Weird Story (část první)

4. srpna 2014 v 12:23 | Denisa Kwapulińská |  Povídky a fanfikce

Tato divná povídka je takový můj pokus. Určitě jste slyšeli o skládání příběhů z toho že nalistujete vždycky nějakou určitou stránku v knížce a vyberete určitou větu. Tohle je vlastně to samé, akorát já mám doma takové množství knih, že to asi bude poněkud delší XD
Příběh je složen vždy z každé první věty první 50 stránky.
Bavte se!



A pak:
Mrakoplaš, uložit beze změn

To je důvod, proč se nám věda často zdá tak nelidská, protože nahlíží na to, jak vesmír ovládá nás, spíš než naopak.

*****

,,Jsem na tom teď trochu bledě, neseženu prachy dřív než někdy o víkendu." Pak si pospíšil vzhůru po nakloněné ploše k otvoru zalitém sluncem.
Neměl jsem důvody ani argumenty, abych mu to vyvracel.
,,Doufám, že už je vám líp," oslovil Sáru.
Pokud už má vybité baterie, nedělá vůbec nic.
*****

,,Který to je?" zeptal jsem se. Pomalu přejížděl pobřeží severně od Senoulu, potřásaje bezděčně hlavou.
,,Jdete jak na zavolanou!" vyhrkl a natahoval se po jeho ruce. Slečna Klíšťová si sundala klobouk, sáhla dovnitř a zatáhla za kousek provázku.
,,Už jsem viděla dost hůř zřízených šatů," mávla klidně rukou.
,,Takže vy nemáte ponětí, kde ten dům je?" vyptával se řidič.
Zamkněte dveře jejího vězení a dejte dobrý pozor, aby tam nikdo nevstoupil!
Měsíc, který už byl hodně vysoko, změnil svět v černostříbrnou skládačku plnou ostrých úhlů a Tonička s Fígly mířila do důliny. Cestou domů potkal Charpentier starého kamaráda, s nimž kdysi sloužil na jedné lodi, a dlouho se s ním procházel. Cítila se nesvá, a tak usrkávala jeden hrnek čaje za druhým.

,,Zbyl tu po ní jenom smutek, led a chlad,
led a trápení, jež vkládá bez ustání
na touž princeznu do srdce vzpomínání."

,,Je to rozhodně prapodivný výtvor," řekl Holmes. Okamžitě mi hlavou bleskla myšlenka, že zásilka mohla být určena jedné z nich.
Toto jsou ukázky z Holmesova projektovaného elementárně pedagogického díla.

*****

Pátrala jsem pečlivě, co se děje v Hermogenově nitru, objevila jsem se v hlavním městě zachmuřená, nepřístupná a byla opakem Hermogena, který se bezstrarostně a bujaře oddával rušnému vojenskému životu.
,,Musíme se jí na to zeptat a poradit ji." Zvedlo všechny čtyři přední nohy ze země a odrazilo se tři metry do vzduchu. Avšak byl od ní stále stejně daleko. Ella.
Využití se dočkalo porcelánové i kovové nádobí z kuchyně, nářadí z dílny, lana i skleněná okna. Pak se pohyb zase zpomalil a tu slyšela zvenku divné skřípavé zvuky, to se dostala z bezkontaktní sféry do oblasti, kde ještě vedly dráhu řetězy.
Jmenoval se Carlo po svém italském dědečkovi a byl tím nejskvělejším vojákem, jakého si lze jen představit; tím chceme říci, že ho ani nenapadlo pyšně si vykračovat a zastrašovat lidi a že neměl zájem o šplhání po společenském žebříčku, o svody válečného štvaní ani o pravou skotskou whisky.
,,Ale ovšemže smíte," řekla lady Windermereová, ,,proto je přece tady."
Dívky nezůstávaly za chlapci pozadu, vždy se na některého smluvily a zelená rákoska ho pak neminula.
Ovšem že by byla nechtěla mít za muže někoho jiného, ale přesto jí to trápilo, když ho tu tak viděla sedět zamyšleného u okna. Jiní se to musí naučit taky.
*****

,,Jenom nás chce oblafnout."
,,Nevím."
,,Pojď a nestraš chlapce!" okřikl ho jeho patron.
,,Neděláte dobře, že tady stojíte."
Přichystav si tedy všechno, jak to jen šlo, vyplul jsem o šesté ráno čtyřiadvacátého září 1701; když jsem ujel při východním větru asi čtyři mořské míle na sever, zočil jsem o šesté večer asi půl míle na severozápad ostrov.
,,Je mírně úrodná," řekl Lanier.
Nacpala panenku do tašky a skříňku zavřela. ,,Tady je," řekla Skye. To je možné jenom na Západě, pomyslela si. Pak udělal krok zpátky do anomálie.
*****

1 balíček Swinbornovy želatiny
Opustil jsem vězně bez jediného slova rozloučení.

Z jejich úzkých zvučných cel
jaký proud to libozvuků vzduch kol rozechvěl!

,,Myslel jsem, že to nespěchá," odpoví Pollock. Trurl potom simuloval kulturní vývoj od rozdělávání ohně křesáním o pazourek a industrie pěstních klínů, nezapomněl na dinosaury ani na postglaciální a pozdně glaciální údobí, osvojení si vzpřímené chůze, na prapopulace se světlými vlasy a pleti, jejichž potomci, lovci a rybáři, zhotovili první stroje.

*****

Konečně mohla plakat.
,,Nemůžu," zašeptal.
Volala jen: Prosím, pomoz mi, ach prosím, prosím.
,,V kryptě."

,,Teď bych jinou zas věc chtěl zvědět a na ni se optat
Nestora znalého práva a moudrého nad jiné lidi,
neboť už plné tři věky, jak praví se, národu vládne,
takže se nesmrtným zdá, když takto se na něho dívám."

V nadcházejících dnech bude asi muset spoustě lidem vykládat o tom, že odešla od manžela, že čtrnáct let žila jako v transu za zavřenými dveřmi a že umí jen pár věcí pro normální život a nic, co by se hodilo pro nějaké zaměstnání, a že potřebuje pomoc a že se musí spoléhat jen na laskavost cizích lidí. Ale k čemu by mu byla maturita?
Pára se okamžitě prohnala vzniklou mezerou a jejich stoupání se zpomalilo. Tal si nepamatoval, že by se dosud třeba jen usmála. Odris neřekla nic. Milla se zlostně mračila.
Z úvah ji vyrušil vzdálený zvuk.
,,Myslel jsem, že jsem tě zabil," zašeptal Tal.
*****

,,Kromě toho," pokračoval Felix, ,,teď přece nemůže být válka." Naštěstí mu na rukou zůstaly tenké rukavice, které měl pod nimi.
,,Ty tvý kamarádky možná nekradou, ale zato se docela určitě tahají s chlapama!"
,,A strašně jsem se tomu chechtal." Aarfy nebyl Yossarianovi nic platný ani jako navigátor, ani v jakémkoliv jiném smyslu, a proto ho z nosu letadla pokaždé vehementně vyháněl, aby si navzájem nepřekáželi, kdyby se odtud náhle museli plazit do bezpečí.
Byli to drsní hoši, kteří se pohybovali s línou elegancí šelem.

Ale jedno se mi na něm tehdy nezdálo - nikdy se mi nepodíval do obličeje.

*****

Uzavřel ventil a nevylil při tom ani kapku kávy. Zíní byla první Indka, kterou kdy miloval. Málo z toho samozřejmě dolehlo k sluchu obyčejných hobitů.
Ohně nevrhaly na pahorek žádné světlo. Neviděl nic než nezřetelný plápol pochodní; když se však družina zastavila, zdálo se mu, že všude kolem nekonečně šepotají hlasy a mumlají jazykem, jaký ještě nikdy neslyšel. Ti, jež prostí lidé nazývali čaroději, byli, jak zjevují dávné příběhy, duchové vyvolení z valinorských Maiar.
,,Vedl jsem tě však dobře; tamhle totiž prosvítá brod Brithiach, maličko na jih, kde křižovala řeku Východní silnice, jež se kdysi táhla až od Tarasu na západě." Zůstali v tom pohostinném domě dlouho, aspoň čtrnáct dní, a těžko se s ním loučili.
Dr. Mott se zatvářil, jako by o tom přemýšlel, a potom pokrčil rameny. Mona, se svým výrazným waleským přízvukem, se ihned nabídla, že se vzdálí, ale právník ji se stejnou zdvořilostí jako Oliver prosil, aby neodcházela, prý potřebuje ověřovatele podpisu.
*****

Čtvrtý Parkinsonův zákon:
Počet lidí v každé pracovní skupině se časem zvětšuje bez ohledu na množství práce.

Mohutní chlapi vhodili Levymu na ramena zimník, na hlavu mu narazili klobouk, hlavní dveře nechali nezamčené a vedli ho pěšinkou k vozu, jehož zadní dvířka se otevřela, jakmile se přiblížili. Žožiňák se zamyslel.
Mluvili jsme s Polydorem, protože jsme zoufale potřebovali nezávislou značku: velké společnosti by se v té době nedaly o něčem podobném přesvědčit.
,,Segedín," řekla Ása s pohledem upřený na její zborcený účes, který se už netřpytil.
Velikost neschopnosti je přímo úměrná... Kagle nechce nikdy nikoho vyhodit, ani opilce a podvodníky a jiné ztracené případy. A mě v tom bengálu postřelili a při mý smůle rovnou do prdele.
,,Ale to je opravdu velmi nepříjemné."

Než slunce s lunou zestárly, když mladý býval svět,
začali o pokladech bohové písně pět,
pod trávu zelenou pak střibro ukrývali
a zlato do bystřin a do hor mezi skály.

Když je nádobí umyté a výlevka vypláchnutá, v sítku na dně zůstane cosi, co prozatím nazvu ,,zbytky". Ta stará paní z valentýnovské historky mi do hlavy zasadila semínko, které vyklíčilo až v listopadu. Stačí, když řeknu, že jsem před frustrací a nespokojeností utíkal o víkendech a prázdninách tábořit.
,,To mi taky řekli, pane," odpověděl policista, ,,jenže já nevím, že vy jste děkan Bodger."
V suterénu malého antikvariátu v pasáži na severním konci Tottenham Court Road klečela Roma Lisleová, vybalovala staré knihy z bedny a třídila je. A když přijel Felix s Celií Hildrethovou v kabrioletu značky Keedsler, matka a otec a já jsme se všichni schovali. Zendži Hirokuši před milionem a pěti lety takříkajíc přivedl na svět Gobuki a pak, před milionem let, přivedl tento mladý génius na svět Mandarax.
,,Předstírej, že usínáš u televize," doporučila Vlaštovka.

*****

,,Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše."
,,Miško!" vykřikl Báthory. ,,Ani motlitba."
Hi hi. Mám takový pocit, že některým novinářům můj trvalý úspěch natolik nejde pod nos, že se stávají osobními, protože věčně na mne nemůžou. Dodnes si pamatoval, jak onoho rána, ještě než se rodiče stačili probudit a zjistit, že jejich nejstarší syn je nadobro pryč, nasedl bázlivě, ale současně rozjařeně, do vlaku. Mužskýmu to snad ani tak nepříjde, když je celej den pryč, ale pro ženskou, která nemá kam utýct, je to nesnesitelný.
Nepřátelští průzkumníci zřejmě přerušili spojení mezi náložemi. ...Paní Kobayashi se divila, že její host nevstal k snídani a málem zaspal oběd.

Duch vojáka je ráno nejpohotovější,
v poledne ochabuje a k večeru
již nemyslí na nic jiného
než na návrat do tábora.

,Stačí chvilku se dívat na ty miliony miniaturních bublinek, jak stoupají vzhůru, a už to mě začne uklidňovat, pomyslela si Chiaki, když došla k ledničce.
Potřebují trénovat, protože jsou placeni podle výkonu - dva tisíce jenů za home run, pět set za odpal. Jeho závěry lze shrnout následovně: Nejvyšší koncentrace výrazových činitelů je v trojúhelníku rozkládajícím se mezi nosními dírkami a oběma koutky úst.
Jednoho večera měl Takeshi obchodní schůzku a zrovna když odcházel, podrazilo mu nějaké dítě pobíhající v hotelové hale jeho hole a on upadl na zem a ještě se ošklivě udeřil do boku o roh květináče.

*****

Dnes je plískanice.
Vždy a za každých okolností byla pravidlem nehybná tvář. Satake už takových viděl mnoho. To jediné na čem mu záleželo, byly bonsaje.
,,O čem s tebou mluvil pan Segoshi?" zeptala se Sachiko na zpáteční cestě autem. To by bylo pěkné nadělení, kdyby se lékařem opravdu stal.
,,Staneš se jeho konkubínou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama