Kapitola 21. - Vzpomínka písečných plání (část druhá)

4. srpna 2014 v 11:30 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team



,,Ksakru, to bylo dobrý!" zamručela a zašklebila se, protože dostala naprosto geniální nápad. Pozvedla obě ruce a do vzduchu se vznesla ohromná masa vody. ,,Můžem si přeměřit síly..." křikla a nasměrovala ji na něj. Gaara ihned zareagoval a také použil obě ruce aby proti ní vyslal stejné množství písku. Obě masy se srazily. Voda i písek byly všude. Ayame i Gaara se snažili jeden druhého přetlačit.

,,Kruciš!" hekla a klesla na jedno koleno, přesto měla obě ruce stále zdvižené a snažila se nepolevit. Gaara se pousmál když ji uviděl zakolísat a chystal se zaútočit na její slabé místo, když v tom se voda rozlila na všechny strany (Argo se chuděrce Arwen div neusadila na hlavě) a Ayame se náhle zjevila vedle něj. Byla tak rychlá že ji sotva zaregistroval a jeho písečná obrana selhala. Instinktivně uskočil dozadu, písek kolem něj se znovu začal zvedat do výše. Ayame se zamračila a několika skoky se vrátila na původní místo, svou šanci promeškala.

"Jsi rychlá..." musel uznat.

"Charllee - sensei dbal na to, aby každá z nás v Taijutsu vynikala, takže rychlá musím být," usmála se.

"Ovšemže," přikývl a zvedl ruku.

"Co?" zamračila se, protože netušila co má v úmyslu.

"Mám tě ve své pasti..." řekl nevzrušeně.

"Ksakru!" vykřikla, ale to už jí písek omotal levou nohu, stáhl ji na zem a sunul ji ke Gaarovy. Těsně před ním jí písečné chapadlo vyzdvihlo do vzduchu. Visela bezmocně hlavou dolů.

"Kdy?" chtěla vědět.

"Při našem krátkém rozhovoru. Nedávala sis pozor, nesledovala jsi okolní písek," usmál se.

"To je hloupé," odfrkla si a založila ruce. ,,Pustíš mě? Připadám si jako žížala na udici..."

"Nevím... možná bych měl prvně vymyslet trest za to shození," zadíval se vzhůru, kde se na malinkatém kousku noční oblohy třpytily hvězdy.
.......................

Nad skalami se začalo pomalu zvedat slunce. Svítalo. Gaara byl sice vyčerpaný ale přesto plně spokojený. Bojoval nejen s Ayame, ale znovu si zatrénoval s Arwen a zkusil své štěstí i s Argo. Pak s klidem sledoval souboj mezi nimi, vlastně ho celkem udivilo to že jsou k sobě mnohem tvrdší než když bojovaly s ním. Rozhodně si nic nedarovaly. A k tomu se jen utvrdil v tom nad čím začal od doby co se s nimi setkal přemýšlet. Nikdy by je nechtěl mít za nepřátele, a pokud se snad někdy stane Kazekage bude je plně podporovat a bránit.

"Ono už je ráno?" zívla Argo během šplhání z propasti.

"Nechce se mi zpátky do vesnice, jsem utahaný," zívl Gaara, a nebyl ani schopen dopomoci si v lezení svým pískem.

"Pojď s námi, máme tu bezva skrýšku," nabídla mu Arwen, což však způsobilo že mírně znejistěl.

"Co je? Snad nemáš strach, my tě nesežerem..." řekla Ayame posměšně a elegantně se vyhoupla na okraj propasti nad sebou. Stanula na raním pouštním vzduchu a několikrát se protáhla, zbytek ji ochotně následoval.

"Ne, tak to není..." zakroutil hlavou a mírně zrudl.

"Gaara má chlípné myšlenky!!" začala se Argo uculovat.

"Jo, taky by mě zajímalo na co myslí," zasnila se Ayame. ,,Gaaro, Gaaro ty nezdáš!!" popichovala ho. ,,Chceš vědět na co myslel?" zeptala se jí Arwen.

"Myslím, že si to dokážu živě představit," uchechtla se perverzně.

"No jo, to je ta tvá bujná fantazie," souhlasila Argo.

"Nechte toho už! Na nic takového jsem nemyslel!" rudl čím dál tím víc.

"Ale my jsme ti přece neřekly co jsme tím myslely..." mrkla na něj Ayame vyzývavě.

"Červenáš se!!!" rozesmála se Argo.

"Nechte si to!!" křikl rozzlobeně a stále byl rudý.

"Klídek, děláme si legraci," šťouchla ho Ayame lehce, takže se mírně ošil.

"Tak jdem, jsem utahaná..." snažila se je Arwen popohnat, protože sluníčko začalo mírně hodně připékat. Všichni čtyři nakonec zamířili k velké skále kde byla docela prostorná a chladivá jeskyně. Když vešli dovnitř Gaara zamířil k jedné ze stěn, sundal si ze zad tykev, opřel ji a následně se podél stěny sesunul přímo na zem která byla ze stejného materiálu jako skála a příjemně chladila.

"Arwen, mohla bys zadělat vchod?" ozvala se Argo rozespale když sebou flákla do prostoru. "Klidně..." zamumlala a vzápětí tak učinila. V jeskyni se rozhostila černočerná tma, dokonce ani Gaara nic neviděl, slyšel jen pravidelné oddechování, nakonec se ponořil do svých myšlenek a zničehonic objevil jednu velmi starou vzpomínku.

Bylo mu nějakých šest let, hrůzostrašných šest let, kdy se ho jeho otec pokoušel zabít. Seděl osamoceně na skále a v ruce držel svého plyšového králíčka. Náhle však uslyšel šramot a polekaně se otočil. Spatřil tři o dost straší dívky. Jedna z nich, s černými vlasy, se k němu chvatně vydala a zbylé dvě ji následovaly.

"Ahoj, copak tady sedíš jak ta hromádka neštěstí? Ztratil ses?" přistoupila k němu, Gaara se na ni vyděšeně podíval a dívka se zarazila. ,,Nemusíš mít strach, my ti neublížíme... odkud jsi? Z Písečné?" usmívala se. Něco na tom jejím úsměvu ho nutilo ji věřit.

"Vážně mi neublížíte?" zeptal se s nadějí v hlase.

"A proč bychom měly, hlupáčku? Jak se jmenuješ?" nezmizel ji úsměv ze rtů.

"Gaara," pípl potichu a očekával vyděšený pohled, nic takového se však nestalo.

"To je ale rozkošné jméno! Já jsem Ayame a tohle jsou Arwen a Argo," představila je.

"Vy se mě nebojíte?" řekl překvapeně.

"Ne, proč bychom měly?" podivila se a stále se usmívala.

"Já, totiž mám... mám v sobě démona..." vyslovil těžce a očekával zděšení či alespoň paniku.

"Tak to nejsi jediný. Každá z nás má v sobě taky démona...." promluvila druhá dívka s černými vlasy, Arwen.

"Máte démony?" podivil se.

"Ano," přikývla bělovláska a dřepla si k němu.

"Ty jsi se nikdy nesetkal s jinými démony, Gaaro?" zajímala se Ayame.

"Ne..."

"Doopravdy se nás nemusíš bát, nemáme v úmyslu ti ublížit," řekla přesvědčivě. Podíval se ji upřeně do očí a musel se pousmát.

"No vidíš! Hned je to lepší!" povzbuzovala ho.

"Máš moc pěkné oči," prohlížela si ho Arwen.

"Děkuji," řekl nesměle a začervenal se.

"Hned jsi roztomilejší," řekla Argo a všichni se rozesmáli.

"Nechceš abychom tě doprovodily domů?" nabídla mu Ayame.

"Budu moc rád..." špitl.

"Výborně! Pojď, ponesu tě na zádech!" pobídla ho a dřepla si k němu zády.

"Ale... ale já..." začal koktat, to už ho ale Arwen chytila kolem pasu a posadila ho na její záda.

"Po-počkej... počkej!" koktal opět.

"Jsi tak lehoučký! Pevně se mě chytni kolem krku, ale dávej pozor abys to nepřehnal," radila mu a pak se všichni společně vydali k vesnici. Gaara se o ni opatrně opřel a vychutnával si cestu. Asi v polovině se před nimi náhle objevila postava. Ayame se zastavila, což upoutalo Gaarovu pozornost. Vzápětí byla nucena uskočit před několika kunaii, Gaara ji stiskl o něco silněji. "Neměj strach, to se zvládne..." pošeptala.

"V pořádku? My se o něj postráme," řekla Argo a kývla na Arwen. "Dobře, tak já pokračuju dál," souhlasila. "Raději ne, co kdyby tu byli další?" strachovala se Arwen. "Myslíš, že by to byl takový problém? Do tisícovky to zvládám v pohodě..." usmála se škodolibě.

"On chce mě," pípl Gaara trochu ustrašeně.

"Tebe? Kvůli tomu démonovi, že?" hádala, Gaara však mlčel. ,,Nic si z toho nedělej, po nás taky jdou určité individua." "Půjdete a nebo tam budete stát věčnost?" zamručela Argo netrpělivě.

"Už jdem. To jste zvládly dost pomalu, býváte i rychlejší," popichovala je. "Mluv za sebe..." odeskla ji. "A jak jste s ním naložily?" "Představ si cedník..." usmála se Arwen blaženě.

"Aha... chudák, to asi bolelo..." pokrčila rameny. Gaara se k ní náhle přitiskl o něco víc. ,,Děje se něco?" zeptala se ho s obavami.

"Ne..." zakroutil hlavou, a nechával se zbytek cesty unášet pocitem blízkého člověka. Ve vesnici na podivnou čtveřici vyděšeně hleděli. Nikdy nic takového neviděli, báli se Gaary a on má teď ke všemu ještě přátele? Před domem Kazekageho se zastavili a rozloučili se. Od Ayame dostal malý polibek na čelo, a pak zmizely stejně rychle jako se objevily. Dalších několik dní je hledal, ale bezvýsledně. Chyběly mu, v jejich blízkosti se cítil jako normální člověk. Několik týdnů na to se ho pokusil zabít Yashamaru, od té doby si přísahal že zabije každého kdo je jiný než on a na Ayame, Argo a Arwen dočista zapomněl. Vzpomněl si až teprve, když se před pár dny objevily v Písečné. Náhle sebou trhl a probral se do reality, venku totiž někdo hlasitě vyřvával jeho jméno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama