Listopad 2014

Kapitola 18: Mé

30. listopadu 2014 v 15:41 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Jen taková krátká souhrnná kapitola. Jelikož jsem minulý týden vynechala, přidávám tuhle kapitolku jako dnešní bonus.

Kapitola 17: Umírat zevnitř

30. listopadu 2014 v 15:24 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Esselle se Seleně svěřuje se svými pocity, a ta se jí snaží poradit.


Byla už tma když dorazila domů, zase se totiž ztratila v tom pitomém metru. Poté co prošla dveřmi a zavřela za sebou, stanula naproti ní její matka s tázavě pozvednutým obočím.

,,Říkala jsem, že se ti nebude líbit to, co zjistíš," řekla. Esselle však kolem Vivienne beze slova proběhla a s prásknutím za sebou zavřela dveře od pokoje, které následně zamkla. Nebrečela, to ne, jen ležela na posteli a zírala do stropu. Občas se převalila. Vůbec neměla tušení co se svým životem teď udělá. Kam jít, co dělat. Byla totálně ztracená. Zmatená, zlomená. Chvíli ji potrvá než dokáže vstřebat a pochopit ten fakt, že byla zmrazená. Probudila se o 28 let později do světa, se kterým nemá už nic společného. Celou noc si to opakovala aby si na to zvykla.

Každý koho jsem znala prostě žije dál, pomysela si, a teď je na mě abych se i já pokusila nějak přežívat. Povzdychla si. Pomaloučku umírala zevnitř a měla by si na to zvyknout. Nějaký čas jí to ale potrvá.

*****

Líně posouvala svá vejce po talíři. Probůh, dokonce i talíře se tak změnily! Copak už nic nebylo stejné jako dřív?

Vivienne se pochmurně usmála. ,,Chybělo mi dělání snídaně," řekla. Esselle se na ni pousmála.

,,Mě taky," přikývla. Technicky vzato však ne. Uplynulý čas pro ní nic neznamenal.

,,Na co máš dneska chuť, zlatíčko?" zeptala se matka. Esselle obrátila svůj zrak na otce, který právě vešel.

,,Tati," řekla, Henry se na ni usmál, přistoupil blíž a políbil ji na čelo.

,,Nazdar," řekl. ,,Chyběl mi ten náš malý líbací rituál," pousmál se a ona mu to oplatila. Stále zapomínala na to, že o ni přišli téměř na třicet let.

,,Tvůj táta a já dneska musíme pracovat, ale na večeři se určitě vrátíme. Kam bys chtěla jít? LaBelle je ještě pořád otevřená. Budou slavit třicet let fungování podniku," začala a Esselle se na ni zadívala. ,,Vím, jak moc ráda jsi tam chodila když jsi byla mladší," pokračovala. Esselle těžce polkla a věnovala jim pohled.

,,Tak jak jsem vlastně stará?" zeptala se. Hrnek v otcových rukou mu vyklouzl a za hlasitého tříštivého zvuku spadl mezi květináče.

,,Cože?" zeptal se.
,,Prakticky mi je pořád sedmnáct, ale technicky vzato jsem už stará. Kolik asi? 45?" zamyslela se nahlas a Vivienne zbledla. Ušklíbla se. ,,Znamená to, že si můžu dát k pití něco ostřejšího když budu chtít?" zeptala se.

,,Ne!" vyhrkli oba její rodičové a tak se pohroužila hlouběji do křesla.

,,Víte, technicky jsem dospělá už 24 let," oponovala.
,,Ne!" řekli znovu unisono až se mírně zasmála. To jí chybělo. Její matka jí začala prsty pročesávat vlasy.

,,Přemýšlela jsem, že bych dneska mohla znovu navštívit Selenu," řekla a nervózně čekala na jejich odpověď. ,,Abych to dohnala," vysvětlila.

,,Myslím, že je to dobrý nápad," usmála se Vivienne a uchopila ji za ruku.

*****

Selena vytáhla starou knížečku a s úsměvem ji Esselle podala. ,,To je moje svatební album," vysvětlila mírně přiškrceně. ,,Jsi tam i ty. Měla jsem tě tam celou tu dobu. Zmnožila jsem fotky které jsem už měla, abych je mohla nastříhat tak, aby k těm svatebním pasovaly. Esselle se pousmála aby svou přítelkyni utěšila. Otevřela knížečku a okamžitě jí na tváři vykvetl široký úsměv. Otočila stránku a rozesmála se.

,,Vidím, že David Tutera vám plánoval svatbu, co," nadnesla. Selena se rozesmála až se jí rozslzely oči, poté co se uklidnila jemně přikývla. Esselle si všimla, že její svatební šaty vypadaly přesně tak o jakých se vždycky spolu bavily. Nahoře vypasované a od pasu se pomalu rozšiřující ve volánky, které připomínaly vlny. Usmála se. I recepci měla překrásnou, laděnou do červenobílé jak si Selena vždycky přála. Příliš ji nešokovalo, že si nakonec vzala Stephena. Oba si byli souzeni. Otočila několik dalších stránek, a pak spatřila to, o čem Selena předtím mluvila. Byla tam vystřihnutá fotka, přilepená k další, takže to vypadalo jako by byla na její svatbě.

,,Jak kreativní," řekla, její kamarádka přikývla.

,,On, ehm, požádal mě o ruku u Rockfellera v ten moment, když poprvé rozsvítili strom," vysvětlila.

,,To je sladký," usmívala se Esselle jemně. Selena přikývla. Vypadala unaveně, vlastně téměř zmoženě.

,,Kolik ti bylo?" zeptala se. Selenino obočí se zkrabatilo jak nad tím začala přemýšlet.

,,22," řekla nakonec. Esselle přikývla a prolistovala několik dalších stránek.

,,No a pak se mi o rok později narodil David," pokračovala Selena. ,,Měli jsme štěstí, že to bylo přesně po našem výročí."
,,To mě nepřekvapuje. Vždycky jsi to chtěla stihnout za mlada," vyhrkla Esselle a pak se obě rozesmály.

,,A za pět let se mi narodila moje dceruška," zarazila se a její oči se setkaly s těmi Esselliny. ,,Marie Esselle," dopověděla.
,,Ty jsi ji pojmenovala," vydechla nevěřícně, ,,po mě?" Selena přikývla.

,,Elle, nikdy jsme na tebe nezapomněli. Vždycky jsme na tebe vzpomínali, vždycky. Nebyl den kdyby tě někdo alespoň jednou nezmínil, nebo aby nám tě něco připomnělo," řekla a uchopila ji za ruku. ,,Pamatovali jsme na tebe." Pak se zhluboka nadechla. ,,Asi před deseti lety jsme měli dvojčátka. Mé poslední děti," řekla. ,,Dianu a Johna."
Esselle ztěžka polkla. ,,Je to prostě těžké tohle všechno vidět a poslouchat. Nutí mě to přemýšlet. Co kdyby? Mám pocit, že jsem u toho měla být. O tolik jsem přišla! A všem jsem vám tolik ublížila, protože.. já ani nevím... Je to tak nespravedlivé! Jak jen mám po tomhle všem žít? Vždyť nemůžu chodit do školy, to by prostě nefungovalo. Vždyť bych mohla být matkou svých spolužáků! A ani nemůžu pracovat! Ne v tomhle světě, po tom co se mi stalo. A všechno je tu tak jiné! Pořád se strácím. Sel, já tohle město znala jako svoje vlastní boty!" přiznala. ,,Citím se jako outsider."

Její kamarádka přikývla. ,,Rozumím ti, Elle. Chápu jak těžké to-" ale byla přerušena.

,,Ne Sel, já umírám. Cítím jak mě to zevnitř sžírá! Víš koho jsem včera potkala?" zeptala se jí. Cítila jak ji tváře hoří vztekem a že pohled jí tvrdne závistí, krev v ní doslova vařila. Selena zavrtěla hlavou. ,,Mardrina!" vyhrkla, ,,a jeho ženu, Marthu!"

,,A co jsi čekala?" protočila očima. ,,Musel se životem protloukat dál," řekla to tak, že to co se stalo bylo prostě zřejmé.

,,Ale on měl být se mnou, Seleno! To je právě to, se mnou a ne s ní! Bože, to si musel vybrat ze všech ženských zrovna ji?" řekla frustrovaně, ztěžka se opřela o židli a přihrbila se.

,,Bylo pro něj jednoduché skončit s ní," začala Selena a Esselle nadzvedla obočí.

,,To proto, že ji miloval. Promiň Elle, ale tak to prostě bylo. Ne tolik jako tebe, ale záleželo mu na ni. A jí na něm. Nikdy ho neopustila. Byla starostlivá, měla dobré srdce a byla moc milá. Byla tu pro něj když potřeboval něčí rameno o které by se mohl opřít. A i potom, co jí dal jasně najevo, že spolu nikdy nemůžou být, ho neopustila. Dala mu co potřeboval. Elle, pokud by s ním měl být někdo jiný než ty, tak ona si to zasloužila nejvíc. Je úžasný člověk. A to jsem ji nějakou dobu nemohla vystát," zamračila se ale když pohlédla na Esselle její tvář se vyjasnila. ,,Milovali se a to se počítá."

Esselle si prsty projela vlasy. ,,Víš, i tak ji pořád nemám moc ráda," řekla. Selena si povzdychla.

,,Trvalo mu deset let než se přes to přenesl, proto jsem ho k tomu dokopala. Krom toho byl strašně nešťastný a já ho chtěla vidět šťastného. Navrhla jsem mu aby to s ní zkusil. Elle, umíš si představit, že při něm stála deset let? Ani spolu nezačli chodit a hned se zasnoubili," vysvětlila.

,,Jak romantické," protočila očima a Selena na ní udělala obličej.

,,Co je?" vyhrkla defenzivně. Její kamarádka na ni nesouhlasně upřela své úzké oči.

,,Stýskalo se mu po tobě, ale našel způsob jak se s tím vyrovnat a být šťastný. Nedlouho poté se jim narodil syn. Augustine. A mám pocit, že o dva roky později měli dceru Jacqueline. Byl šťastný, copak to se nepočítá? I když to nebylo s tebou?" zeptala se jí.

Její rty se stáhly do úzké linky. ,,To ano, ale můžeš mě vinit z toho, že si přeju abych to skutečně byla já?"

Selena si povzdychla a sedla si zpět, po chvíli zakroutila hlavou. ,,Ne, myslím, že ne."

,,Výborně," potvrdila Esselle a zavřela svatební album s hlasitým klapnutím.

,,Hádej kdo je tady!" zavolal kdosi, když se hlavní dveře zavřely. Selena zalapala po dechu. Její obličej se okamžitě rozzářil obrovským úsměvem a ohlédla se dozadu. Dovnitř vešel mladý muž. Kůži měl opálenou jako Stephen a měl matčiny výrazné oči a rysy. Chůzí byl podobný otci, stejně tak postavou. Selena sepjala ruce.

,,Synku!" vyhrkla. Měl něco co vypadalo jako velmi zvláštní koš z nějž vykukovala nějaká deka. Vyrazila se své židle a mladík se na ni usmál.

,,Mami," řekl a políbil ji na tvář. Divné. Její nejlepší kámoška. Ta sexy holka s divokou povahou a svébytným postojem, to všechno co Selenou dělalo Selenu, a hlavně její nejlepší kamarádka byla nazývána matkou. Někým kdo dokonce vypadal starší než ona!
,,Elle," otočila se na ni a tak pomalu vstala. ,,Tohle je můj syn David," představila ho.

,,Takže tohle je ta známá tetička Elle?" zazubil se a natáhl k ní ruku. ,,Jsem rád, že tě konečně poznávám."
,,Já jsem ráda, že poznávám tebe," pozorovala ho obdivně. ,,Vypadáš úplně jako tvůj otec když byl mladší," řekla. David se zasmál. ,,Ale máš matčin smích," dodala a pohlédla na Selenu, která se usmívala s očima lesklýma od slz.
Selena zatřásla hlavou aby se vzpamatovala. ,,Ehm," řekla a sepjala ruce, ale pak od Davida převzala jeho náklad. ,,Je tady někdo s kým tě chci seznámit," vysvětlila, jemně položila košík na stůl a odhrnula hedvábnou růžovou dečku. ,,Tohle je moje vnučka Isabella."
Esselle pocítila jak ji zahřálo u srdce. Byla nádherná. Měla tmavé vlasy jako Selena, krásný malý nosík, světlou pleť a růžové tvářičky. Spinkala jako andílek. Bylo to překrásné dítě. Zakryla si ústa dlaní když ji Selena pomalu vytáhla. Cítila jak se ji v krku udělal knedlík a oči ji začaly pálit.

,,Ach Sel," vydechla a vzhledla k Davidovi. ,,Můži si ji podržet?" zeptala se.

,,Samozřejmě!" přikývl. Selena se na ni jemně usmála a opatrně ji malou holčičku předala do náruče. Byla tak teploučká a těžká. Voněla sladce po levaduli a dětském zásypu. Zasmála se když ji po tváři stekla slza a začala se pomalu houpat tama zpět.

,,Ahoj," zašeptala, pocítila ohromnou radost a štěstí. ,,Jsem tvoje tetička Elle," zašeptala. Pak těžce polkla a nechala slzám volný průběh. ,,Jsi tak nádherná," dotkla se opatrně jejjích vlásků a pak se znovu podívala na Selenu a společně se zasmály. Její kamarádka si zakryla ústa a oči se jí tolik zalily slzami, že nebylo možné poznat jejich barvu.

,,Slibuji ti maličká," spočinula pohledem na děvčátku ve svých pažích, ,,že tady budu a nikdy tě neopustím. Nikdy. Předpokládejme, že to ty jsi ten důvod co mě tu bude držet," vydechla a pohladila ji po vlasech. ,,Budu tě ochraňovat a slibuju, že nedopustím aby se ti něco stalo," pokračovala tiše, když vtom dítě pomalu otevřelo své velké šedomodré oči. Esselle se pousmála a nechala své slzy stékat po tváři. Byl to tak náderný, přenádherný okamžik.

On My Wishlist 5

29. listopadu 2014 v 13:25 | Denisa Kwapulińská |  On my wishlist


Kendare Blake - Anna krví oděnná

Anotace z Databázeknih.cz: Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé.
Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.

Anotace mě silně zaujala a duchařiny mám ráda, takže by to mohlo dopadnout dobře.


Ransom Riggs - Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Anotace z Databázeknih.cz: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií. To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak - i když to zní jako něco nemožného - jsou možná stále naživu.

Tajemno, obálka vypadá zajímavě a prostředí sirotčince na mě dýchá příslibem.

Kapitola 40. - Mocenský převrat

28. listopadu 2014 v 11:30 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team



Dalšího dne Ayame i Arwen nevykazovaly jakékoliv známky rozrušení z předešlého dne. Aby jim Charllee zvedl náladu, rozhodl se pozvat k sobě celý Kakashiho tým. Před tím než k němu měla návštěva dorazit rozdal všem úkoly a Ayame poslal na nákupy, jenže Ayame asi tak v polovině cesty změnila směr a z nepochopitelných důvodů se vydala pryč z Konohy. Jako ve snách došla až do nedalekého lesa a tam se zastavila. Chvíli jen tak stála, než se konečně probrala a s údivem zjistila že se nenachází v obchodě ba ani v Konoze. Vyděsilo jí to, protože si vůbec nepamatovala jak se sem dostala. Téměř na místě se otočila a vydala se zpátky, ale vzápětí prudce zabrzdila protože ucítila něčí zlé úmysly. Srdce se ji rozbušilo, někdo ji určitě sledoval, někdo cizí. Pomalu se rozhlédla ale nikoho nezaznamenala, pak však ztrnula když před sebou ve stínu větví spatřila něčí temnou siluetu.

,,Dlouho jsme se neviděli," pravil hrubý mužský hlas.

,,My se známe?" zamračila se a nespouštěla z neznámé osoby oči.

,,Tak ty jsi na mě zapomněla..." vzdychl poněkud zklamaně a udělal několik kroků vpřed, přičemž vyšel na světlo. Byl to hezký, mladý muž v elegantním šedém rouchu se stříbrošedými dlouhými vlasy spletenými do copu a žlutýma hadíma očima.

,,Zapomněla?" udělala krok vzad, nelíbilo se jí to. Muž před ní však zmizel a dřív než byla schopna zareagovat se přesunul za ni. Jeho ruce ji objaly a jemně si ji přitiskl k sobě.

,,Vrátil jsem se, moje malá vlčí princezničko..." zašeptal. Ayame ztuhla na místě, teprve až teď si vzpomněla. Vzpomínky které se stratily někde hluboko v jejím vědomí vyplavaly zase napovrch. Vzpomínky, kterých bych se dobrovolně vzdala, vzpomínky na dobu předtím než potkala Charlleeho...


Mezitím u Charlleeho...

Charllee, Arwen, Argo a Kakashiho tým seděli v obýváku, hráli poker, pili čaj a baštili sušenky.

,,Hele, a o co vlastně hrajeme?" zajímalo Naruta po nějaké době hraní.

,,No, ty už o nic..." usykl Sasuke posměšně.

,,Jo, protože mi nikdo pořádně nevysvětlil pravidla!" zabručel uraženě.

,,Prosím tě, ty by jsi je nepochopil ani kdybys to měl nakreslené i s obrázky!" prskla Argo.

,,Argo, obrázky většinou bývají nakreslené..." poučil ji Charllee.

,,Ty naděláš..." Poklidnou hráčskou atmosféru přerušila až Arwen která vyděšeně vykřikla a hrnek s čajem, z kterého pila, ji upadl na zem kde se roztříštil na několik malých střepů.

,,Arwen co blbneš! Takhle nás děsit!" vydechl Charllee se kterým to opravdu pořádně trhlo.

,,Arwen, co se děje?" zeptala se Argo opatrně protože její společnice civěla někam do prázdna, a navíc měla stále v paměti to co se stalo předevčírem v noci.

,,Možná by měla zajít na psychiatrii..." odšoupl se Naruto kousek stranou.

,,A ty na transplataci mozku," vrhla po něm Sakura naštvaný pohled.

,,Arwen co se děje?" začalo zajímat i Charlleeho protože se mu nelíbilo jak se tváří.

,,N-nebezpečí..." vykoktala nepřítomně.

,,Nebezpečí? Jaké nebezpečí?" zeptal se ji Kakashi.

,,A-Ayame v n-nebezpečí..." roztřásla se a chytila se za hlavu.

,,Cože?" vyjekl Charllee a byl ihned na nohou, přičemž převrhl stůl, vylil čaj, rozsypal sušenky a karty.

,,Temnota, bolest, nebezpečí! Ayame v nebezpečí... v ne-nebezpečí, m-musíme zničit.. zničit... zničit vesnici..." žblebtala Arwen dál.

,,Jaké nebezpečí? Co je Ayame, jaké zničení vesnice?" ptala se jí Argo a chytila ji za ramena. Nikdo nechápal co se děje.

,,Argo, ty nic necítíš?" podíval se na ni sensei nervózně, Argo pouze zakroutila hlavou.

,,Musíme za Ayame, má potíže!" vyhrkla Arwen zoufale a třes se začal pomalu uklidňovat. ,,Zkáza se blíží... už je blízko, moc blízko... je za dveřmi, klepe na dveře!!" Někdo skutečně zaklepal, všichni sebou trhli a otočili se ke vchodu. Někdo stiskl kliku a pomalu otevřel dveře.

,,Ahoj, jak se máte!" vyrazil ze sebe Gai s úsměvem.

,,Migréno, ty debile, kreténe, krůto vymydlená!!" vyskočila Argo s nadávkou a ohnala se po něm. Chakru soustředila do pěsti a pořádně mu natáhla, Gai odletěl otevřeným oknem až na druhý konec Listové.

,,Hmm... letecký den v Konoze..." pomyslel si hokage, když minul jeho kancelář.

Když se Arwen konečně jakž takž vzpamatovala vydala se ke dveřím, ale Argo ji zastavila a položila ji ruku na rameno. ,,Arwen to bude v pořádku, půjdeme ji zachránit..."

,,My půjdeme s vámi," kývl Kakashi na svůj tým.

,,Dobře, tak jdem!" zavelel Charllee a všichni spěšně vyrazili z jeho bytu. Sledovali Arwen která vystřelila směrem pryč z Konohy do jednho z lesů okolo. Zastavili se až na místě kde se Ayame setkala s oním záhadným mužem.

,,Někdo tu byl..." zamračila se Argo když okolí přejela pohledem.

,,Ale stopy tu mizí, nikam nepokračují..." rozhlížel se Sasuke kolem dokola.

,,Hej, vy!!" vyběhl z nědalekého křoví jeden z členů Anbu. Byl to ten, který k nim byl před nedávnem přijat a zakusil od Argo pořádnou nakládačku v aréně, kde se konaly chuninské zkoušky.

,,Co se děje?" vyhrkl Charllee.

,,Hledáte tu třetí z vás, že jo?" pohlédl na Arwen a Argo. ,,Měl jsem dneska hlídku a viděl jsem jak ji odsud odnesl nějaký silně podezřelý člověk!" vydechl najednou.

,,Víš kam ji odnesl?" zeptal se ho okamžitě.

,,Jo, sledoval jsem ho," přikývl.

,,Dobrá, tak nás veď," kývl Charllee na ostatní a dál pokračovali vedeni mladíkem z Anbu. Les vystřídalo menší naskupení skalisek, těch samých skalisek, kde se před nějakou dobou odehrál suboj s Akatsuki. ,,Mám silný pocit deja vu..." zamračil se.

,,Nejsi sám..." zavrčela Argo.

,,Tam jsme opékali Peina, do tamté propasti spadla Ayame s Itachim a támhle nás někdo donutil vzdát se..." souhlasila Arwen naštvaně.

,,Nechme nostalgie, musíme najít Ayame, třeba ji hrozí vážně nebezpečí!" přerušil je sensei.

,,Už je to jenom kousek..." kývl na ně Anbu a vyskočil na skálu nad nimi, tam se však zastavil. ,,Vlastně..." otočil se k nim, ,,už jsme na místě..."

,,Co? Kde jsou?" vyhrkl Charllee vyděšeně a několikrát se zběsile rozhlédl, ale kromě nich a Anbu tam nikdo nebyl.

,,Ayame je v pořádku," vysvětlil a sundal si masku. Do všech se zabodla dvojice žlutých hadích očí. Arwen mohutně zalapala po dechu. ,,Dovolte abych se představil," usmál se nepříjemně, ,,jsem mladší bratr toho neschopného packala Orochimara a na rozdíl od něj jsem obdařen vysokou dávkou inteligence a krásou, bohužel jediné co mi chybí je jméno, takže mi klidně můžete říkat T.j.j.m.v. (ten jehož jméno musíme vymyslet).

,,Co?" zatvářili se všichni nechápavě.

,,To není podstatné," máchl rukou.

,,Ty jsi Orochimarův příbuzný?" změřila si ho Argo zhnuseně.

,,Bohužel..." přikývl trochu neochotně.

,,A co takhle: vrať nám Ayame, nebo ti rozbiju držku!" zavrčel Charllee vražedně. T.j.j.m.v. na něj upřel své zlověstné oči.

,,Nejsi ty náhodou Charllee? Docela jsi vyrostl..." usmál se s jistou dávkou škodolibosti v hlase.

,,Ty mě znáš?" zarazil se, přičemž ostatní kmitali nechápavými pohledy z jednoho na druhého.

,,Vlastně docela ano," zamyslel se. ,,V mládí jsi byl, jak bych to jen řekl? Hodně ctižádostivý, přesně takový ten typ lidí který potřebuju a těžko se shání."

,,Jak si můžeš myslet že víš jaký jsem byl!?" vykřikl Charllee rozčíleně neboť dětství bylo jedno z jeho nejchoulostivějších témat a rozhodně se mu nelíbilo že by o něm někdo z té doby něco věděl, zvlášť bratr toho slizáka.

,,Ty si myslíš že někdo jako já to nepozná? A krom toho, když jsem ještě v Konoze žil bylo nemožné abych se o tobě a tvém chování nedoslechl..."

,,Charllee, o čem to mluví?" pohlédla na něj Arwen úzkostně. Ten muž ji děsil.

,,Nedělej si s tím starosti..." ubezpečil ji, přesto nedokázal zabránit rozzlobenému podtónu ve svém hlase.

,,Nechápu co se to s tebou stalo, byl jsi pro ty tři dokonalý kandidát..." zakroutil T.j.j.m.v. hlavou.

,,Charllee..." začala se i Argo strachovat, to kam to mířilo se ji nelíbilo.

,,Buď zticha..." přerušil ji a dál vrhal na toho chlápka vražedného pohledy.

,,Och... ty jsi jim o tom nepovídal..." pousmál se jejich nepřítel škodolibě.

,,Přestaň..." řekl Charllee varovně.

,,Myslíte si že to byla náhoda že vás našel?" pohlédl tentokrát na Argo a Arwen, děvčata se na sebe nervózně podívala. ,,Že zrovna v tu dobu byl na místě kde tě našel nebo že dostal misi na můj hrad?" pohlédl na Arwen, té se vybavila vzpomínka jak stála v dešti obklopená mrtvolami.

,,Je to pravda, to co říká?" zeptala se Sakura Charlleeho, když se tak trochu vzpamatovala.

,,Samozřejmě, že je..." odpověděl místo něj T.j.j.m.v, to už však po něm Charllee vystartoval ale orochimarův bratr bez jakýhkoliv potíží uskočil. ,,Jsi moc hrr..." šeptl, chytil ho za ruku a srazil ho ze skály, Arweniny vlasy se vymrštily vzhůru a zabránily tomu aby její sensei dopadl tvrdě na zem.

,,Není ti nic?" zeptala se ho starostlivě.

,,Není..." zavrčel nerudně, zloba v jeho hlase však nepatřila jí ale tomu muži na skále.

,,No tak Charllee, já vím že jsi vždycky toužil po moci a já ti ji mohu nabídnout," usmíval se. ,,To já jsem ti dal Ayame, Arwen a Argo k dispozici!"

,,K dispozici? Jak k dispozici? Charllee o čem to mele?" začínala být Argo silně zmatená a poněkud se v tom strácela. Charllee neodpověděl.

,,Nenech ho přece říkat takové věci! Slyšíš, řekni mu na to něco! Nebo, nebo je to skutečně pravda?" selhal Arwen na konci hlas. Sensei však pořád mlčel.

,,Přece těm jeho blábolům nevěříš!" chytil ho Kakashi za rameno a jemně s ním zatřásl. Charllee byl ale duchem nepřítomen, neboť se mu vybavila jedna ze starých vzpomínek. Vrátil se zpět o dobrých deset let...

,,Charllee, není to nebezpečné mít u sebe ty dívky? Přece jen mají v sobě démony..." vzdychl jeho otec, když je pozoroval z kuchyně.

,,Ale blbost, tati..." odbyl ho ledabyle a zakousl se do topinky.

,,Co když se o tom někdo doví, co když je budou chtít zničit?"

,,Myslíš si že by dokázali porazit tři jinchuuriki jejichž démoni jsou stejně silní jako devítiocasá?" pousmál se sebevědomě.

,,A co když to hokage nakáže? Co když bude chtít zničit i tebe, co uděláš pak?" nadzvedl jeho otec obočí.

,,Co udělám? Holky mě budou bránit, takže nebudou mít šanci a jestli se to nebude hokagemu líbit, udělám mocenský převrat a stanu se novým hokage! Víš co by to bylo, nikdo by mě nedokázal porazit!!" rozesmál se.

,,Přestaň myslet na blbiny!" praštil ho jeho otec novinami.

,,Au! To bolelo!"

,,To byl taky učel..."

Charllee vzdychl a krátce se ohlédl na Arwen a Argo, obě se tvářili zmateně a ustaraně.

,,Co na to říkáš? Vesnice ve které žiješ tě nikdy nedokázala patřičně ocenit, kdyby ses přidal ke mně mohl bys vládnout všem vesnicím společně se mnou! Potřebuji někoho inteligentního, někoho jako jsi ty aby mi pomohl! Charllee, ty přece víš že máš na víc!" snažil se ho T. j. j. m. v. dostat na svou stranu.

,,Je to lákavé..." přiznal a otočil se k němu.

,,Charllee!!" vyděsili se všichni.

,,...ale z toho jsem už myslím vyrostl..." dopověděl a všichni si hlasitě oddechli.

,,Mohu ti splnit přání jaké budeš chtít..." zkoušel dál, bylo víc než očividné že o něj velmi stojí.

,,Vrať mi Ayame..." pronesl nekompromisně.

,,Jak ti můžu vrátit něco co mi náležitě patří?" rozchechtal se nepříjemně.

,,Tak tobě Ayame s určitostí nepatří!" zavrčel Sasuke a postoupil dopředu ke Kakashimu a Charlleemu.

,,Může mi někdo vysvětlit o co tu jde?" ošil se Naruto nervózně, ale kupodivu na něj nikdo nereagoval.

,,Ayame je nositelka Bilého vlka, Bilý vlk patří mě a z toho logicky vyplývá, že mi patří i Ayame," opravil jeho chybnou myšlenku.

,,Ty jsi majitel bílého vlka?" vyděsila se Sakura, znělo to tak šíleně.

,,Nejen bílého," usmál se na Arwen, která strnula. ,,Vyslyš svého pána, dívenko beze jména..." zvolal, její zorničky se vzápětí rozšířily a chytila se za hlavu.

,,Ne!" vyjekla.

,,Pojď ke mně..." poručil jí.

,,Ne! Já nechci!" vykřikla zoufale a sledovala jak ji z rukou a nohou začíná stoupat černá chakra, pomalu se rozšiřovala po celém těle. ,,Černý vlku, prosím ne, já nechci! Nedělej to! Ne!!" padla na kolena.

,,Co se děje? Co jí to děláš?" rozzlobila se Argo na chlápka.

,,Jen ji k sobě volám. Jsem totiž její pán, jsem pánem bílého a černého vlka. Jsou to mí démoni a jsou povinni mě poslechnout," vysvětlil ji. Kolem Arwen se pomalu začala zvedat černá chakra, pohlédla utrápeně na Argo která se zarazila. Jedno její oko bylo normálně modré ale druhé bylo zlověstně rudé. Snažila démonovi ze všech sil zabránit v tom aby povstal ale byl mnohem silnější než ona. Ostatní couvli do bezpečné vzdálenosti, pokud nějaká vůbec byla.

,,A-rgo poslouchej mě..." vyhrkla zoufale a s námahou, ,,pokud, pokud to jinak nepůjde, z-zabij nás..." vykřikla, ale to už svůj boj s démonem který ji tolik let ochraňoval prohrála. K nebi vyšlehla démoní chakra.

,,Černý vlku, vrať se ke svému pánovi..." zavelel a Arwen k němu přiskočila společně s Ayame, která se vynořila odněkud ze skal za ním.

,,Ayame!!" vykřikl Sasuke a chtěl s k ní rozběhnout, ale Kakashi ho zastavil. ,,Co je?" vyjel po něm rozčíleně a snažil se dostat z jeho sevření.

,,Nemělo by to smysl, asi by tě ani nepoznala..." vzdychla Argo a kousla se do rtu, Kakashi na to jen přikývl a Sasuke ve svém snažení poněkud ochabl.

,,Co budeme tedy dělat?" zeptala se Sakura s obavami, tohle vypadalo opravdu velmi vážně.

,,Vraťte se do Konohy..." pravila Argo zcela vážným tónem.

,,Co? To nemyslíš vážně!" vyjekl Charllee.

,,Myslím, že i když jsou probuzené jen na půl má nad nimi plnou kontrolu, a nejspíš udělají cokoliv co jim řekne," vysvětlila. ,,Opravdu je pánem těch démonů, nevím jak je to možné, ale prostě je," dodala ještě.

,,Ale to..." Charllee na Arwen a Ayame pohlédl, ,,jak může, jak..." ztratil řeč.

,,Nevím..." zamračila se.

,,Jsi velmi všímavá Argo Kazimiri..." ušklíbl se na ni T.j.j.m.v.

,,Odkud zná tvé jméno?" probral se Naruto a pohlédl na ni, jenže na to mu nedokázala odpovědět jelikož to sama nevěděla.

,,Tvůj otec byl hlupák, kdyby se nebránil a vydal mi tě, mohl žít..." v jeho tváři se objevil samolibý úsměv.

,,Cože?" vyhrkla nevěřícně.

,,Za to abych tě získal a zlomil odpor obyvatelstva jsem ho pro výstrahu nechal upálit, ovšem reakce obyvatel byla poněkud jiná než jsem čekal..." vysvětlil jí s mírným rozhořčením. Argo se vynořila vzpomínka na tělo v plamenech a zaťala ruce v pěsti, tohle ji pořádně naštvalo.

,,Běžte za hokagem, zdržím je!" procedila skrze zuby k ostatním.

,,Sama to nezvládneš!" zamítl to Kakashi ihned. ,,Sakuro, utíkej do vesnice a varuj hokageho..." kývl na ni. Sakura se bez řečí otočila a vydala se zpět do vesnice.

,,Ayame, zabij ji!" vyzval ji T.j.j.m.v. a tak po ní vystartovala, ale ve vzduchu se střetla s Argo která ji šikovně srazila k zemi. Udělaly několik kotrmelců a pustily se do sebe. ,,Arwen, tak to udělej ty a můžeš zabít i ty ostatní, ovšem Charlleeho se ani nedotkni..." zavelel znova.

,,Kage Bunshin no Jutsu!!" vyhrkli Naruto s Kakashim a Charlleem duchapřítomně, několik set klonů se na ni vrhlo ze všech stran a umožnili tak Sakuře bez problémů zmizet. Arwen se rozhlédla, klony se na ni řítily téměř odevšad, pak se ale její vlasy rozletěly do všech směrů a mnoho z nich na ně úspěšně nabodla. Potom vyskočila aniž by si uvědomila, že neúmyslně odkryla svého pána.

,,Ty jseš můj!" zakřičel Sasuke, využil Arweniny chyby a vrhl se k němu, nikdo mu v tom nemohl zabránit protože ostatní měli plné ruce práce.

,,Do háje, Arwen!" zaklel T.j.j.m.v. a uskočil před ním. Uchiha začal obratně provádět znamení ruky.

,,Katon!" nadechl se, ,,Goukakyuu no jutsu!!" vyhrkl a orochimarův bratr se ztratil v plamenech.

Dostal jsem ho? pomyslel si udiveně, ale dřív než se nadál tak se vynořil z plápolájícího ohně a chytil ho surově pod krkem.

,,Ty malej, Uchihovskej zmetku..." zasyčel rozzlobeně.

,,Jak to?" zasípal Sasuke, odpovědi se mu ale nedostalo a k tomu začínal silně pociťovat nedostatek vzduchu. Náhle ho ale T.j.j.m.v. od sebe odhodil a někam odskočil, bylo to právě včas protože Kakashi přispěchal svému studentovi na pomoc.

,,Jsi v pořádku?" pohlédl na něj mírně starostlivě. Přikývl a sebral se ze země, ten týpek to myslel stoprocentně vážně protože ho před chvíli málem uškrtil, ale nechápal jak se vyhnul jeho ohnivé technice.

,,Sasuke, nestůj tam tak a pojď nám pomoct s Arwen!" zahulákal Charllee a přerušil tak tok jeho zmatených myšlenek. Ohlédl se a spatřil jak společně s Narutem Arwen sotva vzdorují, ale bylo to způsobeno tím že ji ani jeden nechtěl ublížit. Lehce se ušklíbl, jemu to ale až tak velký problém dělat nebude. Mezitím se k boji připravovali Kakashi a T.j.j.m.v.

,,Hmm... takže Hatake Kakashi..." pozoroval T.j.j.m.v. svého nového protivníka, ,,slavný kopírovací ninja, bude to pro mě čest tě zlikvidovat..." ušklíbl se.

,,Moc mluvíš," utl ho znuděně.

,,Neřekl bych..." ozvalo se vzápětí za ním. Kakashi se bleskově otočil, ale ránu už zaregistrovat nestačil a tak se zastavil až o nějakých deset metrů dál. ,,Myslel jsem si že toho umíš víc..." vzdychl zklamaně.

,,To asi bude tím, že jsem ještě nezačal..." zvedl se ze země a nevzrušeně ze sebe smetl prach který na něm ulpěl.

,,Tak se předveď..." vybídl ho.

,,S radostí..." pousmál se a odhalil svůj sharingan. ,,Teď teprve poznáš kdo je to sharingan Kakashi..." a pustili se do boje.

KZ 1

27. listopadu 2014 v 22:38 | Denisa Kwapulińská |  Knižní zajímavosti


Takže první várka knížek je zde. Budu se snažit aby byl výběr vždycky co nejrozmanitější a nechci se příliš ohlížet na to jak jsem dané knihy hodnotila, protože hodnocení je velice subjektivní a i když se mi třeba děj nemusel líbit, námět mohl být zajímavý.


Strašidelný chrám v horách - Japonské lidové pohádky a pověsti. Pokud milujete Japonsko myslím, že to bude hodně dobrá volba, protože už jenom z pohádek nebo pověstí se toho člověk o nějakém národu opravdu dost dozví. Japonsko je ovšem velice podivuhodná země s podivuhodnými lidmi. Já nad touto knihou mnohokrát kroutila hlavou nebo se prostě jen smála a jsem si jistá, že spousta japonských pohádek by se v česku neuchytila, a to nejen proto, že jsou některé poněkud drsnější. (Info)

Zavřená kniha. Thriller o osleplém spisovateli, který si najme člověka aby mu pomohl sepsat autobiografii. Časem se spřátelí, nicméně se ukáže, že jeho pomocník s ním má své vlastní úmysly. Tato kniha je zajímavá už jenom tím jakým stylem je napsána. Celá je totiž jen v přímě řeči a to většinou jen formou dialogů. Rozhodně je to netypické a ne každému to musí pasovat. (Info)

Bratrstvo svatého grálu (trilogie). Historická fantasy ve které má čtveřice mladých templářů za úkol nalézt vzácnou relikvii a uchránit ji před mameluckými vojáky. Knížka se rozhodně čte skvěle a templářské téma je také zvládnuté poměrně dobře, i přes to, že je to spíš pro mladší čtenáře. (Info)

Hvizd Birny (quadrologie). Lehce erotická sci-fi. Benjamin Woodsley Chichester King je pozemský agent, který dorazí na planetu Ramise, kde vládne velice tvrdý matriarchát. Postupně se snaží zdejší obyvatelé odvrátit od zvrhlé víry a nastolit mír. Musím říct, že námět je zajímavý, občas je to zábavné a čte se to velice dobře. (Info)

Knižní Zajímavosti (úvod)

27. listopadu 2014 v 21:35 | Denisa Kwapulińská |  Knižní zajímavosti

Není to přímo výzva, ale ráda bych tímto upozornila na některé velice zajímavé avšak méně známé knížky. I v tomto odvětví existuje něco jako móda, teď je strašně módní číst Young-Adults nebo erotické knihy. Ale co ta další spousta knih, které jsou dobré a svou pozornost si zaslouží, ale nedostalo se na ně?
No, já se pokusím vypíchnout ty knihy, které zaujaly mě a které tak známé nejsou.

Chatrč (tmavě modrá)

27. listopadu 2014 v 20:09 | Denisa Kwapulińská |  Duhové čtení

Název knihy: Chatrč
Původní název: The Shack
Autor: William Paul Young
Překlad: Šárka Kadlecová
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2009 v ČR (2007 v Los Angeles)
Počet stran: 253
Žánr: psychologické, nadpřirozeno, duchovno


• Stručný obsah.
Jednoho mrazivého dne dostane Mack, hlavní hrdina, lístek se zprávou. Má se dostavit do Chatrče, místa, které mu nepřináší zrovna příjemné vzpomínky spíš naopak, je zdrojem velkého smutku. A podepsán není nikdo jiný než Taťka. V Mackovi okamžitě začnou hlodta pochyby a narůstat zlost. Dělá si z něj někdo srandu? Nebo mu vzkaz opravdu poslal Bůh? Nakonec se odhodlává a v chatrči zažívá něco co ho navždy poznamená.

1) Jak jste se ke knize dostali? Proč jste si ji vybrali?
Nalezeno v knihovně. Půjčeno proto, že jsem o tom kdysi hodně slyšela a i kvůli téhle výzvě.

2) Vypište první větu z knihy.
Vy byste se netvářili skepticky, kdyby vám někdo tvrdil, že strávil celý víkend s Bohem, a ještě k tomu v chatrči?

3) Oblíbená a neoblíbená postava.
Uh-huh. To se nedá říct, protože mě postavy nijak nezaujaly ani jsem se s nimi nedokázala ztotožnit.

4) Chtěli byste v příběhu žít? Proč ano/proč ne?
Vlastně je mi to jedno. Setkání s Bohem by mohlo být zajímavé, ale jsem si jistá, že vzhledem k mé povaze by mě to nijak nezměnilo.

5) Vypište oblíbený citát či úryvek.
Modleme se, aby se lidstvu nikdy nepodařilo uniknout ze Země a svou zkaženost šířit jinde. - C.S. Lewis

6) Plyne z knihy nějaké morální poučení? Popřípadě jaké?
Milujte, odpouštějte, žijte přítomností.

7) Co byste na příběhu či jednotlivých postavách změnili?
Nejsem si jistá. Jak už jsem se zmiňovala, kniha je napsána takovým stylem, že jsem se nedokázala ztotožnit s Mackovou bolestí, takže to člověk pak dost těžko něco s postavou prožívá, když vlastně nic neprožívá. Občas mi to také přišlo trochu zmatečné.

8) Jakými slovy byste knihu doporučili někomu dalšímu? (V jedné až pěti větách.)
Pokud hledáte cestu. Pokud v sobě dusíte smutek. Tahle kniha by vám mohla pomoci.

9) Jak knihu hodnotíte? (Procentuálně nebo hvězdičkově.)
60/100

Americké psycho (červená)

25. listopadu 2014 v 20:24 | Denisa Kwapulińská |  Duhové čtení

Název knihy: Americké psycho
Původní název: American psycho
Autor: Bret Easton Ellis
Překlad: Martin Konvička
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2007 v ČR (1991 v Londýně)
Počet stran: 427
Žánr: psychologické, thriller



• Stručný obsah.
Sledujeme Patrika Batemana z jeho vlastního pohledu. Patrik je sedmadvacetiletý právník, který má všechno. Přátele, spoustu peněz, práci, značkové oblečení, přítelkyni... Postupně se však dovídáme, že jeho myšlení je narušené a pokřivené. Týraní a mučení, brutální vraždy, to vše spestřuje Batemanův všední život.

1) Jak jste se ke knize dostali? Proč jste si ji vybrali?
Další knihovnický úlovek, mimoto mi název přišel povědomý a červenou barvu obálky jsem potřebovala k téhle výzvě.

2) Vypište první větu z knihy.
,,Zanechte vší naděje, kdo vstupujete," je psáno krvavě rudými písmeny na boční zdi Chemické banky poblíž rohu Jedenácté a První.

3) Oblíbená a neoblíbená postava.
Těžko říct, protože Bateman je zaměřený především sám na sebe a vykreslení ostatních postav se nám od něj příliš nedostane. Nejlépe bych asi mohla říct, že samotný hrdina je jak mou oblíbenou tak i neoblíbenou postavou. Jednu chvíli je zajímavé sledovat jeho způsob myšlení a v druhé začne brutálním a velice surovým způsobem vraždit pejsky. =(

4) Chtěli byste v příběhu žít? Proč ano/proč ne?
Ne-e. Díky. Nikdy. Už jenom z představy potkání Patricka někde v temné uličce je mi krapet mdlo.

5) Vypište oblíbený citát či úryvek.
,,Víte, já sice chápu, že jsem se měl chovat tak, a ne jinak, ale, proboha, je mi sedmadvacet a takhle vypadá život v barech nebo v klubech v New Yorku a možná kdekoli na konci tohohle století, tak se prostě lidi včetně chovají, však to znáte, a to pro mě znamená bejt Patrickem, sám sebou, takže tedy..."

6) Plyne z knihy nějaké morální poučení? Popřípadě jaké?
Nevšímavost a ignorace je pěkná mrcha.

7) Co byste na příběhu či jednotlivých postavách změnili?
Neměnila bych nic. Člověk si občas potřebuje přečíst o něčem hnusném aby si uvědomil jak dobře na tom je.

8) Jakými slovy byste knihu doporučili někomu dalšímu? (V jedné až pěti větách.)
Jen pro lidi se velice silným, opravdu silným žaludkem. I mě bylo při líčení některých scén poněkud špatně.

9) Jak knihu hodnotíte? (Procentuálně nebo hvězdičkově.)
80/100

Uchiha Itachi

25. listopadu 2014 v 13:50 | Denisa Kwapulińská |  Design, kresba etc.


Susumu Hirasawa - FORCES

24. listopadu 2014 v 12:00 | Denisa Kwapulińská |  Hudba/O.S.T. = vše co mě inspiruje
Trocha battle muziky, mimochodem použité jako soundtrack k epesnímu Berserku. Hirasawův hlas prostě zbožňuju...