Harry Potter a Syn Temného pána: Kapitola 2 - Nejen dobro

10. října 2014 v 19:42 | Glosa: Denisa Kwapulińská |  Glosy
Další pokračování, užijte si papínkovského Voldyho.

Brumbál ostře procházel pracovnou. (skrz zdi?)

"Co jsi si Severusi myslel? Co když má podezdření (podezření; ne není se čeho bát, Harryho podezření bývají většinou chybná = Snape chtěl ukrást Kámen mudrců, Draco je Zmijozelův dědic...)?" Ředitel byl bledý v obličeji.

"Albusi,...musíme mu to říct...bude to stejně vědět po pár měsících. Je mu skoro patnáct.(!)" Snape ignoroval jakékoli Albusovi nadávky (ale do citronového košíčku!). Rovnal si hábit.

"Ne nehrabe mi ve věži,.(bez tečky, když už je tu ta čárka)" odporoval Mistr lektvarů. (komu, čemu, proč?) "Nechápu, Albusi (čárka) co si myslíš? Profesorka McGonagallová a vůbec celý učitelský sbor (čárka) by měl být informován. Víš jaké hrozí nebezpečí?" Snape přímo zuřil. (někdo dává rady Brumbálovi? Snape dává rady Brumbálovi??)

"Severusi,..ty udělej co jsem ti řekl. Lucius Malfoy nesmí narazit na ten rodokmen. (co pořád mají s tím rodokmenem?)" vyčarovaná citronová zmrzlina provoněla celou pracovnu. Snape (závistivě) znechuceně odvrátil hlavu.

"Dobrá,..." S těmi slovy se Snape otočil, ale zastavily ho dveře. (jak? Obklíčily ho?)

"Severusi?"

"Ano?"

"Dávej na sebe pozor"

(Ano, mami) Snape jen zavrčel a zmizel za dveřmi. (puf!)



Šterk (štěrk) pod botamy (botami) nepříjemně vrzal. (a já vždycky myslela, že skřípe) Pára z mužových úst nádherně obepínala celé (nahé) tělo zakryté dlouhou zelenavou látkou. (od teď chci aby mi z úst vycházela pára co mi bude obepínat tělo!!) Šel mlčky, jen občas zastavil a ohlédl se za sebou.
Náhle vytáhl hůlku

" Kdo jsi?" špitl tiše do tmy.

"Severus..."

"Aha..." ruku s hůlkou dal podél těla.

"Nemám času na zbyt, Zyane.(!)" pronesl naprosto ležérně Snape.

"Tak proč jsi mě volal?" nahněvaně vyjel muž, který byl o dobrou hlavu větší než Mistr Lektvarů.

"Tohle někde znič,(mezera)jasné? Co nejdřív (čárka) to znamená ještě dnes. Spal to."

"Proč to nemůžeš udělat ty, Snape?" (Toť vskutku otázka! Proč se musí Snape s někým sejít a zbytečně se tak vystavovat nebezpečí?)

"Protožeproto. (Jak geniální důvod!) Pak ti to vysvětlím." Severus začal být nervosní (jaký vosy? nervózní). Neměl toho muže rád. Proč jen on může zničit ten rodokmen. (otazník; ano taky bych to ráda věděla, proč, proč proč?) Dlouho bylo ticho. Jen Zyan (čárka) druhý muž (čárka) se snažil přečíst co je na papíru. (proč zbytečně zmiňovat že je druhý muž, když jsou tam jen dva? A když k tomu známe jejich jména?)

"Nejde to přečíst..." (jistěže ne, vždyť je to tajemství!!! přísně tajné!!)

Snape neodpověděl.

"Proč s tebou neni Lupin? Měl nás přece uvítat na schromáždění (shromáždění) smrtijedů. (co? Lupin je smrtijed? Odkdy?)" Z hrdla Zyana vyšel hysterický smích.

"Je úplněk, blbečku.(!)" prohodil Snape.

"Neměl bych Pánovi Zla ukázal tenhle papír?"

" Jestli to uděláš tak zemřeš hned jak to náš pán uvidí. Jasný a teď zmiz (čárka) chci zprávu, že jsi splnil úkol.(!)" zasyčel a s hlasitým prásk se přemístil.

Zyan luštil dál pergamen. Nakonec to vzdal. Popadl hůlku a dotkl se znamení zla. třeba (velké písmeno na začátku věty) se konečně dostane do přízně svého pána. Ruka ho rozbolela a on byl donucen se přemístit.



"Rukojníkový lektvar a..." Hermiona čmárala po papíru. (Hermiona nečmárá, to Ron a Harry, Hermiona jako správná šprtka jen píše)

"Ten skrček Snape mě děsí čím dál víc!" připustil Ron, když jim Harry dovyprávěl co se stalo u včerejšího odpoledního rozhovoru. Dřív neměl čas. Připravoval se na NKÚ a profesoři je nešetřili, ba naopak.

"Už to nerozebírej, Rone. Hermiona (Hermiono) můžeš mi opravit ten esej?" dívka neochotně popadla tří stopové pojednání. (stopové? jako stopové prvky? Snad stopová, pokud se myslí délka)

"Harry! Jessica Snolková nevymyslela využití polární záře. (tak to mě teď mrzí) A . . .tohle" Začala červeně škrtit (ubohá pojednání, to si snad nezasloužila! Škrtat samozřejmě) celé řádky.

"To rovnou můžu začít od znova!" broukl Harry a vyčerpáním položil hlavu na opěradlo.

"Máme štěstí, že je pátek. Jinak by nám hrozila organizovaná sebevražda.(!)" ulevil si Ron a pak dodal pár drsných slov, kterým raději Harry nerozuměl. Ron se díval do plamenů ohniště ve společenské místnosti.

"To teda moc úžasné není! Začne (malé a po velkém Z) mi v pondělí to zatracené vyučováni z lektvarů.(!)" mrmlar (mrmlal) Harry. Vztekle hodil sklenku s máslovým ležákem do ohně. Hermiona na něj vrhla nepříjemný pohled a tak tiše řekl " Reparo.(!)" a sklenka byla zpět. (proč zpět? Reparo jen věci opravuje a ne je přivolává, to je Accio)

"Dokonce vynechám kvůli němu dva famfrpálové tréninky!" dodal.

"Klid kamaráde!" Ron ho poplácal po rameni.

"Tak dobře,..." začala Hermiona. "uděláme (velké písmeno na začátku věty) si všechny úkoly ještě dnes večer, co vy na to?"

Ronovi vypadla sklenička. Harry se začil (začal) dusit.

"Úžasná dedukce,...jestli chceš můžeš za mě těch tucet esejů napsat.(!)" prskal Ron a díval se nevěřícně Hermioně do očí, kterými říkal: " To je ta největší blbost jakou jsi kdy řekla!"
Hermiona se urazila.

"No pardon!"

"Hele Hermiono!" promluvil Harry. "Jak chceš zvládnout pětistopovej esej na přeměňování, další tři na kouzelnické formule a nakonec dezért od Snap(e)a deseti stopovej esej o broučcích (jakých broučcích? Co s něma?). Pokud vím, vždycky jsi to byla ty, (bez čárky) kdo nás nutil rozdělit úkoly pravidelně na celý den."

"Ale já vím, Harry. Jen bychom si mohli dát sobotní pauzu. Jít za Hagridem a možná by nás pustila McGonagallová i do Prasinek?" Ron s Harrym o tom přemýšleli.

"Víš, že to není špatný nápad? Pod (pokud) budeme rychlý tak to máme do dvou do rána hotový a můžeme vstávat až kolem desátý. Ještě před obědem zítra skočíme na hoďku k Hagridovi a pak půjdem do Prasinek. Pokud nás McGonagallová pustí.(!)" Harry zavýskl a objal Hermionu.



Pět minut po půlnoci

Ron,(mezera)Harry a Hermiona vystrašeně vyskočili.

"Pane profesore?"

"Vy ještě nespíte?" Snape (jak vidím, tak všichni učitelové jsou perverzáci, stalkerové a úchylové) těkal očima po trojici a pozorně si je prohlížel. Hlas měl přiškrcený, jako by měl rýmu.

"My,...my doděláváme úkoly.(!)" špitla Hermiona.

"Kde je hlava vaší koleje?" sykl. (asi u sebe v pokoji?) "Rychle" vřískl, pak ale zas ztlumil hlas (čárka) nechtěl vzbudit další Nebelvířany.

"Co tady děláte?" ignoroval Ron Snapeovu otázku. Hermiona ho nakopla.

"Troch(a) úcty, pane Weasley.(!)" zakroutil hlavou.

"Paní profesorka McGonagallová tady dnes večer nebyla."



o hodinu dříve

"Kelly!"

Kelly otočila pomalu hlavou. Dlouhé havraní vlasy jí sahaly po pás. Oči měla stejně pronikavé jako její otec Pán Zla. (ale prosím vás! Jestli se bude Voldy chovat jako sladký tatík, budu vraždit!) Na sobě měla luxusní hábit z černé, lehké a přesto mohutné látky. (jak vypadá mohutná látka?)

"Kelly!" znovu zahřměl ten hlas, který jí doháněl k šílenství. Popadla jí panika. Měla chuť utéct. Stranit se svému otci, ale věděla, že by to nebylo k ničemu platné. Za brány Voldemortova hradu (hradu?) by se nikdy nedostala bez pomoci.

"Ano, tati.(!)" v hlase jí hrála nevinnost. Měla špatné svědomí. Nejenže to věděl otec předem, ale poznal to i na chování své dcery. Bála se. Už jen neochota otočit se jí prozrazovala. Uviděla varovný pohled Severuse. Musí hrát svou malou roli. Nasadila tvář naprosté znuděnosti. Šla naproti rozzuřenému otci.

"Kde si byla včera od třinácti do čtrnácti hodin?" vyjel. (Ach bože...)

"Tady..." promluvila překvapeně. Kam jinam by mohla? No právě, že nikam. Nesměla vyjít z toho hradu, který byl větší než Bradavice (neDŮLEŽITÝ detail), jen žádný vánek a čerství (čerstvý) vzduch zde nebyl. (stačí oetvřít okna) Předevčírem oslavila čtrnácté narozeniny a Snape jí jako pozdní dárek vzal pryč. Ještě s pár dalšími Smrtijedy, Proletět (malé p) se na koštěti a vyřádit se. Jedinou hodinu a Kelly bude děkovat Severusovi celý život.

Podívala se bezradně do očí Mistru (mistra, a proč vůbec velké m? Oni mu udělili titul?) lektvarů. "Stěží bude lhát dál.(!)" pomyslel si Severus. "Po tom, jak jí potrestal včera" Kelly pochopila na co myslí. Vzpomínka na včerejší výprask jí situaci ještě zhoršila.

"Nelži." Ledový hlas se začal rozléhat po celé její mysli. Rychle nitrobranu. Postavila zeď. Neproniknutelnou a silnou. (Voldy nedokáže proniknout nitrobranou nějaké malé holky? Pffft!)

"Okamžitě mi řekni pravdu…" začal si pohrávat s hůlkou a na rtech mu vysel (co? Jaký vysívání? Jo visel!!) pomstychtivý výraz. (na rtech výraz? Jaký výraz mají rty?)

"Dinky! (Donky, tralalá)" křikl. Na místě před ním se objevila malá skřítka.

"Začneme tvojí skřítkou. Když budeš rozumná také to u ní skončí." Špitl jí do ucha. Podle vzdechu, který vyšel z řad Smrtijedou (Smrtijedů) bylo poznat, že každý slyšel. (strašné drama toto, krom toho, Voldy řeší své rodinné problémy úplně před všemi? To zní vážně hodně divně)

"Uteč, Dinky!(mezera)Zmiz!" ječela Kelly. Chtěla se vrhnout před ní. Kruté ruce jí však chytly a donutily stát na místě.

"Crucio!"

"Nééé!" dívka začala brečet a krýt si obličej. Nechtěla vidět ječící Dinky. (stačilo ji slyšet ne?) Otec jí nechal. (tohle je ale hovadina, může někdo prosím vás zabít tu holku ať je pokoj?)

"Tak co!?" zahřměl. Znovu se pro záchranu podívala nepatrně k Snapeovi. Ten byl zaujat myšlenkou, kdo je zradil a prozradil nepřítomnost Kelly. (Kdyby jste nebyli tak blbí a netahali sebou ty další Smrtijedy)

"Nedělej to,…prosím!" vzlykala. Chytla se rukou otcova hábitu. Držela ho. Chytala po jeho hůlce, ruce a všemožně prosila. (??? tahle věta je hodně divná)

"Tak mě raději zabij! Stejně mě nemáš rád!" zavřeštěla. (proboha ano! Udělej to!!) Voldemort kouzlo konečně ukončil. Podíval se Kelly do očí. Nikdy v životě neslyšela tak znechucený otcův hlas.

"Jak! Jak to můžeš vůbec říct?" Voldemortův hábit zašustěl. (zašustil) Kelly se v duchu trýznila. Byla to ta největší lež, jakou kdy řekla. Otec jí mnohokrát dával najevo svou láskou (bleh, Voldy necítí lásku!), jen některé jeho způsoby jsou jak to říci sadistické. (jen některé, haha) Nikdy se nesmířila, že jí vychovává pán Zla. Že jí nutí kouzlit nepromíjené kletby. To byl nejmenší problém ze všech, které měla. (a proto se zamiluje do Harryho a společně ho porazí?)

"Řekni mi pravdu!" promluvil. Kelly pochopila, že tohle je poslední kapka. A kalich jeho nepříliš velké trpělivosti přeteče. (můj kalich už odtekl)

"Dinky, běž prosím pryč…" špitla, tak tichým hlasem, jakoby ty hrůzy mučící kletby sama teď prožila. Severu(s) vzdychl. Začal se duševně připravovat na nejspíše "přizabití" svým pánem. Byl moc důležitý na to aby by zabit.

"Včera jsem byla pryč. Na Luciuse u Severní brány jsem seslala tajně imperio (velké I jelikož se jedná o název) a přikázala mu nechat mě projít. Po hodině jsem se vrátila." Kelly netušila jestli mu na návnadu skočí. (kdo komu? Nemělo by být jí?)

Smrtijedi nevěřily (nevěřili) svým uším. Lhala. Lhala jen pro ty dva, které měla ráda. Pro ty, kteří jí bránili v nouzi. Severuse a Dawniske.

"Kelly, já jsem ti jasně přikázal, že nikdy nesmíš bez svolení vyjít z hradu! A teď ty Luciusy! (Luciusi) Od kdy (odkdy, bez mezery) ty jsi neschopný se bránit kletbě imperoi!! (Imperio, hmm, odjakživa?) Neschopný blbče! Crucio!" nakvašeně mávl rukou a díval se zalíbením (se zalíbením, tak to zní úchylně i na Voldyho) na kroutící se tělo.

"Ne, to ne!" Kelly se vrhla k otci. Po očích jí tekly slzy. (Po očích??? XD LOL! Snad po tvářích! XD) "Prosím,…otče! Ne!"

Otec se jí vysmál do očí. "Dobrá,…Crucio!" hůlka mířila na Kelly. Dívka se začala zmítat v bolestech na ledových kamenech. (jakých zase kamenech? Oni mají doma rozházený kameny? Tohle vážně nedává smysl...)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama