Pandemonium

26. března 2015 v 19:37 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název:
Autor: Lauren Oliver
Překladatel: Romana Bičíková
Série: Delirium, 2/3
Počet stránek: 303
Datum vydání: 2013 v ČR, 2012 v U.S.A.
Nakladatelství: CooBoo
Typ: Pevná vazba
Žánr: Young-adult, sci-fi, dystopie, romantika


V minulé knize jsme Lenu opustili ve chvíli, kdy se ji podařilo překročit plot a uprchnout do Divočiny, nebylo to však bez obětí. V Pandemonii se dozvíme co následovalo poté, jak se naučila v Divočině žít, jaké lidi potkala a jak těžký je tamější život. Lena to nemá jednoduché, protože ji trápí obrovská ztráta, ale je odhodlaná něco změnit, je odhodlaná bojovat.

Od Deliria se toho hodně změnilo, hlavně to, že je kniha najednou vypravována dvěma časovými linkami. Tehdy a teď. Tahle změna na mě působila příjemně a neměla jsem problém se orientovat a ani mi to nevadilo. Rovněž se opět čte docela dobře, přestože těch zaškobrtnutí bylo trochu víc a občas se mi to zdálo mdlejší, pořád jsem byla víceméně zvědavá na to co se bude dít. Je sice pravda, že mě větší část knihy nebavila tolik co první díl, ale na konci autorka opět dokázala děj skvěle vygradovat až jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Zdá se, že zakončení jsou její silnou stránkou. Velký prim u mě hraje i pokračující nepředvídatelnost, s čímž se u young-adult většinou nesetkávám, a také, že je to o něco akčnější a dramatičtější.

Postavy jsou opět zvládnuty velice dobře, jsou komplexní a máte doslova pocit, že žijí a dýchají. Lena zase o něco vyspěla a její charakter pokročil, dalo by se říct, že se doslova mění před očima, protože reaguje na každou situaci která se odehraje a to působí velice reálně. Také se objevuje velká spousta těch nových. Od vůdčí Raven, která mi ale už do začátku nějak moc nesedla, až po ubohou maličkou Blue, které mi bylo strašně líto. Nebo Julián, jehož příběh, minulost i postupná změna mě hodně zaujaly, i když ten začínající vztah s Lenou se mi moc nezamlouval a přišel mi nadbytečný. Jak už jsem se předtím zmiňovala, postavy jsou tak reálné, že s nimi soucítíte, každý útok na skupinu ve vás vyvolá obavy a každá smrt vás hluboce zasáhne. Pandemonium prostě umí být velice emotivní a jakožto empatikovi mi sem tam ukápla i slzička.

Samotný svět ve kterém se trilogie odehrává se také mění, což se mi strašně líbí. Není statický, protože lidé v něm reagují na různé situace a podle toho se i chovají. Odboje se zostřují, stejně tak boj proti Nežadoucím. Všechno dostává větší hloubku, poznáváme jak obě strany fungují, a i když mi základní myšlenka pořád připadá zvláštní už mi to tak nevadí, protože jsem se do toho konečně vžila.

Celkově mě druhý díl bavíl možná jen o trošilinku míň než první, protože si to vyspravil především svým úžasným závěrem.

Obálky opět hezčí než ta naše. Opět musím pochválit německou verzi (třetí), ale tenokrát se mi strašně zalíbila švédská (poslední) a to především svou kombinací barev.


Hodnocení: 7,5/10
Hodnocení obálky: 2/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama