Kapitola 17: Umírat zevnitř

30. listopadu 2014 v 15:24 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Esselle se Seleně svěřuje se svými pocity, a ta se jí snaží poradit.


Byla už tma když dorazila domů, zase se totiž ztratila v tom pitomém metru. Poté co prošla dveřmi a zavřela za sebou, stanula naproti ní její matka s tázavě pozvednutým obočím.

,,Říkala jsem, že se ti nebude líbit to, co zjistíš," řekla. Esselle však kolem Vivienne beze slova proběhla a s prásknutím za sebou zavřela dveře od pokoje, které následně zamkla. Nebrečela, to ne, jen ležela na posteli a zírala do stropu. Občas se převalila. Vůbec neměla tušení co se svým životem teď udělá. Kam jít, co dělat. Byla totálně ztracená. Zmatená, zlomená. Chvíli ji potrvá než dokáže vstřebat a pochopit ten fakt, že byla zmrazená. Probudila se o 28 let později do světa, se kterým nemá už nic společného. Celou noc si to opakovala aby si na to zvykla.

Každý koho jsem znala prostě žije dál, pomysela si, a teď je na mě abych se i já pokusila nějak přežívat. Povzdychla si. Pomaloučku umírala zevnitř a měla by si na to zvyknout. Nějaký čas jí to ale potrvá.

*****

Líně posouvala svá vejce po talíři. Probůh, dokonce i talíře se tak změnily! Copak už nic nebylo stejné jako dřív?

Vivienne se pochmurně usmála. ,,Chybělo mi dělání snídaně," řekla. Esselle se na ni pousmála.

,,Mě taky," přikývla. Technicky vzato však ne. Uplynulý čas pro ní nic neznamenal.

,,Na co máš dneska chuť, zlatíčko?" zeptala se matka. Esselle obrátila svůj zrak na otce, který právě vešel.

,,Tati," řekla, Henry se na ni usmál, přistoupil blíž a políbil ji na čelo.

,,Nazdar," řekl. ,,Chyběl mi ten náš malý líbací rituál," pousmál se a ona mu to oplatila. Stále zapomínala na to, že o ni přišli téměř na třicet let.

,,Tvůj táta a já dneska musíme pracovat, ale na večeři se určitě vrátíme. Kam bys chtěla jít? LaBelle je ještě pořád otevřená. Budou slavit třicet let fungování podniku," začala a Esselle se na ni zadívala. ,,Vím, jak moc ráda jsi tam chodila když jsi byla mladší," pokračovala. Esselle těžce polkla a věnovala jim pohled.

,,Tak jak jsem vlastně stará?" zeptala se. Hrnek v otcových rukou mu vyklouzl a za hlasitého tříštivého zvuku spadl mezi květináče.

,,Cože?" zeptal se.
,,Prakticky mi je pořád sedmnáct, ale technicky vzato jsem už stará. Kolik asi? 45?" zamyslela se nahlas a Vivienne zbledla. Ušklíbla se. ,,Znamená to, že si můžu dát k pití něco ostřejšího když budu chtít?" zeptala se.

,,Ne!" vyhrkli oba její rodičové a tak se pohroužila hlouběji do křesla.

,,Víte, technicky jsem dospělá už 24 let," oponovala.
,,Ne!" řekli znovu unisono až se mírně zasmála. To jí chybělo. Její matka jí začala prsty pročesávat vlasy.

,,Přemýšlela jsem, že bych dneska mohla znovu navštívit Selenu," řekla a nervózně čekala na jejich odpověď. ,,Abych to dohnala," vysvětlila.

,,Myslím, že je to dobrý nápad," usmála se Vivienne a uchopila ji za ruku.

*****

Selena vytáhla starou knížečku a s úsměvem ji Esselle podala. ,,To je moje svatební album," vysvětlila mírně přiškrceně. ,,Jsi tam i ty. Měla jsem tě tam celou tu dobu. Zmnožila jsem fotky které jsem už měla, abych je mohla nastříhat tak, aby k těm svatebním pasovaly. Esselle se pousmála aby svou přítelkyni utěšila. Otevřela knížečku a okamžitě jí na tváři vykvetl široký úsměv. Otočila stránku a rozesmála se.

,,Vidím, že David Tutera vám plánoval svatbu, co," nadnesla. Selena se rozesmála až se jí rozslzely oči, poté co se uklidnila jemně přikývla. Esselle si všimla, že její svatební šaty vypadaly přesně tak o jakých se vždycky spolu bavily. Nahoře vypasované a od pasu se pomalu rozšiřující ve volánky, které připomínaly vlny. Usmála se. I recepci měla překrásnou, laděnou do červenobílé jak si Selena vždycky přála. Příliš ji nešokovalo, že si nakonec vzala Stephena. Oba si byli souzeni. Otočila několik dalších stránek, a pak spatřila to, o čem Selena předtím mluvila. Byla tam vystřihnutá fotka, přilepená k další, takže to vypadalo jako by byla na její svatbě.

,,Jak kreativní," řekla, její kamarádka přikývla.

,,On, ehm, požádal mě o ruku u Rockfellera v ten moment, když poprvé rozsvítili strom," vysvětlila.

,,To je sladký," usmívala se Esselle jemně. Selena přikývla. Vypadala unaveně, vlastně téměř zmoženě.

,,Kolik ti bylo?" zeptala se. Selenino obočí se zkrabatilo jak nad tím začala přemýšlet.

,,22," řekla nakonec. Esselle přikývla a prolistovala několik dalších stránek.

,,No a pak se mi o rok později narodil David," pokračovala Selena. ,,Měli jsme štěstí, že to bylo přesně po našem výročí."
,,To mě nepřekvapuje. Vždycky jsi to chtěla stihnout za mlada," vyhrkla Esselle a pak se obě rozesmály.

,,A za pět let se mi narodila moje dceruška," zarazila se a její oči se setkaly s těmi Esselliny. ,,Marie Esselle," dopověděla.
,,Ty jsi ji pojmenovala," vydechla nevěřícně, ,,po mě?" Selena přikývla.

,,Elle, nikdy jsme na tebe nezapomněli. Vždycky jsme na tebe vzpomínali, vždycky. Nebyl den kdyby tě někdo alespoň jednou nezmínil, nebo aby nám tě něco připomnělo," řekla a uchopila ji za ruku. ,,Pamatovali jsme na tebe." Pak se zhluboka nadechla. ,,Asi před deseti lety jsme měli dvojčátka. Mé poslední děti," řekla. ,,Dianu a Johna."
Esselle ztěžka polkla. ,,Je to prostě těžké tohle všechno vidět a poslouchat. Nutí mě to přemýšlet. Co kdyby? Mám pocit, že jsem u toho měla být. O tolik jsem přišla! A všem jsem vám tolik ublížila, protože.. já ani nevím... Je to tak nespravedlivé! Jak jen mám po tomhle všem žít? Vždyť nemůžu chodit do školy, to by prostě nefungovalo. Vždyť bych mohla být matkou svých spolužáků! A ani nemůžu pracovat! Ne v tomhle světě, po tom co se mi stalo. A všechno je tu tak jiné! Pořád se strácím. Sel, já tohle město znala jako svoje vlastní boty!" přiznala. ,,Citím se jako outsider."

Její kamarádka přikývla. ,,Rozumím ti, Elle. Chápu jak těžké to-" ale byla přerušena.

,,Ne Sel, já umírám. Cítím jak mě to zevnitř sžírá! Víš koho jsem včera potkala?" zeptala se jí. Cítila jak ji tváře hoří vztekem a že pohled jí tvrdne závistí, krev v ní doslova vařila. Selena zavrtěla hlavou. ,,Mardrina!" vyhrkla, ,,a jeho ženu, Marthu!"

,,A co jsi čekala?" protočila očima. ,,Musel se životem protloukat dál," řekla to tak, že to co se stalo bylo prostě zřejmé.

,,Ale on měl být se mnou, Seleno! To je právě to, se mnou a ne s ní! Bože, to si musel vybrat ze všech ženských zrovna ji?" řekla frustrovaně, ztěžka se opřela o židli a přihrbila se.

,,Bylo pro něj jednoduché skončit s ní," začala Selena a Esselle nadzvedla obočí.

,,To proto, že ji miloval. Promiň Elle, ale tak to prostě bylo. Ne tolik jako tebe, ale záleželo mu na ni. A jí na něm. Nikdy ho neopustila. Byla starostlivá, měla dobré srdce a byla moc milá. Byla tu pro něj když potřeboval něčí rameno o které by se mohl opřít. A i potom, co jí dal jasně najevo, že spolu nikdy nemůžou být, ho neopustila. Dala mu co potřeboval. Elle, pokud by s ním měl být někdo jiný než ty, tak ona si to zasloužila nejvíc. Je úžasný člověk. A to jsem ji nějakou dobu nemohla vystát," zamračila se ale když pohlédla na Esselle její tvář se vyjasnila. ,,Milovali se a to se počítá."

Esselle si prsty projela vlasy. ,,Víš, i tak ji pořád nemám moc ráda," řekla. Selena si povzdychla.

,,Trvalo mu deset let než se přes to přenesl, proto jsem ho k tomu dokopala. Krom toho byl strašně nešťastný a já ho chtěla vidět šťastného. Navrhla jsem mu aby to s ní zkusil. Elle, umíš si představit, že při něm stála deset let? Ani spolu nezačli chodit a hned se zasnoubili," vysvětlila.

,,Jak romantické," protočila očima a Selena na ní udělala obličej.

,,Co je?" vyhrkla defenzivně. Její kamarádka na ni nesouhlasně upřela své úzké oči.

,,Stýskalo se mu po tobě, ale našel způsob jak se s tím vyrovnat a být šťastný. Nedlouho poté se jim narodil syn. Augustine. A mám pocit, že o dva roky později měli dceru Jacqueline. Byl šťastný, copak to se nepočítá? I když to nebylo s tebou?" zeptala se jí.

Její rty se stáhly do úzké linky. ,,To ano, ale můžeš mě vinit z toho, že si přeju abych to skutečně byla já?"

Selena si povzdychla a sedla si zpět, po chvíli zakroutila hlavou. ,,Ne, myslím, že ne."

,,Výborně," potvrdila Esselle a zavřela svatební album s hlasitým klapnutím.

,,Hádej kdo je tady!" zavolal kdosi, když se hlavní dveře zavřely. Selena zalapala po dechu. Její obličej se okamžitě rozzářil obrovským úsměvem a ohlédla se dozadu. Dovnitř vešel mladý muž. Kůži měl opálenou jako Stephen a měl matčiny výrazné oči a rysy. Chůzí byl podobný otci, stejně tak postavou. Selena sepjala ruce.

,,Synku!" vyhrkla. Měl něco co vypadalo jako velmi zvláštní koš z nějž vykukovala nějaká deka. Vyrazila se své židle a mladík se na ni usmál.

,,Mami," řekl a políbil ji na tvář. Divné. Její nejlepší kámoška. Ta sexy holka s divokou povahou a svébytným postojem, to všechno co Selenou dělalo Selenu, a hlavně její nejlepší kamarádka byla nazývána matkou. Někým kdo dokonce vypadal starší než ona!
,,Elle," otočila se na ni a tak pomalu vstala. ,,Tohle je můj syn David," představila ho.

,,Takže tohle je ta známá tetička Elle?" zazubil se a natáhl k ní ruku. ,,Jsem rád, že tě konečně poznávám."
,,Já jsem ráda, že poznávám tebe," pozorovala ho obdivně. ,,Vypadáš úplně jako tvůj otec když byl mladší," řekla. David se zasmál. ,,Ale máš matčin smích," dodala a pohlédla na Selenu, která se usmívala s očima lesklýma od slz.
Selena zatřásla hlavou aby se vzpamatovala. ,,Ehm," řekla a sepjala ruce, ale pak od Davida převzala jeho náklad. ,,Je tady někdo s kým tě chci seznámit," vysvětlila, jemně položila košík na stůl a odhrnula hedvábnou růžovou dečku. ,,Tohle je moje vnučka Isabella."
Esselle pocítila jak ji zahřálo u srdce. Byla nádherná. Měla tmavé vlasy jako Selena, krásný malý nosík, světlou pleť a růžové tvářičky. Spinkala jako andílek. Bylo to překrásné dítě. Zakryla si ústa dlaní když ji Selena pomalu vytáhla. Cítila jak se ji v krku udělal knedlík a oči ji začaly pálit.

,,Ach Sel," vydechla a vzhledla k Davidovi. ,,Můži si ji podržet?" zeptala se.

,,Samozřejmě!" přikývl. Selena se na ni jemně usmála a opatrně ji malou holčičku předala do náruče. Byla tak teploučká a těžká. Voněla sladce po levaduli a dětském zásypu. Zasmála se když ji po tváři stekla slza a začala se pomalu houpat tama zpět.

,,Ahoj," zašeptala, pocítila ohromnou radost a štěstí. ,,Jsem tvoje tetička Elle," zašeptala. Pak těžce polkla a nechala slzám volný průběh. ,,Jsi tak nádherná," dotkla se opatrně jejjích vlásků a pak se znovu podívala na Selenu a společně se zasmály. Její kamarádka si zakryla ústa a oči se jí tolik zalily slzami, že nebylo možné poznat jejich barvu.

,,Slibuji ti maličká," spočinula pohledem na děvčátku ve svých pažích, ,,že tady budu a nikdy tě neopustím. Nikdy. Předpokládejme, že to ty jsi ten důvod co mě tu bude držet," vydechla a pohladila ji po vlasech. ,,Budu tě ochraňovat a slibuju, že nedopustím aby se ti něco stalo," pokračovala tiše, když vtom dítě pomalu otevřelo své velké šedomodré oči. Esselle se pousmála a nechala své slzy stékat po tváři. Byl to tak náderný, přenádherný okamžik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama