Mayské proroctví: Zápas o osud lidstva

23. února 2015 v 20:15 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název: Prophecy of Days - Book One: The Daykeeper's Grimoire
Autor: Christy Raedeke
Překladatel: Drahomíra Michnová
Nakladatelství: FRAGMENT
Typ: Měkká vazba
Počet stran: 318
Datum vydání: 2012 v ČR (2010 v U.S.A.)
Žánr: Young-Adult, tajemno, thriller, nadpřirozeno, sci-fi


Otec Cathy Mac Firelandové zdědil nádherný hrad na malém ostrůvku ve Skotsku, a proto se tam celá rodina přestěhuje aby popřemýšlela jak s dědictvím naložit. Shodou okolností Cathy ve svém pokoji naráží na tajnou místnost, která je plná podivných znaků. Ze zvědavosti se je rozhodne rozluštit a zjišťuje, že je součástí jakéhosi dávného proroctví. To odstartuje vlnu událostí, které vedou nejen ke konfliktu s nebezpečnou organizací, ale i ke zjištění, že na ni závisí osud celého lidstva.

Od téhle dvojdílé série jsem toho moc neočekávala, i když mě samozřejmě mayské téma hodně zaujalo, no po souhrném úvodu, kdy nam hrdinka v krátkosti sdělí několik základních informací, jsem věděla, že tohle nebude šálek mého čaje. I když nápad je to zajímavý, nebyl mi ten začátek vůbec sympatický a po jeho přečtení jsem měla chuť knihu odhodit do kouta. Nicméně je pravda, že nás tím autorka varuje, že je její kniha plná těch nejklišovitějších klišé, za co bych ji asi měla dát bod k dobru.


Způsob vypravování je opravdu hodně prostý a naivní, mám pocit, že by se víc hodil do dětské knížky než do Y-A žánru, na druhou stranu je Zápas psán dost poutavě a čtení poměrně rychle ubíhá. Autorka také převedla spoustu nápadů, jenže dle mého nevyužila jejich plného potenciálu a místo toho, aby se soustředila jen na jednu věc, všechno to pomíchala dohromady a kniha pak v závěru působí strašně překombinovaně a zamotaně (ve stylu kočička a pejsek pekli dort, mňam!), v čemž se může někdo dost ztrácet. Největším kamenem úrazu však pro mě bylo obrovské, doslova nepřiměřené, množství logických chyb, kvůli kterému jsem nebyla schopna se do příběhu dostatečně ponořit, protože odváděly mou pozornost. Zlaté Upíří deníky. Jde sice vidět, že si autorka udělala na dané téma dostatečný průzkum, ale v ostatních věcech jí to dost hapruje.

S postavami jsem to také neměla jednoduché. Cathy je šestnáctiletá holka, ale než jsem si zpětně přečetla anotaci myslela jsem si, že je jí tak 12. Je neuvěřitelné jak moc prostoduchá a hloupoučká je. Krom toho mi strašně vadilo jak o ní všichni neustále tvrdili, že je génius a přitom její znalosti selhávaly v naprosto zásadních věcech (nicméně má alespoň hluboké znalosti o stravování důchodců). Samozřejmě pomlčím o tom, že jako jediná postřehne zcela očividné věci (to opravdu nikoho nenapadlo, že stavit věž ve dvou a tajně, která nakonec nemá žádný účel je podezřelé? A že prostor, který se zvenku jeví větší než uvnitř musí logicky vysvětlovat nějakou ukrytou místnost???), a že je vyvolená, což ale v jejím případě působí až moc tlačeně. To ale může být i tím, že mi text toho proroctví zněl strašně amatérsky a vykonstruovaně, spíš jako by to byl něčí vtip než abych ho brala vážně. Další věc nad kterou jsem skřípala zuby byla Cathiina zamilovanost, tedy spíš to, jak se věnovala nějakému problému a pak odskočila k nějaké poznámce typu: Hrozně ho miluju. Bože ten je sexy. Sakra ten má vlasy! A pak se vrátila zpátky jako by nic. Jako by byla nějaký robot, který to má v dané chvíli naprogramované, což mě strašně vyrušovalo. Můžu jen jásat nad tím, že tu romantiky nebylo víc.

Co se týče jejich rodičů, to je taky případ sám za sebe. Jsou úžasní, skvělí, chytří, bohatí a taky naivní až to bolí. Nedokážu ani spočítat kolikrát se Cathy podařilo je oblafnout, a to prosím způsoby, které by možná vymyslelo jen desetileté dítě. Například když jim dala ty podivné znaky k rozluštění. Hrozně dlouhou dobu se s tím nimrali až to nakonec hodil její otec do počítače a nechal projet programem, který vymyslel (protože je to počítačový génius, který mimochodem nedokázal obnovit jeden smazaný program). Hádám, že vzhledem k tomu úsilí, které do luštění dali, by jen tak jednoduše na dané znaky nezapomněli, ale Cathy se podařilo sérii vyměnit aniž by to nějak zaznamenali. Nemluvě o tom, že založila falešné e-mailové stránky a domluvila přes ně fingovanou návštěvu kamarádky v Americe. A když už jsem u její kamarádky, musím ji trochu vyzdvihnout. Mám pocit, že je to jediná v pořádku fungující postava téhle knihy, krom toho je neuvěřitelně sympatická a nepůsobí jen jako páté kolo u vozu (věčná to choroba vedlejších postav).

Pak je tu ještě pan Papírek, roztomilá Malpa kapucínská, která se ale moc opičkovsky nechová. Naopak je až moc přemoudřelá a neustále musí Cathy dávat nějaké drobné (velké) nápovědy aby se chytila. A organizace Fraternitas, která je ve svém základu neuvěřitelně šablonovitá a neoriginální. Samozřejmě že záporáci vždycky chtějí ovládnout svět (lidstvo/vesmír/planetu/cokoliv), ale vedle takového Scara z Lvího krále by si ani neškrtli. Co jsem nepochopila bylo proč jeden z nich konfrontoval hrdinku. Cathy o nich neměla ani ponětí, nemluvě o tom, o čem ten týpek mluvil, tak proč ji strašit? Proč se s tím nevyrukovat na rodiče, přičemž u nich bylo pravděpodobnějš, že budou o problému vědět, nebylo by to účinější? To druhořadí (pardon, tohle bude tak desátá řada úúúplně vzadu) záporáci tráví čas vymýšlením jak děsit náctileté holky? Vlastně důvod to mělo, aby mu spadly hodinky a hrdinka tak mohla spatřit jeho tetování se zkratkou organizace a po následném vygooglení pochopit na čem si stojí. Bravo! Miluju účelnost která vás pořádně praští přes hlavu! A že ji tady není málo (jakou náhodou, že v jejím pokoji je ta tajná místnost, jakou náhodou, že její rodiče mají jako konička dešifrování, jakou náhodou že kluk kterého miluje je matematický génius atd atd...).

Celkově vzato se kniha nečte špatně, jazyk je jednoduchý a nenáročný, děj je zajímavý, jenže to byste museli naprosto úplně vypnout veškeré mozkové buňky aby jste nezačli řešit autorčiny logické kiksy a přehmaty. Nebýt toho, hodnotila bych více, protože mě kniha do jisté míry bavila.

Obálky jsou moc povedené. Jak ta česká, tak i ta anglická, která se mi sice líbí o trošičku víc, ale tu českou prostě musím pochválit za originálnost. Nejsou přeplácané a barevně jsou na tom taky moc dobře.


Hodnocení: 2/10
Hodnocení obálky: 3/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 24. února 2015 v 18:49 | Reagovat

O této knize ani jejím autorovi (nebo snad autorce? Dle jména to nějak nejde poznat :D) jsem nikdy nečetla ani neslyšela, ale rozhodně to zní zajímavě, ten děj musí být úžasný - určitě se po tom podívám v knihkupectví, tato kniha mě vážně zaujala, to se musí nechat ;-).

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 25. února 2015 v 20:20 | Reagovat

[1]: No děj je zajímavý, ale mě osobně tahle kniha moc nebavila...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama