Kapitola 52. - Kvítí, vůl a Deidara

20. února 2015 v 19:07 | Denisa Kwapulińská, Etsuko a Argo |  Naruto: Charllee team


Děvčata a tým Kurenai se rozesadili na zemi a odpočívali, přece jen je ještě čekala cesta domů.

,,Mockrát vám děkuji, nevím co bych si počala kdybyste mi nepomohli," usmála se na ně Tatsuka.

,,Ale to nestálo za řeč," máchla Argo rukou.

,,Vy jste vlastně přišli kvůli otcově objednávce, že?" zamyslela se a poslala dalšího sloužícího pro přichystaný balík. ,,No, nechtěli byste s námi třeba něco pojíst než odejdete?" zajímalo ji.

,,Ne, my spěcháme, za chvíli musíme zase běžet," zakroutila Kurenai hlavou, přece jen to byla zásilka pro hokageho a čím rychleji to budou mít za sebou tím lépe.

,,Nuže dobrá, přesto pokud budete mít zase někdy cestu kolem jste u nás kdykoliv vítaní," přikývla nakonec, měla pocit že jim něco dluží a tohle bylo to nejlepší co jim mohla nabídnout. V tom se však kolem najednou objevila skupinka místních Anbu v jejichž středu stál muž se zakrytým jedním okem, nejspíš o něj někde přišel. Dívky zpozorněly kdyby jejich úmysly nebyly zrovna dobré.

,,Jmenuji se Aoi," vysvětlil muž když přistoupil blíže, ,,a jménem Mizukage bych vám chtěl poděkovat za záchranu pana Kanayamy, jsme vám velice zavázáni," jeho hlas měl příznačně uctivý tón přesto na něm bylo vidět že na ně pohlíží s jistou dávkou nedůvěry. Nebylo se však čemu divit mezi vesnicemi už od pradávna existovala jakási řevnivost a soupeřivost proto také vznikaly války. Ayame předstoupila před své společnice a hluboce se uklonila. ,,Vzkažte Mizukage - sama že nám bylo potěšením Vám pomoci," čímž si obě strany odbyly konverzační formálnost takže následující rozhovor byl poněkud uvolněnější. Muž se jich poptal na pár drobností a Ayame se nezdráhala odpovídat, tohle by sice jako jounin a tudiž velitel týmu měla odbýt Kurenai nebo Mishi ale protože Ayame udělala první krok nechaly ji v tom, krom toho to vypadalo že se dobře baví. Nakonec se s nimi Aoi rozloučil a společně s Anbu se zase vytratil, všem bylo jasné že veškeré poznatky z rozhovoru jde sdělit Mizukage, nejspíš i svůj názor na situaci. Komunikace mezi vesnicemi byla vždycky velmi choulostivou věcí.

,,Co kdybychom už šli?" nadhodila Argo do ticha které vzniklo jak všichni přemýšleli nad tím jestli je Mizukage nechá v klidu odejít a nebo na ně přece jen někoho pošle.

,,Ještě čekáme na Mishiho ne?" odpověděla jí Kurenai.

,,Však on trefí," máchla bezvýznamně rukou.

,,Budete z toho mít problémy," povzdychla si jen za tu dobu ji už došlo že přemlouvat je nemá cenu, ještě by je víc zatvrdila.

,,To je jedno, já už ho neponesu a Ayame ani Argo nebudou plýtvat chakrou kvůli jednomu člověku, navíc pro jedno kvítí slunce nesvítí a pro jednoho vola taky tráva neroste," pokrčila Arwen rameny.

,,Uděláme to jako posledně, prostě poběží za námi," uculila se Argo.

,,Nebylo by prostě lepší kdybychom jednou šli všichni pohromadě? Vracíme se z důležité mise," pokusila se Yuuhi ještě naposledy a nenápadně.

,,To bychom tam nedošly ani na soudný den!" fňukla Argo při té hrůzostrašné představě a opřela se o Ayame která ji začala utěšovat.

,,V klidu, my půjdeme napřed s balíčkem a oni pak dojdou," šeptala ji.

,,Žádné takové, za neuposlechnutí rozkazu svého senseie vás mohu klidně zabít," nakráčel tam umytý Mishi s odhalenou vrchní částí těla, měl na sobě spousty menších i větších jizev a kupodivu byl velmi pěkně vypracovaný, Ayame se při tom pohledu poněkud pozapomněla a měla co dělat aby stíhala polykat sliny.

,,My nejsme váš tým," namítla Arwen s Argo.

,,Ale to víte že jste!" usmál se škodolibě. ,,Hokage - sama vás ke mně přeložil a co Sarutobi - san řekne to platí," prohrábl si mokré vlasy. Obě dívky ho probodly vražednými pohledy.

,,Co kdybys zklidnila hormon?" sykla Arwen na slintající Ayame, protože ji její chování momentálně dost štvalo.

,,Já jsem v klidu," bránila se ublíženě.

,,To tedy nejsi, kdyby tvůj pohled uměl hýbat s věcmi tak tu Mishi už dávno stojí jak ho Pán Bůh stvořil," pošeptala ji Argo.

,,Vy naděláte," odsekla tiše.

,,Dobře, ale jak to uděláme?" ozvala se Hinata neobvykle směle čímž přerušila zatrvzelé mlčení mezi děvčaty.

,,Já ho tedy vezmu ale jestli mi jen jednou kecnete do způsobu cestování nebo do cesty, bez milosti vás mrštím o jakýkovliv strom a budou vás muset seškrabávat," řekla Arwen rozzuřeně.

,,Připravte se tedy na cestu," nakázal Mishi a konečně přes sebe něco přehodil takže se Ayame zase vzpamatovala.

,,Omyl pujdeme až Arwen bude chtít, ona je hlavní a ona udává tempo," zarazila ho.

,,Myslím že ten balíček bychom měli hokagemu už konečně doručit, to je to proč jsme sem vážili cestu," odpověděl ji s lehkým skřípáním zubů. Nakonec se tedy nějak dohodli, zbalili se a vydali se na zpáteční cestu.



….........................

Blížil se večer a vyslanci z Konohy se vraceli domů, přičemž měli během celodenní cesty pouze jednu jedinou zastávku. Arwen ve vlčí podobě s Mishim, Kurenai a Hinatou na zádech nečekaně odbočila ze směru, ostatní ji okamžitě následovali. Oba senseie to probralo z úmorné a jednotvárné cesty. Černý vlk se zastavil na mělčině potoka a začal hltavě pít. Ayame rychle seskočila, přiběhla k němu, párkrát ho pohladila po krku a projela mu i tlapy které si chladil v ledové vodě.

,,Navrhuji si dát pauzu, nějakou dobu se tu zdržíme," řekla během prohlížení vlčích pacek. Argo také slezla, automaticky vyskočila na velký balvan u břehu a rozhlížela se aby náhodou nebyly v okolí nějaké jiné nežádoucí elementy než ten kterého sebou chtě nechtě tahají.

,,Nemůžeme se zdržet, musíme do Konohy předat hokagemu - sama balíček. Nařizuji pokračovat v cestě!" nesouhlasil Mishi zarputile.

,,Jestli chcete můžete jít pěšky ale my nikam nepůjdeme," zdůraznila Ayame když drbala vlka za uchem, ,,a laskavě z něj slezte!" zamračila se na něj.

,,Ne! Jsem váš sensei, mohu si s vámi dělat co chci a vy mě musíte poslouchat!" vztekl se.

,,Tvrdí kdo?" zavrčela Argo značně nebezpečně. ,,Nikdy jsme vás jako sensei nepřijaly nemusíme a nebudeme vás poslouchat, a dělat si s námi co chce směl jen a jen Charllee!"

,,Mohu vás zabít když budu chtít!" začal vyhrožovat.

,,Tak pojď jestli si troufáš spoustě lidem v Konoze se uleví až zdechneš!" prokřupla si prsty.

,,Jsem unavená, chce se mi spát," zívla Hinata čímž přerušila Mishiho pokus o odpověď, Ayame ji tedy pomohla dolů a musela ji podepřít jelikož se ji chuděrce podlomily nohy.

,,Souhlasím, všichni dolů potřebujeme si odpočinout a stejně brzy bude tma," ozvala se Kurenai a opatrně seskočila. Už jednou zažili noční běh a bohatě jim to stačilo. Ostatní s velkou radosti sklouzli na zem protože se jejich pozadí dožadovala toho aby se na hodně dlouhou dobu utábořili. Mishi však zůstal stále sedět.

"Ne, zásilka pro hokageho je důležitější a jakákoliv bolest musí jít stranou," zahřímal protestně.

,,Proboha Mishi, měli jsme jen jednu zastávku. Jsme unavení a hladoví," zamračila se na něj Yuuhi ošklivě a uložila se na zem. Černý vlk se pořádně oklepal a jelikož to Mishi nečekal tak sletěl do vody, zvíře nevšímavě vyšlo na břeh a tam se z něj zase stala Arwen.

,,V pořádku?" zeptala se jí Ayame starostlivě.

,,Jo, už je to konečně dobrý," přikývla a protáhla se až ji zakřupaly klouby.

,,OK, myslím že Kurenai má pravdu a tak tu zůstanem přes noc. Argo, šla by jsi něco ulovit? Doporučuju srnu nebo jelena protože je nás hodně a máme opravdu velký hlad, Arwen připravíš ohniště?"

,,Jasně," přikývla bez okolků.

,,Dobrá, já se postarám o dřevo," přikývla a pokusila se zmizet mezi stromy.

,,Počkejte!" vyhrabal se Mishi z řeky přičemž byl tak trochu ověšen vodním rostlinstvem ale to už nebylo po Ayame ani vidu. ,,Sakra, takhle se vypařit!" láteřil rozzlobeně.

,,Proboha neřvěte, raději bych celý týden poslouchala Migrénu než vás! On alespoň mluví srozumitelně ale u vás se nedá pochopit kde to končí a začíná!" zvýšila Arwen nebezpečně hlas, jeho věčný křik a stěžování si ji už doopravdy lezly na nervy a démonní chakra o sobě začala nepatrně dávat vědět.

,,Zdá se že ho neschladila ani ta voda," zakroutila Argo nechápavě hlavou a jemně se jí dotkla aby ji uklidnila, pak se konečně vydala na lov.

,,Pomůžu ti," nabídl se Kiba.

,,Ne, to je v pořádku, odpočiňte si," odbyla ho Arwen a začala dávat na hromádku větší kameny.

,,Na co je taková spousta potřeba?" zajímalo Hinatu a zvědavě po ní pokukovala.

,,Nevím co donese a hlavně jak velké to bude," odpověděla a pokrčila rameny.

"Arwen, co sis to dovolila?" zeptal se ji Mishi když stanul vedle ní, stále z něj crčela voda.

"Bolí mě hlava," zabrblala si pro sebe a promnula si čelo, "doufám že na to Argo bude mít nějaký kořínek," povzdychla si a konečně začala připravovat ohniště. Mishiho naprosto ignorovala. Vlasy se jí roztáhly, zabodaly do země a odstranili drn. Vytvořila velké a úhledné, podlouhlé ohniště a obložila jej kameny. To už Ayame se svými klony začala vycházet ze všech stran a nosila dřevo, než se Kurenai a Mishi nadáli plál oheň. Pak připravily rošt a jen čekaly na to až Argo něco donese. Zatímco se ostatní sesedli kolem ohniště, Arwen se natáhla do trávy. Když přikládali asi zhruba potřetí, dopadl do volného prostoru mezi nimi vykuchaný a stažený jelen, prošpikovaný nějakými větvičkami, travinou a lupením.

"Proboha co to je?!" nadskočila Kurenai polekaně.

"Večeře," odpověděla Ayame nevzrušeně a s pomocí Arwen dala zvěřinu opékat.

"Tak co, bude to stačit?" došla k nim Argo a znuděně zívla.

"Jop," přikývla Arwen, zbytek se upokojil a tiše sledoval opékající se maso, zanedlouho se po lese začala linout velmi příjemná vůně.

,,Skvěle, s takovou nás najdou všechny divé šelmy v okolí," zabrblal Mishi nespokojeně.

,,Nemějte obavy, jsme daleko horší než vše ostatní co se nachází v lese," vzala to Ayame s klidem. Když bylo konečně hotovo, vrhli se na to jako hladoví vlci.

"A kosti házejte psům," zvolala Argo a máchla rukou ve které držela kost. Ta jí vyletěla z mastných prstů a dopadla přímo před Mishiho, "Je, sorry Mishi," omluvila se nevinně a ostatní se hlasitě rozesmáli. Mishi je jen spražil zlým pohledem, neřekl na to vůbec nic. Večer ubíhal relativně v poklidu když sebou děvčata znenadání trhla a okamžitě byla na nohou. Vepředu stála Arwen, za ní po pravici Argo a po levici Ayame.

"Co se to děje?" zpozorněla Kurenai a dokonce i Mishi.

"Někdo se sem blíží," zavětřil Kiba a mžoural do tmy.

"Hinato!" zavolala na ni Kurenai a tak poslušně aktivovala Byakugan.

"Muž s černým pláštěm s mraky… Akatsuki!" zvolala poděšeně.

"Zůstaňte vzadu," zarazila je Ayame dříve než stačili cokoliv namítnout. Z lesa se vynořil člen této nechvalně známé organizace s blonďatými vlasy a kabátem přehozeným přes rameno. Arwen se širokým úsměvem opustila seskupení a vydala se ke zločinci. Ayame a Argo jí následovali.

"Deii," zastavila se před ním a kývla mu na pozdrav.

"Arwen!" usmál se a přátelsky se s ní stiskl ruku.

"Deidaro," doběhla k němu Ayame a objalo ho tak že ho div neumačkala.

,,Taky tě rád vidím," vyhekl lehce přidušeně.

"Heleďme se, panenka," uculila se Argo škodolibě, Deidara po ní střelil zlým pohledem ale vzápětí se přece jen usmál. "Rád tě vidím," povzdychl si, než mu však stačila odpovědět přerušila ji Ayame.

"Co tady vůbec děláš?" zeptala se, jeho nenadálý příchod ji prostě překvapil a netušila co od toho má čekat.

"Všiml jsem si Argo na lovu a řekl sem si že vás navštívím ale, kde je váš sensei?" zeptal se když si prohlédl skupinku lidí za nimi, kteří jejich příliš přátelské chování sledovali značně překvapeně a ještě víc nevěřícně.

,,Charllee, on už... nemáš hlad?" změnila Arwen téma a přesně v tu chvíli se ozval Deidarův žaludek.

"Tak pojď," vzala ho Ayame se smíchem za ruku a táhla ho k ohni.

"Ale…" zakoktal se protože zbylí členové skupinky se netvářili zrovna přívětivě, obzvlášť Mishi Mishi který vypadal že se na něj co nevidět vrhne (pozn. Nagadir: ,,Ne, žádné yaoi se opravdu konat nebude XD").

"Buď v klidu oni se tě nedotknou," ujistila ho s velmi pevným přesvědčením a zároveň s tím se konečně přesunuli k ohni.

"Akatsuki," zavrčel Mishi zběsile a tasil katanu, zdálo se že vidí značně rudě.

"Udělejte krok a zabiju vás!" zavrčela Ayame. Mishi otevřel ústa ale pod jejím vražedným pohledem si to raději rozmyslel, krom toho to může nahlásit Danzoovi a ten pak určitě udělá nějaká protiopatření. "Pojď, posaď se," ukázala na volné místo a usadila Deie mezi sebe a Argo.

"Co si dáš, žebírko, kousek stehýnka, nebo šťavnatý bok?" zeptala se ho Arwen a přemístila se k nádherně opečenému jelenímu masu.

"Šťavnatý bok, prosím, mám rád libové maso," usmál se a tak mu naložila opravdu pořádnou porci. Díky tomu jak na něj ostatní koukali se tu cítil mírně nepatřičně, nečekal že s děvčaty bude taková horda cizích lidí a nějak mu to nešlo do hlavy. A kam se sakra poděl Charllee?

"Jen jez, a vy ostatní se zklidněte on vám neublíží," zakousla se Argo do masa. Nakonec se tedy znovu sesedli ale i tak byli ostatní stále v pozoru (pozn. autorek: Až na Shina který stranou od nich trucoval protože jsme na něj tak trochu zapomněly a i tak má chudák v Narutu dost málo prostoru).

"Tak povídej Deii, co tě za námi přivádí," zeptala se ho Arwen když dojedl.

"No Pein se dozvěděl o smrti vašeho sensei..." vysvětlil ale pak se s šokovaným výrazem zarazil. ,,Počkat! Takže on je mrtvý???" vyjekl a přejel pohledem po obličejích děvčat. ,,T-to mě vůbec nenapadlo!" začal trochu zmatkovat.

To mu došlo až teď? pomysleli si všichni svorně.

,,To je v pořádku, pokračuj," povzdychla si Ayame nad jeho tupostí.

,,Omlouvám se," zatvářil se nešťastně, ,,ale zpět k tématu, šéfa napadlo že kdyby vám Konoha chtěla ublížit mám vám vyřídit že u nás budete mít dveře vždy otevřené a klidně se k nám můžete přidat. Vašich démonů se nedotkneme, na to vám dává své slovo i slovo ostatních členů Akatsuki," dořekl a na chvíli se rozhostilo absolutní ticho.

"To ale," začala Kurenai, ale byla přerušena.

"Mockrát děkujeme že si na nás Leader Akatsuki vzpomněl, jsme za to vděčné," usmála se Ayame.

"Je to dost lákavá nabídka ale prozatím musíme bohužel odmítnou. Není vyloučené že jednou Peinovy velkorysé nabídky možná využijeme ale zatím ne, je mi líto," řekla Argo.

"Já to chápu, Pein sám říkal že to tak určitě dopadne, ale jen tak pro případ vám posílá tohle kdyby jste si to náhodou rozmyslely," přikývl a vytáhl zpod pláště větší balíček. Podal ho Ayame a ta ho zvědavě otevřela.

"To jsou…" nedopověděla a prostě jen na obsah udiveně koukala.

"Ano stejnokroj Akatsuki, kdyby jste se chtěly přidat mezi nás, posílá vám i několik náhradních," zazubil se Deidara.

"Děkujeme, můžeme si je vyzkoušet?" zeptala se nadšeně a vytáhla jeden černý kabát s vysokým límcem a červenými mraky.

"Samozřejmě, rád bych viděl jak ti bude slušet," usmál se natěšeně a Ayame se do něj bez okolků okamžitě oblékla.

"Páni, sedí jako ulitý, úplně moje velikost a ten materiál, takový heboučký, lehký a přitom vzdušný," rozplývala se.

"Ukaž?" Arwen si také jeden vytáhla. "Máš pravdu, naprosto dokonalý! Pein nám musí prozradit kde to šije," kroutila nevěřícně hlavou a Dei vyprskl smíchy.

"Směla bych si ho taky zkusit?" otázala se Kurenai nesměle protože materiál opravdu vypadal velmi kvalitně a něco takového by se prostě hodilo.

"Jistě," vytáhla Argo další.

"Teda něco takového jsem na sobě ještě neměla, to by byla skvělá nová móda v Konoze," prohlížela se Yuuhi a to už Deidara prostě nevydržel a začal se na zemi svíjet smíchy. A protože to vyzkoušela tak se k tomu odhodlali i její studenti (až na Shina samosebou), zdálo se toho oděvu opravdu nemohou nabažit.

,,Co na to říkáš Akamaru?" zamával Kiba rukama v dlouhých rukávech a začal kolem dokola poskakovat, ubohý psík měl pocit že jeho páníček zešílel. Hinata mezi tím přemýšlela jestli by v takovém novém outfitu konečně uspěla u Naruta a doslova při tom zrudla jako rajče.

"Nechcete taky jeden zkusit?" zeptala se Argo Mishiho nevinně.

"Ne a počítejte s tím že se o tom dozví Hokage - sama," pohrozil jim a fakt že se mu to kamarádíčkování s Deidarou vůbec nelíbí byl víc a víc znatelnější.

"Tak ať," pokrčila rameny.

"Klidně," usmála se Arwen, "alespoň budeme mít důvod proč se přidat k Akatsuki," dodala s úšklebkem.

,,Opravdu?!" zahřímal přičemž mu jeho hlas vtipně přeskakoval a k tomu doslova soptil vzteky.

"Uklidněte se Mishi, ty pláště jsou pěkné a je zbytečné kvůli nim dělat povyk, je to jen taková legrace," snažila se ho Kurenai schladit ale velký účinek to nemělo, Mishi se spíš urazil jelikož si z něj všichni jen dělali legraci. Ostatní se opět sesedli, hřáli se u ohně, bavili se o všem možném či řešili následující den.

"Ehm, Ayame, mohl bych s tebou chvíli mluvit o samotě?" zeptal se pojednou Deidara trochu nesměle.

"Klidně, pojď," vstala.

"Nikam nejdete!" vyhrkl Mishi útočně a postavil se, to mu ještě tak scházelo aby se někde v tajnosti domlouvali nad kdoví čím.

"Chcete se vsadit?" zeptala se ho provokativně a v poklidu pokračovala dál do hlubin lesa. Mishi vyrazil za nimi ale pět metrů před odcházejícím párem ho tvrdě zarazily jak Arwen tak i Argo.

"Nechte ty dva na pokoji a jestli se jim pokusíte ublížit..." nechala Argo větu výhružně nedokončenou a zároveň s tím se kolem ní zavlnila bílá chakra.

"Ayame, Deii, klidně jděte ale Deidaro, opovaž se Ayame ublížit, zjistíme to rychleji než se naděješ a věř že by sis to bolestivě odskákal," varovala ho Arwen s mrazivým klidem a zároveň Mishiho probodávala pohledem.

"Jasně jasně," souhlasil a oba se definitivně vypařili. Holky počkaly ještě pět minut než Mishi Mishiho nechaly být a vrátily se k ohni.

"Jdu je najít," rozhodl se a chtěl udělat krok vpřed ale černé prameny ho chytily za kotník a tak sebou bolestivě praštil o zem. Arwen si ho přitáhla, zvedla ho do vzduchu a přidržela si ho hlavou dolů před svýma očima (pozn. Etsuko: "60cm nad plápolajícím ohněm,").

"Nikam nejdete," zavrčela důrazně, dalšími dvěmi prameny ho přetočila a opatrně posadila naproti.

"To si vypijete," byl vzteky bez sebe.

"Nemáme žízeň," odsekla mu Argo a přiložila.

"Jsem unavená," zívla Hinata a uložila se ke spánku. Ostatní ji brzo následovali. Kurenai si však dělala mírné starosti.

,,Ale co Ayame? Jste si jisté že bude v pořádku? Lze mu věřit?" šeptala.

"My jim věříme," odpověděla Arwen a rozdala akáče. "Vemte si je, v noci bude zima a nemůžeme nechat hořet oheň," vysvětlila a opatrně jimi zakryla geniny kteří už byli tuzí, museli být nehorázně unavení.

"Beru si první hlídku, klidně spěte," řekla Argo a usadila se na vhodné stanoviště.

"Dobrá," souhlasila Arwen. "Mishi, vážně nechcete Akaplášť? V noci bude opravdu zima," pohlédla na něj.

"Ne," zavrčel naštvaně.

"Jak chcete," pokrčilal rameny. Argo tedy jako jediná zůstala vzhůru a bděla. Někde k půlnoci Mishimu začala být nesnesitelná zima, byl ale příliš tvrdohlavý a egoistický než aby si požádal o teplý akaplášť takže zbytek noci se střídavě budil s drkotáním a cvakáním zubů. Přesně v polovině noci se Argo vystřídala s Arwen, která se usadila na větev odkud měla velmi dobrý výhled. Všude byl klid a tak zavřela oči a ponořila se do svého nitra. Ocitla se na poušti.

"Kamaráde!" zavolala do dáli, rozhlédla se ale nikde nikdo. "Příteli!" přidala na hlasitosti. Nic. Možná spí, přece jen to byly náročné dny, pomyslela si smutně zírajíc do země když spatřila obrovský stín.

"Tady jsem," ozvalo se. Vzhlédla. Nad ní stál její démon. Sklonil hlavu a ona mu objala čumák stejně jako tehdy.

"Příteli," zašeptala do jeho srsti. Vlk sklonil hlavu ještě níž.

"Naskoč a pevně se drž," vyzval ji. Učinila tak, usadila se na něj a chytila se jeho dlouhé srsti. Černý vlk se rozběhl k dalekým skalám, trvalo to však jen chviličku. Zastavil se ve stínu kde nebylo takové horko a tam si lehl. Arwen z něj přeskočila na malé seskupení skal aby mu viděla do očí.

"Omlouvám se za to zacházení," promluvila po chvíli ticha.

"Nic se nestalo," odvětil, "chápu tvé důvody."

"Mrzí mě že kvůli němu trpíš i ty," povzdychla si, poslední dobou to bylo dost těžké.

"Netrap se tím," snažil se ji povzbudit.

"Já jen," začala ale vzápětí umlkla.

"Bojíš se aby v tobě nevzplála nenávist?" dokončil za ni. Přikývla. "Neboj se, nezapomeň že nejsi sama, máš Ayame a Argo, Bílého vlka a Bílou kočku, máš mě a my jsme připraveni ti pomoci ho dorazit," zazubil se šibalsky.

"Proboha nevtipkuj," zděsila se.

,,Já nevtipkuji, myslíš že by byl ještě naživu?" zeptal se jí a zahleděl se do dálky.

"Co?" nechápala.

"Kdybychom věděli že svým počínáním neohrozíme váš život, už dávno bychom se ho zbavili," vysvětlil s jakousi hořkostí v hlase. Arwen na něj pohlédla, znala jeho povahu lépe než kdokoliv jiný ale přesto jí stále překvapoval.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Etsuko Nakamura Etsuko Nakamura | 24. dubna 2015 v 12:32 | Reagovat

Devíti týdenní absťák O:-)

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 16:12 | Reagovat

[1]: No jo nějak jsem zapomněla a není čas, ehm... ;-)

3 LousiE LousiE | 9. května 2015 v 12:18 | Reagovat

Tento príbeh sledujem už veľmi dlhú dobu (a stal sa takou mojou srdcovkou ) XD
a tak by som sa chcela spýtať kedy sa plánujú ďalšie časti :)

4 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 9. května 2015 v 13:30 | Reagovat

[3]: Další části se plánují, ale obávám se že nestíhám, protože toho mám až nad hlavu (práce, korektura kámoščina příběhu, čtení recenzáků a psaní recenzí, psaní vlastních příběhů a jejich předělávání), ale opravdu se někdy pokusímt o znovu rozjet, vzhledem k tomu, že se to s přestávkami píše tak pět let, je to i moje srdcovka =)

5 Lousie Lousie | 16. května 2015 v 22:19 | Reagovat

[4]:: aha
tak držím palce a už dopredu sa teším ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama