se vzdalovala já a to směrem dolů. Padala jsem. Krátce na to se ale dvě černé tečky oddělily a jedna z nich mířila ke mně. Doufala jsem že je to Darak a není to jeho bezvládný pád. Poté co se zem pode mnou povážlivě přiblížila jsem s těžkým heknutím, které mi znovu navrátilo dech, dopadla do prostoru mezi několika trny.

,,Jsi v pořádku?" hlesl tiššeji než obvykle což mě pořádně znepokojilo a i ten fakt že jsme pomalu plachtili k zemi. Vyděšeně jsem si všimla poměrně velké rány na boku.

,,Jsem ale ty ne!" cítila jsem jak mě v očích pálí slzy. Nebýt mě tak by takhle nemusel vůbec dopadnout. Uchechtl se a lehce se snesl na zem kde zůstal těžce oddychujíc ležet. Ergechš přistál se svým mrazivým vítězoslavným řevem jen pár metrů od nás, pak do mě zabodl dvojici svých ohavných očí až se mi z toho udělalo mdlo.

,,Zzůssstaň kde jsssi!" zasyčelo to. ,,Nebo ho zzabiju!"

Myslel to vážně a já neměla žaludek na to abych sledovala jak Daraka něco tak hnusného a zkaženého přede mnou zabíjí. Kvůli mně umřelo už dost všelijakých bytostí a to mi stačilo. Sedla jsem si do trávy kde jsem odevzdaně čekala co bude dál. Kdyby to bylo možné, kdybych k tomu měla prostředky tak bych se alespoň pokusila Daraka ošetřit ale i kdyby to všechno, nejspíš by mi to stejně nedovolil. Draci jsou hrdá stvoření i když to nemusí být hned na první pohled znát.

,,Co to děláš?" zachraptěl když si trochu odpočinul. ,,Okamžitě odsud zmiz!" mávl parkrát křídly a mátožně se postavil, při tom vrhal po dračím démonovi značně ošklivé pohledy. Samozřejmě, kdyby zaživa neudělal něco co jeho duši navždy odsoudilo k zatracení nestál by teď proti nám a Vareš by neměl jak vyvolat tak mocnou bytost.

,,Nikam nejdu," řekla jsem pevně a odhodlaně až se na mě s překvapením zadíval. ,,Nenechám tě tady napospas té příšerné věci," snažila jsem se o nekompromisní tón. Bylo na čase abych se konečně chovala tak jak mě po celou dobu vychovávali. ,,Lehni si a odpočívej nebo tě k té zemi přikurtuju!" ukončila jsem náš rozhovor a otočila se na Ergechše kterému jsem věnovala velmi pohrdavý pohled. Oddychla jsem si když jsem za sebou uslyšela žuchnutí které znamenalo Darakovo rozhodnutí řídit se mou radou, musel na tom být opravdu špatně ale kvůli mně byl ochotný bojovat dál i kdyby mu to přineslo jistou smrt.

Rozhodla jsem že chci na Vareše působit tak jak by jeho prorokovaný soupeř měl. Tasila jsem Smaragdový meč, zabodla ho do hlíny před sebou a opřela o něj obě své ruce připravená čekat v takto důstojné a provokativní pozici klidně i několik dní. On se k mému překvapení objevil už za dvě hodiny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama