Kapitola 5: Nemoc v mých žilách

17. srpna 2014 v 10:24 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

A idylka nám končí...


Esselle spala v posteli a snila o polibcích, lásce a rozkošných ukolébavkách. Minulou noc byla s Mardrinem na dvojrande se Selenou a Stephenem. A dopadlo to tak jako obvykle. Selena a její kluk skončili jakýmsi záhadným způsobem rozděleně a oni dva zůstali sami, což bylo jen dobře, protože se mohli do sytosti líbat aniž by je někdo hodnotil. Ale teď byla hluboce pohřbená pod tlustou dekou a svými hedvábnými, šifónovými polštáři ve své okouzlující ložnici. Hodně se převalovala a házela sebou, než se jí konečně podařilo usnout. Celou noc totiž telefonovala Mardrinovi, a to narušilo její spánkový režim. Ne, že by jí to nějak vadilo. Ráda ho poslouchala když mluvil, jeho hlas byl totiž velice uklidňující. Někdy celou noc proseděla a přemýšlela nad tím jak může mít tak velké štěstí.

Náhle pocítila ostré píchnutí v boku a posadila se. Snažila se otevřít své unavené oči, když se jí udělalo strašně nevolno. Hlava jí pulzovala bolestí, naskočila jí husí kůže a měla nutkání...

Překulila se a bouchla se do nočního stolku. Noční lampa od Tiffanyho spadla na zem a rozbila se. Chytila se za břicho a začala zvracet. Měla tak silné závratě a bylo jí tak špatně, že se potom musela opřít o postel. Cítila se jako by ji někdo strčil ruku do břicha, všechno uvnitř stiskl a začal s tím kroutit.

,,Mami!" zavolala. ,,Tati!!" Ale její hlas zanikl, když ho přerušil pocit, že vyzvrací všechny vnitřnosti. Znovu se překulila, protože bolest na ni byla příliš silná, a začala vykašlávat krev. Přesně v tu chvíli se rozrazily dveře jejího pokoje.

,,Elle!" zalapala matka po dechu a klesla po jejím boku na kolena. Esselle se snažila něco říct, ale všechno se před ní točilo. Jako by do jejího těla v různých místech proudila elektřina. Zase vykašlala krev a pevně zavřela oči. Nemohla snést tu bolest, bylo to příšerné.

,,Vivienne," uslyšela říkat svého otce, ale všechno bylo zamlžené. ,,Co jsme to provedli?" zeptal se šeptem. Esselle vytrskly slzy z očí. Podívala se na rodiče, ale jejich výrazy byly nečitelné. Částečně vypadli šokovaně, častečně zvědavě a vyděšeně.

,,Co je to se mnou?" zasténala a otec jí pohladil po vlasech.

,,Musíme ji vzít do laboratoře," řekl.

,,Hned," souhlasila Vivianne a Esselle se propadla do bílé prázdnoty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama