Kapitola 14. - A teď rozjedeme párty v L.A., bejby!!

12. ledna 2015 v 19:27 | Denisa Kwapulińská |  Thor: Oheň a led

Příběh pokračuje! Tentokrát si užijete nějaké té akce.
Jinak bych se chtěla omluvit že mi to tak trvalo, ale zasekla jsem se, proto je kapitola i o něco kratší, jelikož jsem tu problematickou část nechala na další kapitolu, takhle by jste se toho totiž snad nedočkali.

Loki mlčky zíral do ohně a přemýšlel, když mu Runa náhle přehodila kožešinu přes záda. Poněkud nepřítomně vzhlédl, usmála se na něj a také se usadila k ohništi, to už ale opět hleděl do plamenů. Byla ráda, že se jí podařilo ho vytáhnout na čerstvý vzduch, každým dnem byl zase silnější a silnější. V malých dávkách opět používal magii, třeba jako teď, když z ohně vyčaroval malé ptáčky a dráčky, kteří se kolem nich vesele naháněli. Jeho výraz ji ale příliš netěšil.


,,Děje se něco?" zeptala se ho po chvíli mlčení.

,,Proč si myslíš, že by se mělo něco dít?" řekl.

,,Jsi zamyšlenější než obvykle, to něco znamená," pokrčila rameny.

,,Múspelové, Suzzane, Midgard, je toho hodně nad čím musím přemýšlet. Občas bych si také nějraději pořídil nějakého poradce," vysvětlil.

,,Státnické záležitosti pro tebe nikdy nebyly problém, Loki," začala. ,,Jestli je něco co tě trápí... něco jiného než to ohledně tvého původu..."

,,Nebuď směšná," přerušil ji.

,,Ne, poslouchej mě, chci to vědět. Thor se tě nikdy nevyptával, ne po tom co se dělo v Midgardu, ne potom co zaútočil Malekith ale jestli je něco..."

,,To ty mě neposloucháš, není nic, žádný důvod který by tě měl znepokojovat, věř mi," zadíval se jí zdlouhavě do očí.

,,Proč tedy Suzzane učíš zacházet se Scepterem? Pokud vím je to velice nebezpečná zbraň a kdo ví odkud pochází, a pak ten artefakt. Je něco co víš a my ne?"

,,Je to jen doměnka," vzdychl unaveně. ,,Jen má nicotná doměnka, kterou se nemusíš zabývat."

,,Tvé tajnůstkaření mě děsí, pokaždé když tohle děláš mám o tebe strach," věnovala mu smutný pohled. Pousmál se.

,,To mě těší, ale opravdu se není čeho bát. Suzzane musí být nadšená z toho, že je zase doma a vzhledem k tomu co ji tady čeká si toho bude o to víc vážit."

,,Myslím, že už teď je toho na ni příliš," zachmuřila se.

,,Zvykne si," blýskl po ní úsměvem a pak vstal. ,,Měli bychom se vrátit. Oceňuji tvou pomoc, ale je toho spousta co musím ještě zařídit."

,,Dobrá," souhlasila nakonec. Nemělo smysl ho tlačit k tomu aby se jí vyzpovídal nebo ho někde násilím vláčet. ,,Jen doufám, že nehodláš terorizovat toho chudáka Erika," podotkla když se protahovala.

,,Proč by mi na něm mělo záležet?" vyhrkl.

,,Kdybych tě neznala, řekla bych, že na něj žárlíš," uchechtla se mírně a věnovala mu zkoumavý pohled. Loki se zarazil a chvíli vypadal jako by mu dala pěstí do obličeje.

,,Snad si," zalapal po dechu, ,,snad si nemyslíš, že bych k ní mohl něco cítit!!" řekl zostra.

,,Uklidni se. Jsi vůči ní přehnaně majetnický, ale ona není tvoje hračka. Chápu, že cítíš jistou pospojistost, sounáležitost, protože jste si trochu podobní, to ale neznamená, že si s ní můžeš dělat co se ti zlíbí. Je to přece jenom princezna, když už nic jiného."

,,Což ona zatím neví, a obávám se, že až to zjistí Surtr," ušklíbl se, ,,tak jí dlouho nepobude."

…......................

Suzzane si opatrně prohmatávala nos, bylo až neuvěřitelné, že pořád držel na svém místě, když jí Romanovová doslova skočila do úsměvu, a to nohama napřed.

,,Mohla jste mi ublížit," zahuhlala a postavila se.

,,Málo pravděpodobné," odvětila. Vůbec, ale vůbec se s ní nemazlila.

,,Hahaha, netušila jsem, že to bude zahrnovat i plastickou chirurgii," odsekla nabručeně.

,,Musíte se soustředit Suzzane," povzdychla si Natasha. ,,Nemáme čas na to vás učit všechno popořadě. Už jenom fakt, že jste to přestála zcela v pořádku hovoří sám za sebe."

Suzz si povzdechla. Jí se to řeklo, když tohle dělala celý život. Možná měla lepší reflexy než obyčejný člověk, a taky vydrž, ale k čemu vám to je, když stejně nevíte kam se vrtnout? Lekce jak zabránit útočníkovi aby vám vletěl do ksichtu se Stevem ještě nebrali, přičemž dvakrát málem Romanovovou přizabila, když se sama pokoušela manévrovat.

,,Když ty vaše pohyby jsou nepředvídatelné! Jak se mám něco naučit, když je to všechno pokaždé jiné?" Agentka vyloudila zvuk, který by se dal charakterizovat jako mírné rozčílení. Přistoupila k ní a začala ji znovu přeskupovat do obrané pozice zároveň se sáhodlouhým výkladem o tom jak má co dělat.

,,Musíte využít soupeřovy pohyby-"

,,Já vím, já vím," vyhrkla. ,,Narušit jeho rovnováhu atakdále, tohle jsem už slyšela."

,,Nepoužívejte svůj mozek, myšlenky vás zbytečně rozpytlují. Tělo všechno obstará samo. Máte lepší reflexy tak je použijte."

Což se opět snadněji řeklo než udělalo. Když na ni agentka útočila myslela na milión věcí. Kam uhnout, jak uhnout, kam s nohama, kam s rukama? Ublíží Romanovové když proti ní vyrazí, protože je to jen obyčejný člověk? Co když se zase nastartujou její ohnivé schopnosti? Takové problémy se Stevem neměla, protože on jí učil pomalu krok za krokem. Nestresoval ji.

,,Když já nevím jak, a co když, co když vám ublížím?" Natasha se jí zadívala do očí a ten pohled se téměř nedal vydržet.

,,S ohledy v boji neobstojíte. Budete mrtvá dřív než vůbec začnete," prohlásila tvrdě. Suzzane polkla, bylo to tak nefér!

,,Nat..." začal Steve. Romanovová si povzdychla.

,,Dobrá, ale v žádném případě ji nebudeš šetřit. Na to prostě nemáme čas," udělala mu místo. ,,Budu tě krýt zezadu," dodala ještě a přesunula se za něj.

,,Cože?" vyhrkla Suzz zmateně. ,,Jak krýt zezadu?"

,,Jsi na ni zbytečně tvrdá," chopil se Rogers svého štítu. ,,Nejsem si jistý jestli na ni tahle strategie bude fungovat."

,,Jaká strategie?" Suzzane byla nanejvýš nervózní, a pro jistotu několik kroků couvla.

,,To zvládneš, věřím ti," pousmál se Steve a pak po ní mrštil štítem. Bez varování, prostě jen tak. Nestačila uhnout takže skončila na podlaze skoro s vyraženým dechem a jako by to nebylo málo, kousek od ní se se svisotem odrazila kulka. Věděla, že je to varovný výstřel, kdyby agentka chtěla určitě by se strefila, ale i tak jí to šokovalo. Pohlédla jejím směrem. V podřepu na ni soustředěně mířila, takže bylo jasné, že další střela půjde najisto. Skočila stranou právě včas, takže ji kulka těsně minula.

,,Vy jste se zbláznila!!" vyjekla, ale to už ji Kapitán pořádně praštil štítem. Netušila jak moc síly do rány vložil, ale měla pocit, že se jí z toho rozskočí hlava. Chtějí ji snad zabít nebo co??

,,Pro kristovy-" nedokončila, protože ji kopl do břicha. Zlomila se v pase. ,,Přestaňte, ksakru!" zasípala a pokusila se narovnat, v tu chvíli ji ale štítem naplocho udeřil do obličeje. Kecla sebou na zadek.

,,Copak jste doopravdy zešíleli!" nadávala když se hrabala z dosahu Natašiny střelby. Stevovy údery ji bolely, ale to, že nezpůsobili žádnou větší újmu ji děsilo. Po tom všem se jí jen spustila krev z nosu.

Opět další rána do hlavy, a opět padla na zem, vlastně už jí to začínalo štvát. Copak je snad nějaký boxovací pytel? Když se po ní opět ohnal sklonila hlavu a rozmáchla se. Rogers naštěstí pohotově zareagoval a nastavil pěsti štít. Suzz očekávala všechno, ale to, že ji nějaká síla odmrští pozpátku, to opravdu ne. S pořádným zaduněním skončila až u protější zdi.

,,Sakra, moje hlava!" zasténala. ,,Copak chcete abych byla úplně blbá, nebo co?"

,,Zvládla jsi to," usmíval se Steve, s kterým její úder nepohl ani o píď. Teprve až teď si vzpomněla, že se oba asgardští bratři zmíňili o zvláštních schopnostech kovu, ze kterého byl kapitánův štít vyroben. Bohužel zapomněli uvést co jsou ony zvláštní schopnosti zač. Jak typické.

,,Co jsem zvládla? Nechat se otloukat jak idiot?" zavrčela popuzeně.

,,Vyhnula jste se," připomněla Romanovová.

,,Štěstí, náhoda... zkur-pitomá náhoda!"opravila se. Očividně byla velice naštvaná. Oba Avengeři na sebe smluveně kývli. Natasha ji několika výstřely zahnala do rohu a Suzzane si až příliš pozdě uvědomila, že je v koncích. Na uvažování měla příliš zastřený mozek, vnímala jen vztek. Steve opět hodil svým štítem, pravděpodobně ji chtěli otloukat tak dlouho dokud do ní něco nevtlučou.

Do hajzlu s nimi!!

Suzzane viděla rudě. Rozmáchla se a štít odletěl stranou. Během vteřiny se dostala k Rogersovi, kterého chytila za tričko a bezproblémově zdvihla do vzduchu i přes to, že to vzhledem k její výšce vypadalo poněkud komicky. Pak jím mrštila na zcela překvapenou Romanovou. Oba skončili na zemi v jednom velkém chumlu.

,,Jestli mě ještě jednou...!!!" pak se zarazila a zůstala na ně zírat. Došlo jí co vlastně udělala.

,,Fury svolává-" vešel Tony. ,,Oh," zarazil se při pohledu na Steva a Natashu, ,,omlouvám se, že ruším. Myslel jsem, že trénujete, ale tohle spíš vypadá jako nějaké exotické sexuální praktiky," usmál se spiklenecky a naoko se otočil k odchodu.

,,Vtipné Starku," vzdychla Romanovová a seskočila z Rogerse. ,,Proč jsi přišel?"

,,Dýchánek s Furym, neodkladný a hned. Proč se ta ohnivá trpaslice tváří jako kdyby-"

,,Nejsem žádná trpaslice!" zrudla a vydupala ven z místnosti.

,,Nevypadá rozkošně když se zlobí?" rozesmál se.

,,Být tebou tak ji nedráždím," varoval ho Steve s úsměvem, když se zvedl ,,mohla by z toho tvého brnění nadělat kus šrotu. A nemyslím si, že by na ni nějak zvlášť zapůsobil tvůj šarm," poplácl ho soucitně po rameni. Tony mírně úžasle pohlédl na Natashu.

,,Co jste tu doopravdy dělali?" nechápal. Agentka se jen tajemně pousmála.

Suzzane zkoprněle mašírovala na místo srazu a přemýšlela. Oba Avengeři ji dokázali naštvat tak, že v sobě objevila skryté síly. Potom co trochu vychladla se dovtípila, že právě to bylo jejich záměrem. Neuvěřitelné. Sama o sobě tak dlouho pochybovala a pak ji někdo jen několikrát praští a už to jede. Rozesmála se. Kdyby chtěla, mohla by tu rozpoutat opravdové peklo, a pokud je Fury ochoten jí tu nechat pobíhat, tak jí asi přece jenom konečně trochu věří. Když dorazila do místnosti chyběli už jenom ti, které nechala za sebou a velitel jako vždy nasupeně shlížel na všechny okolo. Usadila se co nejdále od všech ostatních. Tohle nebude žádné dohadování, teď se půjde přímo na věc. Odvelí se rozkazy, objasní plán a můžou frčet. Mírně se jí sevřel žaludek. Její první opravdický boj, už se vážně nemůže dočkat...



Opřela se rukou o opěrku Natashiny sedačky a pohlédla dolů skrz čelní sklo. Právě prolétali kolem mrakodrapů v Los Angeles a směřovali k jedinému volnému prostranství ve městě. Všude jinde byl nával způsobený evakuací. Bylo to šílené pozorovat ty nekonečně provazce aut a lidí. Jako by nastal konec světa.

,,Připravte se," ohlédla se Romanovová a krátce na ni spočinula pohledem. ,,Už tam budeme," oznámila osazenstvu. Barton zarytě mlčel a věnoval se pilotování. Suzzane se přesunula blíž k nákladnímu prostoru. Při přeletu nad jednou nižší budovou ji otevřou a ona bude muset vyskočit. Měla by to zvládnout, když to běžně dělá i Steve. Nic proti tomu, že to nikdy nedělala a už vůbec ne v brnění. Pak má sejít, vyhledat cíl a zneškodnit ho. Ostatní budou čekat v záloze kdyby se něco pokazilo. Pohlédla na malou kulatou věcičku velikosti papírového pivního tácku, kterou svírala v ruce a nad kterou se Stark smolil společně s Bannerem několik dlouhých hodin. Stačí když to aktivuje a připlácne na Duvala, o zbytek se ten krám už postará sám, nebo by alespoň měl. Suzz věděla, že když se má něco pokazit tak se to většinou pokazí pořádně, a tady bylo dost prostoru pro spoustu chyb.

,,Otevíráme!" zakřičela agentka. Suzzane se otočila a zamířila k zádi letadla. Minula usměvavou tvář Tonyho Starka a Steva, který se jí svým pohledem snažil dodat trochu odvahy. Vrata se otevřela a v okamžiku se do ní opřel vzduch. Měla co dělat aby se udržela a byla si jistá, že obyčejného člověka by to takhle blízko už dávno smetlo. ,,Suzzane, vyskočte!" zaznělo.

Přikývla, nadechla se a... s letadlem to pohodilo jako by to byl jankovitý kůň. Upadla. Neměla se čeho zachytit, protože klouzala neuvěřitelnou rychlostí. Netušila co se stalo, vnímala jen to, že veškerá světla i hluk motoru zhasla a to nebylo dobré znamení. Pak přepadla přes okraj, chvíli padala a zakrátko sebou tvrdě žuchla o betonový povrch. S divoce bušícím srdcem vstala aby sledovala jak se letoun s Avengery řítí k zemi a mizí na zbylými mrakodrapy. Udělalo se jí špatně od žaludku a zamotala se jí hlava. Musela se několikrát zhluboka nadechnout aby se uklidnila, potom seskočila na požární schodiště. Tohle se nemělo stát! Duval musel mít nějakou společnost, nějakého komplice, který něco udělal s jejich letadlem. Běžela k místu, kde havarovalo. Nechala se vést hustým, tmavým kouřem a modlila se aby byli všichni v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Talia Talia | 31. ledna 2015 v 20:42 | Reagovat

Hach, konečne som sa dočkala! :D Dobre, všimla som si toho trochu neskôr, ale veď to je jedno. Každopádne, ďalšia super čas, taká oddychovka, ale aj tak dobre. Som zvedavá, ako všetci dopadli po tom páde, takže šup-šup s ďalším dielikom :D

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 1. února 2015 v 15:42 | Reagovat

[1]: Určitě se to sem pokusím hodit co nejdříve, prvně se ale musím prokousat svým tvůrčím zásekem XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama