Nadpozemská

24. listopadu 2014 v 10:37 | Denisa Kwapulińská |  Knižní


Po té hromadě upířích knih (a především ne zrovna skvělému pokračování Upířích deníků) mě napadlo, že bych se mohla osvěžit nějakými jinými nadpřirozenými bytostmi. A proč by to nemohli být zrovna andělé? Nadpozemská mě upoutala svým coverem a anotací a tak jsem začala číst.

Hned zkraje musím říct, že autorka má poněkud jednoduší styl, který nemusí každému vyhovovat a není zrovna dobrá ve stupňování napětí. Celou knihu se vlastně točí v jakémsi kolotoči nezajímavých epizod, které působí spíš jen jako účelová vata než nějaký děj. Nadpozemská je zbytečně protahovaná a dost nudí, přestože autorka umí psát zajímavě; jak mě o tom některé části přesvědčily, těch ale mnoho není.



Původní název: Unearthly
Autor: Cynthia Handová
Překladatel: Ivana Svobodová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 360
Datum vydání: 2012 v ČR (2011 v U.S.A.)
Žánr: urban-fantasy, Young-Adult, romantika, nadpřirozeno, tajemno, andělé

Clara Gardnerová je ze čtvrtiny anděl a kvůli stěhování se za svým posláním musí opustit školu, přátele i milovanou teplou Kalifornii. I když je Wyoming překrásné místo není pro ni lehké si zvyknout ani zapadnout. Musí nejen pátrat po osobě ze svých vizí ale i trénovat své andělské schopnosti. Jenže svět andělů není tak růžový jak by se mohlo zdát, a i na ně číhá nebezpečí.


Postavy, ach ty postavy, v Nadpozemské jsem se s nimi nedokázala ztotožnit, nejen že se mi zdály nepříliš dobře vykreslené (mdlé, plytké, prázdné) ale některé mi přišly i vyloženě nesympatické. A rozhodně to není tím, že mi už dávno není patnáct, dobrá kniha pro náctileté dokáže zaujmout i dospělého (Harry Potter, Sedmá věž, Abhorsenka, Vampýří akademie...). Možná jsem náročná, protože mi opravdu nestačí abych věděla jakou mají barvu očí, vlasů, v čem chodí oblečení, nebo kde a čím tráví čas. Kam se poděly životní sny? Cíle? Nebo dokonce nějaká minulost? Celkově vzato toho o postavách v těhle knize příliš nevíme, nebo alespoň to důležité. Postavy se nedají odlišit od dalších, jsou víceméně stereotypní, nemají žádné vlastní specifikum, nic speciálního, nic pod čím bych si je okamžitě vybavila. O Takovém Harrym Potterovi či Hermioně bych mohla mluvit hodiny a nejspíš bych si nevzpomněla na všechno co o nich vím. Ústřední trojúhelník v Nadpozemské bych dokázala zesumírovat pár větami, což je smutné.

Clara je typická nezajímavá hrdinka, která doslova hýří superlativy. Je anděl, takže má důvod k tomu být chytřejší a krásnější, nemá problémy s učením ve škole a exceluje v jazycích. Ano, asi bych to zkousla, jenže Clara to neopomíjí neustále dokola, dokolečka opakovat jak rozbitý gramofón. Copak není něco jiného co by o sobě mohla prozradit? Ne. A raději pomlčet o tom, že se vůbec nechová na sedmnáct, vážně, když se někde v půlce zmíňila o tom kolik je jí let, nevěřila jsem jí to ani náhodou. Další postavy? Její bratr, o kterém si vlastně už nic moc nepamatuju a jehož role je vlastně nižádná. Její matka, Maggie, která mi od začátku nebyla příliš sympatická. Je sice pravda, že její charakter je poněkud originálnější a pokaždé má co říct, jenže... tahle postava prostě není zvládnutá dobře. Neustále před Clarou mlží, z čehož samozřejmě přirozeně vznikají problémy, přišla mi neupřímná a opravdu se mi nelíbilo jak moc kvůli vizím a poslání usurpovala osobní život své dcery, jako kdyby to bylo to jediné na čem v celém vesmíru záleží. Vztah matka-dcera prostě pro mě nebyl vůbec uvěřitelný. Clařiny kamarádky mi také nepřišly podstatné, což se přirozeně odráží v tom, že si vůbec nepamatuji jejich jména. A pak tu jsou dva chlapci, bez kterých by samozřejmě nemohl vzniknout koplikovaný zamilovaný trojuhelník. Christian Prescott hraje roli tajemného sexy boha, po kterém všechny dívky šílí, a kterého není snadné získat. Světe div se, vize se týkají právě jeho. Bylo samozřejmě jen přirozené že po něm Clara začne šílet taky. A pak je tu Tuck Avery, jediný víceméně plnohodnotný charakter, kovboj, přírodní typ a samozřejmě ten, který hrdinku zpočátku škádlí i když se mu líbí. Je tu samozřejmě ještě Christianova holka, kterou Clara nesnáší už jenom z toho principu, že s Christianem chodí. Tu averzi jsem nepochopila. Pokud je jeho holka tak víceméně má pravo si ho trochu přivlastňovat a být nepříjemná na někoho kdo po něm až moc okatě kouká.

Jak už jsem řekla, postavy nemají žádnou duši, jsou jako loutky kterými odehrajete příběh a pokud nejste dobrý vypravěč, fungovat vám to hold nebude.

Pak je tu samozřejmě opět problém v tom jak chytře (v tomto případě hloupě) se postavy chovají, a jak moc či málo dává jejich chování smysl. Nechápu proč Maggie své dceři neprozradila všechno o andělech a nepřipravila jí na to. Rovněž nesmyslné stěhování se za posláním. Nestačilo by kdyby se na dané místo vydali až v období požárů? A nad čím jsem osobně nejvíc kroutila hlavou bylo to, že i když jsou částeční andělé a snaží se to před lidmi skrývat, Clara i její bratr to neustále porušují. Jak nenápadné že Clara hned první den na lyžích ani nespadne, a koně ovládá jako kdyby to uměla odjakživa, že mluví plynně korejštinou a její bratr porazí všechny váhové kategorie mrknutím oka. Udivilo mě že si toho všimla jen jedna z Clařiných kamarádek a Tucker. V normálním životě by to takhle prostě nefungovalo. A pak to s tím Christianem. Bylo vážně nutné aby s ním hrdinka chodila na rande? Aby ho špehovala? Vždyť to nemělo vůbec žádnou spojitost s vizí. Stačilo aby na něj v určitou dobu počkala na určitém místě a nemusela za ním pořád běhat a sledovat ho jak nějaký šílený stalker. Takhle to všechno působí jen jako autorčin prvoplánovaný záměr. Je to tak, protože to tak autorka chtěla a ne proto, že to má nějaký důvod v příběhu.

Děj. Opravdu se něčemu v téhle knize dá říkat děj? Protože to čím Nadpozemská disponuje je děravější než ementál. Po většinu času jsme svědky toho jak Clara chodí do školy, nakupuje, lyžuje, rybaří a myslí na Christiana. Všední den náctiletý holky opravdu není něco co bych si chtěla přečíst ve fantasy knížce. Jenže Handová to tak prostě udělala. Středoškolská romance, a aby to nebylo zas až takové klišé a dobře se to prodávalo, přidala do toho ty anděly. Jenže ani kolem nich není nic uspokojivě vysvětleno. Proč mají poslání? Jak to funguje? Opravdu za tím stojí bůh? Jak to je mezi plnokrevnými anděly a Nephilimy? Jaký mají vztah k lidem? Nic. Místo toho aby se věnovala zajímavým aspektům, se neustále vrací k nudným a nezáživný popisům Clařiných myšlenek. Nicméně po třech čtvrtinách se konečně dostáváme k tématu celé knihy. Jenže i když je vyvrcholení okořeněno o, neuvěřitelně krátký, boj s Černým křídlem (špatným andělem), nemůžu říct že by mě to nějak vzrušilo nedej bože nadchlo. Protože mi postavy k srdci nepřirostly bylo mi to vlastně šumafuk. Někdo zemře? Clara nesplní své poslání? Myslím, že takový obrat by mě bavil mnohem lépe než to co nám autorka naservírovala.

Ale abych pořád jen nevypichovala negativa. Základní kostra příběhu má něco do sebe a zdá se mi poměrně osvěžující, i když je pravda, že je tohle moje první andělská série, takže nemohu s ničím srovnat. A co se mi opravdu líbilo, byly velmi originální hodiny Britské historie. Kdyby se tak autorka takovýmhle způsobem věnovala všemu, mohlo to být mnohem lepší.

Hodnocení: 5/10 (bohužel mě nezaujaly postavy a nudila jsem se)





Zasvěcená

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama