Upravená verze, část první

19. července 2014 v 14:21 | Denisa Kwapulińská |  Smaragdový meč

Tak tedy přináším upravenou verzi této povídky, kterou jsem napsala už před pár roky. Vypustila jsem spousty zbytečných popisů, zkrátila ji a trochu pozměnila konec. Doufám, že se vám bude líbit.




Lid jenž vládne zvěři uvítá zrod mocného havrana,
jeho rozlet však zastíní černý topol od velké řeky.
Kořeny stromu budou tak rozrostlé a mohutné,
že si podmaní celé své okolí,
havran však s topolem svede bitvu o nadvládu kraje.
Zelený kov změní majitele a velký ještěr ten střet ukončí,
topol shodí listí a havran bude raněn.
Mocný meč pak rozetne ptáka v letu a strom zmizí navždy.

(Pradávné quirrijské proroctví)





Byl teplý letní večer. Stála jsem uprostřed louky nedaleko lesa a poslouchala cvrlikání ptáků smísené s intenzivním cvrčením hmyzu. Pak jsem vzhlédla. Mezi rudo-oranžovými mraky se proháněly stovky různobarevných draků, jejichž šupiny se leskly a odrážely světlo zapadajícího slunce. Bylo to doslova hypnotizující.

Z pochvy jsem vytáhla dlouhý a úzký meč. Opět jsem se pokoušela přeložit runy vyryté na jeho čepeli, ale nic nedávalo smysl. Cítila jsem magii která z něj vyzařovala. Zavřela jsem oči a prsty přejela přes plochou hranu meče. Byl hladký, bez jediného kazu. Bohužel jsem ho nedokázala přinuti k vyjevení svých tajemství. Když jsem oči opět otevřela, slunce už skoro zmizelo za obzorem. Zasunula jsem meč zpátky a něžně poplácala koně vedle sebe. Byl neklidný, protože se mu to velké množství létajících ještěrů nezamlouvalo.

,,Neboj se, neublíží ti," zašeptala jsem tónem který ho vždycky dokázal uklidnit. Zahleděl se na mně těma svýma velkýma kaštanově hnědýma očima, zářícíma oddaností, a já si uvědomila, že si to co mu hodlám udělat nikdy neodpustím. Hned vzápětí se nad námi ozval zvuk narážející do obrovských blanitých křídel. Směrem k nám klesal šedozelený drak. Když dosedl, zaryl drápy do země tak prudce až Harrese pokropila sprška hlíny. Kůň nervózně zařehtal a uskočil stranou. Usmála jsem se, věděla jsem že ho Darak jen provokuje.

,,Zjistil jsi něco?"zeptala jsem se klidně, i když jsem měla právo na to být vystresovaná. Místo odpovědi jen sklonil hlavu a krátce mně zkoumal, vypadal jakoby na mě hledal něco nepatřičného, jakýkoliv zvláštní záchvěv. Už od začátku naší cesty si o mně dělá starosti. Poté co byl zjevně spokojený se krátce rozhlédl.

,,Na západě a východě lesy, daleko na jihu jsou vysoké hory. Ty budeme muset obejít a také si musíme pospíšit, protože se k nám od jihu blíží Varešova armáda. Spousta vojáků, ale převažují dzar'rakové," řekl mi.

Zanadávala jsem. S tím že se nám ten chamtivý ničema Vareš pokusí skřížit plány jsem počítala, ale to že si s tím tak pospíší a že si přivolá stínové démony mě nepříjemně překvapilo. Očividně je pro získání Smaragdového meče schopen všeho. Chvíli jsem smutně přeskakovala pohledem z Harrese na Daraka, ale kůň se svou rychlostí nemůže v žádném případě rovnat démonům.

,,Jakým směrem mají namířeno?" zeptala jsem se nakonec.

,,Zdá se, že mají v úmyslu nás natlačit k úpatí hor a zaútočit na nás ze dvou stran," povzdychl si. ,,Ale vévodu jsem nezahlédl, musel se i se svou osobní jednotkou vydat jinudy," upozornil mě ještě. Vareš měl jistojistě nějaký plán, ale k jeho obelstění se budu muset spoléhat na Daraka. Měl sáhodlouhé zkušenosti.

,,Dobře, a co oni?" kývla jsem na draky nad námi. ,,Pomohou nám? A dokázali ti odpovědět?" zajímalo mě. Příliš jsem však nespoléhala na to, že nám budou k nějak velkému užitku. Měli teď dost svých vlastních problémů, i když by nám jakákoliv drobná pomoc pomohla. Darak si znovu hluboce povzdychl a pak promluvil.

,,Ani jim se taková armáda nelíbí, a protože se Vareš při svém putování před ničím nezastaví, tak či tak se mu postaví. To nám dá nějaký náskok, protože dračí oheň vládne mocí která dokáže dzar'raky zastavit," pousmál se lehce, ale pak zvážněl. ,,Co se týče tvé otázky, oltář se skutečně nachází za pohořím, ale jiný význam proroctví jim není znám. Řekli mi, že se vše bude odvíjet od toho jaké rozhodnutí učiníš," vysvětlil a mohutně zamával ocasem, už i on začínal být nervózní.

Zachmuřila jsem se. Pokud ani tvorové kteří znají stará vědění nejsou schopni najít přesnou odpověď na proroctví, co s tím mám udělat já? Celý můj život se odvíjel jen od těch pár slov pronesených před stovkami let. Byla jsem vyrvána své matce a rodině. Musela jsem tvrdě dřít a ani jsem nechápala proč. Žila jsem jen pro ty metaforické věty, ale co když si je všichni špatně vysvětlili? Ta nejistota mě provází už dlouho. Mám pocit, že celý můj dosavadní život vlastně ani pořádným životem nikdy nebyl.

,,Dobře, poletím s tebou ale Harrese tu nemůžu jen tak nechat," rozhodla jsem se, Darak pouze přikývl na souhlas a dál pozoroval okolí. Vévoda používá můry z Naraky, což je domov všech démonů, jako své špehy. Pokud by se nějaké objevily museli bychom okamžitě zmizet.

Zatímco tedy on hlídkoval, já jsem přistoupila ke svému věrnému, koňskému společníkovi a jemně ho pohladila po nozdrách. Zase ty oči které ve mně probouzely úzkost. ,,Promiň mi," zašeptala jsem. ,,Tvá služba u mě končí. Harrgech er var silger," propustila jsem ho. Jakmile uslyšel quirrštinu, starodávný jazyk mých předků, zneklidněl. Chtěl mě následovat, být pořád se mnou, ale závazky mezi mým klanem a zvířaty jsou neporušitelné. Pokud někoho propustíme je volný.

,,Jdi. Sarnem," pobídla jsem ho a něžně se na něj usmála. Musel mě nenávidět ale neexistovala jiná možnost. Budu šťastnější když bude živý, i když už nemám právo jej znovu přijmout do svých služeb, nejspíš se už nikdy neuvidíme. Takový je zákon mezi námi a přírodou. Harres se na mě naposledy podíval, zabolelo mě u srdce a tak jsem se musela odvrátit, brzy se zvuk jeho kopyt ztratil v dáli.

,,Udělala jsi dobře," snažil se mě Darak povzbudit. ,,Za své věrné služby by si smrt nezasloužil."

,,Já vím," přikývla jsem a cítila jak mi drhne hlas. ,,Musíme už jít," řekla jsem otupěle a ruka mi odhodlaně sjela k jílci meče. Tušila jsem že už brzy se o všem rozhodne.

*****

Dusot kopyt je monotóně neměnný. Zvířený prach poletuje v hustých mračnech kolem dokola a vše se v něm ztrácí. Vše vypadá tak přízračně jako by to byl jen sen. Krajina ubíhá rychle, až děsivě rychle, ale čím rychlejší budeme, tím dříve ji dostihneme. Uvědomuji si že jsem unavený, vlastně si ani nepamatuji kdy jsem se naposledy vyspal. Mám pocit že to trvá už léta. Ne, času opravdu není nazbyt. Kéž by ta zatracená holka neukradla ten meč a neztrpčovala mi zbytečně život! Zítra musím Smaragdový meč držet ve sých rukou!

,,Pane?" vyruší mě z mých důležitých úvah hlas po mé levici. Ihned mám chuť ohnat se po tom místě mečem, nesnáším když mě někdo vyrušuje z přemýšlení, ale včasně se zarazím. Otočím se a zpod přilby na mě hledí dvě mladé oči. Jsou tak podobné těm mého syna! Ano, můj syn! To nejspíš kvůli němu tohle všechno dělám.

,,Co se děje?" vyštěknu a mimoděk se rozhlédnu. Doprovází mne jen dvacítka mých nejvěrnějších vojáků, a padesátka démonů. Začínám mít neodbytný pocit že tohohle mladíka neznám. Nemohl by to být špeh? Či snad někým najatý vrah?

,,Pane, nemyslíte že byste si měl na chvíli odpočinout?" tón jeho hlasu mě přinutil znovu se na něj zahledět. Zdálo se jako by si o mě dělal starosti což bylo neobvyklé. Většina si přála mou smrt, další se mě báli a zbytku imponovala má moc, ale nikdo se nikdy nestaral o to jak se cítím. Výraz v jeho tváři vypadal opravdu ustraně, byl by schopný to tak skvěle zahrát?

,,Ne," řekl jsem ostře. ,,Za chvíli ji dohoníme, není čas na odpočinek," ukončil jsem náš rozhovor a zahleděl se dopředu. Chráním se přece mocnými kouzly na které by i sebelepší assassin nestačil, krom toho je teď pro mne jen jedna věc nejdůležitější.

,,Ano pane, pokud byste ale cokoliv potřeboval budu vám k dispozici," uslyšel jsem ho ještě než se znovu zařadil, nenápadně jsem naznačil dvěma mužům v jeho blízkosti aby ho sledovali. Pokud by provedl něco podezřelého bez milosti by jej zlikvidovali. Špehy ve svém středu nestrpím.

Opět jsem se ponořil do úvah a celou svou myslí jsem se upnul na získání meče. Pak jsem si všiml jedné ze svých milovaných můr. Zrůdně obrovské rudé oči, velká křídla plná černého prachu s kresbou která omámí mysl. Nesla mi důležité informace. Natáhl jsem k ní ruku a jemně ji uchopil.

,,Mluv," vyzval jsem ji. Místo slov mne zaplavila spoustou obrazů. Viděl jsem svou jednotku směřující k jihu i to jak se jim do cesty postavilo hejno draků. Spousta dzar'raků pod jejich plameny zahynula, ale byli jen postradatelná návnada. Vše vycházelo tak jak jsem si to naplánoval.

,,Zastavte!" zavelel jsem a veškerý pohyb téměř ihned ustal. ,,Zde se utáboříme," řekl jsem směrem ke svému lidskému doprovodu. Ve tvářích se jim objevila úleva a okamžitě se pustili do práce. Poslal jsem můru aby proslídila okolí a seskočil z démonického koně, pak poodešel od vznikajícího tábora. Byl čas na další magii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Etsuko Nakamura Etsuko Nakamura | Web | 23. července 2014 v 19:46 | Reagovat

Je to úžasné, suprové a ani mě nenapadá co tomu vytknout. Mě se to velmi líbí. Vím že si chtěla nějakou kritiku, tak co jsem si v šimla, tak je to taková drobnůstka, v proroctví: "Zlený kov změní majitele a velký ještěr ten střet ukončí," chybí ti tam nejspíše E, pokud si zamýšlela že to bude slovo ZELENÝ. :-) Inak se moc těším na pokračování a na knižní podobu :-)

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | Web | 23. července 2014 v 19:54 | Reagovat

[1]: Jo dík, toho jsem so nevšimla XD Četla jsem to tolikrát, ale znáš to.

3 Etsuko Nakamura Etsuko Nakamura | 23. července 2014 v 20:19 | Reagovat

[2]: to nevadí, písmenka ulítnou každému i mě :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama