Kapitola 15: Hledání Seleny

9. listopadu 2014 v 15:28 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Dokáže Esselle najít svou kamarádku? A bude to příjemné setkání?


Essellin New York se změnil. Hodně. Připadala si jako vetřelec v úplně novém světě. Jako by se octila na naprosto novém místě, které nikdy neznala. Ale přesto si nějak našla cestu. Budova Empire State byla pořád stejná. Nádherné staré budovy nad kterými žasla pořád existovaly, i když už jen na určitých místech. Empire State viděla v dálce, to proto věděla, že tam pořád je. A pak byla zase v centru. Netušila jak bude Midton a Upton vypadat po 28 letech. Stoupala po schodech k místu, kde by podle její matky měl být Selenin byt. Byl krásný, malý a jednoduchý. Z místa mohla v dálce pozorovat mrakodrapy, které jakoby zářily. Přimhouřila oči, protože ji díky slunci rozbolely a tak se zastavila. Budovy byly vyrobeny z tmavého skla. Freedom Tower byla daleko.

Těžce polkla a zazvonila. Naštěstí, tohle bylo pořád stejné. Doufala že to samé se týká i otevíraní dveří. Cestou napočítala několik případů kdy lidé zazvonili a dveře se otevřely samy od sebe. Esselle se zachvěla. Bylo to tak trochu strašidelné.

,,Ano?" ozvalo se zevnitř a pak někdo otevřel. Essellino srdce se doslova zastavilo. A pak, když uviděla obličej nakukující zpoza dveří, se usmála.

,,Seleno," vydechla.

Její kamarádka vypadala o tolik starší, ale rozhodně ne na 45. To v žádném případě. Po pravdě řečeno byla víceméně pořád stejná. Podezřele stejná. Až na to, že její dlouhé zvlněné vlasy byly sotva po ramena. Měla brýle na čtení a její outfit vypadal mnohem vyspěleji než kterýkoliv který na ní kdy viděla. Ale to vše bylo před mnoha lety. Doslova se jí z toho zatočila hlava. Před lety.

Dveře se rozevřely o něco víc a oči její přítelkyně téměř vylezly z důlků. Prohlédla si ji odzhora dolů, celý ten okamžik býl cítit jakýmsi dramatickým odhalením.

,,Esselle!" vykřikla se zdviženým obočím a pokleslou čelistí. ,,Ach, můj bože, jsi naživu!" hleděla na ni příliš šokovaná na to aby se vzmohla na cokoliv jiného.

,,Vypadáš, vypadáš tak..." vydechla a Esselle s úsměvem rozevřela náruč.

,,Stejně jako před 30 lety," dopověděla za ní a rozesmála se. ,,Víš Seleno, ty ses taky vůbec nezměnila." Realita konečně musela k Seleně doputovat, protože její oči se rozšířily šokem, zmatením a strachem, a začaly se zalévat slzami. Rukou si spěšně zakryla ústa.

,,To nemůže být pravda," zašeptala.

,,Sel, jsem to já," řekla, ale ona jen nevěřícně zatřásla hlavou. Esselle si zhluboka a podrážděně povzdechla. ,,Jsem to já. Když nám bylo třináct, vplížily jsme se tvýmu tátovi do pracovny, sebraly mu ze skříně láhev vodky a celou ji vypily. Další věc kterou jsme si pak pamatovaly bylo, že jsme si to rázovaly po páté avenue, vykřikovaly jsme náš oblíbený song S-----E-----X-------Y------G------I------R------L-----S a hystericky jsme se chlámaly," vysvětlila mírně, ,,a už nikdy jsme to nezopakovaly."

,,Bože můj, jsi to ty!" vykřikla Selena, stáhla Esselle do své náruče a objala ji. Obě se šťastně smály. Selena sladce voněla, její vlasy byly kratší ale jemné a její objetí bylo stejně vlídné. Možná se z ní stala dospělá žena, ale pořád to byla její nejlepší kamarádka.

,,Esselle, jsi to ty, opravdu ty," fňukala do jejího bavlněného bílého svetru. Pak se zasmála. ,,Ty tvoje hadry jsou fakt 30 let staré," vyhrkla a Esselle se v jejím objetí rozesmála. Pak se od ní jemně odtáhla.

,,Jasan, mý sedmnáctiletý já vstalo z mrtvých," usmála se na ni. Selenino černé a ostré obočí se náhle zakulatilo, když jej nadzvedla a přísně se rozhlédla.

,,Uklidni se, není bezpečné si tu venku povídat," vyhrkla, chytila jí za zápěstí a vtáhla dovnitř.

**********

Esselle seděla za kuchyňským stolem a v ruce držela hrnek. Selena za chůze usrkla kafe ze svého šálku, a pak se posadila do bronzové kovové židle naproti a odložila jej.

,,Jak se to stalo?" zeptala se.

,,Zmrazili mě," řekla nenuceně. Oči její kamarádky se udiveně rozšířily. Esselle si povzdychla a začala jí to podrobně vysvětlovat. Všechno. Co se stalo v den nehody. Co jí rodiče řekli o smrti, o tom jak ji zmrazili. Jak si mysleli že je mrtvá. Vylila ji celé své srdce a měla z toho dobrý pocit. Jako by jim zase bylo 17, byly v Evině kanceláři a klábosily o tom co za uplynulý den zažily. Když skončila Selena pohlédla na svůj prázdný hrnek.

,,Mám pocit, že po tom všem co jsi mi řekla potřebuju něco silnějšího než je káva," otočila se v křesle. ,,Potřebuju se napít."

,,Potřebuješ se napít?" otázala se Esselle a jejich pohledy se setkaly. ,,Právě jsem se probudila z nečeho čemu by se dalo říct zmražená skoromrtvola o 28 let později!" vykřikla. Selena zavrtěla hlavou, znovu se otočila a uchopila Esselliny ruce do svých.

,,Elle, ty vůbec nemáš ponětí," řekla.

,,Cože?" vyhrkla nesouhlasně.

,,Víš vůbec čemu jsi nás ten den kdy jsi utekla vystavila? Dokážeš pochopit tu bolest kterou jsme zažili? Bez tebe jsme byli jen jako zombie co se bezcílně potulují kolem. Víš co udělal Mardrin?" zeptala se a pohlédla na ni. Esselle zakroutila hlavou. ,,Vydal se za tebou. Strávil v autě hodiny a hodiny když se tě snažil najít. Vzdal to až o půlnoci, a asi hodinu potom nám zavolali. Umíš si představit jaké to pro něj bylo? Jaké to bylo pro mě? Dokonce i Stephena to rozrušilo. Umíš si představit jak ti někdo říká: ,,Je nám to líto, ale nemohli jsme pro ní už nic dělat. Jela příliš rychle, nezvládla řízení a vyjela ze silnice. Vůz explodoval a ona uhořela. Bohužel to byla zdlouhavá a bolestivá smrt. Nebylo nic co bychom pro ni mohli udělat. Byla už mrtvá, když jsme její tělo našli jen pár stop od auta, zdá se že proletěla předním sklem. Když auto vybuchlo, oheň se prudce rozšířil do okolí a shořela společně se stromy okolo. Bylo to hrozné, příšerná zkáza," vyložila monotónně. Esselle se udělalo špatně od žaludku.

,,Pamatuju si ten den jako by to bylo včera, pamatuji si ten hovor slovo od slova," pokračovala když Esselle uhnula pohledem.

,,Omlouvám se," zamumlala nakonec, ,,to jsem nechtěla. Já, prostě jsem byla jen naštvaná, nechtěla jsem..." hlas se jí vytratil. ,,Viděla jsem Mardrina," dokončila nakonec. Selena se opřela dlaněmi o stůl a obrátila oči v sloup.

,,Bože můj, jen kvůli tomu?" vzdychla.

,,Ale já ho viděla-" začala, ale Selena ji skočila do řeči.

,,Pamatuješ když ti bylo 16 a tví rodiče se přestěhovali na pár měsíců do Anglie?" zeptala se. Esselle přikývla. Výzkumné účely. ,,Ty a Mardrin jste se rozešli a někdy tou dobou začal chodit s Marthou. Nebylo to nic vážného. Byla to francouzka a potom odcestovala do Francie, na neurčito. Pak ses vrátila a zase jste se dali dohromady. No a před tvou nehodou se Martha natrvalo vrátila do Států. O tobě neměla ani ponětí. Přišla se podívat za Mardrinem, a to je ten důvod proč ho políbila. Bylo to jen takový pozdrav a připomínka na to, že kdysi byli spolu."

Esselle pomalu zavřela oči. Mardrinův hlas jí rezonoval v hlavě. Mohla si představit jaké to pro něj muselo být. Poslední věc, kterou chtěl pro ni udělat bylo všechno jí to vysvětlit a poslední věc, kterou udělala bylo, že mu řekla že ho nenávidí. Jak mohla být tak hloupá, že jen tak utekla? Aniž by mu dala šanci?

,,Elle, ten muž kterého jsi znala zemřel ve stejný den jako ty," pokračovala a Eselle se přinutila na ní podívat. Cítila se tak zahanbeně, že si jako svůj trest vybrala to, že zůstane sedět a všechno si to poslechne. ,,Zamkl se v pokoji a nechtěl chodit ven. Celý rok jsme měli strach, že to nezvládne a vezme si život!" posmutněla. Esselle téměř spadla ze své židle.

,,Rok?" vyhrkla a její kamarádka přikývla s očima široce rozšířenýma. Její postoj byl tak španělský, že ani věk to nedokázal zamaskovat.

,,Po tvé smrti mu to bylo ukradené. Třikrát měl autonehodu při které se skoro zabil, ale nakonec jsme ho zase dostali na nohy. Dokončil střední skolu i výšku. Ale Elle, bez tebe to prostě nebyl on, to jsme na něm viděli všichni. Víš jak dlouho mu pak trvalo, než se odhodlal zase s někým chodit?" zeptala se. Esselle neměla ponětí, tak tři roky?

,,Deset let, Elle, deset!" zdůraznila.

,,Ale proč?" vykřikla nechápavě.

,,Kvůli tobě! Protože tě miloval!" zakřičela a v místnosti se náhle rozprostřelo ticho, když se Selena odvrátila. ,,Promiň, nechtěla jsem na tebe zvyšovat hlas," omluvila se poté.

,,Kde je?" naléhala na ni.

,,Cože?" nechápala.

,,Kde je? Musím ho najít!" zopakovala a vstala.

,,Neblázni Elle, všechno mu to jen zhoršíš když se mu teď ukážeš!" vystěkla na ní.

,,A kdo může za to, že si myslí, že jsem mrtvá, když to není pravda?!" odsekla jí. ,,Buď mi to řekneš a nebo si ho najdu sama," pokračovala neústupně. Selena si poraženecky povzdychla.

,,Je výročí tvé smrti, za celý měsíc je obvykle dva týdny před a dva týdny po tom dni, obvykle touhle dobou, pod tvým oblíbeným stromem v Central Parku. Dělá to tak už celých třicet let. Někdy se prochází kolem fontány, ale vždycky tam někde poblíž je. Určitě ho tam najdeš."

Esselle se jemně dotkla jejího ramene. ,,Děkuji ti Sel," řekla a zamířila ke dveřím.

,,Ještě jedna věc," zavolala za ní. ,,Nemusí se ti líbit to, co tam najdeš," řekla vážně. Esselle se však rozesmála.

,,To jsem slyšela už mockrát," pokrčila rameny, Selena se však neusmívala.

,,Vím že tě miloval. Hodně. Proto s ním jednej ohleduplně, v tomhle období je zranitelnější," upozornila ji ještě. Essellino srdce po něm strašně toužilo a nebylo lekhé ty pocity zmírnit. Naposledy ji věnovala pohled, přikývla a pak prošla dveřmi. Mardrin, to bylo to, na co myslela. Znovu a znovu. Mardrin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama