Kapitola 3.

23. února 2015 v 11:26 | Autor: Kate Thompson, Překlad: Denisa Kwapulińská |  Stvoření noci

Po dlouhé době jsem se rozhodla vrátit k překladu.
Co nového v rodině? Bobby má plán úniku.




Byl červen a počasí bylo teplý, ale v domě bylo chladno kvůli vlhkosti, a tak se máma rozhodla, že rozděláme oheň. Zapl jsem konvici na vodu a vyšel ven zadními dveřmi. Mamka mě ale slyšela.

"Kam jdeš?" zavolala na mě.

"Zpátky do Dublinu," řek jsem.

"To teda ne!" zaječela. "Vrať se okamžitě zpátky!"

"Nemůžeš mě mít na vočích každou minutu dne," řek jsem a zavřel za sebou dveře.

Šel jsem okolo hlavního vchodu a prohlíd jsem si Škodovku. Jedna ze zadních pneumatik byla trochu vypuštěná a z gumovýho obložení dveří vyrůstal zelenej mech, ale jinak byla celkem OK. Zajímalo mě jak dlouho tu stojí a čeká až se ten záhadný chlápek vrátí domů. Zajímalo mě jestli je baterka ještě pořád nabitá. Příjezdovka se trochu svažovala, tak jako cesta pokud jste zabočili vlevo. Pravděpodobně bych dokázal nabrat dostatek rychlosti abych ji nastaroval, teda až bych vyřešil napojení. Musel jsem si na to ale vybrat ten správnej čas, dobu kdy mě máma nebude moc postrádat. Doufal jsem, že PJ nebude se stěhováním auta moc spěchat.

Za barákem byl malej zatrávněnej dvůr se seníkem a blokem několika malých, kamenných přístřešků. Za nima, na druhé straně plotu, byla první ze dvou louk mezi našim domem a dvěma Pjovýma budovama nahoře. Na dohled byl ale jen jeden dům. V ostatních směrech nebylo nic, jen nudná zemědělská půda.

Za seníkem, z dohledu našeho baráku, jsem si zapálil cígo. Máma taky kouřila, takže ze mě ten smrad nikdy nevyčmuchala. Občas jsem přemýšlel nad tím, proč se to před ní snažím skrývat. Nezajímalo mě jestli zuří. Už dávno ne. Prostě jsem ji ignoroval. Ale nedokázal jsem snést když byla rozrušená a brečela, což se stávalo často. Chtělo se mi rozbíjet věci. Někdy jsem měl chuť rozbít i ji.

Krávy na vzdáleným poli zvedly hlavy, na něco hleděly a já zahlíd jak někdo přichází. Ještě byla daleko ale moh jsem si všimnout, že má šedý vlasy, hnědý šaty a gumáky. Měl jsem docela jasnou představu o tom kdo to je. Schoval jsem se do stínu velkýho zelenýho keře a vytáh jsem mobil.


jak bez klíčků nastartuješ škodovku?


Odeslal jsem textovku Beetlovi, dokončil cígo a vrátil se zpátky do baráku.

Máma zuřila. Když rozbalila tašku z vobchoďáku, kterou jsme přivezli, zjistila že jsou všechna vajíčka rozbitá. A pak když měla párky na pánvi nedokázala zapnout plyn.

"Nemůžu najít měříč, cokoliv," vyhrkla. "Zkus se porozhlídnout, ano?"

Prohlíd jsem si všechny zdi a pak jsem se naklonil nad vaříč a podíval se za něj.

"Tam to snad nebude, ne?" řekla máma.

Nebylo, zato oranžová trubka mizící ve zdi jo. Vyšel jsem ven, našel zásobník s plynem a cvakl zapínačem na vršku. Stará tlustá ženská teď kráčela po bližší louce, všim sem si, že má sebou psa.

"Funguje to!" zavolala moje máma. Nálada se jí zlepšila. ,,Cos udělal?"

"Zapl to," řek sem. "A máme návštěvu."

"Koho?"

"Hádám, že paní Dandyovou?"

"Paní Dandyovou?"

"PJovu matku."

"Dooleyovi," řekla. "Jsou to Dooleyovi, ne Dandyovi."

"Yankee Dooley Doodle Doody Dandy," řek sem. "Koho to zajímá?"

Zasmála se a já se musel votočit aby neviděla úsměv v mý tváři. Ještě pořád jsem nebyl připravenej ji odpustit za to, že mě sem přitáhla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama