Kapitola 20: Daniel Carter

1. února 2015 v 18:09 | Autor: Mrs.LillyHerondale-Shreave, Překladatel: Denisa Kwapulińská |  Neviditelní (Neviditelní 1)

Tajuplné setkání, co bude dál?


Ten den kdy potkala Mardrina začalo pozdě odpoledne pršet. Noční obloha byla temně modrá, plná mraků skrz které pomalu vykukovaly hvězdy. Zbytek dne Esselle strávila se Selenou a její rodinou. Setkala se zbytkem jejích dětí a hlídala dvojčata dokud se Selena nevrátila. Do obou desetiletých dvojčat se okamžitě zamilovala. Celou dobu na ni volaly Tetičko Elle, což bylo prostě úžasné. Ale teď zase očividně špatně odbočila a nejspíš se ocitla jižněji ve východním New Yorku. Budovy byly vyrobeny z cihel, všechno bylo rozbahněné a lepkavé. Z trubek, které vyrůstaly ze zdí, vycházel kouř a pára, krom toho bylo na ulici jen málo světel. Vypadalo to tu úzce a opuštěně, nikde ani noha. Zase změnila outfit, protože její šaty byly celé od mléka, čemuž se všichni smáli. Teď měla oblečeny Seleniny tmavě modré džíny a tričko vyrobené z velice jemné látky s nadýchanými rukávy. Ale jelikož se po dešti udělalo docela chladno vzala si na sebe černou koženou bundu. Všechno to pocházelo z krabice s oblečením, které nosila když jí bylo 17 a bylo to uložené na půdě, protože Esselle odmítala nosit cokoliv moderního. Prostě se jí líbilo to jak vypadala.

Zrovna si prohlížela nehty když za sebou něco uslyšela. Prudce se otočila, a spatřila jak vršek nějakého železného harampádí spadl na zem. Protočila očima. Nejspíš to byl obyčejný pitomý mýval. Rozhlédla se a pak pokračovala v cestě, jenže znovu uslyšela nějaký hluk. Velice nepříjemný. Znělo to jako meč přejíždějící po drátě. Žaludek se jí sevřel a srdce téměř zastavilo. Několikrát se zběsile rozhlédla ale nic nespatřila. Těžce polkla, otočila se a opět se vydala na cestu. Náhle jako by někdo udeřil kladivem do kovové desky. Zalapala po dechu a strnula na místě. Znovu se pomalu obrátila přičemž ji krev v žilách divoce pulzovala.

,,Haló?" zavolala. Věděla, že je to ta nejhloupější věc kterou může udělat. Měla by utíkat pryč až by se jí za patami prášilo. Vždycky si dělala legraci z bělošek ve filmech, které se chovaly podobně hloupě. Společně se Selenou se bavily o tom, že španělka by se takhle nikdy nezachovala. Ale teď tu stála doslova přimražená strachy a nevěděla co má dělat.

Nakonec znova vyrazila kupředu, kráčela jak nejrychleji mohla. Ohlédla se a spatřila temné postavy které se k ní pomalu přibližovaly. Mohli to být jen další obyčejní lidé. Mohli mít společnou cestu. Jenže když mírně pootočila hlavou zaznamenala svým periferním viděním že se přibližují. Rozběhla se a zároveň slyšela, že běží za ní. Zakřičela když jí někdo chytil za ruku. Křičela doslova o život. Byli dva. Celí v černém. Chytilí jí, doráželi na ni a ona pořád křičela. Zakryli ji ústa a ucítila několik bolestivých úderů. V pouličním osvětlení se zalesklo ostří kapesního nože.

,,Další dole," zamumla kdosi. Měla pocit že jí bolí všechny kosti v těle. Snažila se je škrábat a kopat, cokoliv. Všimla si jak jeden z nich vytáhl malou lahvičku s nějakou podivnou zářící kapalinou uvnitř. Byla tak slabá a všechno ji bolelo, že už se nedokázala dál bránit.

,,Dobrá, musíme to s ní vyřídit," řekl někdo. Nic co vyzkoušela jí nepomohlo. Ale pak uslyšela nějaké nárazy a najednou ji pustili. Údery a kopy protínaly vzduch. Tvrdě dopadla na kolena a rozkašlala se. Popadla provaz který ji omotali kolem krku a strhla ho ze sebe. Nějaký muž ji popadl do náruče. Viděla hvězdy a cítila jak krvácí. Myslela si že vidí anděla, ale byl to jen obyčejný mužský. Zachránil ji.

Jeho oči byly tak neuvěřitelně obrovské a jeho řasy doslova dokonalé. Jeho černé vlasy byly pevné a rovné. A ty oči, tak modré, tak neuvěřitelně modré. Ne jen obyčejně modré. Ne modré jako tanzanite. Ani jako modř Elizabeth Tylorové. Ale modré jako diamant Naděje. Úchvatné a zářivé jako dva diamanty. Měl plné rty a čistou pleť, přesně takovou jaká byla ta její. Světlou ale zabarvenou. A ty úžasné lícní kosti. Všechno kolem jeho obličeje bylo jemné a perfektně vykroužené. Čelist měl čtvercovou a směrem dolů, od očí a nosu to prostě byla jedna velká dokonalost.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se. Dokonce i jeho hlas, silný a hluboký, zněl nadpozemsky. Esselle pozvedla svou zesláblou ruku a dotkla se jeho tváře.

,,Kdo jsi?" vydala ze sebe zaskřehotání. Usmál se. Tak nádherně se usmíval. Všimla si, že něco vytáhl z kapsy, ale všechno se před ní začalo zamlžovat a tmavnout. Kůže ji najednou strašně hřála.

,,Daniel," uslyšela. ,,Daniel Carter," a pak zavřela oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama