Kapitola 47. - Rival z Rootu

16. ledna 2015 v 15:31 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team


Když se děvčata druhý den ráno vzbudila a nasnídala, začala přemýšlet o tom, čím zabijou nadcházející dostatek volného času.

,,Co budete dělat?" vzhlédla Argo smutně od stolu.

,,Já půjdu na prohlídku do sídla rodičů," usmála se Ayame a upila si z čaje, zdálo se, že se do toho vrhla se vší vervou, aby nemusela myslet na Charlleeho smrt.

,,Víš co, nechceš mě vzít sebou?" podívala na ni štěněcím pohledem.

,,Jestli se tam nebudeš nudit, tak klidně. Arwen, chceš jít taky? Můžete mi pomoct to pořádně projít."

,,To by bylo fajn," souhlasila, ,,ale pokud si vzpomínám, včera nám přišel nějaký vzkaz od hokageho..." zahléděla se do šálku s čajem.

,,To je pravda, kam jsi ho dala?"

,,Je na stole v obýváku..." pokrčila rameny. Ayame tedy pro něj došla, a když se opět usadila na své místo v kuchyni, otevřela ho a nahlas přečetla. Stálo tam:


Zvu vás na čaj.
Příjďte do mé kanceláře v 10:00.
Sarutobi Hiruzen.




,,Zve nás na čaj?" podivila se Argo.

,,Zdá se, že to tak už bude..." vzdychla Ayame a upustila lístek na desku stolu.

,,Mám pocit že za tím něco bude," zamračila se Arwen lehce.

,,Taky mám takový pocit, ale dobrá nabídka se neodmítá," usmála se.

,,Myslíte, že k tomu čaji bude podávat sušenky?" začalo Argo zajímat.

,,Nech se překvapit. Kolik je hodin?" pohlédla na Arwen, protože seděla zády k hodinám.

,,Půl osmé..."

,,Tak to máme času dost, tu prohlídku ještě stihneme..."

.......................

,,No, musím uznat že je to tu obrovské..." rozhlížela se Argo po pokojích, jejichž posuvné stěny byly odsunuty, takže vše působilo jako jeden obrovský prostor.

,,Taky si říkám," přikývla Arwen, ,,nedokážu si představit, kolik lidí tu mohlo žít..." zamyslela se, ale pak v jednom pokoji před sebou zaregistrovala na nějaké hromadě zbytečných věcí cosi co ji zaujalo.

,,Nechcete mi raději pomoct s hledáním?" přerušila je Ayame, jelikož kontrolovala každý pokoj a otevírala všechny skříňky a zásuvky.

,,A co přesně hledáš?" rozhlédla se Argo opět, kdyby to náhodou někde leželo.

,,Nějakou památku..." vzdychla, ,,tenhle barák rozhodně není ve stavu kdy by se mohl používat, tak bych si z něj chtěla něco odnést, něco co mi bude připomínat rodiče..." vysvětlila a dál se přehrabovala v nějaké skříňce.

,,Třeba fotografii?" zeptala se ji Arwen.

,,Jo, třeba fotografii..." přikývla.

,,Fotografii tvých rodičů?"

,,No, to by bylo úplně nejlepší..." shrábla věci, které byly na zemi a zase je vátila zpět na své místo. Arwen znovu pohlédla na rozbitou fotografii, kterou držela v ruce. Ležela na té hromadě a byla značně ušpiněná, ale oba mladí lidé, kteří na ni byli zvěnčeni se radostně usmívali. ,,Už bychom se měly vrátit..." prohlásila, ,,nebo k hokagemu příjdeme se zpožděním, krom toho, Ayame, našla jsem něco co tě potěší," usmála se a podala ji fotku.

,,Kdes ji našla?" vydechla překvapeně.

,,Támhle na té hromadě," kývla za sebe.

,,Ukaž!" vměstnala se k nim Argo a začala si fotku prohlížet. ,,Páni, vypadá úplně jako ty!" vydechla a kmitala očima mezi dívkou na fotografii a Ayame.

,,Jo, to je máma a ten mladík s bílými vlasy je táta..." přikývla radostně.

,,Takže oči máš po tátovi..." nepřestávala se Arwen usmívat, když si všimla mladíkových nebesky modrých očí.

,,Jo..." přikývla opět a oči se ji zalily slzami. ,,Asi bychom už vážně měly jít, je tu strašně moc prachu a nalezl mi do očí..." začala se utírat rukávem.

,,Tak nesmutni a pojď," plácla ji Arwen do zad.

,,Já nesmutním! Říkám, že mi nalezl prach do očí!" nafoukla tváře.

,,Jasně, jasně..." ušklíbla se provokativně a vyšla ven na terasu. Ayame se naposledy dlouze zadívala na fotografii, poté ji schovala do zadní kapsičky a vyběhla za kamarádkami. Byl nejvyšší čas vydat se k hokagemu.

Když se zastavily před budovou, spořádaně vešly dovnitř a jím známou cestou zamířily ke kanceláři, na jejichž dveře poněkud ostýchavě zaklepaly.

"Pojďte dál," ozvalo se zevnitř a dívky tedy vstoupily do místnosti.

"Posaďte se, jsem rád, že jste přišly," pokynul jim a holky se usadily do tří pohodlných křesel. Na stolku před nimi ležely sušenky, misky a konvice s čajem. Hokage se ihned zručně chopil konvice a všem nalil čaj. "Upřímně," vzdychl, ,,myslel jsem si, že nepřijdete," usadil se do svého křesla.

"To ne, Sarutobi - sama, vzkaz od Hokageho je vždycky důležitý," zakroutila Ayame hlavou.

"Co se děje, Konoze hrozí nebezpečí???" tázala se Arwen.

"Ne, to chvala panu bohu ne," oddychl si, "ale máme vážnější problém," zahleděl se na ně a holky zpozorněly. "Jsme tím problémem my?" otázala se ho Argo potichu.

"To jsem nechtěl říci. Problémem je rada starších. Kohaku a Homura vás chtějí zničit."

"To není žádna novinka," zabrblala Argo a pustila se do sušenek.

"Taky by si mohli vymyslet něco originálnjěšího," zívla Arwen.

"Vy to víte?" zatvářil se Sarutobi překvapeně.

"No, dalo se to předpokládat a navíc jsme slyšely co si vykládali dva ANBU, kteří nás hlídali," vysvětlila mu Ayame.

"Takže to víte, ale chtěli vás odstranit už i v nemocnici, dokud jste se nemohly bránit," zamračil se do svého šálku čaje.

"Cože?" vyjekly najednou.

,,To se doopravdy chtěli k něčemu takovému snížit?" zeptala se ho Ayame ještě stále nevěřícně.

"Zachránil vás Kakashi, velitel ANBU skupiny která vás hlídá, a zmínka o Akatsuki a Itachim," přikývl.

"A jak se tedy rozhodli," pohlédla Arwen zpříma do jeho očí.

"Váš případ je prozatímě odložen, ale rozhodně se k tomu budou chtít vrátit. Ovšem dalo by se to úplně vyřídit, kdybychom vypustili na veřejnost zprávu, že je Ayame potomek druhého hokage."

"Ne," zamítla to razantně.

"Pochop, jakmile se to roznese, máte jistotu, že už Nejvyšší starší nikdy nebudou usilovat o vaše životy," snažil se jim pomoci, Ayame však jen mlčela a hleděla do stolu.

"Pak je tu ještě další věc. Jelikož byla Kakashimu udělena dlouhodobá mise a nemůže se o vás teď starat, rada rozhodla, že vám dá nového sensei."

,,Cože? Jak to, že byla Kakashimu udělena dlouhodobá mise?" vyjekla Ayame rozhořčeně.

,,Kvůli Akatsuki a t.j.j.m.v. je bezpečnější posílat na takové mise zkušenější shinobi, krom toho se začínají šířit zprávy že Orochimaru něco chystá, nemohu si dovolit být neopatrný..." vysvětlil a Ayame sklopila zrak.

"A kdo by tedy měl být náš nový sensei, Hokage - sama??" zeptala se ho Arwen a také si raději vzala pár sušenek.

"Jmenuje se Mishi Mishi a... a je z Rootu."

"Takže je to defakto Danzoův čmuchal..." zamračila se.

,,No, nemohu popřít to, že nejspíš bude Danzouovi předávat veškerá fakta, která o vás zjistí..."

,,No, to bude super..." vzdychla Argo mezi chroupáním.

,,Bezva, co víc si můžeme přát," zabrblala Ayame a také nedokázala odolat sušenkám, ,,mimochodem, Sarutobi - sama, to jsou ty vaše pověstné domácí sušenky?" zeptala se ho, když jich pár spořádala.

,,Tak nějak..." přikývl s úsměvem.

,,Mmm... už chápu proč jsou tak pověstné, nemohl byste mi na ně dát recept?"

,,Jistě," přikývl.

,,Když chvíli počkáte, tak najdu papír a tužku a můžete mi to nadiktovat..." začala se přehrabovat v kapsách, ale dřív než našla tyto potřebné věci ji Arwen pořádně dloubla do žeber a vrhla na ni nepříjemný pohled. ,,Ehm... tedy, chtěla jsem říct, že to může počkat, důležitější teď samozřejmě je fakt, kdy a kde se máme s tím naším novým sensei setkat..."

,,Čas je stanoven přesně na třináctou hodinu odpolední a místem srazu je vaše obvyklé schůzkové místo," odpověděl hokage bez okolků a napil se čaje. Po tomto zásadním sdělení setrvala děvčata u hokageho ještě nějakou chvíli, dopily svůj čaj, dojedly sušenky a teprve pak se s ním rozloučily. Před tím než se vydaly na místo srazu si ještě stačily skočit na rychlý oběd, a když nastal čas začaly se tam chtě nechtě šourat. Pomalu vycházely po malém kopečku, a když vzhlédly spatřily mohutný, starý dub. Pohled na něj v nich vyvolal mnoho vzpomínek, byl to ten samý strom kde mívaly schůzky s Charlleem. Pod tímhle dubem odpočíval, za krásného počasí pod ním poslouchaly jeho výklady a probírali strategii, a pod tímto památným dubem, jim poprvé Charllee ohlásil, že jsou tým a on jejich sensei. Teď se ale vše změnilo. Měl je převzít někdo nový a neznámý.

"Hokage dokáže být opravdu krutý," vzdychla Arwen, když jí myslí proletělo nesčetné množství bolestných vzpomínek.

"Jo, ale s tím nic nemůžeme dělat. Pokud nebude rada přesvědčena, je to jen jedna z jejich dalších opatření se kterou si poradíme," poplácala ji Ayame. Arwen přikývla a všechny tři se vydaly blíž ke stromu. Argo okamžitě vyšplhala do koruny, a tam se pohodlně natáhla. Arwen s Ayame se uložily do trávy. Měly ještě čas a tak si krátce zdřímly. Přesně v jednu hodinu je všechny jako na povel probraly kroky přicházejícího muže.

"To je on?" šeptla Argo a seskočila k děvčatům.

"Nevím," pokrčila Ayame rameny a opřela se zády o kmen. Když muž konečně došel dostatečně blízko, mohly si ho prohlédnout. Měl kratší zrzavé vlasy a zelené oči. Na levé straně tváře se mu táhla dlouhá jizva. Oblečen byl do tradičního joninského oděvu a svou pásku se znakem Konohy měl uvázanou kolem čela. Holky mu odhadovaly něco kolem třiceti let.

,,Vy jste Ayame, Arwen a Argo?" otázal se jich, když se před nimi zastavil.

"Ne," usmála se Argo, ,,utíkaly tímto směrem," ukázala někam vpravo.

"Ha ha, moc vtipné," zamračil se nad jejím pokusem. Zmetku, pomyslela si Argo a začala se tvářit silně uraženě a otráveně.

"A ty si co?" zeptala se ho Ayame.

"Jsem Mish…." začal. "Neptám se na jméno," přerušila ho a lehce zavrčela.

"Byl jsem pověřen abych se stal Vaším novým senseiem a mám Vám v případě nutnosti zabránit v tom aby jste zničili Konohu," pravil.

"Myslíš, že se ti to podaří?" zapochybovala Arwen.

"O tom nepochybuji, když mě nebudete poslouchat mám nakázáno vás bez milosti odstranit."

"Hezký sen," uchichtla se Argo. Než však stačil něco namítnout, Ayame ho opět přerušila. "A kdo jsi?"

"Jmenuji se Mishi Mishi, jsem elitní ninja válečník…"

"Hm… mluví jako Ebisu," podotkla Argo, čímž způsobila, že Mishi Mishi zrudl vzteky, vzápětí se ale hned uklidnil a monotóně pokračoval dál. "Jsem také člen ANBU, speciálně ze skupiny Root. Jednu dobu jsem spolupracoval s Charlleem, vaším bývalým senseiem, a díky jeho šťast… nešťastné smrti jsem teď jeden z nejsilnějších shinobi zde v Konoze…" Holkám neušel lehce radostný tón při zmínce o Charlleeho smrti. "… mezi mé koníčky patří boj, není nic co bych měl nějak extra rád a upozorňuji že nesnáším flákače..." skončil a pohlédl na holky. ,,Co kdybyste se mi teď představily a něco mi o sobě řekly?" navrhl pro začátek.

"Ayame."

"Arwen."

"Argo," řekly postupně a umlkly.

"To je vše?" podivil se.

"Co byste ještě chtěl, zazpívat serenádu?" zavrčela Argo. Arwen ji položila ruku na rameno aby jí zklidnila, protože její chakra začala jemně stoupat.

"No, ne, byl jsem varován že jste, jak to jen říct, divné. Nerespektujete autoritu, a nejste nic než na obtíž, ale slibuji vám, že já vás pěkně srovnám do latě! Tak, ale teď začneme," tón jeho hlasu opět klesl na silně monotóní a uspávací frekvenci. ,,Nedám vám žádný náskok a vy přede mnou musíte utéct. Nesmíte se rozdělit. Zatím to necháme na patnácti minutách." Holky pouze přikývly.

"Tři... dva... jedna..." odpočítal, holky však už byly dávno v trapu, zahlédl je v polovině louky jak se mu rychle vzdalují. Zařval a vydal se za nimi.

"To pako nás sleduje," vzdychla Ayame utíkajíc jako třetí. "Je docela hodně rychlý, myslím, že se vyrovná Charlleemu."

"Do Charlleeho má daleko," odsekla Argo.

"Kam teď?" zavolala Arwen, když se před ní objevilo rozcestí.

"Jedině do Zakázaného lesa," křikla Ayame, a tak bleskově změnily směr. Mishi Mishi viděl kam mají namířeno, ale skok od skoku se mu vzdalovaly. Sakra, pomyslel si a poslal do noh velkou dávku chakry, avšak ani to mu příliš nepomohlo.

"S dovolením!" uslyšel za sebou něčí hlas a vzápětí na to kolem něj proběhl jeden ANBU.

"Promiňte!" proběhl druhý.

"Omlouvám se!" další.

"Promiňte mi!" a další.

"Poslyš, nejsi krapet pomalý?" zhodnotil jeho počínání velitel ANBU skupiny, předběhl ho a brzo mu i on zmizel z dohledu. Mishi Mishi se zadýchaně zastavil. Poté co tiše vyjmenoval všechny nadávky co mu přišly na jazyk, a že jich moc nebylo, jelikož nebyl příliš kreativní, vzpomněl si mezi popádáním dechu na to, co mu o nich pravil Danzo: "Pokud se vydají do Zakázaného lesa je víc než pravděpodobné že skončí uprostřed mýtiny na jejich nejoblíbenějším stromě..."

Jounin se tedy sám pro sebe usmál a střihl to zkratkou. Trvalo však poměrně dlouho než konečně nalezl to co hledal. Když vyšel ze křoví na mýtinu, vypadal poněkud rozcuchaněji než na začátku stíhání a ve vlasech měl par lístků (Etsuko: Jak spadl ze stromu... Nagadir: A určitě ne jednou XD). V koruně mohutného a nepřehlédnutelného dubu spatřil několik postav. Byly to jak Ayame, Arwen a Argo, tak i skupinka ANBU, která ho tak potupně předběhla. Zdálo se však, že si ho ani jeden z nich nevšiml, jelikož až k němu doléhal jejich veselý smích. Kapitán ANBU skupinky měl sundanou masku a pojídal nějaké koláče, stejně jako ostatní z jeho skupiny, které jim Ayame nabídla a cestou ke stromu někde koupila. Byl to jeden z těch zvláštních okamžiků, kdy je mohli vidět bez masek.

"Už dorazil," šeptla tiše Arwen a kývla směrem k Mishimu. ANBU si okamžitě nasadili masky.

"Tady jste!" vyřikl Mishi.

"Jo, už asi tak tři hodiny," odpověděla Argo a narvala si do úst pár posledních koláčů, kdyby náhodou měl ten zmetek chuť se jich zeptat, jestli by mu taky nedaly.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 myevent myevent | Web | 16. ledna 2015 v 18:27 | Reagovat

Ta kapitola je nějaká dlouhá!
Trvalo mě to si ji přečíst!
Uf... :-)
Teda nádherná kapitola!
:-)  :-)  :-)

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 19:06 | Reagovat

[1]: Krátké kapitoly hold nevedu, jinak díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama