Kapitola 10: Nehoda

21. září 2014 v 12:09 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Vždy může být ještě hůř...


,,Nelíbí se ti to, Mardrine?" zeptala se Esselle nevinně a Seleně se protáhl obličej. Mardrin nechápavě zakroutil hlavou.

,,Proč jsi si nabarvila vlasy? Vypadá to hrozně!" řekl. Esselle si dupla.

,,To teda ne! Je to jen obyčejný blonďatý melír!" bránila se. Opět zavrtěl hlavou a uchopil jeden pramen jejích vlasů.

,,Jak jsi tohle jen mohla provést svým nádherným vlasům? Nejen to, že sis je nabarvila, ale dokonce i ostříhala prakticky v nic!" povzdychl si. Esselle se mu prudce vyškubla.

,,Mám je tak akorát po ramena! Nechtěla jsem je už mít dál pod zadek!" utrhla se na něj, Stephenovy rty se stáhly do úzké linky když je oba přitáhl k sobě. Selena, Stephen, Mardrin a Esselle byli na Mardrinově terase, kterou ozařovalo zlaté zapadající sluneční světlo. Essele se těšila na to až Mardrinovi ukáže své nové vlasy, ale zdálo se, že ho to spíš naštvalo. Byly to přece sakra její vlasy, nebo ne?!

,,Chci aby sis je přebarvila zpátky," řekl a posadil se na jednu z krásných kovových židlí. Poklesla ji čelist.

,,Přebarvit? Ale mě se to líbí!" protestovala. Pokrčil rameny.

,,Esselle, vážně se mi to nelíbí, vždyť sis ty vlasy úplně zkazila," pokračoval. Obrátila oči v sloup.

,,Promiň tati!" odsekla nabroušeně.

,,Rozejdu se s tebou, nezkoušej mou trpělivost, Esselle," řekl zatímco shlížel na město. Odfrkla si.

,,Fajn, budeš to ty, kdo se rozejde se mnou," pokrčila rameny a Mardrin se ušklíbl.

,,Proč, máš strach?" zeptal se. Střelila po něm pohledem.

,,Myslím si, že to vypadá báječně! Skvěle to sedí k těm novým šatům," řekla Selena na její podporu.

,,To je další věc. Ty šaty vypadají jako by měla mít na noze napsané něčí telefonní číslo. Nevadí mi to, ale nechci aby se na ni dívaly nějaký jiný holky," škorpil ji. Esselle shlédla dolů ke svým úplým letním šatům. Zdálo se jí, že jsou v pořádku.

,,Víš, že se dneska chováš jako pitomec?" překřižila ruce na prsou. Mardrin se zasmál.

,,Hele, miluju tě, ale musíš mi to prominout, protože to vypadá fakt děsně. A nech toho s těma rukama. Nesnáším když to děláš," řekl a Stephen udělal nepříjemný zvuk. Esselle se ohlédla. Zdálo se, že má co dělat aby se nerozesmál. Mardrin se usmíval, a brzy se i Selena začala ušklíbat.

,,Co je tohle sakra za den? Drbněte si do Elle, nebo co?" odsekla. Tentokrát se Mardrin neudržel. Natáhl se a popadl ji za zápěstí aby si ji přitáhl na klín. Sedla si, ale pořád se tvářila mrzutě.

,,Vypadáš stejně naštvaně jako tehdy, když jsem ti řekl, že nesnáším ty pitomé knížky co jsi četla," dobíral si ji dál. Prudce udeřila rukama o stehna a obrátila se k němu.

,,Miluju knihy! Jak ty nemůžeš?" vyhrkla.

,,Miluju sport, jak ty nemůžeš?" opáčil a Esselle znovu protočila očima.

,,Máš dokonce ráda i toho týpka Molarta!" řekl a všichni se rozesmáli.

,,Je to Mozart!" zakřičela. Nesnášela když tohle dělal. Škádlil jí, protože jejich zájmy byly tak odlišné, a vadilo jí to tak moc, že by mu nejraději ukroutila hlavu.

,,Nebo všechny ty staré filmy které sleduješ," přidala se Selena. Mardrin přikývl.

,,Bože, co to bylo za ten úděsný pěti hodinový film, který si mě přinutila sledovat? Jih proti Západu?" zeptal se.

,,Jih proti Severu," opravila ho.

,,Jo to! Měl jsem chuť se odstřelit!" řekl.

,,Víš, že to není fér! Správní kluci takové věci se svými přítelkyněmi dělají! Já pozoruju ty tvoje hry, protože vím že tě to těší. Bylo by to pro tebe příliš, žádat tě o to samé?" zeptala se. Jeho oči na ni cynicky shlédly.

,,Ano!" vyhrkl. ,,Elle, ne pět hodin, proboha! A sledovat s tebou jeden film za druhým! Vždyť polovina z nich ani není barevná!" Jeho hloupou poznámku ignorovala a začala kroutit jedním z prstenů které nosila. Jeho ruce uchopily ty její.

,,Přestaň, je to otravné," řekl a pokračoval v rozhovoru se Stephenem.

,,Víš, že jsem uvažovala o tom, že bych se jednoho dne dala na módu," promluvila najednou. Terasa se na vteřinu odmlčela. Mardrin byl první kdo se rozesmál.

,,Ty a móda, Esselle?" zeptal se a podíval se na ni. ,,S tímhle na sobě?" poškádlil ji znovu, její srdce pokleslo. Stačila by přece jen malá podpora.

,,Budeš spisovatelka a žena v domácnosti. Móda pro tebe není, nemáš to co je k tomu potřeba. Nešlo by ti to."

,,Člověk nikdy neví," nesouhlasila a on zakoulel očima.

,,Jasně, protože Esselle to v módním průmyslu přece může zvládnout," pokračoval. Povzdychla si, rozhlédla se a začala si hrát s vlasy. Mardrin ji vzal za zápěstí a jemně ji položil ruku na klín.

,,Nenávidím když tohle děláš," zašeptal a dál mluvil se Stephenem. Jediné co chtěla byla trocha pozornosti, jenže s Mardrinem to občas bylo těžké. Ve skutečnosti super těžké.

,,Pojď," vstala z jeho klína a vzala ho za ruku. ,,Pojďmě dovnitř a udělejme si nějaké zmrzliny nebo cokoliv," pobídla ho.

,,Jako pětiletý děcka?" odvětil. Selena vstala ze židle a chytla Esselle za paži.

,,Půjdu s tebou já," řekla s úsměvem. Šly dovnitř společně.

,,Podle toho jak se chová," řekla a vzala si džus z lednice, ,,tak má jedno z těch svých období."

,,Jo a ubohá Esselle je teď jeho boxovací pytel," vzdychla, popadla stejný hroznový džus a nalila ho do zásobníku na zmrzliny.

,,Tvoje vlasy se mi vážně líbí," pokračovala Selena. Esselle vzhlédla a usmála se.

,,Díky."

*********

Když padla noc, všichni se přestěhovali dovnitř, kde sledovali reprízu Bugse Bunnyho.

,,Nesnáším to," zamumlala Esselle. Mardrin měl paži ovinutou kolem ní a opřenou o černý gauč. Celé jeho apartmá mělo vysoké stropy a stěny byly vyrobeny ze skla, takže mohli vidět ven. Také tam měl velký kamenný krb se složitou římsou. Mardrin se na ni podíval.

,,Ale já je zbožňuju!"

,,Raději bych sledovala Toma a Jerryho," opáčila.

,,Ty jsem nesnášel už jako dítě," řekl a ona se mírně usmála. S Mardrinem nebyla jen z lásky, ale, což bylo tajemství, i proto jak jednoduché bylo dát se dohromady. Jejich rodiče se znali navzájem. Když si uvědomila, že se jí líbí, s nikým jiným se ani neobtěžovala. Rozhodla, že to bude on. Tečka. Ámen.

,,Zmrzlina a mlíko!" zavolala Selena a položila tácek na stůl.

,,Hm, čokoládová," vzala si Esselle misku.

,,Vanilková je lepší," zašklebil se Mardrin a věnoval ji úsměv.

,,Jahodový mlíko, super!" vydechl a hmátl po hrnku. Doslova se vyžívali ve svačinách kombinovaných z různých zvláštních věcí. Esselle zavrtěla hlavou.

,,Jahodový je děsný, lepší je čokoládový," nesouhlasila a také si vzala šálek.

,,Můžem to mlíko zahřát aby nám bylo blbě," navrhl Stephen a všichni se rozesmáli.

,,Můžu si tam přidat marshmellowy?" nadnesla Esselle a Selena ji hodila balíček.

,,Zakryj si to," varovala ji.

,,Fuj, marshmellowy," šklebil se Mardrin provokativně.

,,Jsi prostě divnej. Tvrdit, že nemáš rád marshmellowy je jako by jsi říkal že nesnášíš Joyky a S'moreseky," nechápala.

,,To proto, že je nesnáším," vysvětlil, Stephen se rozesmál.

,,Vy dva jste tak divný ale roztomilý pár," řekl a Esselle ho obdařila děsivým úsměvem.

,,Díky, panáčku," řekla.

,,Hej, to já jsem tvůj kluk!" vyhrkl Mardrin, jen protočila očima a posadila se.

,,To je jedno," zamumlala. Jemně ji pohladil po vlasech.

,,Nemůžu uvěřit co jsi to s nimi udělala," vzdychl.

,,Tak by sis měl zvyknout," odeskla. Zatřásl hlavou.

,,Vypadají teď smutně," vysvětlil až se rozesmála. Rozhodně ne tak smutné jak se předtím cítila. Kdosi nečekaně zaklepal na dveře. ,,Půjdu otevřít," řekl a zvedl se z gauče. Esselle byla čím dál tím otrávenější. Bylo ji teploučko a příjemně, ale když vstal ovanul ji chlad.

,,Ať ti to netrvá moc dlouho," poškádlila ho.

,,Tenhle moment bude trvat věčnost," řekl když se sklonil a vzal její obličej do dlaní. Políbil ji svými teplými rty, které chutnaly sladce po vanilce. Esselle mu polibek oplatila, pak se narovnal a odešel. Slyšela jak z obývacího pokoje schází po dlouhé chodbě a jak se skřípěním otevírá dveře. Pak uslyšela nějaký šepot a mumlání. Zamračila se a zadívala se do tváří svých přátel.

,,Martho," uslyšela říct Mardrina. V obličejích kamarádů se něco zračilo. Skrývali nějaké tajemství, které doslova křičelo aby bylo řečeno. Věděli že se něco děje, ale nic jí neřekli. Opatrně položila misku.

,,Kdo je to?" zeptala se jich. Jen pokrčili rameny a odvrátili se od ní pohledem. Vstala z křesla a Selena najednou zbledla.

,,Není to tak jak si myslíš, Elle," vyhrkla spěšně. Esselle se mlčky zamračila a zamířila k chodbě.

,,Elle, no tak," začal Stephen ale už bylo příliš pozdě. Vyšla z pokoje a byla téměř u hlavních dveří.

,,Mardrine?" zavolala tiše nakukujíc spoza rohu, ale vzápětí se prudce zarazila. Nikdy ho neviděla dělat to s někým jiným. S takovou vášní a láskou to bylo nádherné, ale smrtelné. Esselle měla pocit jako by z ní pomalu vyprchával život. Nevěděla co má dělat.

Ve dveřích stála nádherná žena, jedna z nejnádhernějších které kdy viděla. A byla zhruba stejně stará. Měla překrásné krátké, blonďaté, husté vlasy. Její ruce byly omatané kolem jeho krku, on ji svými pažemi držel za pas. Líbali se. Vypadalo to jako vystřižené z pohádky nebo nějakého filmu. Nádherné, tak nádherné. Nejraději by ho zabila. Jemně se od dívky odstrčil.

,,Martho," řekl a pohlédl na ni. Nikdy neviděla, že by se na nějakou ženu takhle díval. Nikdy. Ani na ni ne.

,,Kdo je to?" zeptala se dívka. Ohlédl se, v mžiku neznámou pustil a vykročil směrem k ní.

,,Elle," začal a natáhl se po ní, prudce ho odstrčila.

,,Kdo je to?" požadovala po něm odpověď. Martha se mezitím opatrně přesunula za něj.

,,Co je zač?" zeptala se nevinně.

,,Martho, přestaň!" vyštěkl. ,,Elle, není to tak jak to vypadá." Jenže ona cítila jak ji tváře hoří vztekem a slzy ji pálí v očích. Rozhodně ale před ním nehodlala brečet. Před nikým. Nezasloužili si její slzy. Udeřila ho. Udeřila ho tak silně a tak rychle, že jí to pravděpodobně bolelo víc než jeho. Pak se rozběhla do obýváku pro svoji kabelku.

,,Viděla jsi...?" zeptala se Selena, která jí šla pomalu a bolestivě naproti s tím nejsmutnějším výrazem ve tváři. Esselle ji propálila pohledem.

,,Elle," začal Stephem když zaregistroval její pohled, jenže ona ho přerušila.

,,Vy jste to věděli?" zeptala se.

,,Elle," sáhla po ní Selena, ale ona se odtáhla. Bylo jí z nich nanic, nedokázala jim být poblíž, nedokázala normálně uvažovat. Opravdu viděla to co právě viděla? Žaludek se jí rozhoupal, věděla že musí okamžitě odejít. Musí se vzpamatovat. Měla pocit že všechno kolem sebe pozvrací. Zamířila ke dveřím.

,,Esselle!" vykřikl Mardrin a rozběhl se za ní. Esselle vkročila do výtahu, předtím než se před ním zavřely dveře, zakoutila hlavou neschopna udělat cokoliv jiného než zmizet.

,,Jak jsi mohl?"

,,Proboha! Není to tak jak myslíš!!" vykřikl. Prudce zmáčkla tlačítko aby zavřela výtahové dveře, a sevřela čelisti.

,,Nenávidím tě!" vyprskla.

,,Elle," zastavil se těsně před výtahem, jenže už bylo pozdě.

********

Prudce zabouchla dveře svého Mercedesu a sjela dolů po ulici v New Yorku. Nevěděla kam má namířeno, prostě jen potřebovala jet pryč. Jak jí to jen mohl udělat? Byla nádherná, teplá noc plná hvězd s měsícem v úplňku. Slzy jí začaly stékat po tváři, těžce polykala. Jak ji takhle mohl zradit? Prudce si usušila obličej. Držela volant tak pevně až ji bělely klouby prstů. Okénko hned vedle ní bylo otevřené, vítr fučel tak, že měla pocit jako by letěla. Tolik jí ta zrada bolela. Bylo to jako by někdo vzal její srdce a pomalu jej trhal na kusy, tak pomalu aby cítila každý jednotlivý kus.

Dala mu všechno co měla. On byl ta jediná láska kterou kdy měla. Dala mu své sdrce, celý svět, všechno. A on ji vrazil dýku do zad. Martha byla nádherná, mnohem krásnější než ona, to Esselle věděla. Jako by si jí pořídil jen proto aby po ní mohl plivat a dráždit jí, ale proč? Co mu kdy provedla? Vždyť ho jen milovala.

Pohlédla do zpětného zrcátka. Jela devadesátkou. Nemohla zastavit. Byla na dálnici a jela kdo ví kam. Viděla město a vodu v dálce. V noci byl New York moc krásný. A taky tam bylo auto, které se přibližovalo až příliš rychle. Pokusila se zrychlit na 105 a cik cak předjíždět další auta. Uvědomila si že jede příliš rychle. Pokusila se přibrzdit ale zpanikařila. Něco nebylo v pořádku. Auto pořád jen zrychlovalo a zrychlovalo. Vykřikla. Vůz za ní narazil prudce do jejího nárazníku. Rychlost se zvýšila na 124. Nemohla přestat. Přišlápla brzdový pedál až k podlaze ale nic se nestalo. Rukou zašmátrala po kontrolkách a ovládacích prvcích v autě. Pokusila se otevřít dveře a vyskočit ven, ale nešly otevřít. Po chvíli do ní auto za ní znovu prudce najelo až vykřikla. Natáhla se, ale ztratila kontrolu nad volantem když do ní černý vůz vrazil zprava. Upustila mobil na podlahu.

,,Zatraceně!" vykřikla a znovu hmátla po volantu. Vítr který na ní fučel z otevřeného okna ji rozfoukával vlasy do obličeje. Náhle se před ní objevily světla. Zařvala jako o život. Černé auto do ní znovu narazilo. Musela jet tak dvoustovkou. Volant se nekontrolovatelně točil, a přímo protí ní jel obrovský náklaďák. Trhla rukama a zaječela. Světla. Velká jasná bílá světla, měla pocit jako by letěla. Jako by letěla někam vzhůru. A pak už jen tříštění skla a její vlastní jekot.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama