Kapitola 20. - Nečekaná návštěva

4. srpna 2014 v 10:53 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team



Argo a Arwen zpozorněly, Itachiho chakra se změnila. "To nevypadá zrovna dvakrát nejlépe," zamračila se Arwen.

,,Zasáhnem?" podívala se na ni Argo.

"Arwen pozor!" vyhrkl Gaara, který po ni nechtic hodil Kisameho, nebo spíš to, co z něj zbylo. Arweniny vlasy se automaticky vymrštily a odhodily ho směrem k Itachimu. Kisame dopadl na zem a jel směrem až k němu, přičemž za sebou zanechával metrovou brázdu, zastavil se teprve až před jeho nohama.

,,Itachi - san, můžeme už odejít?" zahuhlal a pohlédl na něj.

,,Běž si ještě chvilku hrát, já tady mám něco důležitého..." spražil ho pohledem a bez dalšího zájmu ho překročil.

,,To mu ani nepomůžeš na nožičky?" řekla Ayame nechápavě.

,,To zvládne, plnoletý už je..." opět se přiblížil.

,,Dneska jsi nějaký aktivní, já myslela, že vždycky jen vyčkáváš. Takhle se můžem šoupat po celé poušti..." vzdychla.

,,Tak se zastav..."

,,A kdo mi zaručí, že se zastavíš i ty? Tvému slovu totiž už dávno nevěřím..." zamračila se na něj. Itachi na ni krátce pohlédl a zastavil se na místě. Ayame ztuhla. Ten pohled znala. V jeho očích se objevil Mangekyou Sharingan, vyšši forma sharinganu. Nedokázala se od jeho očí odtrhnout. To bylo špatné, věděla to, ale přesto s tím nedokázala nic udělat, v genjutsu a obraně před ním nikdy nebyla příliš dobrá.

Měl ji ve své moci. Opět se začal přibližoval, Ayame strnule stála a tak se vzdálenost mezi nimi pomalu zkracovala. ,,Myslím, že je čas zasáhnout," řekla Argo, při pohledu na její situaci.

,,Souhlasím, kryj mě," přikývla Arwen a objevila se za Ayame. Chytila ji kolem pasu, což zrušilo genjutsu efekt a uskočila s ní. Její vlasy je zakryly a několik pramnů se snažilo udržet Uchihu v dostatečné vzdálenosti, zároveň s tím se vzduchem mihl nepatrný záblesk. Itachi před ním ihned uskočil, takže to v místě jeho bývalého pobytu zanechalo jen obrovský kráter. Poté ještě třikrát odskočil a snažil se skrz Arweniny vlasy zahlédnout Ayameninu chakru. Jediné co však viděl byla oslepující chakra vlasů. Najednou se za ním začal zvedat písek, uskočil před písečnou vlnou a stanul na skále nad nimi. Jenže to už se tam objevila Arwen a Argo.

,,Nechej Ayame na pokoji," zavrčela na něj Arwen a hlasitě skřípala zuby. Argo po něm hodila další kunai, a proto byl nucen seskočit dolů. Zeshora ho však nečekaně přirazil k zemi hozený Kisame.

,,Zmizni, a tu leklou rybu si vezmi sebou," odfrkla Arwen posměšně. Itachi ze sebe shodil poloomráčeného Kisameho a postavil se, jenže po dívkách a mladém jinchuuriki nebylo už ani vidu, zmizeli.

,,Vstávej Kisame, odcházíme," řekl a aniž by na svého parťáka počkal, odešel.

,,Ayame, příště by sis měla dávat větší pozor a neměly bychom se raději rozdělovat..." pohlédla na ni Arwen starostlivě.

,,Nemluv na mě," okřikla ji a zamračila se.

,,Vím, že ty a Itachi jste..."

,,Do toho ti nic není, je to čistě moje věc, tak buď tak laskavá a mlč!"

,,Chceme ti pomoct, tak na nás laskavě neotvírej hubu!" zavrčela Argo.

,,Já jsem o vaši pomoc nestála, měla jsem to pod palcem..."

,,Mě to tak nepřipadalo, stačila by chvíle a odešla by jsi s nimi..." zašklebila se Arwen. Ayame se ošklivě zamračila a zbytek dne s nimi nepromluvila ani slovo.



Dalšího dne...

,,Dobré ráno..." ozvala se ospale Ayame a vešla do jídelny.

,,Dobré, vyspatá?" zeptala se jí Argo.

,,Už nejsi žaba chřastaňa?" rýpla si Arwen, za což si pod stolem vysloužila kopanec do nohy.

,,Máš štěstí, že ne..." zívla.

,,Tady máš snídani. Dnes budeme odpočívat, protože je venku hnusný počasí..." řekla Argo a kývla směrem k oknu. Za ním zuřila šílená písečná bouře.

,,Že by měl Gaara blbou náladu?" pokrčila rameny a napila se. ,,Ale jinak díky. Chtěla bych se za ten včerejšek omluvit... přece víte, že... že já a Itachi jsme se v minulosti znali... Občas se chovám jako pořádný blbec..." vzdychla.

,,To nevadí, každý potřebuje někdy pořádně bouchnout. Nic se nestalo," mávla nad tím Arwen rukou.

,,Díky..." usmála se a přisedla si.

,,No vidíš, navrhuji abychom dneska odpočívaly a spaly," zakousla se Argo do rohlíku.

,,Beru..." přikývla Ayame.

,,Já taky," souhlasila Arwen.

,,Takže je rozhodnuto," zajásala. Holky se po snídani natáhly na postele a opět usnuly. Vzbudily se až před západem slunce, kdy už bylo nebe dočista jasné.

,,To už je večer..." vzdychla Ayame.

,,Hmm... a ty se divíš? Včera jsme to trochu přehnaly, do toho ti dva," zamyslela se Argo.

,,To je pravda, bolí mě celé tělo..." zoufala si.

,,Tak už vstávejte, půjdeme na procházku," pobídla je Arwen, která se protahovala.

,,Ne!!" zamítla to Ayame a zakryla se peřinou.

,,Jo holka, taková je realita. Vstávej..." stáhla z ní pokrývku.

,,A kam chceš jít?" podívala se na ni otráveně.

,,Podívat se po večerní Písečné..."

,,To bude fakt zábavný. Vždyť je furt stejná, jak ve dne tak i v noci," brblala.

,,Tak tu zůstaňte, jdu sama..." obrátila se Arwen k odchodu.

,,Půjdeme všichni a Ayame taky," zastavila ji Argo.

Má pravdu. Jestli se Akatsuki objevila už dvakrát blízko vesnice, je jen otázka času než se objeví i v ní. Nejsilnější jsou, když jsou spolu, pomyslela si Arwen a přikývla na srozuměnou.

,,Dotáhneš mě tam?" podívala se na ni Ayame prosebně.

,,Ne, půjdeš po svých, máš nohy..." zakroutila Arwen hlavou.

,,No já nevím, jsou proti..."

,,Neřekla bych," zamračila se.

,,Jak to můžeš vědět? Jsou to moje nohy a ne tvoje!"

,,S náma by jsi nešla, ale za Deiem by jsi hnedka letěla, co?" ušklíbla se. Ayame se na ni pouze uculila, což mluvilo za vše.

,,Pojď," pobídla Argo Arwen.

,,Vy už jdete?"

,,Ayame, k noze..." neodpustila si Arwen.

,,Co tím jako myslíš? Jaký, k noze? Chceš mě zase naštvat?!" nafučela se.

,,Ty jsi tak hezká, když... ne... nechci aby ses zlobila, pojď," řekla. Ayame se pousmála. ,,Víš co, tak já teda jdu..."

Holky tedy na sebe vzaly pláště i klobouky a vyšly ven. Bezcílně se procházely prázdnými ulicemi. Všude bylo ticho. ,,Co myslíte, že dělá Baki? Myslíte, že se z toho vzpamatoval?" zeptala se Ayame náhle.

,,Já nevím, můžeme to jít zjistit," navrhla Argo. Holky se tedy nenápadně přikradly k jeho příbytku.

,,Hele, jídlo..." zasvítily Argo oči při pohledu na Bakiho chystajícího si večeři. Na noze měl chudák sádru jak si zlomil nohu když zhučel do té třímetrové jámy. V jednu chvíli se pro něco otočil, no když se pohledem vrátil zpátky, jídlo bylo fuč.

,,Kde... to.. je?" zarazil se a podíval se pod stůl. Když si uvědomil, že už ji asi nenajde začal panikařit. ,,Moje jídlo! Kde je moje jídlo? Bez něho neusnu!!" láteřil a kulhal po bytě.

,,Proč má takový malý porce?" stěžovala si tiše Argo.

,,Je divnej," přikyvovala Ayame.

,,Mohly bychom pokračovat v noční prohlídce," vrátila se Arwen k původnímu plánu. Rozhodně ji nebavilo x hodin špehovat nějakýho písečňáckýho podivína.

,,Možná, že najdem další večeři," usmála se Argo a opět pokračovaly v cestě.

,,Když už se nenápadně plížíme k domu Kazekageho, myslím, že bychom mohly Gaaru poctit svou návštěvou," navrhla najednou.

,,Přiznám se... nechce se mi tam," ošila se Arwen. Kazekage neměl nijak dobrou pověst a o setkání s ní zrovna dvakrát nestála.

,,Ale půjdeš..."

,,Jo, když už jsi nás vytáhla ven," souhlasila Ayame, měla skvělou příležitost oplatit jí tu večerní provokaci.

,,A co tam budeme dělat?" chtěla Arwen vědět.

,,Zaskočíme jen tak na pokec," vysvětlila.

,,To bude radosti," řekla otráveně.

,,Třeba to Gaaríska potěší, vždyť je tak osamělý!" zakroutila nesouhlasně hlavou.

,,Tak jo," souhlasila nakonec znuděně.

,,Bude legrace, neboj..." mrkla na ni šibalsky. Odpovědí ji bylo krátké zavrčení, ale to už ji Argo čapla za ruku a táhla ji ke Kazekageho vile, Ayame je následovala. Před sídlem se nějakou chvíli ošívaly, ale nakonec zaklepaly.

,,Co chcete?" přišel jim otevřít mladý strážce.

,,Chtěly bychom mluvit s mladým pánem Gaarou, mladším synem Kazekageho," řekla Arwen.

Mladík si je pochybovačně prohlédl. Tři zahalené postavy které se shánějí po mladém pánovi nevypadaly zrovna důvěryhodně, ale nakonec zmizel v útrobách domu. Za pár minut se vrátil zpátky. ,,Je mi líto, pan Gaara nemá momentálně čas, ale lord Kazekage vás pozval dovnitř. Chce si s vámi promluvit."

,,Moc se mi to nelíbí, ale půjdeme," mračila se Argo.

,,Jo, bylo by to moc nezdvořilé a nemám náladu na to si ho proti sobě poštvat," přikývla Ayame, všechny tři se vydaly za strážcem, který je zavedl do pracovny. Tam za stolem ve velkém křesle seděl Kazekage. Dívky přistoupily blíž a mírně se uklonily. Klobouky si však nesundaly.

,,Otče, slyšel jsem, že má Gaara nějakou návštěvu.. Jsou to tyhle osoby?" objevil se tam Kankuro a promluvil dřív než stačil Kazekage otevřít pusu. Tady se zprávy šíří nějak rychle, kroutila Ayame hlavou.

,,Pravděpodobně ano," řekl Kazekage a začal je zkoumat pohledem.

,,Kdo jste?" zeptala se jich Temari, která přišla společně s Kankurem.

,,Gaarovi přátele přeci," usmála se Ayame.

,,A co tady děláte?" zeptal se jich Kazekage poté co přestál ten mírný šok. Nikdy neslyšel že by měl jeho nejmladší potomek nějaké přátele.

,,Relaxujeme, posledních pár měsiců jsme cestovaly všude možně a chtěly jsme si odpočinout," pokrčila Arwen rameny.

,,Ze které jste vesnice?" vyptával se dál.

,,Cestujeme po celém světě a nemáme stálý domov," odpověděla Argo prozřetelně.

,,No, poodezřelé osoby vašeho typu nemívám zrovna v oblibě," zabručel.

,,Nemusíte mít strach, lorde Kazekage, nemáme žádné postranní úmysly, přišly jsme si pouze odpočinout..." pouklonila se Ayame.

,,Je pravda, že mě někdo volal?" vešel do místnosti Gaara, ale ihned se zarazil, když spatřil tři zahalené postavy.

,,Je to pravda," přikývla Arwen a sundala si slaměnný klobouk, stejně jako zbylá děvčata.

,,Rady tě opět vidíme," objevil se na Ayamenině tváři obrovský úsměv.

,,Vy? Jak... co tady?" vykoktal překvapeně a oči mu zaplály radostí.

,,Přišly jsme jen na kus řeči," řekla Argo a všechny tři Gaaru objaly, který z toho byl překvapený stejně jako ostatní v místnosti.

,,Gaaro, ty je znáš?" podivil se Kazekage a prudce vstal.

,,No, znám..." přikývl ještě pořád zaraženě. ,,Holky pojďte se mnou," pokynul jim. Dívky se uklonily a následovaly ho pryč z místnosti.

,,Gaara má přátele?" divila se Temari.

,,Sakra, ten má štěstí... a hned tři takové fešandy..." kroutil Kankuro nevěřícně hlavou. Kazekage ztěžka dosedl zpět do křesla a chvíli překvapeně civěl na dveře, pak se mu na tváři objevil lehký úsměv. ,,Byl bych rád, kdyby měl Gaara děti..." zamyslel se. Všichni v místnosti se na něj šokovaně podívali a raději se vytratili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama