The End of Mr. Y

19. února 2015 v 19:43 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Český název: Konec pana Y
Autor: Scarlett Thomas
Překladatel:
Nakladatelství: Canongate
Typ: Měkká vazba
Počet stran: 502
Datum vydání: 2006 v Anglii
Žánr: fikce, tajemno, sci-fi, romantika


Ariel Mantová si zvykla na život bez nějakého vážnějšího vztahu a jediné co ji naplňuje jsou její myšlenkové experimenty. Právě díky nim se dostala ke zmínce o tajuplné knize Thomase E. Lumase, Konec pana Y, o které kolují pověry, že je prokletá. Jaká je to náhoda, když narazí na jednu ze dvou existujících kopií! Ariel samozřejmě neváhá a musí si ji za každou cenu přečíst. Příběhem pana Y je zcela okouzlena a když naráží na tajuplný recept, který hlavního hrdinu knihy odeslal do jiné sféry bytí, je připravená ho vyzkoušet. Ale nejen že recept funguje, stává se zároveň i terčem agentů, kteří jsou schopni pro získání návodu úplně všeho.



Co mě na knize hned zpočátku zarazilo je to, že používá netradičního vypravování v první osobě a to v čase přítomném. V češtině s tímhle žádný problém nemám, no v angličtině je to trochu něco jiného. Nevím jestli to bylo právě kvůli tomu, ale občas se mi knížka zdála poněkud méně přehledná a kvůli dlouhým větám jsem někdy měla problém se orientovat. Možná k tomu přispěla i autorčina roztěkanost, kdy poměrně často odbíhala od tématu, což přispívá k tomu, že se děj zpočátku sune opravdu hlemýždím tempem. Takže začíst se není až tak jednoduché a opravdu bych se nedivila, kdyby to pár lidí vzdalo. A i kdyby přece jenom někomu nevadilo pomalé tempo, může ho vyřadit spousta fylozofických otázek. Menším kamenem úrazu asi bude i to, že pokud vám nic neříká nebo vás dokonce nezajímá teoretická fyzika (Schrödingerova kočka, Möbiova páska, kvantové teorie či teorie o vzniku vesmíru) můžete hodně tápat. Já měla to štěstí, že mě tahle část fyziky baví (teda až na teorii polí, která jde fakt mimo mě XD), a právě tyto části knihy jsem si nesmírně užila. Přišlo mi to dost neotřelé zakombinovat něco takového do děje aniž by to působilo buď příliš nudně, vědecky či naopak moc jednoduše. A už jenom za tohle dávám palec nahoru. Také je tu permanentní nádech tajemna, kdy prostě chcete vědět o čem to bude a co z toho všeho plyne. Další nečekanou a neobvyklou věcí bylo to, že jsou do příběhu zakomponované docela dost dlouhé úryvky z knihy Konec pana Y. Ano, prostě máte v knize možnost číst další knihu. Není to skvělé?

Zhruba po třetině knihy začne příběh nabírat obrátky. Jakmile se Ariel podaří seskládat recept a vyzkoušet ho na sobě, ocitáme se v úplně jiném světě. Nápad ohledně Troposféry, místě které je vlastně souhrnem všech pozemských vědomí, se mi jeví neuvěřitelně dokonale. To jak ho autorka popsala, jak to v něm funguje, jak se proměňuje, je dost originální a s něčím podobným jsem se v knize ještě nesetkala, obzvlášť když to prokládá svými zajímavými teoriemi. A pak je tu také přesouvání myslí, a tyhle části mě opravdu nadchly. Nejenom tím, že se nejedná jen o lidi ale i zvířata, hlavně však tím, jak skvěle jsou popsány jejich emoce a myšlenky. Vůbec není problém se do nich vcítit a objevují se tu i pěkně emotivní chvilky. Přesto ale stále knížka trpí i nudnějšími pasážemi, vlastně by se celá dala moc dobře vyjádřit vlnovkou, protože se tu střídají nudnější časti ,kdy se autorka zamotává do svých nápadů, s takovými, které vám buď vyrazí dech a nebo vás kvůli své napínavosti přinutí číst nonstop.

Postavy mimo hlavní hrdinku působí zprostředkovaně, tedy víte o nich jenom to co vám o nich Ariel řekne a co zažije, což mi ale k celému stylu vypravování sedne a působí to reálněji. Ale i když celý děj knihy vidíme jejíma očima, není jednoduché se do ní vcítit a ze začátku jsem z ní měla silně odtažitý pocit, což se naštěstí časem zlepší, a je příjemné ten mírný progres krůček po krůčku sledovat.


Závěrem. Autorka příjemně kombinuje fylozofii a fyziku s dechberoucím příběhem. Také na vás vychrlí nepřeberné množství otázek. Jak vznikl vesmír? Co je to ta Troposféra? Je svět stvořen z myšlenek? Co je Bůh? Může být myšlenka tvořena hmotou? A mě osobně přinutila nad spoustou těhle i jiných věcí přemýšlet a zároveň jsem si z ní i hodně odnesla.

Obálky: verze kterou mám se mi strašně líbí a vlastně jsem i kvůli tomu po téhle knížce sáhla. Je to jednoduché, netahá to oči, líbí se mi jak je vyřešené písmo. Prostě paráda. Další anglická, ta oranžová s myškou, mi příjde zase až moc jednoduchá i když je svým způsobem roztomilá. Druhá obálka byla použita i pro české vydání a není špatná, mě se však přece jen víc líbí to kruhové uspořádání barev i textu. Francouzská obálka s knihou a myškami se mi líbí svým temným nádechem, ale za nejhezčí musím jednoznačně prohlásit tu portugalskou (tedy poslední). Úžasná kombinace modré barvy i písma + ta lapma a pan Y v pozadí to je prostě nádhera.


Hodnocení: 8/10
Hodnocení obálky: 4/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aires Aires | Web | 20. února 2015 v 17:22 | Reagovat

Povedená recenze :) Vypadá to na dost zajímavé a hlavně originální čtení :) Do knížky bych se pustila, jen se bojím, že jí nebudu pořádně rozumět, protože fyzika mi  mnoho neříká..:)

2 Denisa Kwapulińská Denisa Kwapulińská | E-mail | Web | 20. února 2015 v 19:04 | Reagovat

[1]: No, některé věci jsou vysvětleny, ale spíš tak, že tomu porozumí alespoň ten kdo o nějakém problému trochu slyšel. Jako není to žádné těžké čtení s fúrou vzorečků, teorie jsou tam opravdu základní...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama