Říjen 2014

Má knihovnička, řetězák

31. října 2014 v 10:19 | Denisa Kwapulińská |  Výzvy, projekty

Nalezeno na Divabooknerd.


Existuje nějaká knížka, kterou by jsi chtěl/a číst, ale nepustíš se do toho protože víš, že by tě rozbrečela?
Uf, tak to opravdu nevím. Já u knížek nebrečím, takže si nedokážu představit, že by mě nějaká rozbrečela.

Vyber knihu, která ti pomohla s představením nového žánru.
Hobit od J.R.R. Tolkiena. Předtím jsem četla knihy jen naučné, encyklopedie a tak podobně. Prvně jsem na Hobita narazila v knihovně a hodně mě nadchl, ale teď už ho mám i v knihovničce.

Najdi knihu, kterou by sis rád/a přečetla znovu.
Popravdě jsem ten typ člověka, který čte všechny knížky, které vlastní, pořád dokola a nemůže se jich nabažit. Pokud mám ale vybrat jednu knihu asi vyberu Harryho Pottera, patří k mojí tradici, že se na celou sérii vrhnu o prázdninách každého roku.

Je nějaká knižní série, kterou jsi přečetl/a, ale přeješ si abys to nikdy neudělal/a?
Pokud mám hovořit za knihovničku, naštěstí žádnou takovou sérii nevlastním. Nicméně teď mám rozečtené Upíří deníky a není to žádná sláva.

Pokud by ti hořel dům, ale celá tvoje rodina a domácí mazlíčci by byli v bezpečí, pro jakou knihu by ses vrátil/a?
Jednu knihu? Něco takového je nemyslitelné! Než bych se rozhodla kterou knihu zachránit, tak by celý barák dávno zhořel. Ne, ne, musela bych zachránit všechny.

Máš v knihovničce nějakou knihu, která ti přináší příjemné vzpomínky?
Samozřejmě že mám. Bude to stará, dětská knížka. Lví král. Příjemné vzpomínky na dobu, kdy rodiče ještě nebyli rozvedeni a tak podobně.

Najdi knihu, která tě inspirovala ze všeho nejvíc.
Asi se opět vrátím k Harry Potterovi, jelikož mě ta kniha dost uchvátila, a vlastně kvůli ní, jsem se rozhodla vrhnout na psaní příběhů a fanfikcí.

Máš nějaké knihy s autogramy?
Bohužel ne

Najdi knihu kterou vlastníš nejdéle.
Pořád vlastním spoustu svých dětských knížek, ale bohužel nevím, které z nich mám nejdéle. To už si prostě nepamatuju.

Máš nějakou knížku od autora o které sis myslel/a, že nikdy nepřečteš a nebo že tě nebude bavit?
Stačí se podívat na celou klasiku. Ještě za dob středoškolských jsem všude slýchávala jak je klasika nudná a tak jsem neměla potřebu ji číst. Teď se tluču do hlavy, že jsem něco nepřečetla, protože ať teď chmátnu po čemkoliv, je to úžasné. Nejvíc jsem se však obávala antické tvorby a přitom ji teď zbožňuju XD


Do řetězáku se může pustit kdokoliv kdo má na něj chuť a čas...

Tak chladná řeka

30. října 2014 v 20:55 | Denisa Kwapulińská |  Books in my thoughts/Knihy v mých myšlenkách

Název Knihy: Tak chladná řeka
Původní název: So Cold the River
Autor: Michael Koryta
Překlad: Ludmila Hanzlíková
Nakladatelství: Euromedia Group, k.s. - Knižná klub
Rok vydání: 2012 v ČR (2010 v New Yorku)
Počet stran: 443
Žánr: thriller, tajemno, nadpřirozeno



1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Od Koryty jsem četla už Hymnu zármutku a líbilo se mi to, tak jsem chtěla vyzkoušet nějakou jeho další tvorbu.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Závislost, chladný

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Pátrat

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Se žádnou postavou se ztotožnit nedokážu, takže se vrhnu na to ostatní.
Rozhodně bych chtěla být jako Anne McKinneyová, taková odhodlaná stará paní, kterou si lidé váží a dokázala se poprat s mnoha věcmi.
Nechtěla bych být Josiahem, člověk jako on, který si jen na všechno stěžuje, ale nic pro to nedělá. Za své chyby svaluje vinu na ostatní. Hodně nenávistný a závistivý mladík.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Vyprávěčský styl a schopnost udržet pozornost, i když příběh není vždy zrovna nejzajímavější. Sentimentální zakončení vztahu Erica a Claire.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Rozvláčnělost, ne vždy to bylo napínavé. Občas se mi zdálo, že se postavy nechovají reálně. Konec trochu vyšuměl do ztracena, nebyl nijak závratně strhující.

Hodnocení: 7/10

Nedodělaná Cosplay Bleach welcomka

27. října 2014 v 16:39 | Denisa Kwapulińská |  Design, kresba etc.
Takový starší návrh na Cosplay welcomku, druhý obrázek je lépe upravený, nicméně Ulquiorrovo jméno jsem špatně napsala a já hlupák jsem si podkladové obrázky smazala, takže není šance že bych to mohla dodělat. Jedině udělat znovu a jinak.



Stopy hrůzy: Smrtící povzbuzení

27. října 2014 v 16:21 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název: Pep Rally
Autor: Nicholas Adams
Nakladatelství: Kredit (edice Buldok)
Překladatel: Daniela Richterová
Počet stran: 140
Datum vydání: 1992 v ČR (roku 1991 v New Yorku)
Žánr: thriller
Můj stav: Zapůjčeno

Nejlepší kamarádka Cathy Atmoreové, Jennifer Brodieová, je zavražděna a jako by to nebylo málo je Cathy jednou z podezřelých. Sama se proto snaží dopátrat pravdy. Zjišťuje že je spolek povzbuzovačů, kam její kamarádka chodila, namočen do něčeho nekalého, a když se jí Jennin přítel snaží něco povědět, zemře. Cathy tak upadá do víru událostí, kdy musí nejen bojovat o holý život, ale zároveň prchat i před policí která jí je v patách. Je však ochotna riskovat všechno aby pronikla do tajemství povzbuzovačů.

Upozorňuji, že před touto knihou jsem četla další dvě z této řady a ty byly jak příběhově tak i postavami mnohem horší a strašně jsem se u nich nudila. Byly plné dějových nejasností a prázdných míst. Tato je o něco lepší a kupodivu jsem se tak trochu chytla, i když jsem při čtení nad spoustou věcí jen kroutila hlavou.

Příběh je docela mdlý, plný klišé a někdy až absurdní. Na druhou stranu to docela rychle ubíhá a nelze říct, že bych se vyloženě nudila. I přes, místy, předvidatelný děj, mě to dokázalo něčím překvapit. Postavy nejsou zrovna nejsilnějším artiklem téhle knihy, ale existují i mnohem horší. Psáno poměrně jednoduchým a naivním stylem, který osloví spíš mladší čtenáře.

Hodnocení: 4/10

Kapitola 13: Rok 2045

24. října 2014 v 21:26 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Není lehké zaspat několik desetiletí...


,,2045," zašeptala Esselle, ,, Rok 2045," zopakovala. Ani si neuvědomila jak pevně se drží okraje postele aby neztratila rovnováhu. Dýchala ztěžka a hluboce. Pohlédla na své rodiče.

,,Jakto, že je sakra rok 2045?" zeptala se. Měla pocit, že jí každou chvíli přeskočí a zblázní se. Jak prostě jen tak můžou 17 leté holce říct, že spala 28 let?

Vivienne těžce polkla. ,,Esselle," začala. Její manžel ji však přerušil.

,,Po té nehodě co jsi měla jsi zemřela," vysvětlil. ,,Nemohli jsme tě jen tak ztratit," povzdychl si smutně. Esselle jemně nadzvedla obočí. ,,Pracovali jsme tady v laboratoři na jednom experimentu," pokračoval.

,,Věděli jsme, že to může být riskatní, ale zkusit jsme to museli. Zkusit tě zachránit. Byla jsi naše jediné dítě," vmísila se do toho Vivianne, její pohled na chvíli spočinul na zemi. ,,A tak jsme tě zmrazili, do té doby než tě jednoho dne budeme moct vrátit zpět," řekla a manžel jí vzal za ruku.

,,A fungovalo to. Minulý týden jsme tě vytáhli z komory, jevila jsi znaky rozmrzování. Probouzela jsi se. Tvé srdce zase začalo normálně bít, samo od sebe. Zmrazili jsme tě totiž dřív než jsi doopravdy zemřela, tvé srdce se tehdy téměř zastavilo," řekl.

,,Téměř," přikývla jeho manželka. Oba se na sebe usmáli a pak pohlédli na svou dceru.

,,Ale teď jsi tady," matčin tón byl jemný a její oči byly uslzené jako by měla každou chvíli začít plakat. ,,Ale jsi pořád naživu a pořád s námi, mysleli jsme, že jsme tě nadobro ztratili."

Esselle překřížila paže a rozhlédla se. Jak se to jen mohlo stát? Nevěděla co si má myslet. Kde by jen měla začít? ,,Co je tohle za místo?" zeptala se nakonec. Její otec měl paži omotanou kolem Viviannina pasu, přičemž ona měla paži opřenou o jeho hruď, jako by pózovali pro nějaký časopis. Matka se zamračeně rozhlédla.

,,Hm, zhruba asi tak před sedmi lety, že Henry, jsme laboratoř rozšířili," vysvětlila.

,,Ano, v únoru to bude osm let, že?" ozval se a jeho manželka souhlasně přikývla.

,,Jaké je dnešní datum?" zeptala se Esselle a uvelebila se na posteli. Cítila že kažou chvíli omdlí. Měla závratě a neuvěřitelně lehkou hlavu. Takhle by sebou plácla jen do polštářů a ne na chladnou vydlážděnou podlahu.

,,Prvního června, 2045," usmála se Vivienne. ,,Tvůj oblíbený měsíc." Esselle těžce polkla. Červen měla ráda z těch důvodů nad kterými teď přemýšlet nechtěla. Její oči se znovu setkaly s těmi rodičů. Přišla si tak strašně mimo toto místo a čas. Bolelo ji v hrudi a strašně touřila po domově.

,,Chci jít domů. Chci svůj pokoj a zase vidět náš dům," řekla. ,,Chci zpátky."

Matka se usmála. ,,Doufala jsem, že to řekneš."

Téma 3. - Žánr, který jsi nikdy nepsala (část první)

23. října 2014 v 16:12 | Denisa Kwapulińská |  Creative Writing Challenge

Těch žánrů, které jsem nepsala je vícero. Patří sem romantika (ugh), western (což bude doufám zábava), BL (ahahahaha *nervózní smích*) a psychologické drama (což zní velice složitě). Pokusím tedy tedy od každého napsat alespoň kousek.


Romantika

Dlouze se mu zadívala do očí. Jejich oříškovo-čokoládová barva ji odjakživa fascinovala. Vlastně to bylo to první čeho si na něm hned vedle zářivého úsměvu všimla. Mohla by se v nich utápět hodiny.

,,Tobiasi," zašeptala. Sklonil se k ní a jejich horké rty se dotkly. Byl to dlouhý a žhavý polibek, jako by se už od sebe neměli nikdy odtrhnout.

,,Chyběl jsi mi," dopověděla a přitiskla se k němu. Ráda poslouchala tep jeho srdce.

,,Ty mě taky," pohladil ji po jejích hedvábných, zlatých vlasech.

,,Přála bych si aby to nikdy neskončilo," vdechovala jeho vůni. Rozesmál se a pak ji jemně uchopil za bradu a zvedl jí hlavu. Chvíli se nořil do těch nádherných pomněnkových očí a pak ji znovu políbil. Chtivěji a žádostivěji. Prsty ho laskala ve vlasech.


Omlouvám se, ale dál už pokračovat nebudu, jak jsem už tisíkrát na tomhle blogu psala, čistá romantika prostě není můj šálek čaje a pokud bych měla napsat víc, hrozilo by, že můj mozek dosáhne nějaké újmy. I tak to pro mě ale byla obrovská výzva napsat i těch pár řádků. Doufám, že se to líbilo.

Upíří deníky: Probuzení (U)

22. října 2014 v 10:25 | Denisa Kwapulińská |  Jmenuji se


Název knihy: Upíří deníky - Probuzení
Původní název: Vampire Diaries - The Awakening
Autor: L.J. Smith
Překlad: Lucie Schürerová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2009 v ČR (1991 v New Yorku)
Počet stran: 247
Žánr: urban-fantasy, romantika, nadpřirozeno, upíři



• Stručný obsah.
Elena Gilbertová se po prázdninách vrací zpět do rodnéhé Fell's Church. Něco je ale jiné. Něco nepříjemného a děsivého visí ve vzduchu. Prvního dne ve škole potká tajemného mladíka s tmavými brýlemi na očích, který ji ihned okouzlí, jaký je to ale šok když ji ignoruje. Ji, Elenu Gilbertovou, nejkrásnější holku na škole, před kterou všichni ostatní padají na kolena! Proto se rozhodne ho mít za každou cenu. Stefan má však děsivé tajemství.

1) Jak jste se ke knize dostali? Proč jste si ji vybrali?
Půjčeno v knihovně. Vybrala jsem si ji kvůli upírské tématice a kvůli ohlasům které jsem četla.

2) Vypište první větu z knihy.
Dneska se stane něco hrozného.

3) Oblíbená a neoblíbená postava.
Neoblíbenou postavou je jednoznačně hlavní hrdinka Elena. Je nesympatická, arogantní, myslí si, že se všechno točí jen kolem ní. Jedinou její zábavou je být nejúžasnější holkou ve třídě s hromadou kamarádek, které ji budou pochlebovat a samozřejmě lovení kluků s kterýma se pak může před ostatními předvádět.
Oblíbená postava. To je opravdu těžké říct, protože mě postavy nijak extra zvlášť nezaujaly. Možná Elenina kamarádka Meredith.

4) Chtěli byste v příběhu žít? Proč ano/proč ne?
Ne, obzvlášť pokud bych musela chodit do školy a potkávat Elenu. To by neskončilo dobře.

5) Vypište oblíbený citát či úryvek.
,,Ty jenom chceš, aby se všichni a všechno točilo kolem Eleny Gilbertové," řekl hořce.

6) Plyne z knihy nějaké morální poučení? Popřípadě jaké?
Ne, nic mě nenapadá.

7) Co byste na příběhu či jednotlivých postavách změnili?
Spoustu věcí. Udělat postavy hlubšími, protože jsou plýtké jak žehlící prkno. Dát jim nějakou míru snesitelnosti a uvěřitelnosti. Něčím je odlišit od tísíce dalších takovýchto postav. Dát jim nějaké sny, přání, touhy (ne, dostat Stefana, jako přání, sen i touhu neberu, fakt ne).
Co se příběhu týče. Ten by asi taky potřeboval nějakou tu změnu, ale je velice těžké říct protože příběh je prostě strašně nemastný a neslaný.

8) Jakými slovy byste knihu doporučili někomu dalšímu? (V jedné až pěti větách.)
Pro ty co rádi nosí růžové brýle, milují teenagerskou představu romantiky a nevadí jim, když jsou charaktery nesnesitelné.

9) Jak knihu hodnotíte? (Procentuálně nebo hvězdičkově.)
40/100 (jen kvůli Stefanově lince, která mi přišla trochu zajímavá)

11. Nejdivnější kniha, kterou jsi kdy četl/a

21. října 2014 v 8:38 | Denisa Kwapulińská |  Knižní nej

Nejdivnější. Hm... Nad tímhle jsem opravdu dlouho přemýšlela. Ale musím vybrat něco z japonské tvorby, protože co si budeme povídat Japonci jsou v divnostech opravdu mistři (alespoň mi to potvrzuje ta spousta mang co jsem přečetla). Asi to bude Peklo do Jasutaky Cucuie. Četla jsem to dvakrát a nikdy jsem přesně nepochopila co je smyslem děje, nebo o co tam vlastně jde. Hodně se tam přeskakuje a je to prostě divné.


Kapitola 12: Probuzení

17. října 2014 v 14:07 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Co se vlastně stalo? Pro Esselle už nic nebude jako dřív.


Nad sebou měla světla. Opatrně se rozhlédla ze strany na stranu. Místnost ve které se nacházela byla bílá a jasně prozářená. Pomalu se posadila, uvnitř se cítila prázdně jako by sem vůbec nepatřila. Na sobě měla bílé tílko a elastické kalhoty po kolena téže barvy. Opět se rozhlédla. Uviděla dveře, žádná okna. Naproti ní byla zvláštní skříň z podivného metalického skla, skrz které dokázala částečně vidět dovnitř. Kde se to octla? Bylo to hodně divné místo k probuzení. Náhle ji začala bolet hlava, zvedla ruku a lehce se jí dotkla. Zamračila se. Její vlasy. Přejela po nich prsty až ke konečkům. Zvláštní. Už nebyly blonďaté. Ten nádherný melír byl prostě pryč. A také už nebyly krátké. Dokonce byly mnohem delší než předtím co si je nechala zkrátit. Měla z toho zvláštní pocit. Jako když si na chvíli zdřímnete, a když se probudíte litujete toho jak dlouho jste spali. Začala si prohlížet své hladké a jemné ruce s dlouhými a dobře opečovávanými nehty. Pak ze sebe stáhla přikrývku a sklouzla na stranu postele. Nedosáhla na podlahu, tak vysoko postel byla. Palce měla kupodivu obarveny načerveno. Nohama máchala tam a zpět, jak to vždycky dělávala když byla na houpačce, ale prsty sotva škrábla o zem. Pevně se zapřela dlaněmi o postel a nahrbeně se sklonila. Její oblíbenou barvou nebyla červená ale fialová.

,,Je vzhůru!" zakřičel kdosi. Vzhlédla a spatřila muže, pravděpodobně ze středozápadu, s pleší a v laboratorním plášti. Zběsile na ní zíral, postávaje u dveří, které viděla skrze sklo.

Opět zamračila a znovu se prozkoumala. Všimla si malinkatých a tenkých věcí připojených k její kůži na rukou. Vypadaly tak trochu jako drátky když je odstranila. Divně vypadající stroje po obou stranách postele přestaly pracovat, ať už dělaly cokoliv. Pak se znovu zadívala ke dveřím.

Spousta lidí pobíhala okolo a jiní nervózně postávali. Neviděla toho příliš, ale stačilo jí to k tomu aby sledovala co se děje.

,,Doktory!" zařval kdosi. Sklouzla z postele a pomalu se přiblížila ke dveřím. Zvedla hlavu. Obličeje za sklem se na ni obrátily ve smíšeném výrazu úžasu a hrůzy. Na chvíli se zastavila a prohlížela si je. Kde to ksakru je? Pomalu se natáhla po klice.

,,Elle?" uslyšela za sebou. S trhnutím se otočila. Před dveřmi kterých si prve nevšimla stály dvě postavy bok po boku. Její matka a otec.

,,Mami! Tati!" vykřikla s úlevou a skočila jim do náruče. Zprvu si toho nevšimla, ale matčino srdce divoce bušilo. Cítila jak těžce dýchá a jak pevné je otcovo sevření. Vzhlédla, připravena něco říct, ale oči se ji rozšířily překvapením.

,,Mami, tati!" vyhrkla. Její matka se na ni usmívala těma nejuslzenějšíma očima, které kdy u ní viděla. I otcovy hluboké a upřímné oči byly naplněny slzami.

,,Vypadáte tak staře!" vydechla. Pořád vypadali mladě, ale byli tak nějak starší. Kůže její matky zestárla nejméně o deset let, možná patnáct, stejně tak otcova, jehož vlasy zešedivěly. Oči měli propadlejší, tváře plné vrásek a barva matčiných vlasů zmatněla.

,,A ty vypadáš pořád stejně," usmála se matka.

,,Hm," bylo jediné co ze sebe Esselle dostala. Otec se také pousmál a pohladil ji po vlasech.

,,Věděl jsem, že se nám to jednoho dne podaří," řekl.

,,O čem to mluvíte?" podivila se.

,,Zlatíčko, už je to... nějaká doba," řekla těžce.

,,Nějaká doba? Odkdy? Utekla jsem z Mardrinova domů," odeskla sarkasticky. Mardrin. Srdce se jí bolestivě rozbušilo. Jak to že tu nebyl? Kam se poděl? Možná tu byl když ještě nebyla vzhůru. Potřebovala ho najít. Teď když se probudila potřebovala být s tím koho milovala, a také ji vysvětlení.

,,Mardrin!" vykřikla a vymanila se z objetí. Matka těžce polkla a otec strnul.

,,Kde je ten úžasný malý šmejd? Musím s ním mluvit!" vyrazila směrem k posteli. Určitě tam někde byly boty které by si mohla nazout.

,,Elle, drahoušku," začala matka a vyrazila za ní.

,,Bože, musela jsem být mimo snad týden!" vyhrkla Esselle, rozhlédla se a spatřila zrcadlo. Přiřítila se k němu a pohlédla svůj odraz. Upravila si pár neposedných kadeří když se zarazila. Týden. Poslední věc kterou si pamatovala byla automobilová nehoda. Neměla však žádné škrábance ani modřiny, které by o tom vypovídaly. Prsty si přejela po kůži a obočí se jí tázavě nadzvedlo. Obličej ji jen zářil. Vypadala zdravě i se tak cítila. Žádná známka nemoci. Něco bylo špatně. Oba rodiče se zastavili za jejími zády.

,,Jaktože nejsem," začala ale matka jí přerušila.

,,Elle, měla jsi nehodu," vysvětlila.

,,Já vím, ale," vzdychla a opět se dotkla kůže na rukou. ,,Cože?" zamumlala si pro sebe.

,,Bylo to na dálnici," pokračovala.

,,Jo, jela jsem domů, před pár dny. Kde to jsme? V laboratoři? Tuhle část jsem nikdy neviděla," řekla a otec na ní podivně zadíval.

,,Vracela ses domů ale příliš rychle. Vyjela jsi přímo z dálnice," řekl.

,,Já vím-!" vykřikla ale přerušil ji.

,,Před 28 lety!" dokončil. Esselle strnula. Cože to právě řek?

,,Cože?" nechápala. Matka těžce polkla.

,,Esselle, tu automobilovou nehodu jsi měla před 28 lety," vysvětlila, Esselle se na ni s hrůzou otočila. ,,A zemřela jsi při ní," dokončila. Udělala krok zpět.

,,Zešíleli jste? Co je to za blbost? Kde mám mobil?" zeptala se.

,,To bylo před lety," zakroutil hlavou. ,,Dneska nikdo iPhony nepoužívá. Společnost zavřeli už před lety," vysvětlil. Nechápavě na ně koukala.

,,Jaký je rok?"

,,Drahoušku," začala Vivienne, přičemž k ní přistoupila ale Esselle zakřičela.

,,Jaký je rok?!" pokračovala důrazněji. Zastavila a jemně ji uchopila za ruce.

,,2045," řekla a Essellina mysl zase zčernala.

Garth Nix (N)

17. října 2014 v 12:50 | Denisa Kwapulińská |  Knižní abeceda

Název Knihy: Sedmá věž - Pád
Původní název: The Seventh Tower - The Fall
Autor: Garth Nix
Překlad: David Litvák
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2002 v ČR
Počet stran: 173
Žánr: fantasy



Stručně popsat děj
Když je Talovi jednoho dne sděleno, že jeho otec zmizel a je pravděpodobně mrtvý, od základu mu to změní život. Tal patří mezi Vyvolený žijící v Oranžové věži na Hradu, společně se svou těžce nemocnou matkou a dvěmi sourozenci. Bohužel měl sebou otec rodinný prvotní slunokam a bez něj nemůže na den Nanebevstoupení Tal nejen získat vlastní duchostín ale ani vyléčit matku. Proto se jej musí pokusit nějak získat, bohužel mu v tom brání Sushin, Pán Stínů. Chlapec si neví rady a rozhodne se nalézt odpověď u svého prastrýce Ebbita. Ten mu doporučí aby vyšplhal na vrcholek věže, kde se za Závojem, na slunečním světle, slunokamy nabíjejí. Bohužel ani to nebude lehká cesta, obzvlášť když ho napadne nepřátelský Duchostín a Tal spadne do světa pod Hradem, který je mu zcela neznámý.

1) Co si myslíš o postavách? (můžeš mluvit jak o hlavních tak i vedlejších)
Tal je hlavní hrdina této malé série a ihned jsem si ho oblíbila. Naopak Milla, z Ledovanů, mi nějak zvlášť nepadla do oka. Objevuje se zde spousta vedlejších postav, z kterých mě nejvíc zaujal prastrýc Ebbit, podivín, který z Indigových klesl až na Červené a neobtěžuje se nějakým dodržováním pravidel.

2) Jaké měla kniha zápory a klady?
Zápory: Pravděpodobně setkání s Millou, protože mi její charakter nesedl a její interakce s Talem mi občas nebyla zrovna po chuti.
Klady: Originální svět, plynulost děje.

3) Líbilo se ti prostředí ve kterém se kniha odehrávala? (popř. krátce popiš)
Prostředí je velice zajímavé. Zčásti se odehrává na Hradu, který má sedm věží, podle sedmi barev duhy, v každé pak žijí příslušníci oné barvy. Mezi nejníže postavené Vyvolené patří Červení, nejvýše jsou pak Fialoví. Nicméně tu existuje ještě jedna skupina, Podnárod, žijící pod Hradem v jeskynních, a ti slouží Vyvoleným.
Mimo hrad žijí Ledované, zvláštní skupina lidí vedena stařešinami tzv Babiznami, zdají se o něco primitivnější jelikož neumí ovládat slunokamy a ani nemají duchostíny.
Celý tento svět je zahalen do Závoje, který zastiňuje sluneční světlo a proto je v něm neustálá zima.

4) Vypiš nějakou zajímavost
Slunokamy. Kameny, které mají zvláštní postavení v životě jak Vyvolených tak Ledovanů. Slouží nejen k osvětlení ale i k ohřívání. S jejich pomocí se dá také provozovat magie.

5) Vypiště poslední větu
Vracel se totiž domů.

6) Hodnocení (procentuálně, jsou akceptovatelné i poloviny např 75%)
90/100 (první díl má všechno co dokáže upoutat a nemohla jsem se od něj odtrhnout)