Srpen 2014

5. Nejzábavnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

31. srpna 2014 v 14:46 | Denisa Kwapulińská |  Knižní nej

Stroncium od Jiřího Kulhánka. Humor (především černý a morbidní), akce (vyhřezlé vnitřnosti, údy kam se podíváš), děj, postavy. Bavilo mě na tom úplně všechno. Zhltla jsem ji na jedno brdo a pořád mě mrzí, že to není delší nebo že to nemá nějaké pokračování.


Knižní zpověď - Zvláštnosti při čtení (V.)

31. srpna 2014 v 11:05 | Denisa Kwapulińská |  O mně



Využila jsi některé knihy jinak než ke čtení?
Jedině když jsem potřebovala něčím těžkým vylisovat herbář, ale k ničemu jinému. S knihami zacházím jako s knihami.


Napadá tě, jak ještě by se knihy efektivně mohly využít?
No něco designerského například? Třeba zajímavé, barevné, velikostní uspořádání v poličkách nebo tak nějak.


Dokážeš číst více knih najednou, nebo raději jen jednu, aby ses v tom neztratila?
Nemám s tím problém. Měla jsem období kdy jsem četla i pět knih najednou, ale to dělám většinou když čtu něco těžkého, takže si k tomu přiberu něco na odlehčení.


Dostala jsi u nějaké knihy záchvat smíchu?
Jo, u Stroncia od Jiřího Kulhánka, knížek ze Zeměplochy a nebo třeba u Nikdykde.


Co tě k tomu donutilo?
Specifický humor, parodie, u Kulhánka černý a morbidní humor, který miluju.


Brečela jsi u nějaké knihy?
Nejsem zrovna ten typ, který by u něčeho jen tak brečel. Ale třeba Dáma s kaméliemi byla hrozně smutná, ne že bych u ní vyloženě brečela ale neměla jsem k tomu daleko. Či některé části Hraběte Monte Crista.


Proč?
Záleží na tom jak je ta knížka napsaná. Když mě vtáhne a jsem schopna soucítit s postavami, většinou s nimi prožívám i jejich emoce.


Brečela jsi někdy u knihy smíchy?
Už jsem zmiňovala Stroncium. Při čtení se u mě střídaly záchvaty smíchu s brekotem (od smíchu) a napětím. Ty hlášky tam jsou fenomenální:
,,Kurva! Kurva!!! Kurva!!!" vedl pilot klidný letecký monolog - čím jsme byli níž, tím klidněji.

Za další den můj vysílač prorazil i na kominukační frekvenci, a signál byl tak silný, že mi elektronika cisterny okamžitě odpověděla:
ERROR.
To povzbudí.
Chvíli jsem bušil hlavou do ledu, ale takhle se sebevražda spáchat nedá.


Děláš při čtení někdy něco neobvyklého, nějaký zlozvyk (kousání nehtů, muchlání stránek...)?
Hm, dá se sem počítat neustálé převalování a měnění pozic?


Když čteš, kde a v jaké jsi pozici?
Většinou sedím nebo ležím na gauči nebo pohovce. Když jsem na gauči většinou se do něj nějak napasuju, třeba šikmo, pololežo, výsledek vypadá dost krkolomně. Na pohovce ráda čtu vleže.


Slyšíš při čtení, když na tebe někdo volá?
Jak kdy, když se hodně začtu do děje, nevnímám nic a nikoho kolem sebe.


Ruší tě při čtení, když lidi okolo tebe mluví?
Pokud nemluví ke mně, tak mi to nevadí, ale když čtu a oni se mi snaží něco říct strašně mě to rozčiluje.


Když máš jednu knížku a líbila se ti, chceš mít doma hned všechny díly (viz Harry Potter, Stmívání, Eragon...)?
Samozřejmě, i když to někdy bývá trochu problém sehnat všechny díly. Ale pokouším se jak jen je to možné.


Jakou knížku máš doma s největším počtem koupených dílů?
Sérii knížek o Zeměploše, těch mám rovných 12 dílů. Pak následují Star Wars knížky, mám 8 kusů. Harry Potter se sedmi díly + ještě třetí díl v angličtině. A nakonec Warhammer série o Gotrekovi a Felixovi, těch mám jenom 5. Pak mám ještě několik knížek se čtyřmi díly a spoustu se třemi.


Když tě nějak zaujal autor, snažíš se od něho mít co nejvíce děl?
Jistě, nicméně to neznamená, že by se mi musely všechny jeho knihy nutně líbit. Proto si radši dílo, kterým si nejsem tak jistá půjčím v knihovně a když mě nezklame, zařadím ho do kolonky Koupit!


Od jakého autora máš nejvíce knížek?
No, takže 12 od Terryho Pratchetta, což jsou ty Zeměplošské knihy. Deset od Stephena Kinga, osm od Rowlingové, pět od Dana Browna, Matthewa Reillyho a Williama Kinga (ten Warhammer).


Vyhodil ti někdo někdy tvoji rozečtenou knížku?
Ne, proč by to proboha dělal?


Co bys udělala, kdyby ano?
Nejspíš bych mu dala lekci v mučení.


Praštila jsi někoho někdy knihou?
Bratra, ale byla to nehoda!


Udělala bys to někdy/opět?
Raději ne, knihy slouží ke čtení ne jako zbraň.


Praštil tebe někdo někdy knížkou?
Myslím že jo, bratr odvetně?


Jakým nejbizarnějším způsobem jsi znehodnotila knížku?
Naštěstí žádným, srdce mi krvácí už když má jen mírně ohnutý růžek.


Spadla ti někdy knížka do vody? (jezero, řeka, vana, záchod...)
Panebože ne, voda a papír jaktěživ nejdou dohromady, nic takového bych neriskovala.


Usnula jsi někdy při čtení?
Ne, pokaždé když se mi začnou klížit oči, tak přestanu číst, knihu odložím a jdu spát, ale to se mi stává až hodně pozdě v noci, kdy jsem tak unavená, že číst je výkon.


Na které místo si obvykle schováváš knížky?
Knihy neschovávám, ale protože na ně už nemám místo v knihovničce, skladuju je v bednách.


Věděla bys o lepším místě?
Určitě by se nějaká tajná skrýš pro velmi vzácnou knihu našla.

Kapitola 7: Pro Elišku

31. srpna 2014 v 9:50 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Jak se Esselle vyrovnává se svou nemocí?


Esselle se umístila do izolace, a nenechala nikoho vstoupit do vlastního pokoje. Zamkla všechny dveře ve své části domu, do obývacího pokoje, studovny, knihovny a společenské místnosti. Připravila se o teplý jarní vzduch a větřík tím, že nechávala okna zavřená. Francouzské dveře na balkón zajistila západkou. Její matka Vivienne tloukla do dveří jako by je chtěla vyrazit, což se ale nakonec stejně nestalo. Neustále se jí v hlavě ozývaly slova jako: 'Vzácná forma rakoviny' 'Jediné svého druhu' 'Neléčitelné' 'Nereaguje na léčbu' 'Prostě se snaž žít jako normálně' 'Není žádný přesně daný čas který ti zbývá' 'Smrt?' 'Brzy' Z toho všeho ji bylo doslova nanic.

Před dvěmi nebo třemi dny přišla Selena. Bušila a proklínala jí dokud v rukou neztratila cit, pak se rozvzlykala. Esselle slyšela jak se opřela o dveře, bouchla se o ně do hlavy a sklouzla až dolů, pak začala plakat. Bylo toho na ní příliš a tak se opřela do posuvných dveří a odešla do studovny.

Její otec přišel dříve toho dne. Nechtěla na to myslet, ale tón jeho hlasu ji rval na kusy a rezonoval ji v koutku její mysli. Prosil ji a žadonil aby vyšla ven. Ale ani to s ní nehnulo. Měla pocit, že už nikdy nevýjde ven.

Jak si jen můžou dovolit jí tohle všechno říkat? Že život jde dál? Tvrdit, že bude v pohodě a prostě jen musí nějak přežívat? Ano, život jde dál, ale jen pro ně. Pro ně vždycky bude. Nebyli to oni, čí život pomalu odtikával. Nebyli to oni kdy pozorování nebe může být jejich poslední, kdy to s dalším nadechnutí může skončit nebo další západ či východ slunce může být posledním v jejich životě. Jak takhle vůbec může pokračovat dál? Zdálo se jí to nemožné.

Nechtěla být obklopena lidmi a jejich sympatií. Pokud má jednoho dne umřít, a to bude přinejmenším brzy, chce aby to bylo v klidu. Ale i proti své vůli stále brala ty příšerné vitamíny. Každé ráno v osm hodin, na vteřinu přesně, jí byly podsunuty pode dveřmi. Nicméně teď Esselle potřebovala nutně něco dělat, protože hrozilo že umře nudou. Sedla si ke svému piánu a začala hrát Pro Elišku. Hraní ji vždycky šlo velmi dobře, měla pro to nadání. Prsty ji vztekle přebíhaly po černých a bílých klávesách uvolňujíc nahromaděnou bolest a úzkost. Byla naštvaná. Šílela, byla zraněná a spalovaly jí potlačené emoce. Tloukla do klávesnic tak silně, že podlaha pod ní vibrovala a piáno vyluzovalo hlasitý rámus, až jí z toho brnělo v uších. Povzdychla si když píseň dospěla ke svému konci. Prolistovala noty a vybrala si něco s jemnějším a vyšším tónem. Její prsty byly tak rychlé, že to vypadalo jako by se vznášely či se dokonce kláves ani nedotýkaly. Tak to vypadalo když byla rozzlobená. Když zuřila.

Esselle byla vždycky veselá když hrála a tenhle způsob nebyl tak častý. Zprvu to ani nezaregistrovala, ale pak uslyšela nějaké cvakání a zvláštní tajuplný zvuk, pak ještě jedno klapnutí. Zhluboka se nadechla. Věděla kdo to je. Starosta starostlivej musel vypáčit zámek. To dělal vždycky. A teď s ním bude muset u všech bohů mluvit. Milovala ho, ale on prostě nerozumněl tomu čím si prochází. Nebo mu možná k tomu ani nedala šanci. Sice by nějakou společností nepohrdla, jenže si nemohla pomoci a její žaludek dělal nepříjemné kotrmelce. Jeho přítomnost jí byla příjemná ale zároveň jí z toho nebylo dobře. Jeho paže se kolem ní ovinuly, usmála se pokračujíc v hraní. Opřel se bradou o její rameno a ona hlasitě vydechla. Už několik dnů s nikým nemluvila, a tak nevěděla co dělat nebo říkat. Nechtěla mluvit o tom co s ní je, nebo že pravděpodobně umírá. To by bylo prostě strašný.

,,Hej Elle," řekl a políbil ji na tvář. S povzdechnutím pokračovala v hraní.

,,Ahoj Mardrine," odpověděla mezitím co vklouzl na sedačku vedle ní.

,,Víš, že co se piána týče jsem neschopnej," pokračoval a ona se mírně pousmála. ,,Takže nemůžu hrát s tebou."

Esselle zatřásla hlavou: ,,Ne, takhle je to dobré."

,,Elle," začal, ale ona ho ignorovala. Kdyby to nebylo kvůli tomu že nesnášela pláč, tak by teď určitě začala brečet. ,,Esselle," pokusil se znovu, ale ona si ho pořád nevšímala. ,,Esselle!" vyhrkl a chytil ji za ruce. Vzhlédla. Byl to ten nejsrdcervoucnější pohled na celém světě. Pevně zatnula čelisti, oči se jí leskly slzami a dech se jí zrychlil ve snaze skrýt vzlyky. Povzdychl si. ,,No tak, Elle, neplač," řekl. Pevně stiskla rty a po tváři ji začaly kanout slzy. ,,Esselle, prosím," vzal ji do náruče. Pevně ho sevřela za tričko a nezadržitelně mu plakala do ramene vyplavujíc tak všechnu bolest. Bylo ji jedno že by před ním měla být sama sebou. Nebylo to důležité, jak pro ni tak pro něho, a kvůli tomu ho měla ráda.

,,Co budu dělat?" vzlykala tak těžce že se musela nadechnout. Rozcuchal jí vlasy a těžce polkl.

,,Nevím," přiznal.

,,Jak mi něco takového můžou říct?" zafňukala. ,,To, že se mám dobře a že mám prostě pokračovat dál?"

,,Esselle," začal.

,,Nemůžu Mardrine, já prostě nemůžu! Nechci umřít! Chci tady zůstat a být s tebou! Nechci odejít!" křičela a tak ji sevřel pevněji. ,,Co teď mám dělat?" zeptala se, odtáhla se a věnovala mu pohled. Otevřel ústa aby něco řekl, ale pak je zase zavřel. Narovnala se a zrak ji padl na klávesnice. Z očí ji po chvíli zase vytryskly slzy. Byly tak teplé a rovnoměrné, že měla pocit jako by obličej strčila pod sprchu. Mardrin ji obtočil ruce kolem ramen a přitáhl si ji blíž, opřela se hlavou o tu jeho. Plakala už tak moc, že ji docházel dech a už nebyla schopna pokračovat dál. Zvedla nohy a skrčila se do klubíčka. ,,Nemůžu uvěřit, že se mi tohle opravdu děje. Umírám," řekla tak tiše, že spíš šeptala.

,,Přestaň Esselle. Takhle nemluv, prosím. Nemůžu tě ztratit, nechci," vydechl.

,,Pak nechápu proč s tím všichni tak nadělají! Říkat mi abych pokračovala dál ve svém životě! Ať už ho zbývá kdovíkolik! Jako bych už byla metr po zemí!" odeskla si jen tak pro sebe. V ten moment se Mardrin rozzlobil. Nenáviděl tyhlety řeči o smrti a ztrátě jediného člověka, kterého kdy miloval víc než cokoli jiného na světě. Esselle to věděla, ale přesto to musela říct. Všechen ten vztek a odpor v ní vřel tak dlouho, že neměla daleko k tomu vybuchnout. Byla ráda že to ze sebe dostala ven.

Mardrin ji uchopil za ramena. ,,Přestaň s tím," řekl. ,,Přestaň s tím hned teď. Takhle nemluv. Nic se ti nestane. Není tu nic špatného ani zlého. Jsem tady. Nedopustím aby se ti něco stalo, posloucháš mě, Esselle? Nic. Kašlu na nemoc, já tě ztratit nehodlám. Budeš v pořádku, vím že budeš," vyhrkl s takovou citlivostí jakou nikdy neslyšela, přesto s jistou vážností a tvrdostí až se z toho roztřásla. Jeho oči zjihly. ,,Musíš být silná," to jí řekl. Znovu uhla pohledem směrem k piánu a měla pocit, že ji oči hoří jako tisíc sluncí.

,,Se mnou je konec, Mardrine," opět na něj pohlédla. Zakryla si ústa když z ní uniklo mocné zaskučení, oči se jí opět zalily slzami. Tentokrát to bylo tak silné, že se musela chytit za břicho jak téměř křičela bolestí a lapala po dechu. Znovu ji k sobě přivinul a opět mu plakala na rameni. Slyšela jak se jeho tep uklidňoval a jak těžce polykal.

,,Nikdy se nevdám! Nikdy nebudu mít děti!" křičela.

,,Ale ano," věnoval ji pohled. Esselle vždycky chtěla mít čtyři děti a Mardrin dvě, takže se dohodli na třech. ,,Řeknu ti co přesně se stane," začal a obrátil ji tváří k sobě. ,,Vyrosteš a vyjdeš střední školu. Nejlepší ze třídy. Pak půjdeš studovat na výšku, absolvuješ a začneš kariéru. Zasnoubíš se a vdáš. Za mě. Tak jak jsme vždycky chtěli, a nic to nezmění. Někdy potom se staneš matkou a společně pak vychováme naše děti jak nejlépe budeme umět. Elle, vše bude nádherné a nehodlám dopustit aby to něco změnilo," polkl hlasitě. ,,Můžeš mít dokonce i to skvostné auto co chceš," škádlil ji a ona se zasmála. Uvědomila si, že už se nesmála pěkně dlouho.

,,Mardrine," hrála si s látkou jeho košile.

,,Hm?"

,,Vážně si myslíš, že budu mít to auto?" zeptala se a on se rozesmál. Jeho smích místnost doslova rozzářil. Tak jako vždy. Políbil ji.

,,Jasně že jo!" řekl jako by si ničím nemohl být jistější. Pak se k ní naklonil a začal šeptat. ,,Dokonce budeš mít i ten diamantový prsten, který jsi vždycky chtěla," dobíral si ji. Usmála se.

Kapitola 13. - Míting

30. srpna 2014 v 19:15 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led

Další kapitola, ve které se otevírá část příběhu odkdy to začne být konečně víc akční.
(Varování! Obsahuje vulgarismy!)


Steve byl jednoznačně příjemný společník. Byl nadšený a zářil optimismem. Provedl ji Helicarrierem, vysvětlil ji že je to vlastně něco jako loď skřížená se vznášedlem a letadlem, a ukázal jí pár zajímavých míst. Okružní výlet jim zabral docela dost času, a Suzz bylo příjemné i to že ji v patách nebyli žádní ozbrojenci. Také se dozvěděla že Stark dostavuje Avengers Tower, která bude v budoucnu sloužit jako základna. Shield měl očividně velké plány.

,,Hele, nevíš jestli by se tu pro mě nenašlo něco čím bych se mohla zabavit?" zeptala se ho. ,,Mám pocit že se tu ukoušu nudou." Fury určitě musel její propuštění s někým projednávat, což se může protáhnout, a v jejím pokoji nebyla televize ani sebou neměla žádné knihy.

,,Něco by se tu našlo," přikývl a ukázal ji místní fitko a tělocvičnu. Protože tu všelijací obyvatelé téhle plovoucí/vznášející se/letící pevnosti trávili spoustu času, bylo všechno nadmíru dokonale vybaveno. Znudění a vystresovaní lidé prostě nepracují zrovna nejefektivněji, je třeba jim občas dopřát nějaké odreagování.

,,Bezva," houkla nadšeně a prohlížela si stroje, tihleti shielďáci fakt ví jak na to.

,,Ale nejsem si moc jistý, jestli to bude pro tebe zrovna vhodné," nakousl opatrně. Suzz se zarazila a vzpomněla si na ten stůl co včera nevědomky zdemolovala. Ani ona sama neznala rozsah svých schopností, odolnosti nebo fyzické síly.

,,Jo, to by mohl být krapánek problém," přikývla zamyšleně.

,,Možná by pro tebe bylo lepší nějaké bojové umění a nebo by ses mohla naučit ovládat různé zbraně," navrhl.

,,Nejsem si jistá jestli by mi nějakou zbraň svěřili, krom toho střílet umím. Když žiješ v Kanadské divočině, kde ti hrozí že tě sežerou vyhladovělí vlci a lední medvědi, je brokovnice nutností," povzdychla si.

,,Nějaký výcvik máš?" zeptal se. Suzzane se rozesmála.

,,Dá se týdenní lekce středověkého šermu brát za výcvik?" nadnesla a Steve se uchechtl.

,,To asi ne," přikývl nakonec. ,,Ale jestli chceš, tak bych ti mohl s něčím pomoci. Pokud zrovna není nějaká důležitá mise tak nemám co dělat a proto se učím různá bojová umění. No a úplně obyčejný člověk taky nejsem," vysvětlil a zavládlo mezi nimi ticho jak se jeden díval na druhého. Bylo tu jakési vnitřní pochopení, souznění. Oba se dostali do míst kterým nerozuměli a neměli to lehké je pochopit.

,,To by bylo fajn, ale nevím jestli tady budu dost dlouho na to, aby to k něčemu vůbec bylo," pokrčila nakonec rameny.

,,Co vlastně hodláš dělat až splníš tu svoji asgardskou misi?" zeptal se.

,,Vlastně ani nevím," řekla popravdě. ,,Chtěla jsem se vrátit domů, ale tam u nás mě nic dobrého nečeká a i když mám Asgard ráda, být na místě kde by se kolem mě pořád motal Loki se mi taky příliš nezamlouvá. Celkově vzato jsem teď vlastně bezdomovec," zazubila se.

,,Pokud by jsi chtěla zůstat tady, ředitel Fury by ti určitě nabídl místo v Shieldu," řekl.

,,Cizinci oplývajícího neznámými silami který má konexe s Lokim?" zeptala se ho podezřívavě.

,,No, řekněme že první setkání s Thorem taky nedopadlo zrovna idilicky, a Loki je jeho bratr," pokrčil rameny.

,,A tobě se tady líbí?" nadhodila opatrně.

,,Ze začátku mi nic jiného nezbývalo, nikoho jiného jsem tady ani neznal, ale jsem rád že pro ně pracuji a teď tady mám i přátele."

,,Zdá se mi to a nebo si Shield v těch ztracených existencích nějak libuje?" ušklíbla se.

,,Dává jim domov a důvod proč žít," vysvětlil. ,,Využívá jejich schopnosti pro dobrou věc. Natasha i Clint by mohli být úplně někde jinde kdyby je Shield nevzal pod svá ochranná křídla."

,,Asi ano," souhlasila nakonec. Asi to byla pravda.

,,Naučíš mě jak se bránit?" zeptala se po chvíli přemýšlení.

,,Určitě," usmál se zeširoka.

Další dva dny pro ni byli nabité procvičováním toho co se naučila v lekcích od Lokiho a základů sebeobrany od Steva. Věděla že je to nutnost. Facka možná stačila na Starka a Lokiho v dobré náladě, ale jestli se na ni vrhne po zuby ozbrojený mimozemšťan k ničemu jí to nebude. Prvně potřebovala vědět co dělat se svým tělem a jaké jsou její možnosti, pak se teprve mohla začít ohánět Ildskaperem.

Třetí den ji vzbudil táhlý kvílivý zvuk a nouzové, nepřijemně rudé, světlo v pokoji. Rozespale hmátla po budíku. Displej hlásil že je krátce po páté hodině ranní. Skvěle. Vyskočila na nohy, spěšně se převlékla a vykoukal na chodbu. Chaos kam jen oko dohlédlo. Spousta lidí proudila oběma směry a dooblékala se, či dojídala snídani, za chůze. S pocitem že se jí z toho rámusu rozskočí hlava, uvažovala nad tím do kterého proudu se vměstnat. Zrovna když se rozhodla zapadnout zase zpátky, ji zastavil nějaký agent a sdělil jí, že s ní chce mluvit ředitel Fury.

,,Výborně, lepší načasování si nemohl vybrat, co?" ušklíbla se.

,,Máte se za ním dostavit ihned," řekl se strachem že by neuposlechla, což by mu bylo jistě rázně vyčteno. Chvíli přeskakovala očima mezi ním a dveřmi, ale nakonec vyklepaného agenta s povzdechem následovala. Snad nevědomky nezpůsobila nějaký průser. K jejímu překvapení byla zavedena na můstek. Fury tam stál obklopen obrazovkami a štěkal povely na všechny strany. Zářný příklad rozeného vůdce. Vzápětí také pochopila proč ten rozruch. Helicarrier se chystal vzlétnout. Žaludek se ji rozhoupal už jenom při té představě, lítání ji nikdy nebylo nějak zvlášť milé a přepravu Bifrostem přežila jen kvůli tomu, že to bylo rychlé a pokaždé raději zavřela oči.


,,Tak jste dorazila," vyhrkl Nick znenadání až skoro nadskočila a pobídl ji aby přistoupila blíž. ,,Co si o tom myslíte?" rozmáchl se.

,,Velkolepé, obzvlášť ten výhled," připustila.

,,Co říkáte na budíček?" zeptal se, oko mu lítalo mezi obrazovkami.

,,No, není to něco co bych musela zažívat často," ošila se mírně.

,,A proč si myslíte, že jsem vás sem nechal zavést?"

,,To opravdu netuším," pokrčila rameny. Má tohle být nějaká uhozená zkouška?

,,Samozřejmě, jak byste mohla," přikývl. ,,Podívejte se na tyhle lidi. Pracují až do sedření aby ochránili lidstvo před hrozbami, které jim denně hrozí. Mimozemšťani, lidé obdařeni schopnostmi o kterých se vám ani nezdálo, hajzlové, kteří si jen tak z čiré radosti rozhodnou vypustit atomovku do vašeho obýváku. O to všechno, a mnohem víc, se musíme postarat. Mé týmy a mí lidé rozlezlí po celém světě, Avengeři, tady a teď," věnoval ji zvláštní pohled. ,,Objevil se problém, a my ho letíme vyřešit."

,,Problém?" vyhrkla překvapeně.

,,V Los Angeles. Můžete se zapojit pokud chcete," dodal jen tak mimochodem. Suzz však podle tónu jeho hlasu pochopila, že spíš myslí něco jako: ,,Jestli se sakra nezapojíte a nenakopete jim prdele, tak budete v pěkným průseru, jasný, slečno???" což se jí vůbec nelíbilo. Teď už chápala kam ten jeho sáhodlouhý proslov směřoval.

,,Když já," začala, ale byla přerušena strohým ,,Pojďte!", na to se Nick otočil na podpatku a kráčel rozevlátě pryč. Nezbývalo ji nic jiného než ho zmateně následovat. Dorazili do místnosti kde ji předtím vyslýchali. Stůl ještě pořád nesl následky ze střetu s její pěstí. Avengeři tu ale už byli rozesazeni a další zasvěcenci postávali okolo.

,,Borůvky?" nabídl ji Stark když zamířila k volné židli. Překvapeně se na něj zadívala ale nakonec jeho nabídku mlčky přijala. Měla setsakra velkej hlad!

,,V L.A. máme průser," začal Fury.

,,Nepovídejte," skočil mu Tony do řeči. ,,Já myslel že nás má ta siréna svolávat ke snídani!"

,,Po dva měsíce se tam ztrácejí lidé," pokračoval zamračeně. ,,Zpočátku to tamní policie nepovažovala za nic zvláštního, ale policie jak víme vždycky stála za hovno, a proto to trvalo tak dlouho než se to doneslo až k nám. Obávám se, že se vám následující zpráva nebude líbit. Pěkně jsme to totiž zvorali," přejel všechny přítomné pohledem. Suzzane neměla ponětí o čem mluví, ale všichni se začali tvářit dost starostlivě. ,,Před třemi hodinami skupina mnou vybraných agentů objevila toto," kývl na Hillovou a ta ztlumila světlo, obrazovka na zdi se rozsvítila a začala odehrávat nějakou nahrávku. Rozlehlá hala, pravděpodobně staré továrny, a v ní stovky a stovky soch. Vypadalo to děsivě, jako z nějakého hororu Stephena Kinga.

,,Posrali jsme to a on nám to teď dává pěkně sežrat," řekl a jeho oko doslova plálo.

,,Jak to ten hajzl dokázal přežít?? Skončil přece na mořským dně!!" vyskočil Stark ze své židle a hlasitě zaskřípal zuby.

,,Na to se ho můžete zeptat," odsekl mu Nick a zdálo se že je v opravdu špatné náladě. Tony z brbláním dosedl zpátky. Ostatní se tvářili šokovaně.

,,Ehm," odkašlala si Suzz nevinně. ,,Může mi někdo vysvětlit o co tady jde?" zeptala se a rozhlédla se po ostatních. Jejich výrazy se jí vůbec nelíbily. Stark si unaveně promnul čelo.

,,Gargoyle, střetli jsme se s ním minulý rok. Ten chlápek umí měnit lidi i věci v kámen, a měl s ním problém, veliký problém, i Thor," povzdychl si. Zbledla. Jestli měl s něčím vážný problém on, tak to asi bude opravdu hodně velký průser.

,,Nemůžete ho třeba nějak zavolat?" zeptala se opatrně.

,,Na to nemáme čas!" vyštěkl Nick až sebou trhla. ,,Duval je génius a nemůžeme si být jistí, že se za tu dobu nějak nevylepšil. Dokonce ani nevíme jak dlouho se nám skrýval! Musíme tam naklusat okamžitě, dřív než promění L. A. v největší sbírku sochařského umění na světě!" Měla chuť se schoulit někam do kouta.

,,Předpokládám, že ta malá ukázka nebyla jen tak," chopila se slova Natasha.

,,Jistěže, Duval má něco v plánu, a očividně na to měl spoustu času. Nevíme jestli je sám nebo má komplice. Nevíme dokonce ani kde přesně je."

,,Může to být past," řekla a v očích se jí nebezpečně zablesklo. ,,Pokud nás všechny bude mít na jednom místě..."

,,Musíte to risknout. Něco vymyslete, hned," rozkázal a vydupal z místnosti pryč. Suzzane stále nevěřila svým očím ani uším. Jak to tak vypadalo, od té doby co narazila na Lokiho má pěkný pech. Pak ale zaregistrovala některé pohledy vrhané jejím směrem, a znervózněla.

,,Co je?" vyhrkla ostřeji než měla v úmyslu. Stark si odkašlal a rozhlédl se po ostatních.

,,Má z vás někdo nějaký nápad?"

,,Budeme potřebovat návnadu," ozval se Hawkeye, přičemž se zadíval po Suzzane. ,,Ona je z nás jediná koho nezná."

,,Chcete mě předhodit nějaké mužské Medúze? Myslela jsem, že máte svojí zelenou obludku!" vyštěkla. Všichni vrhli nepatrný pohled po Bruceovi, ten ale nehl ani brvou.

,,Víš, zelenáč má na rozdíl od nás tak trochu problémy s ovládáním se," povzdychl si Stark.

,,Ale já nejsem vy! Nepatřím k vám! Jsem civilista! Nemám speciální výcvik, nejsem špión ani nemám super obleček! Myslíte si snad, že to dva dny blbnutí s Rogersem nějak zásadně změnilo?" pokračovala. Jak po ní můžou chtít něco takového? Po někom kdo žil tak dlouho odloučený od normálního života v pustině? Po někom kdo by se neubránil ani zmutovanému rajčeti?

,,Má pravdu, něco takového po ní přece nemůžeme chtít!" zastal se jí Steve, který to až doteď mlčky sledoval.

,,Snad bys nechtěl-"

,,Chcete snad nechat lidi umírat? Chcete je mít na svědomí?" vložil se do toho Coulson. A co bylo horší, mluvil klidným a mírným hlasem.

,,Ne," vydechla zaraženě, ,,jistěže ne, já... nemyslela jsem tím, že bych vám nepomohla. Ale nikdo se mě ani neptal. Nejsem na něco takového připravená. Nejsem hrdina. Neumím bojovat. Nemůžu vám zaručit, že zvládnu co po mě budete chtít," zakoktala se. Bylo to na ni prostě příliš náhlé. Bojovat s chlápkem který to nandával i Thorovi je úplně něco jiného než hledání zamraženého kouzelného šutru.

,,Musíte si jen věřit," usmál se na ni. ,,Tvrdila jste, že vám Loki usiloval o život a to může tvrdit opravdu jen málokdo."

,,Třeba vy?" nadzvedla obočí.

,,Třeba, ale podívejte se na Starka. Vypadá snad on jako někdo komu byste svěřila záchranu světa?" Suzz na dotyčného pohlédla.

,,No vlastně," začala.

,,Hele, jednookáč mi tu vaši záchranu svěřil! Nejsem o nic horší hrdina než třeba tady kapitán," bránil se Tony uraženě.

,,O tom by se dalo polemizovat," nadnesla Romanovová, a Suzz s úžasem zjistila, že je tahle skupinka neuvěřitelně sehraná i přes to jak moc odlišní všichni navzájem jsou. Že něco dokážou vymyslet, a že s tím týpkem budou bojovat i kdyby jejich šance byly nulové. Začala se za ty svoje kecy stydět. Obzvlášť před někým jako je Stark. I když je nesnesitelný, tak v New Yorku nakopával zadky emzákům, a když to zvládne on, ona taky.

,,Dobrá," souhlasila. ,,Jaký chytrý nápad že to máte?" věnovala Clintovi drzý pohled.

,,Musíme ho rozptýlit, se všemi najednou bojovat nemůže. Dokáže si posílit odolnost a má nadlidskou sílu. Obyčejní lidé ani zbraně mu neublíží, takže pokud Stark něco nevymyslí a pokud do toho nezapojíte své asgardské zbraně, nemáme šanci." Suzzane se obrátila na Tonyho.

,,Myslela jsem že máte takový to..." hledala správné slovo ale nakonec před sebe natáhla ruku s otevřenou dlaní. Tony obrátil oči v sloup.

,,Prej takový to!" zparodoval její gesto. Suzz zrudla. ,,To tvoje takový to mi minule moc nepomohlo, a i když jsem za tu dobu došel trochu dál, kameňák bude určitě připravený. Minule totiž dokázal věci proměnit v kámen jen na hodinu, a pokud vím, jednoočko se nezmiňoval o tom, že by ti lidé co teď proměnil byli v pořádku."

,,Takže, takže jsou mrtví?" vyjekla a její hlas při tom znatelně zakolísal.

,,Nejspíš ano, zlatíčko," povzdychl si. Už už mu chtěla doporučit ať si to zlatíčko strčí někam, ale přerušil ji Bruce.

,,Měli bychom se přestat hádat, to nikdy nikam nevedlo." Po jeho slovech nastalo ticho, sice vypadal klidně a čistil si brýle, ale nikdo nevěděl kdy ho zase popadne amok, že?

,,Minule jsem se k tomu nedostal, ale myslím, že teď bych ten svůj nápad rozvést mohl," přerušil Tony mlčení. ,,Atomovka by ho sice s největší pravděpodobností zabila, ale kdybychom místo L.A. odevzdali kráter asi by nám Fury nepoděkoval. Říkal jsem si, že bych mohl vyzkoušet nějaký druh sonické zbraně, takže když mě teď omluvíte půjdu se mrknout co bych s tím mohl dělat," vstal a kývl na Bannera, který se se slovy, že mu rád pomůže, vydal za ním.

,,Hm, takže Stark něco vymyslí, a to je všechno?" zamračil se Suzz, takhle nějak si to moc nepředstavovala.

,,Vy samozřejmě Duvala zaměstnáte, na tom jsme se myslím už shodli. Máte dvě zbraně, snad jednu z nich dokážete správně ovládat," neodpustil si Barton. Měla chuť mu jeden z jeho šípů napěchovat do jednoho z tělních otvorů.

,,Netušila jsem, že jste nahluchlý, pane Bartone, ale pokud si pamatuju, zmiňovala jsem se o tom, že nemám žádné bojové zkušenosti. Nevím jak Ildskaper funguje, ani nevím co všechno dokáže Scepter."

,,V tom případě byste se to měla hodně rychle naučit," odvětil, oba dva se probodávali pohledy.

,,Na to nemáme dost času," zamítl to Coulson, ,,Suzzane, jste poloviční ohnivý obr, taháte sebou sekeru kterou neuzvednou ani dva silní chlapi a urazila jste kus stolu jehož deska má sílu pět palců, i přes to všechno se neustále podceňujete. Potřebujeme vás, protože nemáme čas shánět Thora, a jestli Stark vyrobí, a jsem si jistý, že vyrobí, tu svoji zbraň, bude stačit když Duvala zaměstnáte jen na malou chvíli. Krom toho na to nebudete sama."

,,Dobrá, to chápu, proboha. Za jak dlouho tam budeme?" zeptala se.

,,Za pár hodin," odpověděl jí. ,,Přistaneme městu na dohled, což by mělo Duvala vyprovokovat k tomu aby se ukázal."

,,Nemůže třeba udělat nějakou pitomost?" strachovala se.

,,Někdy teď by měla začít evakuace," pohlédl na hodinky.

,,Evakuace? Chcete evakuovat celý L.A.?"

,,To by samozřejmě bylo úžasné, ale stihnout se to nedá. Bude mít však pocit, že něco chystáme, což je sice pravda, ale nemůže tušit v jakém rozsahu. Jinak si nemyslím, že by nakráčel do davu lidí a začal na ně uplatňovat svou schopnost. To v té továrně byla jen provokace, která nás měla přilákat. Pokud je vám už všechno jasné, půjdu za ředitelem Furym a oznámím mu na čem jsme se dohodli," vydal se ke dveřím. Suzzane neměla žádné další otázky.

,,Půjdu se připravit," vstal Hawkeye a také odešel. Natasha, Steve a Suzz osaměli.

,,Co by jste řekla tomu, že bychom se předtím než tam doletíme taky trochu připravili?" zeptala se jí Natasha.

,,Připravili? To myslíte jak?" nechápala.

,,Rychlokurz sebeobrany a boje na blízko?" nadhodila. Povzdychla si. To zas bude!

Původní verze, část třetí

29. srpna 2014 v 9:30 | Denisa Kwapulińská |  Yu Yu Hakusho: Odhalení


Ostatní v místnosti byli ještě pořád mimo sebe. Po chvilce se však Kurama, Yusuke a Kuwabara probrali a lehce zmateni na sebe koukali. Botan se probrala s dramatickými slzami a obejmula Kuramu kolem krku, aby ji utišil. To ho sice značně zaskočilo, ale i tak dělal co mohl. Jediný kdo byl ještě stále uvězněn byl Hiei. Prožíval ty nejkrásnější vzpomínky na svou sestru a z úst se mu šeptem vydralo její jméno. Kvůli zlobě na ledové víly zatlačil obraz své matky hluboko do své mysli, ale právě teď se mu naskytl krátký okamžik na to ji znovu spatřit. Po tvářích se mu skutálely dvě velké slzy, které se těsně před tím, než dopadly na zem, proměnily v perly. Jedna za sestru a druhá za matku. A pak se konečně i on probral, pocit, který ho hřál u srdce ho změnil, věděl, že už nikdy nebude takový jako dřív, cítil se mnohem silnější.

,,Hieii?" špitla Botan starostlivě. Hiei s sebou trhl, teď už byl naprosto při vědomí a v rychlosti si usušil tváře.

Kuwabara nechápavě kmital očima mezi Hieiem a perlami na podlaze. ,,Nevěděl jsem, že tvoje slzy se taky mění na perly. Vlastně, ani jsem nevěděl že umíš brečet." Hiei ho ignoroval a něžně obě perly uchopil do dlaně, vzpomínka na ty, kteří jsou mu nejbližší ho posílí.

,,Hiei je nějakej divnej," zabručel Kuwabara směrem k Yusukemu.

,,Viděl jsi ty útržky jeho vzpomínek?" zamračil se na něj.

Kuwabara zdrženlivě přikývl.

,,Tak sklapni."

Když se konečně všichni uklidnili, znovu se zaměřili na svůj cíl. ,,Tak proto jsi ukradla ten kámen? Kvůli bratrovi?" zeptala se Botan. Sajuri přikývla a přistoupila ke Kuramovi, ten sklopil oči, tušil na co myslí. ,,Promiň, ale to co jsem v minulosti udělal nezměním."

,,Já vím, a proto ti to odpouštím," řekla a přesto mu uštědřila pořádnou facku. Kurama se na ni překvapeně podíval. ,,To máš za to, že... že jsi... prostě proto!!!" vyhrkla.

,,To je opravdu moc vážný důvod," povzdychl si.

,,OK, myslím, že je všechno vyřešené. Kámen přání nebyl použit ke zničení lidstva a viníka jsme vypátrali. Byl bych fakt rád, kdybys ho vrátila, ať to můžem zabalit," ukončil Yusuke veškeré rozprávky. Sajuri přikývla na srozumněnou, přistoupila k Botan a opatrně ji ho předala. ,,Mrzí mě jestli jsem vám tím nadělala nějaké problémy."

,,Nic se nestalo, přesto budeš muset jít se mnou k princi Koenmovi a zodpovídat za své činy."

,,Věřím, že je Koenma spravedlivý. Kazu, doufám, že až se vrátím budeš zase plný síly," usmála se na bratra.

,,Kazu???" vyhrkli téměř všichni.

,,Co je na tom tak divného?" nechápala.

,,Tady Kuwabara se taky jmenuje Kazuma," vysvětlil Yusuke s úsměvem.

,,Opravdu? To je náhoda…" pousmála se a společně s ostatními vykročila ven.

,,Omlouvám se," uslyšela Hieie, když kolem ní prošel. Nic na to neřekla, naprosto tu ránu mečem chápala.



O několik týdnů později:

Byly tři hodiny odpoledne a Yusuke zrovna vycházel ze školy. Byl to jeden z mála dnů, kdy ho Keiko donutila, aby tam strávil alespoň několik hodin.

,,Yusuke!! Yusuke!!" ozval se za ním známý hlas.

,,Co je?" protáhl znuděně a otočil se.

,,Jdu dneska k paní Genkai. Určitě by tě ráda viděla, a proto mě napadlo, že by jsi mohl jít se mnou," vysvětlila mu Keiko.

,,Dneska nemám náladu," zavrtěl hlavou. Keiko se na něj podezřívavě podívala. ,,Doufám, že se nechceš jít někam prát!"

,,A proč bych neměl?" odfrkl si.

,,Protože zítra píšeme důležitou písemku! A když se budeš toulat venku nestihneš se na ni naučit a propadneš!!"

,,A kdy se hodláš učit ty, když jdeš k babči??"

,,Budu se učit tam!" zamračila se na něj.

,,Uklidni se, slibuju, že se na tu písemku naučím."

,,Opravdu?" rozzářila se.

,,Jasně," přikývl.

,,Tak zatím, už musím jít," rozloučila se s ním.

Yusuke si povzdechl a zamířil do centra města, sotva však ušel pár metrů, když se za ním ozval další známý hlas. ,,Botan?" vyhrkl otráveně, když se otočil. Očekával že Onen svět zase potřebuje s něčím pomoct. Ihned se ale zarazil, když si všiml jejího pobledlého obličeje.

,,Botan?! Co se děje?"

,,Musíš jít ihned se mnou! Přes bránu pronikli do Lidského světa tři přízraci ze Zásvětí!"

,,Cože? Jak přes ní mohli projít, myslel jsem, že ji má někdo za úkol hlídat!"

,,No právě! Koenma Speciály odvolal, protože si myslel, že nám žádné nebezpečí nehrozí, a ke všemu má brána jedno ze svých slabších období!!"

,,To je skvělý! Netušil jsem, že i brány mají své dny," pronesl ironicky.

,,To není legrace!!" vyštěkla na něj.

,,Klídek! Mimochodem, kde přesně jsou ti nezvaní hosté teď?"

,,Nedaleko sídla paní Genkai."

,,Cože?? U babči? Ale dneska tam šla Keiko!! Hrozí ji nebezpečí!!! Musím hned za ní!" vychrlil ze sebe, jeho otrávená nálada byla tatam. V mžiku se otočil a utíkal směrem kudy se vypravila Keiko.

Za několik hodin doběhli k okraji lesu před mohutnou jeskyní. Kuwabara, Hiei a Kurama tam na ně už čekali, byl tam však ještě jeden nečekaný pomocník.

,,Sajuri?" podivil se Yusuke.

,,Jo, jsem to já. Koenma mi řekl, že když vám pomůžu, zmírní to můj trest. A stejně, doma bych se nudila," mávla ledabyle rukou.

,,To bychom měli. Botan, kde přesně byli ti přízraci naposledy zaznamenáni?" zeptal se jí Kurama.

,,Viděli jsme je tady u té jeskyně."

,,Nevím jak vy, ale asi jsem slepej, protože je tu nikde NEVIDÍM!!!" pronesl Hiei naštvaně.

,,Asi se už rozutekli," špitla.

,,Takže, to je máme hledat v tomhle úžasně rozlehlém lese?" řekl Yusuke rozmrzele.

,,Nezapomínej na Třetí oko!" zamračil se na něj Hiei.

,,Uklidněte se, na hádky teď nemáme čas! Hieii přestaň brblat a použij své Třetí oko a řekni nám, kde je ten nejbližší," chopila se Sajuri iniciativy Sajuri. Všichni kupodivu mlčky přikývli. Poté, co se Hiei několik vteřin tiše soustředil a udal jim směr, se všichni tiše vydali splnit svůj úkol. Po hodině chození se zem náhle strašlivě otřásla.

,,Co to bylo? Zemětřesení?" vykvikl Kuwabara vyděšeně.

,,Kušuj! Takhle z nás bude skvělej cíl!" zašeptal Yusuke a probodl ho pohledem.

,,Ten přízrak by měl být zhruba před náma. Použiju Dračí plamen a zneškodním ho, ať to máme rychle z krku," navrhl Hiei.

,,Ne!!" zarazila ho šeptem Sajuri. Hiei se na ni nepříjemně podíval. ,,Mám z toho špatný pocit, radši to nedělej," naléhala, nakonec tedy přikývl.

V tom se jim půda pod nohama zachvěla a těsně po tom co všichni uskočili z ní vytryskl sloupec černého světla. Pak následovalo několik dalších otřesů, a na několika dalších místech se objevili ty samé tmavé sloupce.

,,To je temná duchovní síla!" vyhrkl Yusuke.

,,Dotkni se jí a rozpustíš se," konstatoval Hiei poněkud suše.

,,To je příšerný," otřásla se Botan. Temná duchovní síla se ve vzduchu spojila do jediného víru a zmizela někde mezi stromy. Yusuke a zbytek party opatrně nakoukli skrze křoví. Na mýtině stála nádherná mladá žena s dlouhými mléčně bílými vlasy a očima bez duhovek. Neznámou začala obklopovat temná síla s kterou se před chvíli neradostně střetli.

,,Ona ji pohlcuje!!!" vydechl Yusuke. Vše v okruhu několika desítek centimetrů bylo spálené, nebo se to úplně vypařilo. A pak vše ustalo, žena si oddechla a podívala se směrem, kde všichni stáli.

,,Ví o nás!" řekl s podivem Hiei.

,,Co uděláme?" přecházel Kuwabara zmateně očima z jednoho na druhého.

,,Nevím, co kdybychom se na ni prostě a jednoduše vrhli?" pokrčil Yusuke rameny.

,,A co třeba napadnout ji ze zálohy?" ozval se jim za zády Koenmův hlas. Botan, Yusuke a Kuwabara leknutím nadskočili nejmíň metr do vzduchu.

,,Už jsi se zase nenápadně přiblížil zezadu?? Tohle mi už nikdy nedělej!!" zavrčel na něj Yusuke a vzpamatovával se z šoku.

,,Promiň, nečekal jsem, že budete tak napjatí," uchechtl se.

,,To sis nemohl najít lepší čas, kdy nás otravovat?" zasyčel.

,,Chci vám trochu pomoct," usmál se na něj.

,,Výborně!! Pokud víš něco o jejích schopnostech, tak sem s tím!"

,,Vlastně o ní vůbec nic nevím," nasadil nevinný úsměv, s Yusukem to málem praštilo o zem. ,,A s čím nám hodláš pomoct?? Tím, že tu budeš okounět ji nepřinutíš, aby se vrátila zpátky do Zásvětí!!" mračil se na něj.

,,Přestaňte s tím! Pokud vím, nepřišli jsme se sem hádat!" napomenula je Sajuri. Po tom co Yusuke probodl Koenmu rozzlobeným pohledem se všichni vrátili k původnímu stanovišti mezi stromy. Přízrak v podobě mladé ženy je nepřestával sledovat svým upřeným pohledem.

,,Je tak překrásná…" vydechl najednou Kuwabara a vykročil směrem k mýtině.

,,Kuwabaro, neblbni! Ihned se vrať!!" zavolal za ním Kurama. Kuwabara ho ale absolutně neposlouchal a stále kráčel dál. Chvíli po něm vystartoval omámený Yusuke, a když oba dorazili před cíl jejich zájmu, začali se prát o její přízeň.

,,Co to do nich vjelo?" nechápala Botan.

,,Netuším. Vypadá to, jako by je nějak omámila," pokrčila Sajuri rameny.

,,Musím za nimi! Ta krásná žena bude patřit jen mě!" vyhrkl Koenma odhodlaně. Botan se ho snažila zastavit, ale bylo to marné. A pak něco Sajuri docvaklo.

,,Hieii!! Kuramo!! Otočte se a nedívejte se na ni!!!"

,,Proč? Co se stalo?" nechápal Kurama, přesto se však otočil.

,,Myslím, že její schopnost spočívá v pohledu. Všimli jste si jaké má oči?"

,,Takže nás chce zhypnotizovat?" zeptala se Botan.

,,Asi ano."

,,Na tebe to nepůsobí?" zabručel Hiei.

,,Ne, myslím, že ne. Asi proto, že jsem holka, takže i Botan se nemusí vůbec strachovat o svůj život."

,,Měli bychom něco podniknout," navrhl Kurama.

,,A co si myslíš, že asi dělám?" zavrčela na něj Sajuri a snažila se přemýšlet.

,,Nechci vám do toho moc mluvit, ale jestli něco neuděláme, tak se nejspíš zabijí. Vždyť se mlátí hlava, nehlava," zakňourala Botan a s obavami sledovala tu probíhající řež na mytině.

V tom se Hiei mírně otřásl a prudce se otočil. Ve tváři měl dychtivý výraz (pozn. autora: Nevím jak vy, ale dychtivý výraz si ve spojení s Hieiem nedokážu představit) a i on začal směřovat k mýtině.

,,Ale né. Ono to působí i když se nedíváte," uvědomila si Sajuri svůj omyl.

,,A jak to teda proboha dělá?" nechápala Botan.

,,Nevím…" pokrčila rameny a srazila Hieie k zemi.

,,Pusť mě! Slyšíš?? Pusť mě, musím jít za ní! Je tak krásná…" blouznil a mlátil kolem sebe. Sajuri si na něj obkročmo sedla, aby ji nemohl vyváznout. Nečekala však, že ho popadne záchvat zuřivosti, při kterém mlátil na všechny strany a řval: ,,Pusťte mě!! Nebo vás zabiju!!!" Botan to s šokem pozorovala a nebyla schopna se hnout z místa. Sajuri s ním začala mít problémy.

,,Nestůj tam a pomož mi!! I když je tak malej, vydá nejmíň za deset!" obořila se na Kuramu. Kurama vzdychl, pomohl ji Hieie přidržet a Sajuri mu začala dávat jednu facku za druhou.

,,Neměla bys vymyslet něco jiného? Protože jestli se probere a bude mít monokl, tak ti moc vděčný nebude. A podle toho šíleného výrazu to očividně nezabírá," pokusil se ji umírnit.

,,Ti děkuju za povzbuzení," zamračila se.

Žena jakýmsi záhadným způsobem všechny tři (Koenmu, Yusukeho a Kuwabaru) uspala a pak se kolem ní rozzářila nepříjemná síla, přičemž se proměnila v obrovského a ohavného, osminohého pavouka s klepety. Pak začala kolem svých obětí omotávat síť, a poté je připevnila lepkavým lanem mezi několika stromy. Hiei sebou najednou přestal házet.

,,Mohla bys ze mě slézt?" podíval se na Sajuri dost vražedným pohledem, ta si ho nedůvěřivě změřila pohledem.

,,Co na mě tak civíš? Slez ze mě!" obořil se na ni.

,,Já jen, jestli to na mě nehraješ, protože ještě před chvílí jsi byl jako z divokých vajec."

,,Nic mi není, jsem v pohodě!"

,,Dobrá," přiznala nakonec a opatrně se zvedla. Hiei se rychle postavil, oprášil se a zlobně ji probodával očima. Botan se mezitím opatrně schovala mezi stromy a se strachem vyčkávala co se bude dít.

,,Už vím jak je omámila…" řekl po chvilce Kurama.

,,Jak?" vydechla Sajuri zvědavě.

,,Díky té temné duchovní síle má posílenou moc. Vyzařuje zvláštní auru, která mužskému pohlaví omamuje mysl a mate je."

,,To je zajímavé…" přikývla Sajuri ,,…ale jak vysvětlíš to, že se z toho Hiei probudil?"

,,To je jednoduché, kouzlo pominulo, jakmile se proměnila do své pavoučí podoby. Pravděpodobně láká mladíky na svou krásu, a poté je jako pavouk sežere…"

,,Jak milé…" usmála se a na oba dva kývla, začali se k pavoučici opatrně přibližovat. Kurama si elegantně sáhl do vlasů, vytáhl rudou růži, kterou v mžiku proměnil v zelený, ostnatý bič. Hiei vytáhl svou katanu a rychlým skokem se přiblížil k nestvůrné pavoučici. Ta ho však i přes jeho vysokou rychlost zaregistrovala, otevřela tlamu a vychrlila na něj hustou, lepkavou pavučinu, která ho přilepila k nejbližšímu stromu.

,,Hieii!" vykřikl Kurama a chtěl mu přiskočit na pomoc, ale přízrak po něm plival pavučiny, a tak měl co dělat, aby se všemu bezpečně vyhnul. Pavoučice v tom shonu úplně zapomněla na Sajuri, která samozřejmě využila situace. Natáhla pravou ruku, soustředila energii a v dlani se ji začalo formovat tmavé světlo se zlatými paprsky. Po chvíli vypálila Paprsek síly. Koule narazila do pavoukova mohutného těla aniž by mu však způsobila jakékoliv škody. Riskovat se jí nevyplatilo, protože pavoučice si ji všimla a natočila se k ní tak, aby mohla zaměstávat jak jí tak i Kuramu.

,,Sakra!" neudržela se, když uskočila před jedním mohutným klepetem.

,,Jak to, že to nefungovalo?" zeptal se jí Kurama, když se dostal do její blízkosti.

,,Asi má tělo nějak chráněné," vzdychla.

,,Skvělé, takže pavouk s pancířem, to nám chybělo," zacukal s sebou Yusuke v síti. Byla to chvíle co se probudil.

,,Je to hrozně lepivé, nedostanu se odsud sám," škubal Hiei lepkavými provazci.

,,Takže to asi zbylo na nás dva," podívala se Sajuri odhodlaným pohledem na Kuramu.

,,Zdá se, že jo."

Oba tedy přiskočili těsněji k sobě, aby se dokázali bránit útokům a zároveň útočit. Zrovna na ně letěly dvě lepkavé salvy. Jednu z nich zničila Sajuri Paprskem síly a druhou Kurama Růžovým bičem. V tom se však nečekaně objevila třetí salva, před kterou byli oba nuceni uskočit do stran a rozdělit se tak.



Knižní zpověď - Film vs Kniha (IV.)

26. srpna 2014 v 9:55 | Denisa Kwapulińská |  O mně



Raději si přečteš knížku, nebo se podíváš na film?
No, ve většině případů opravdu raději sáhnu po knížce, ale někdy má člověk toho čtení až nad hlavu tak je dobré se odreagovat nějakým filmem.


Co by si podle tebe vybrala většina tvých kamarádů a známých?
To bude asi tak půl napůl. Známí rádi čtou, ale někteří i rádi koukaj na filmy, to samý s přáteli.


Čteš knihy spíše po nebo před filmem?
Snažím se číst knihy před filmem protože je to pro mě prostě lepší, ale někdy se samozřejmě stane že uvidím nějaký film a pak zjistím, že byl udělaný podle nějaké knihy. Ale pokud mě ten film zaujal je to dobrá reklama na knihu.


Co tě donutí se podívat na film natočený podle nějaké knížky?
Musí to být opravdu podle knihy, kterou vážně miluju a ráda bych viděla jak ji zpracovali. Jaké herce vybrali, co vynechali, co přidali, prostě mě to zajímá.


Přečteš si ráda nějakou knížku, když jsi jako první viděla film?
Určitě, jak už jsem psala výše, pokud mě film zaujal, ráda si tu knihu přečtu, protože pro mě toho kniha vždycky dokáže říct víc než film. A pokud jsem film už dlouho neviděla, ráda si to originálem zopakuju. Třeba při Zlatém kompasu se mi film velice zalíbil a když jsem zjistila, že je dělán podle první knihy z trilogie, dost jsem se nadchla. Nebo Stroj času, to je film, který jsem vždycky milovala a jsem ráda, že jsem si přečetla i knížku. Pak jsem viděla i úžasný Hvězdný prach a Stephordské paničky, které mě také navnadily.


Zjistíš po zhlédnutí filmu, že byly tvé představy úplně jiné, nebo se spíš shoduješ s filmem?
To je různé, každý předlohu vidí jinak a proto se může film dost lišit a nebo být naopak dost podobný. Třeba postavy v Harrym Potterovy se dost podobaly tomu jak jsem si je představovala, naopak ve filmu Koule bylo všechno úplně jinak.


A shoduje se většinou film s knihou, nebo jsou tam velké rozdíly?
Ono to většinou není ani možné, protože kniha toho zabere spoustu a kdyby měl někdo natočit film ve kterém by byla každá věta z knihy asi by to zabralo půl dne to shlédnout. Například první tři Harry Potter filmy se velice blížily tomu co bylo v knize, téměř do puntíku, naopak v dalších se začalo vynechávat a přidávat hodně různých věcí.


Vadí ti to?
Jak kdy, i když mě to spíš mrzí, že třeba vynechali mou oblíbenou scénku, záleží na tom jak moc toho vynechají a jak moc to pozmění. Ono je lepší se při sledování filmu dělaného podle knihy moc předlohou nezaobírat, ale někdy je to prostě tak hrozné, že si člověk nepomůže. Třeba takový Eragon, ten mi dost vadil.


Jaký film byl natočený podle knížky, ale přestože byl obsahově o něčem jiném, byl lepší než kniha nebo alespoň na stejné úrovni?
Hm, možná nejnovější Alenka v říši divů s Johnnym Deppem. Ta se mi opravdu líbila, děj nebyl tak úplně podle knížek, ale dalo by se říct, že to bylo uděláno opravdu moc pěkně.
A nebo Noční a Denní hlídka podle Lukyaněnkových knížek. Když jsem viděla oba filmy byla jsem naprosto nadšená, a když jsem si četla první dvě knihy dost mě zklamalo to, že je to úplně jiné. Obojí nicméně bylo na výtečnou.


Jaký film byl natočen podle knížky, ale přestože byl obsahově o něčem jiném, byl mnohem horší než kniha?
Tak to nemám představu jestli jsem nějaký takový film vůbec někdy viděla, rozhodně si nevzpomínám.


Jaké místo (krajinu, město…) filmaři skvěle vybrali?
Rozhodně všechny ty úžasné krajiny z Nového Zélandu do Pána prstenů. Už jenom některé záběry z filmů berou dech.


Které naopak zničili?
Scéna ve které se odehrávala závěrečná bitva v Bradavicích v Harrym Potterovi 7 v druhé části. Bylo to udělané naprosto jinak než jsem si představovala, nepřehledné a nelíbilo se mi to.


Kterou postavu filmaři skvěle vystihli?
Severuse Snapea! Jakmile jsem ho poprvé zahlédla tak jsem si řekla: Sakra to je on! To je kruci Severus!! Rickman ho prostě během všech sedmi filmů zahrál neskonale dokonale a já mu to žrala XD
Jonathan Teatime z Otce prasátek. Už když jsem četla knihy tak mě z něj mrazilo, ale ve filmu je ještě tisíckrát lepší, výslovnost, způsob jakým se pohybuje, prostě všechno je tak dokonalé, že vás ještě dlouhou bude strašit v nočních můrách XD
Anton Goroděcký z Noční a Denní hlídky, ta postava byla zahraná tak skvěle, že jsem si ho pak v knížkách nedokázala představit jinak.


Kterou postavu naopak dost zkazili?
Wendy Torranceová z Osvícení (od Stephena Kinga). Já nevím, možná je to dabingem, ale přišla mi strašně otravná, v knize ušla ale ve filmu jsem ji nemohla vystát.


Co tě na zfilmovaných knihách vadí?
Když se těším na nějakou scénu a ona tam není, to mě vážně rozladí. Pak samozřejmě když postava vypadá úplně jinak než je v knize popisována a když si víceméně vyberou z knihy je to co se jim líbí a třeba úplně rozhodí souvisloti a tak.


Co se ti naopak líbí?
Soudtrack, prostředí a herecké výkony herců pokud jsou dobré.


Čteš knihy napsané podle nějakého filmu?
Přečetla jsem Vetřelce, Den poté a Star Wars Epizoda I. - a Mumii. Vetřelec mě dost navnadil na film, který jsem nikdy neshlédla celý protože byl vždycky dost pozdě. A Den poté nebyl nic moc, ale to ani film, taktéž Star Wars. Mumie byla naopak docela dobrá.


Co tě donutí si je přečíst?
No třeba, když jsem se k filmu už dlouho nedostala, nebo ho třeba neviděla celý, tak mám chuť si to zopakovat z jiného úhlu pohledu.


Máš je ráda nebo si raději přečteš "normální" knížku?
No, nemůžu říct že nějak extra, ty co mám za sebou byly většinou průměrné, takže si radši vždycky vyberu nějakou normální knihu.


Jaká kniha napsaná podle filmu byla nejlepší?
Ono víceméně byly všechny stejné. I když Mumie byla asi nejlepší.


Jaká nejhorší?
Nevím, krom Mumie jsem všechny ostatní hodnotila kolem 7 nebo 6 z 10.


V čem se většinou tyto knihy lišily od filmu?
Většinou tím, že je tam doplněno co si postavy myslí a jsou tam nějaké scénky navíc.


Díváš se na zfilmované knihy z doporučené četby?
Jak kdy, viděla jsem jen Kytici a Monte Crista.


Pomáhá ti film zapamatovat si děj např. při referátu?
Jelikož do školy už nechodím je mi to celkem na nic, ale ano díky Kytici jsem si to pamatovala líp.


Pamatuješ si, která postava je která spíše v knize nebo ve filmu?
S tím problémy nemám, pokud to není nějaká složitá klasika se spoustou postav, ale po filmu se to třeba o něco lépe vytřídí.


A co jejich jména?
Jelikož filmy moc nesleduju, nakonec si to z té knihy zapamatuju i když s tím třeba půlroku zápasím (Anna Karenina).


Říkají vám při literatuře, která díla byla zfilmovaná a stojí je vidět?
Nejsem si jistá jestli nám takové rady někdo dával. Možná jo.


Ukazují vám při češtině krátké ukázky z probíraných děl, které byly zfilmované, na internetu (např. youtube.com), nebo rovnou i celý film?
Vím že jsme na střední sledovali Kytici a My ze stanice ZOO, ale jestli obě patřily do češtiny fakt nevím.


Myslíš, že by bylo dobré zhlédnout zfilmovaná díla, které sis vybrala k maturitě?
Asi jo, přece jenom když je toho hodně, ten film pomůže, alespoň mě protože mám dobrou ,,obrázkovou,, paměť. Ale jelikož mám už dávno po maturitě, je mi to celkem fuk XD

Zimoděj (světle modrá)

25. srpna 2014 v 18:37 | Denisa Kwapulińská |  Duhové čtení

Název knihy: Zimoděj
Původní název: Wintersmith
Autor: Terry Pratchett
Překlad: Jan Kantůrek
Nakladatelství: Talpress
Rok vydání: 2007 v ČR (2006 v Anglii)
Počet stran: 397
Žánr: fantasy, humor, parodie, nadpřirozeno



• Stručný obsah.
Tonička Bolavá je opět o něco starší a tentokrát je už plně zaměstnaná jako čarodějka, i když se má stále ještě co učit. Proteď se nastěhovala do domu slečny Jasnozřely Velezrádné, staré slepé dámě, která má však v okolí děsivou pověst, což však jejímu čarodějnickému řemeslu jen prospívá. Společně se pak jedné noci vydaly sledovat tajný Temný Morrisův tanec, avšak i přes radu slečny Velezrádné se Tonička neudržela a zatančila si s nimi. Což neměla dělat. Tance se totiž účastnil i Zimoděj. Elementál, který má v područí zimu a zamiloval se. Zimoděj však neví, co to znamená nebo jaké to je být člověkem, a jeho řádění by mohlo způsobit, že Zeměplocha zamrzne navždy. Tonička, Nac mac Fíglové, čarodějky a Roland s tím budou muset něco udělat.

1) Jak jste se ke knize dostali? Proč jste si ji vybrali?
Opět nález v knihovně, opět protože to patří do rozečtené série o Toničce Bolavé, kterou jsem si docela oblíbila.

2) Vypište první větu z knihy.
Když bouře přišla, dopadla na hory jako kladivo.

3) Oblíbená a neoblíbená postava.
No, v tomhle díle je to s oblíbenými a neoblíbenými postavami krapet ošemetné. Tonička se občas chovala trochu víc namyšleně a měla svou vlastní hlavu, i když v jejím věku a s její mocí je to pravděpodobně obvyklé. Naopak Anagráma, kterou jsem moc nemusela, si to v téhle knize slušně vyžehlila tím, že zjistila jak na tom to pravé čarodějničtění vlastně je. Hrozně se mi zalíbila i slečna Velezrádná, prostě čarodějky jsou všechny tak mile divné XD A samozřejmě jsem byla ráda za Stařenku Oggovou a Bábi Zlopočasnou, které jsem měla ráda už v jiných knihách.

4) Chtěli byste v příběhu žít? Proč ano/proč ne?
V příběhu, ve kterém se musí čelit zimě? Umrznutým prstům, hladovým vlkům a rampouchům ostrým jako břitva? Asi raději ne.

5) Vypište oblíbený citát či úryvek.
,,Píp!" (kdo nečetl nepochopí, omlouvám se XD)

6) Plyne z knihy nějaké morální poučení? Popřípadě jaké?
Morální poučení? Hm... Starší lidé, a obzvlášť pokud to jsou čarodějky, mají vždycky pravdu!

7) Co byste na příběhu či jednotlivých postavách změnili?
Tonička se tu na mě chovala sice tak, že se mi to místy moc nelbilo, ale na druhou stranu, že by se to muselo měnit, to si nemyslím.

8) Jakými slovy byste knihu doporučili někomu dalšímu? (V jedné až pěti větách.)
Co se stane, když se Zimoděj zamiluje do lidské dívky? Co se stane, když se Zimoděj rozhodne z ní udělat svou královnu? Zavládne navěká zima?

9) Jak knihu hodnotíte? (Procentuálně nebo hvězdičkově.)
80/100

Rachel Wardová: Série Čísla

24. srpna 2014 v 17:24 | Denisa Kwapulińská |  Knižní série, které jsem přečetla


První díl: Na útěku
Druhý díl: Chaos
Třetí díl: Nekonečnost

Žánr: thriller, romantika, nadpřirozené schopnosti, YA



Jak ses o sérii dozvěděl/a? Proč ses jí rozhodl/a číst?
Všimla jsem si ji v knihovně a zaujala mě anotace, protože podle ní to vypadalo tak trochu jako Death Note (manga, kterou miluju) a já si říkala, že by to mohlo být zajímavé.


Kolik dílů jsi přečetl/a? (+ Popřípadě kolik dílů máš doma? kdyby si někdo vybral tuto výzvu a ne Mé knižní série)
Všechny tři.


Jaký je tvůj názor na ni? Co se ti líbí a co ne? Proč?
Nó, musím říct, že to nebylo zrovna nejslavnější. Mělo to skvělý nápad, ale potenciál se mi zdál zcela nevyužitý. Místa, která měla dodat trochu toho vzrušení mě nijak extra nezaujala. Krom toho mi většina postav lezla na nervy svým chováním.


Oblíbená postava a neoblíbená postava. A proč se ti líbí/nelibí?
Především ženské hrdinky byly v téhle trilogii hrozné. Ufňukané, věčně si stěžovaly a chovaly se nesmyslně. Nejhorší byla jednoznačně Jema Marshová v prvním díle. Zbytečně si spoustu věcí zkomplikovala, a někdy jsem měla pocit, že vůbec nepoužívá mozek.
Nějaké dobré postavy... Asi Adam Jeffers, mužské protějšky hrdinek byly rozhodně lepší a i když se i on často choval jako totální blbec, přece jen mi byl milejší než Jema nebo Mia.


Který díl máš nejraději? Který díl se ti naopak líbí nejméně?
Nejraději, to se těžko řekne, protože tahle série rozhodně nepatří mezi mé oblíbené. Asi poslední díl, který byl docela dobře završen. Naopak nejhorší byl ten první, jak už jsem řekla Jemu jsem nemohla vystát a čtení prostě pro mě bylo místy slušným utrpením.


Která obálka se ti nejvíc líbí?
První díl maďarské (černá s modrou podle mě tvoří velice pěknou kombinaci) a německé verze (tahle je vážně nádherná), třetí díl polské verze(to zelené zvýraznění se mi moc líbí) a druhý díl francouzské verze(jednoduchost + orandžové oko, které bylo v jiných verzí spíš fialové).



Která obálka se ti nelíbí?
První díl italské verze (strohá, příjde mi to spíš jako učebnice do informatiky), druhý díl anglické verze (je taková unylejší) a třetí díl maďarské verze (zelenou mám sice ráda, ale ten šedavý odstín se mi v tom nezamlouvá)



Scéna, která ti nejvíc uvízla v paměti či kterou máš nejraději.
Uf, je to už nějaká chvíle co jsem to četla a vlastně mi v paměti žádná scénka neuvízla, asi proto, že jsem na většinu raději chtěla zapomenout.