Deset nejlepších knížek přečtených za r. 2014

6. ledna 2015 v 18:24 | Denisa Kwapulińská |  Top Ten Tuesday

Co se týče hodnocení knížek jsem dost hodná, přece jenom se snažím ve všem najít to dobré, takže mé nejčastější hodnocení je 8 nebo 7 (i když 7 pro mě znamená, že kdybych si knihu chtěla koupit, hodně bych přemýšela o tom, jestli to má cenu). Desítek, i když s nimi nešetřím, ale naopak moc nemám, takže přidám i pár devítek, aby to bylo pestré.



1) Proměny (Ovidius): Určitě jsem to zmiňovala už nesčetněkrát, to, že přímo zbožňuju různé mýty a legendy a nezáleží na tom z jaké země pochází. Nicméně mezi mé nejoblíbenější patří severské (norsko, švédsko), asijské (japonsko, čína) a právě antické. Proměny obsahují všechny mé oblíbené antické příběhy a hrdiny. Herákla, Persea, Iásona, Thesea a mnoho dalších. Krásné na této knížce je, že je to psáno velice krásným, čtivým jazykem, ve kterém jsem se neztrácela a nic není příliš zdlouhavě natahováno. Právě naopak, ještě jsem si přála aby to bylo delší.

2) Odyssea (Homér): Další antická klasika, snad všichni znají Odyssea a jeho bloudění po trojské válce. Je to poprvé kdy jsem se k této knize dostala a nelituji toho. I když je jazyk o něco složitější než třeba v případě Proměn, autor dost často odbíhá od tématu a všelijak kličkuje, pořád se to čte dobře.

3) Kytice (Karel Jaromír Erben): Abych se přiznala, nikdy jsem nebyla člověk přes básničky a básnické sbírky, ale Kytici mám ráda. Už jako dítě mě fascinovaly Erbenovy hororové příběhy. Můžu je číst znovu a znovu a nikdy mě neomrzí, právě naopak, nalézám v nich pořád něco nového, něco co jsem jako dítě nechápala, ale teď mi dává zcela nový smysl.

4) Drákula (Bram Stoker): Jak bych se mohla považovat za milovnici upírů, kdybych neměla přečtenou klasiku v tomto žánru? Upířích knih mám načtených dle mého docela hodně ale stejně zatím žádná z nich netrumfla Drákulu. Možná je to tím, že Stokerova představa tak nějak souhlasí s tou moji. Upír je krvelačná šelma pro kterou je člověk jen potrava a rozhodně nehrozí, že by se jako puberťák soužil nad nějakou smrtelnicí. Což neznamená, že bych opovrhovala romantickými techtlemechtle, ale dnešní autorky knih pro mládež prostě většinou nedokáží vystihnout to jak by měl pravý upír uvažovat.

5) Rosemary má děťátko (Ira Levin): I když je hlavní hrdinka hloupá a naivní, i když jsem snad už od čtvrtiny knihy tušila o co jde, stejně mě autor svým stylem vypravování dokázal do děje vtáhnout tak, že jsem doufala. A co víc, když máte po dočtení chuť autorovy knihu otřískat o hlavu (protože je tak dobrá), o něčem to vypovídá.

6) Noční hlídka (Terry Pratchett): Zeměplošská série je celkově velice povedená a všechny postavy z Hlídek jsem si strašně oblíbila, a to jsem si do té doby myslela že Smrť nic netrumfne. Elánius je sympatický charakter nemluvě o dobráckém Karotkovi a Vetinari je snad nejlepší vládce, kterého jsem poznala. Nemluvě o jeho úžasné schopnosti tahat za všudypřítomné nitky (co Vetinari neví jako by ani nebylo, zmiňovala jsem že vystudoval školu vrahů?). A co víc, charaktery z téhle série v sérii prochází značným vývojem.

7) Studie v šarlatové (Arthur Conan Doyle): Úžasný úvod. Studie je dynamická, vtáhne vás a hlavně vás baví začínajícím vztahem mezi Sherlockem a jeho pomocníkem Watsonem. Doteď si pamatuju jak moc jsem se těšila na její seriálové zpracování.

8) Star Wars - Jednotící síla (James Luceno): Abych pravdu řekla, konec celé série mě příjemně překvapil. Nový řád Jedi měl různorodou kvalitu, hlavně počáteční romány za moc nestály, ale konec byl přesně takový jaký jsem si představovala. A co víc, s autorem nemám dobré zkušenosti, jeho předchozí knihy z univerza Hvězdných válek mě moc nenadchly, ale tady se prostě rozjel a vyrazil mi dech.

9) Šerá hlídka (Sergej Lukjaněnko): Tak jak mě předešlé dvě knihy moc nebavily, mě Šerá hlídka naprosto dostala. Antona jsem si jako hrdinu velice oblíbila a ucelenější příběh tomu taky hodně napomohl. Obě hlídky už nejdou tvrdě proti sobě, víceméně tak trochu spolupracují k dosažení cíle. Spousta zajímavých postav, Kosťa (jeho osud budu oplakávat ještě dlouho), Inkvizice, Arina.

10) Dáma s kaméliemi (Alexandre Dumas mladší): O téhle knize jsem už taky několikrát psala, protože tak perfektně zvládnutý romanticko-tragický příběh prostě musí být neustále zmiňován. Jak romantiku nemusím, tak tohle všem doporučuji, protože tomu jakákoliv Harleqinka ani nesahá po paty. Dokonce jsem si skoro i pobrečela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama