Kapitola 45. - Drbny v akci!

2. ledna 2015 v 11:30 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team



,,Už jsi to slyšel?"

,,Co?"

,,No, že se jich rada chce zbavit!"

,,Zbavit??"

,,Jo, řekl mi to jeden ANBU z dvacítky!!"

,,To nemyslíš vážně!! To přece nemůžou udělat!"

,,Co? Ty je podporuješ?"

,,A proč ne? Jednou mi zachránily život! Nechápu co proti nim všichni mají..."

,,Mají v sobě přece démony!" (Etsuko: ,,Argument za všechny prachy." XD)

,,Démoni, démoni, všichni s tím pořád tolik nadělají!" kroutil nevěřícně hlavou.

,,Nadělají? Copak si nepamatuješ co kdysi způsobil Kyuubi? A teď tu máme dokonce další tři!!" zběsile máchal a rozhazoval rukama.

,,Šance, že by se ti démoni probudili je snad 1:1,000,000, kdežto šance že sem vtrhne Akatsuki je možná dokonce míň než 1:5!!"

,,Akatsuki? Co by tu dělala?"

,,Co by tu dělala? Děláš si srandu? Akatsuki má zálusk na démony a my tu máme hned čtyři!!"

,,No a právě i kvůli tomu bychom se jich měli zbavit!!"

,,Znáš Uchihu Itachiho?" vybafl na něj.

,,Samozřejmě že ho znám! Kdo by ho neznal? V sedmi letech absolvoval Akademii přičemž byl nejlepší ve třídě, v osmi ovládl sharingan a Chunninskou složil v deseti. Kapitánem ANBU se stal už ve třinácti letech, ale co ten s tím má společnýho?" (Nagadir: ,,Hm, a na vyvraždění klanu jaksi pozapomněl." Argo: ,,To nebylo důležité.")

,,Ta Ayame, co tu leží, s ním chodila. Co si myslíš že udělá až se dozví že jsme ji zabili, hm?"

,,Myslíš, že by ji přišel pomstít?"

,,To víš že jo! A nejspíš by začal těma co byli pro!!"

,,Tiše vy dva!!" sykl k hlídkám lékařský ninja a vešel do pokoje u kterého stáli. ,,Á, vy už jste vzhůru!!" ozvalo se zevnitř. ,,Jak se cítite Ayame - san, Argo - san?"

,,Líp, kdyby nás ti dva blbečci nevzbudili..." zavrčela Argo rozespale.

,,A sakra!" ozvalo se z chodby.

,,Dobře ti tak..." následoval ho tišeji druhý hlas.

,,Co je s Arwen?" strachovala se Ayame, když pohlédla na její postel. Za celou dobu se totiž ani jednou nepohnula.

,,Nejspíš má jen tvrdé spaní!" zabručela Argo trochu závistivě.

,,Tak to se potom nedivím, byla na tom z nás asi nejhůře..." přikývla.

,,Kdy nás pustí domů, chci za Charlleem..." pohlédla na zdravotníka.

,,No, Charllee..." rozkoktal se nervózně.

,,Charllee odešel na misi..." ozvalo se ode dveří a vzápětí na to dovnitř vešel Kakashi.

,,Proč nás nevzal sebou?" nafučela se Argo a odvrátila se od něj.

,,Jak by mohl když jste byly v bezvědomí..." vzdychl. Vypadá to že si nic nepamatují, to není dobré, pomyslel si smutně.

,,Hmm, taky pravda, ale mohl na nás počkat..."

,,A kam šel?" chtěla vědět Ayame.

Kakashi chvíli mlčel jelikož nevěděl jak to interpretovat ale nakonec se odhodlal. ,,Odešel na jednu z nejtěžších misí kterou může člověk dostat, a neodcházel vůbec rád..." sklopil oči. Pokojem se rozhostilo mrazivé ticho.

,,No, jak tak koukám asi mě tu už nebude zapotřebí..." odcouval zdravotník z pokoje a zmizel jak nejrychleji uměl.

,,Co s námi teď bude?" povzdychla si Ayame beznadějně jelikož ji došlo co se vlastně stalo.

,,Nebojte se, já se o vás postarám..." snažil se ji povzbudit.

,,Budeš nás chránit?" pípla Argo která se zachumlala hlouběji do peřin, aby nebylo tolik vidět jak ji to rozvzpomenutí sebralo.

,,Budu i kdybych měl položit svůj život..."

,,To neříkej!" obořila se na něj Ayame. ,,Takové věci přínášejí smůlu!!"

,,Omlouvám se, já..."

,,To je v pořádku, my víme..." pokusila se vzápětí o úsměv.

,,Kakashi - san, musíte odejít, čas návštěv už skončil!" vběhla dovnitř jedna ze sestřiček. Kakashi se tedy chystal k odchodu, ale Argo ho chytila za ruku.

,,Zůstaň tu, prosím..."

,,Ale já..." pohlédl na sestřičku.

,,Zůstaň tu..." její hlas zněl naléhavě.

,,No dobře..." přikývl.

,,Ale, to je nepřípustné!" hlas sestřičky se nepříjemně zvyšoval.

,,Zůstávám tu," ignoroval ji, přisunul si k postelím židli a usadil se na ni. ,,A o jiných možnostech nehodlám diskutovat..." Sestřička ho probodla zlobným pohledem a nasupeně odrázovala pryč.


O několik neurčitých dnů později...

Arwen otvřela oči, všechno před ní bylo rozmazané a chvíli trvalo než se jí zrak konečně vyjasnil.

,,Už si se vzbudila?" zaznamenala hlas někoho blízkého.

,,Kde to sem? Co se stalo?"

,,Uklidni se, jsi v nemocnici.."

,,To jsi ty, Ayame? Kde je Charllee?"

,,Charllee na nás čeká na druhé straně..." snažila se jí to co nejšetrněji připomenout.

,,Takže je to pravda, a já myslela že je to jen zlý sen..." vzdychla zklamaně a utrápeně.

,,Hlavně klid, napřed se musíme uzdravit a teprve pak uvidíme co dál..."

,,A má cenu se uzdravovat?"

,,Má, tím si buď jistá. Charllee je tady s námi pořád, i když ho nemůžeme vidět ani slyšet, v našich srdcích zůstane navždy..." pohlédla na ni významně aby dodala svým slovům patřičnou důraznost. Pomalu se uklidňující atmosféru však narušil nevítaný návštěvník, ze všech možných návštěvníků nejnevítanější.

,,Dobrý odpoledne! Jakpak se vám daří? Donesl jsem vám kytičky a něco k zakousnutí..." vetřel se dovnitř Gai s kyticí a košem ovoce.

,,Díky... Gaii..." zabrblala Argo mírně nepřítomně a posadila se.

,,Tak jak se daří?" obdařil je širokým úsměvem a sedl si na volnou židli.

,,Ale jo, dá se to..." odpověděla mu suše Ayame.

,,Ale no tak, holky..."

,,Gaii, nech toho..." přerušila ho.

,,Chápu že je to těžké, ale..."

,,Nechápeš..." byl opět přerušen.

,,Sakra, holky! Jste nejlepší tým v Konoze, ostatní na vás mnohdy spoléhají a vy se tady tváříte jako byste chtěly umřít!"

,,Co když chcem?" žblebtla Arwen tiše. Charllee byl pro ni nesmírně důležitý a teď měla pocit že v ní něco prostě umřelo.

,,A co Kakashi, co já? Co ostatní? ... Holky, máte život před sebou, to co tady říkáte by vám Charllee neschvaloval... Hlavy vzhůru!!"

,,Gaii, přemýšlím nad tím o co se to tady snažíš..." probodla ho mírně nakvašeným pohledem.

,,Já se vás snažím povzbudit!"

,,A vidíš snad že by to mělo nějaký účinek?"

,,A ne snad?"

,,Ne, jsi hodný že jsi přišel, ale s tímhle nám nepomůžeš..." zakroutila hlavou a raději se zahleděla z okna.

,,No, tak já zase půjdu. Mějte se..." rozloučil se a poněkud sklesle odešel, na chodbě se však potkal s Kakashim.

,,Jak jsou na tom?" zeptal se ho.

,,Nijak valně..."

,,Takže deprese je ještě neopustila, chvíli to potrvá než zase začnout normálně žít..."

,,Chce to čas..." souhlasil Gai, ,,dej mi vědět kdyby se něco stalo..."

,,Dám..." přikývl a zamířil k děvčatům. ,,Ahoj..." otevřel dveře a nakoukl dovnitř, všechny tři se tvářily značně utrápeně.

,,Ahoj..." odpověděla mu Ayame s povzdechem.

,,Donesl jsem ti to co jsi chtěla..." vešel a položil ji na přikrývku malou vyřezávanou truhličku.

,,Mockrát ti děkuji..." pousmála se lehce a položila obě ruce na víko jako by se zdráhala ji otevřít.

,,Málem bych zapomněl!" vyhrkl a sáhl pro něco do zadní kapsičky. ,,Bez klíče bys to neotevřela..." usmál se a předal ji drobounký stříbrnný kliček.

,,To je pravda..." přikývla a stále na truhličku zdráhavě koukala, toto dění samozřejmě přilákalo pozornost Argo a i Arwen se trochu vzpamatovala, byl to dobrý důvod myslet na něco jiného.

,,Co v tom je?" zeptala se ji Argo a začala po truhličce pokukovat.

,,Spousta cených věcí..." vyhla se přímé odpovědi, mezitím se Kakashi usadil na židli a začal jim krájet jablka které před chvíli i s jiným ovocem přinesl Gai.

,,Cenných věcí?" zamyslela se.

,,Přesně tak..." přikývla, vložila klíček do zámku a jemně jim pootočila, ozvalo se slabé cvaknutí. Zhluboka se nadechla a opatrně otevřela víko. Hned na vršku toho všeho na ni pokoukával řetízek s přívěškem který ji kdysi věnoval Itachi k narozeninám. Řetízek byl stříbrný a přívěšek byl ve tvaru znaku klanu Uchiha vějířem uchiwou.

,,Co tam máš?" natahovala Argo zvědavě krk.

,,Tady jsem si schovávala všechny drobnosti a dárečky co mi dal Itachi, Sasuke a nebo Mikoto - san," (pozn. Nagadir: Fugaku byl lakomec, takže od něj nic nemá XD) vysvětlila a opatrně řetízek položila na klín.

,,Ayame, jseš si jistá že je vhodná doba na to trápit se Uchihy?" pohlédla na ni Arwen pochybovačně.

,,Musím se s tím vyrovnat, krom toho, neotevřela jsem ji od té doby co Itachi utekl z vesnice a tyhlety věci mi začínají chybět..." nesouhlasila a začala se probírat tlustou vrstvou dopisů.

,,Tohle všechno máš od Itachiho?" podivila se.

,,Jo, člověk by to do něj neřekl ale byl hrozně romantický. Musíš pochopit že jsme se někdy kvůli jeho práci nemohli vidět a taky než se to dozvěděl jeho otec jsme to museli držet v tajnosti, tak jsme si dopisovali," objasnila jí to.

,,A máš tam něco zajímavějšího?" zabručela Argo.

,,Jo mám, třeba pár fotek..." usmála se když na ně narazila, Kakashi samozřejmě neodolal a aktivně nakukoval.

,,Vy jste se s Itachim nechali vyfotit?" ušklíbla se Arwen.

,,Já jsem nechtěla ale on na tom trval..." začala trochu rudnout.

,,No tak je ukaž..." vyzvala ji. Ayme tedy nechala všechny fotografie kolovat, na většině z nich byla s Itachim, někde byli dokonce i se Sasukem a na největší z nich byla s celou jeho rodinou. Během toho stačil Kakashi dokrájet jablka a tak dal každé jeden plný talířek, tedy až na Argo která na něj vrhla nepřijemný pohled a tak se poněkud zklamán vrátil na své místo a začal mlčky likvidovat její porci.

,,Víte, já bych hrozně ráda věděla jak to tehdy bylo, ale on mi to pořád nechce říct. Občas přemýšlím nad tím jestli opravdu byla nějaká jiná alternativa..." zadívala se smutně na jednu fotku na které se oba dva usmívali, tehdy byla ještě šťastná a netušila co všechno se ještě přihodí. Poté se ještě dlouho, předlouho probírala všemi svými poklady, Kakashi u nich setrval až do večerních hodin, přičemž jim při odchodu slíbil že se určitě zase brzy staví. Dalšího dne po poledni, jelikož Arwen a Argo spaly, si Ayame pro zahnání nudy četla v knize, když se najednou otevřely dveře. Byl to Sasuke, poté co spatřil že je vzhůru se zarazil ale nakonec se odhodlal vejít dovnitř.

,,Sasuke, to je ale překvapení!" usmála se na něj. Sasuke však mlčel a zachmuřeně si sedl na její postel. ,,Za pár dní nás konečně propustí...," zaklapla knížku s úsměvem. ,,Dokonce stihneme i Charlleeho pohřeb," zadívala se nepřítomně z okna.

,,Ty, ho stále miluješ, že?" podíval se jí zpříma do očí. ,,Miluješ Itachiho..."

,,Ach Sasuke... To je, složité..." uhnula pohledem.

,,Všiml jsem si tvého řetízku," ukázal ji na krk, ,,dal ti ho, já to vím, nemusíš to přede mnou skrývat..." odvrátil se od ní. Ano, včera se rozhodla že ho zase bude nosit. Jako připomínku na slib který si dala, a to že z Itachiho nakonec dostane to jak to vlastně tehdy bylo.

,,Nevím, nevím jestli ho nenávidím a nejsem si jistá jestli ho miluju, ale od nenávisti je to k lásce jen kousek," vzdychla. ,,Víš, taky jsem ho hrozně nenáviděla. Ten den co jsem se dozvěděla že vyvraždil Uchiha klan, kdybych ho potkala nejspíš bych ho na místě zabila..." pokračovala a Sasuke se na ni překvapeně podíval. ,,Ale, čtyři roky jsou dlouhá doba... Hodně jsem nad tím přemýšlela a začala jsem věřit že k tomu musel mít nějaký důvod, nějaký hodně závažný důvod jinak by mi to zlomilo srdce. Nedokázala bych se mu už nikdy podívat do očí, posílilo mě to, víš... Sasuke, nenávist ti přinese jen utrpení. Vím jaké to je, sama jsem si to prožila..."

,,Nepotřebuju..."

,,Prostě si to promysli a podívej se na to z různých úhlů," zarazila ho a znovu se lehce pousmála.

,,Takže jsi mu to odpustila?" zesmutněl.

,,Ne..." přiznala a oba dva umlkli.

,,Ayame, víš já..." protrhl dlouhou chvíli ticha ale pak se zarazil jako by mu něco činilo potíže.

,,Promiň mi že jsem tě tehdy opustila," vyhrkla znenadání, což ho překvapilo, ,,ale nedokázala bych tvou přítomnost snést. Moc jsi mi připomínal to co jsem s Itachim a vaší rodinou zažila. Tehdy jsem ho nenáviděla a působilo mi to bolest. Byla jsem moc hloupá..." využila situace k tomu aby mu řekla to co chtěla již dávno.

,,Já, už jsem ti to odpustil," zachraptěl.

,,Měl jsi právo být na mě naštvaný, naprosto jsem to chápala... Nemusíš si s tím dělat starosti," zakroutila hlavou.

,,Moc jsi mi chyběla, byl jsem na to tehdy úplně sám..." vysvětlil s povzdechem.

,,Je mi to opravdu moc líto. Nechtěla jsem abys kvůli mně tolik trpěl..." roztřásla se.

,,To je v pořádku..." objal ji aby se uklidnila, věděl že je toho teď na ní moc, byla blbost jí to připomínat.

,,Taková dojemná chvilka..." fňukla Arwen posměšně.

,,Vy už jste vzhůru?" vyhrkla Ayame a se Sasukem se od sebe spěšně odtrhli.

,,Dost na to abychom slyšely o čem tu žvaníte," ušklíbla se Argo.

,,Ale nechtěly jsme vás rušit..." přikývla Arwen.

,,Tak se mějte..." rozloučil se s nimi Uchiha, a dřív než mu kterákoliv cokoliv řekla klaply za ním dveře.

,,Musíte mi vždycky všechno zkazit?!" zavrčela na ně Ayame a probodla je vražedným pohledem, přičemž její oči byly ještě stále zarudlé z toho jak před chvílí potlačovala pláč.

,,Nebuď nerudná... Podle toho co jsem slyšela jste se konečně usmířili..." odfrkla si Arwen uraženě.

,,Jo, takhle mi zbývá už jen jeden Uchiha..." povzdychla si melancholicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama