Kapitola 4: Na vrcholu světa

10. srpna 2014 v 18:14 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Jaké je Essellino nejvěší přání?


,,Víš, jednoho dne budu na vrcholu světa," vysvětlila Esselle a pozorovala nebe, sedíc u stolu na školním dvoře. ,,Budu první ženskou prezidentkou Spojených Států, změním svět a budu mít svoji nádhernou rodinu."

Selena se rozesmála. ,,Ty jsi prostě zlatíčko," poznamenala a vrátila se k makeupu.

,,Nedělej si ze mě legraci," pohlédla na ni. Selena na sobě měla rozkošnou uniformu s šedou košilí s bílými knoflíky, kravatu a červené sáčko. Nohy měla přehozené přes lavici a pracovala na své maskaře. ,,Myslím to vážně," pokračovala a vrátila svůj zrak k obloze. Obě čekaly až je chlapci příjdou vyzvednout, přičemž Esselle využila čas k relaxování. Takový den patřil mezi její nejoblíbenější. Nádherná a modrá obloha s krásnými bílými obláčky a velikánským sluncem. Dny se teď zase prodlužovaly a ona si to prostě užívala.

,,Jistě že to vím, drahoušku! Znám tě mnohem líp než ty sama," vysvětlila Selena. Esselle se na lavici posunula tak aby ji seděla tváří v tvář.

,,Myslíš, že mě Mardrin taky tak dobře zná?" zeptala se čistě ze zvědavosti. Nikdy nepochybovala o jejich lásce nebo čemkoliv co řekl, neměla k tomu důvod, ale nikdy jí to ani nepřestalo zajímat. Věděla toho o muži kterého milovala dost na to, aby sepsala jeho životopis. Ale mohl by on říct to samé o ní?

Selena si povzdychla a shodila nohy na zem. ,,Elle, on je tvůj jackpot. Nemůže bez tebe žít, žije jen a jen pro tebe, chápeš?" Elle to neviděla, ale Selena ano. ,,Občas si říkám: Bože chraň aby se jí něco stalo," pokračovala a její tón zněžněl. ,,Co by si bez tebe sakra počal? Nejspíš by zoufalstvím spáchal sebevraždu," zahleděly se její oči do dálky. Esselle ji vzala za ruce.

,,Přestaň takhle mluvit. Nic se mi přece nestane. Cítím se fajn!" řekla jí. Selena těžce polkla a setkala se s jejíma očima. Přikývla.

,,Jo, máš fakt pravdu," připustila, i když s mírným náznakem nejistoty. Esselle otevřela ústa, ale byla přerušena.

,,Hele, nádhery, chodíte sem často?"

Ohlédla se a propukla v šílený smích, přičemž ji Mardrin opětoval usměv. Selena jen protočila očima.

,,Můj ty bože," zasténala a uchopila batoh.

Mardrin stál vedle brány po boku svého druha ve zbrani, Stephena, který mu byl fyzicky dost podobný, až na to že měl čokoládově hnědé vlasy a šedé oči naproti jeho žlutozeleným očím a zlatě blonďatým vlasům. Esselle popadla kabelku z lavice a vrhla se směrem k bráně.

,,Elle, víš že neběhám," křikla za ní Selena.

,,Alespoň běží pozdravit svýho přítele," zavolal Stephen a Selena na něj udělala obličej.

Esselle padla Mardrinovi přímo do náruče, pomalu ji vyzdvihl ze země a políbil ji. Setkání s ním po škole bylo její oblíbenou částí dne. Škola byla vždycky pěkná otrava a tak bylo příjemné vidět na konci dne jeho tvář. Tu část dne, kterou vyhlížela už od nižší střední. Nikdy nikoho jiného nemilovala, a nikdy nikoho nemilovala víc, což bylo vzájemné. Tak jako vždy ji masíroval záda konečky prstů, přičemž je Selena konečně dostihla a políbila Stephena na tvář.

,,Tak?" řekla, když ji Mardrin konečně uvolnil z náruče.

,,Jaká byla škola?" zeptal se jí a ona si hlasitě odfrkla.

,,Jsem s tebou, takže je mi teď líp," vysvětlila a vsunula svou ruku do té jeho.

,,Jinými slovy, hrůza!" doplnila ji Selena. Stephen ji objal kolem pasu. Mardrin přikývl.

,,To chápu," souhlasil.

,,A jaký byl tvůj den ve škole?" zeptala se ho Esselle zvědavě. Znovu ji políbil.

,,Elle, teď rozhodně fajn. Jednoduše řečeno jsem rád, že už to mám za sebou," zatahal ji za ruku. ,,No tak, je pátek," usmál se. ,,Pojďme se bavit."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama