Kapitola 7: Pro Elišku

31. srpna 2014 v 9:50 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Jak se Esselle vyrovnává se svou nemocí?


Esselle se umístila do izolace, a nenechala nikoho vstoupit do vlastního pokoje. Zamkla všechny dveře ve své části domu, do obývacího pokoje, studovny, knihovny a společenské místnosti. Připravila se o teplý jarní vzduch a větřík tím, že nechávala okna zavřená. Francouzské dveře na balkón zajistila západkou. Její matka Vivienne tloukla do dveří jako by je chtěla vyrazit, což se ale nakonec stejně nestalo. Neustále se jí v hlavě ozývaly slova jako: 'Vzácná forma rakoviny' 'Jediné svého druhu' 'Neléčitelné' 'Nereaguje na léčbu' 'Prostě se snaž žít jako normálně' 'Není žádný přesně daný čas který ti zbývá' 'Smrt?' 'Brzy' Z toho všeho ji bylo doslova nanic.

Před dvěmi nebo třemi dny přišla Selena. Bušila a proklínala jí dokud v rukou neztratila cit, pak se rozvzlykala. Esselle slyšela jak se opřela o dveře, bouchla se o ně do hlavy a sklouzla až dolů, pak začala plakat. Bylo toho na ní příliš a tak se opřela do posuvných dveří a odešla do studovny.

Její otec přišel dříve toho dne. Nechtěla na to myslet, ale tón jeho hlasu ji rval na kusy a rezonoval ji v koutku její mysli. Prosil ji a žadonil aby vyšla ven. Ale ani to s ní nehnulo. Měla pocit, že už nikdy nevýjde ven.

Jak si jen můžou dovolit jí tohle všechno říkat? Že život jde dál? Tvrdit, že bude v pohodě a prostě jen musí nějak přežívat? Ano, život jde dál, ale jen pro ně. Pro ně vždycky bude. Nebyli to oni, čí život pomalu odtikával. Nebyli to oni kdy pozorování nebe může být jejich poslední, kdy to s dalším nadechnutí může skončit nebo další západ či východ slunce může být posledním v jejich životě. Jak takhle vůbec může pokračovat dál? Zdálo se jí to nemožné.

Nechtěla být obklopena lidmi a jejich sympatií. Pokud má jednoho dne umřít, a to bude přinejmenším brzy, chce aby to bylo v klidu. Ale i proti své vůli stále brala ty příšerné vitamíny. Každé ráno v osm hodin, na vteřinu přesně, jí byly podsunuty pode dveřmi. Nicméně teď Esselle potřebovala nutně něco dělat, protože hrozilo že umře nudou. Sedla si ke svému piánu a začala hrát Pro Elišku. Hraní ji vždycky šlo velmi dobře, měla pro to nadání. Prsty ji vztekle přebíhaly po černých a bílých klávesách uvolňujíc nahromaděnou bolest a úzkost. Byla naštvaná. Šílela, byla zraněná a spalovaly jí potlačené emoce. Tloukla do klávesnic tak silně, že podlaha pod ní vibrovala a piáno vyluzovalo hlasitý rámus, až jí z toho brnělo v uších. Povzdychla si když píseň dospěla ke svému konci. Prolistovala noty a vybrala si něco s jemnějším a vyšším tónem. Její prsty byly tak rychlé, že to vypadalo jako by se vznášely či se dokonce kláves ani nedotýkaly. Tak to vypadalo když byla rozzlobená. Když zuřila.

Esselle byla vždycky veselá když hrála a tenhle způsob nebyl tak častý. Zprvu to ani nezaregistrovala, ale pak uslyšela nějaké cvakání a zvláštní tajuplný zvuk, pak ještě jedno klapnutí. Zhluboka se nadechla. Věděla kdo to je. Starosta starostlivej musel vypáčit zámek. To dělal vždycky. A teď s ním bude muset u všech bohů mluvit. Milovala ho, ale on prostě nerozumněl tomu čím si prochází. Nebo mu možná k tomu ani nedala šanci. Sice by nějakou společností nepohrdla, jenže si nemohla pomoci a její žaludek dělal nepříjemné kotrmelce. Jeho přítomnost jí byla příjemná ale zároveň jí z toho nebylo dobře. Jeho paže se kolem ní ovinuly, usmála se pokračujíc v hraní. Opřel se bradou o její rameno a ona hlasitě vydechla. Už několik dnů s nikým nemluvila, a tak nevěděla co dělat nebo říkat. Nechtěla mluvit o tom co s ní je, nebo že pravděpodobně umírá. To by bylo prostě strašný.

,,Hej Elle," řekl a políbil ji na tvář. S povzdechnutím pokračovala v hraní.

,,Ahoj Mardrine," odpověděla mezitím co vklouzl na sedačku vedle ní.

,,Víš, že co se piána týče jsem neschopnej," pokračoval a ona se mírně pousmála. ,,Takže nemůžu hrát s tebou."

Esselle zatřásla hlavou: ,,Ne, takhle je to dobré."

,,Elle," začal, ale ona ho ignorovala. Kdyby to nebylo kvůli tomu že nesnášela pláč, tak by teď určitě začala brečet. ,,Esselle," pokusil se znovu, ale ona si ho pořád nevšímala. ,,Esselle!" vyhrkl a chytil ji za ruce. Vzhlédla. Byl to ten nejsrdcervoucnější pohled na celém světě. Pevně zatnula čelisti, oči se jí leskly slzami a dech se jí zrychlil ve snaze skrýt vzlyky. Povzdychl si. ,,No tak, Elle, neplač," řekl. Pevně stiskla rty a po tváři ji začaly kanout slzy. ,,Esselle, prosím," vzal ji do náruče. Pevně ho sevřela za tričko a nezadržitelně mu plakala do ramene vyplavujíc tak všechnu bolest. Bylo ji jedno že by před ním měla být sama sebou. Nebylo to důležité, jak pro ni tak pro něho, a kvůli tomu ho měla ráda.

,,Co budu dělat?" vzlykala tak těžce že se musela nadechnout. Rozcuchal jí vlasy a těžce polkl.

,,Nevím," přiznal.

,,Jak mi něco takového můžou říct?" zafňukala. ,,To, že se mám dobře a že mám prostě pokračovat dál?"

,,Esselle," začal.

,,Nemůžu Mardrine, já prostě nemůžu! Nechci umřít! Chci tady zůstat a být s tebou! Nechci odejít!" křičela a tak ji sevřel pevněji. ,,Co teď mám dělat?" zeptala se, odtáhla se a věnovala mu pohled. Otevřel ústa aby něco řekl, ale pak je zase zavřel. Narovnala se a zrak ji padl na klávesnice. Z očí ji po chvíli zase vytryskly slzy. Byly tak teplé a rovnoměrné, že měla pocit jako by obličej strčila pod sprchu. Mardrin ji obtočil ruce kolem ramen a přitáhl si ji blíž, opřela se hlavou o tu jeho. Plakala už tak moc, že ji docházel dech a už nebyla schopna pokračovat dál. Zvedla nohy a skrčila se do klubíčka. ,,Nemůžu uvěřit, že se mi tohle opravdu děje. Umírám," řekla tak tiše, že spíš šeptala.

,,Přestaň Esselle. Takhle nemluv, prosím. Nemůžu tě ztratit, nechci," vydechl.

,,Pak nechápu proč s tím všichni tak nadělají! Říkat mi abych pokračovala dál ve svém životě! Ať už ho zbývá kdovíkolik! Jako bych už byla metr po zemí!" odeskla si jen tak pro sebe. V ten moment se Mardrin rozzlobil. Nenáviděl tyhlety řeči o smrti a ztrátě jediného člověka, kterého kdy miloval víc než cokoli jiného na světě. Esselle to věděla, ale přesto to musela říct. Všechen ten vztek a odpor v ní vřel tak dlouho, že neměla daleko k tomu vybuchnout. Byla ráda že to ze sebe dostala ven.

Mardrin ji uchopil za ramena. ,,Přestaň s tím," řekl. ,,Přestaň s tím hned teď. Takhle nemluv. Nic se ti nestane. Není tu nic špatného ani zlého. Jsem tady. Nedopustím aby se ti něco stalo, posloucháš mě, Esselle? Nic. Kašlu na nemoc, já tě ztratit nehodlám. Budeš v pořádku, vím že budeš," vyhrkl s takovou citlivostí jakou nikdy neslyšela, přesto s jistou vážností a tvrdostí až se z toho roztřásla. Jeho oči zjihly. ,,Musíš být silná," to jí řekl. Znovu uhla pohledem směrem k piánu a měla pocit, že ji oči hoří jako tisíc sluncí.

,,Se mnou je konec, Mardrine," opět na něj pohlédla. Zakryla si ústa když z ní uniklo mocné zaskučení, oči se jí opět zalily slzami. Tentokrát to bylo tak silné, že se musela chytit za břicho jak téměř křičela bolestí a lapala po dechu. Znovu ji k sobě přivinul a opět mu plakala na rameni. Slyšela jak se jeho tep uklidňoval a jak těžce polykal.

,,Nikdy se nevdám! Nikdy nebudu mít děti!" křičela.

,,Ale ano," věnoval ji pohled. Esselle vždycky chtěla mít čtyři děti a Mardrin dvě, takže se dohodli na třech. ,,Řeknu ti co přesně se stane," začal a obrátil ji tváří k sobě. ,,Vyrosteš a vyjdeš střední školu. Nejlepší ze třídy. Pak půjdeš studovat na výšku, absolvuješ a začneš kariéru. Zasnoubíš se a vdáš. Za mě. Tak jak jsme vždycky chtěli, a nic to nezmění. Někdy potom se staneš matkou a společně pak vychováme naše děti jak nejlépe budeme umět. Elle, vše bude nádherné a nehodlám dopustit aby to něco změnilo," polkl hlasitě. ,,Můžeš mít dokonce i to skvostné auto co chceš," škádlil ji a ona se zasmála. Uvědomila si, že už se nesmála pěkně dlouho.

,,Mardrine," hrála si s látkou jeho košile.

,,Hm?"

,,Vážně si myslíš, že budu mít to auto?" zeptala se a on se rozesmál. Jeho smích místnost doslova rozzářil. Tak jako vždy. Políbil ji.

,,Jasně že jo!" řekl jako by si ničím nemohl být jistější. Pak se k ní naklonil a začal šeptat. ,,Dokonce budeš mít i ten diamantový prsten, který jsi vždycky chtěla," dobíral si ji. Usmála se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama