Kapitola 8: Selena v parku

7. září 2014 v 20:24 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Další kapitola, ve které se Essellina kamarádka velice těžce smiřuje s její nemocí.


Vždycky měla ráda způsob jakým se stromy kývaly ve větru, přinášelo jí to radost a mír. Tehdy byl nádherný a teplý den, když se rozhodla stát se spisovatelkou. Bylo ji okolo třinácti, a předtím byla různá povolání které si přála dělat. Chvíli se opravdu těžce snažila být zpěvačkou, ale uvědomila si že by měla zpívat spíš jen v kostelním sboru kam ji její Katolická škola poslala, a to bylo ono. Chtěla být i herečkou. V tom byla dobrá, ve školních hrách vždycky dostávala hlavní role. Dalo jí to zabrat aby si tu myšlenku vytěsnila z hlavy, ale přesto tam pořád někde v koutku vězela. Nějakou dobu byla na jejím listě i učitelka, protože na nižší střední měla dvě učitelky, které ji změnily život. Měla je opravdu ráda, a vždycky tvrdila že jednoho dne, až opravdu prorazí jako spisovatelka, budou obě na její autogramiádě. A budou jí po boku na Červeném koberci. Protože, a to si přiznejme, byla odhodlaná jednoho dne ve svém volném čase získat Oscara.

Esselle vždycky ráda psávala. Když byla nemluvně, rodiče ji četli příběhy a ve třech letech psala po zdech, a tvrdila, že jsou to pohádky o květinkách. Do svých osmi letech, kdy byla ve druhé třídě, si nikdy neuvědomila jak dobrá v tom je. Pro své příběhy pokaždé využila veškerý dostupný papír ze třídy. A tak, jak roky plynuly, nacházela čím dál tím víc důkazů, že má na to stát se úžasnou spisovatelkou. To byl její skutečný talent, a byla odhodlaná u toho zůstat. Takže když byla v páté třídě, napsala úplně první příběh na kterém ji kdy opravdu záleželo, a pracovala na svém psaní dokud ji nebylo dvanáct, kdy publikovala pár básniček ve sbírkách a vyhrála několik soutěží. Bylo jí třináct, když se o tom definitivně rozhodla. Hodiny a hodiny psaní před obrazovkou počítače, to byla Esselle. A právě krása dne ji připomněla den, kdy se o tom definitivně rozhodla.

Byla noc, právě seděla na zápraží před domem svého bratrance v Ridgewoodě v Queensu, a sledovala jak se stromy pohybují. Inspirovalo jí to. Tehdy, ne však dnes. Teď ležela na trávě v Centrálním parku se Selenou, pozorujíc stromy. Žádná inspirace tentokrát nepřišla. Nic co by jí dalo malinkatou jiskřičku jak pokračovat. Prostě jen staré a jednoduché nic.

Obloha byla nejmodřejší jakou kdy viděla a mraky byly tak bílé až z toho bolely oči. Selena jí ležela po boku s rukama pod hlavou, ona je měla složené na břiše. Pak se k ní Esselle konečně otočila.

,,Sel," začala a vytrhla stéblo trávy.

,,Hm?" odvětila a věnovala jí pohled. Esselle se nadechla. Byl to týden co ji Mardrin vytáhl z jejího pokoje, a tak prostě žila jako by každý den byl tím posledním. Doslovně.

,,Myslíš, že," pokračovala, a cítila jak se jí zvedl žaludek, několikrát si vyčistila hrdlo. ,,Myslíš, že to zvládnu?" zeptala se a Selena se k ní obrátila svou tvář. ,,Buď upřímná," poprosila jí, když uviděla její výraz.

,,Nad tím normálně nepřemýšlím, prostě se jen snažím tu pro tebe být," vysvětlila a zdálo se, že jí každé slovo pomalu zabíjí, znovu a znovu.

,,Stane se to," pravila mírně. Proč nikdo není schopen čelit pravdě? Ona musí. Selena potřásla hlavou.

,,Ne Elle, to ty, ty prostě nechápeš myšlenku, že tě ztratím," vysvětlila a přestala hledat slova. ,,Představa že už tu nebudeš-" pokračovala, ale Esselle ji chytila za ruku.

,,Seleno, ty víš že se to stane," byla neodbytná.

,,Ne!" prudce vyskočila na nohy. ,,Nechci aby se to stalo!" vyhrkla, zněla trochu jako neodbytné naříkající dítě. ,,Nechci ztratit svou nejlepší kámošku, Elle! Přeze všechno jsi tu zůstala a také tu zůstaneš dál! Chci abys mi byla po boku když přede mnou poklekne můj budoucí snoubenec, chci abys byla mou hlavní družičkou, chci abys mě držela za ruku na porodním sále až budu čekat svoje první dítě, a abys byla na uvítací párty pro druhé!" chrlila překotně. ,,Chci abys byla kmotrou mých dětí a já tvých. Abych mohla být u toho když zě mardrin požádá o ruku! Chci být tvou družičkou a držet tě za ruku ruku když porodíš, učastnit se párty pro tvoje další!" sedla si zpátky. Slzy ji smáčely tvář, kousala se do rtu a oči ji šmejdily po trávníku. ,,Nemáš ponětí jak moc mě to bolí, Elle." Esselle tam jen tiše seděla a přemýšlela co by na to tak mohla říct.

,,Nechci abys umřela. Měly bychom být pořád bok po boku. Měla bys to být ty, kdo se za mě přimluví až zase provedu nějakou kravinu," rozplakala se. ,,Kdo se mnou bude na telefonu, pozdě v noci, když budu míz zlomené srdce, a nebo brzy ráno, když ze sebe budu nutně potřebovat dostat všechny drby? Kdo mi bude půjčovat lesk na rty? S kým si budu lakovat nehty nebo nakupovat oblečení? Nebo, proboha, kdo mi pomůže upravit podprsenku když to budu potřebovat, protože ty zatracený ramínka pořád kložou?" rozhazovala rukama. Esselle se usmívala.

,,Kdo tu pro mě bude?" zašeptala. Esselle ji opět vzala za ruce.

,,Vždycky tu pro tebe přece budu. Vždy na tebe dohlížet když na to příjde čas," pravila jí jemně.

,,Ne!" vyštěkla a vytrhla se jí ze sevření. ,,To nechci!" řekla skrz zatnuté zuby s uplakanýma očima. ,,Chci tě tady, po mém boku, kde tě můžu cítit, dotknout se tě a praštit tě, kdyžse vymkneš z rukou," pokračovala. A Esselle se konečně střetla s realitou. Těžce polkla. Někdy to pro ní bylo příliš těžké se snažit a být adekvátní, ne vždy to bylo prostě mpžné.

,,Ty sis to nezasloužila, Elle," řekla zuřivě utíraje si slzy. ,,Opravdu ne," udeřila rukama do trávy. Esselle si povzdychla a vzhlédla k nebi.

,,Seleno," začala.

,,Co je?"

,,Jsem za to ráda, za to, že než zemřu," setkala se s jejíma očima, ,,mám takovou kamarádku."

,,Já taky," zakřehotala Selena. Esselle si opět lehla do trávy.

,,zajímalo by mě, kdy zemřu," pronesla.

,,Tak nemluv," zaprosila její kamarádka. Esselle se mírně uchechtla a natáhla k ní ruku. Vnitřní strana jejího předloktí byla úplně bílá, s vystupujícími žílami ,že to bylo jako dívat se na velkou inkoustovou skvrnu na svatebních šatech.

,,Slábnu," vysvětlila, ,,nemá cenu to skrývat," přisunula ruku zpět a zase se podívala na nebe. Selena popadla kabelku a vytáhla taštičkou s make-upem.

,,Jsi v pořídku," popotáhla. Vybrala bronzer, podkladový krém a nanesla je na Essellinu ruku. ,,Vidíš," věnovala jí smutný úsměv. ,,Jsi v pohodě." Esselle zakroutila hlavou, popadla ubrousek a začala si to otírat.

,,Ne!" vykřikla a popadla jí za paži. ,,Nech toho! Jsi v pohodě! Jsi Esselle, moje nej kámoška a neumíráš!" začala naříkat, tak moc až se celé její tělo třáslo. Esselle se jí jemně vysmekla.

,,Musíš to příjmout, jen si to děláš těžší," řekla. Najednou se cítila jako duch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama