Lovec

23. dubna 2015 v 18:59 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název: The Forbidden Game - The Hunter
Autor: L.J. Smith
Překladatel: Zdík Dušek
Série: Zakázaná hra, 1/3
Počet stránek: 224
Datum vydání: 2015 v ČR (1994 v U.S.A.)
Nakladatelství: Fragment
Typ: Měkká vazba
Žánr:urban fantasy, nadpřirozeno, démoni, Young-adult, tajemno, horor


Na oslavu narozenin svého kluka hledá Jenny něco netypického, nějakou hru, která by všechny uchvátila a proto je ochotna jít až do podezřelé čvrti aby ji našla. Tam ji v jednom naprosto přehlédnutelném obchůdku nabídne nadpozemsky krásný mladík Julián to, co si žádá. Jenže tahle hra splňuje její přání možná až moc doslovně. Uniknout z ní nebude lehké, a krom toho jim je v patách nebezpečný Stínový muž.

Od Smithové jsem zatím přečetla jen Upíří Deníky, které pro mě rozhodně nebyly to pravé ořechové, ale i přes to, že jsem tu zdlouhavou sérii doslova s obtížemi přetrpěla, jsem autorce určitě ještě chtěla dát šanci. A tu jsem zcela nečekaně vyhrála Lovce, a tak jsem si řekla, proč ne? Rozhodně mě čekalo velké překvapení.

Za tu dobu co čtu její knihy je mi víc než jasné, že Smithová má opravdu dobrý styl, a tak i Lovec je velice svižný, nikde se nezasekává a vlastně se čte skoro sám. Téma je jednoznačně zajímavé a působí neotřele, i když mi to místy připadalo trochu jako mix Jumanji (hra s nečekanými důsledky) a Nezbytných věcí od Kinga (podezřelý obchodník), ale nedá se říct, že by to příběhu nějak škodilo. Samozřejmě se tu opět neustále opakují některé fráze o kterých má Smithová asi pocit, že se musí dostatečně zdůrazňovat, ale vzhledem k tomu, že tomu tak bylo i v Upířích denících jsem si na to už zvykla a vlastně mi to zas až tak nevadilo.

Postavy nejsou nějak zvlášť výrazné ani hluboce propracované, na druhou stranu i přes to, že nejsou ani přílišně originální mi rozhodně nevadily, či spíš mi to žádným způsobem nelezlo na nervy, protože v tomhle případě to není zas až takový extrém. Taky se mi zdálo, že jsou po emoční stránce trochu vyčpělí, protože vzhledem k tomu co se jedné z jejich kamarádek stalo to neprožívali dostatečně věrohodně, ale to asi bylo tím, že jsem se do jejich pocitů nedokázala vžít. Někdy se ani nechovali na svůj věk, ale to jsem zase byla schopna akceptovat vzhledem k tomu jak jednoduchým stylem je kniha napsána. Co se mi líbilo bylo to, že nebylo podmínkou aby se všichni přátelé hlavní hrdinky snesli jak tomu bylo např. v Upířích denících, kde všichni Elenu obdivovali a byla to jedna velká milující skupina. Tady je přece jen ta trocha toho popichování a pošťuchování, což přece jen působí míň uměle. Možná že Jenny byla naivní hrdinka ale její chování mě nijak výrazně neotravovalo, na rozdíl od takové Eleny, kterou jsem nemohla vystát. A její minulost mě upoutala. Možná, že se postavy občas chovaly nelogicky, ale nebylo to natolik do očí bijící abych si kvůli tomu začala rvát vlasy, a vzhledem k tomu, že mě zaujal příběh a byl pro mě vlastně důležitější než samotné postavy, jsem nad tím byla schopna mávnout rukou.

Třebaže hlavní zápletka není moc originální, se samotným pojetím už je to jiné. Jak už jsem psala výše, nápad se mi moc líbil a vlastně kvůli němu jsem byla Lovcem zaujata a chtěla jsem vědět jak to dopadne. K tomu přispěl i fakt, že mi příběh přišel vlastně docela dost napínavý (tedy v rámci autorčina stylu a jednoduchého způsobu vypravování). A ten lehký hororový nádech mi taky sedl. Samozřejmě nemůžu říct, že bych z téhle knížky byla vyděšená, protože jsem přece jen přečetla hromady takových hororů, že jim Lovec nesahá ani po paty, ale líbilo se mi jakým směrem se to odebíralo. Rovněž nemůžu říct, že by tahle útlá knížka byla předvídatelná, většinou jsem ani neměla tušení co se bude dít a na každém kroku jsem byla překvapena nějakým autorčiným nápadem. Například zpracování nočních můr. Některé pro mě byly sice spíš vtipné než hrozivé, ale většina z nich by mě asi nikdy nenapadla. A pak taky to jakým způsobem Hra fungovala a měnila se. Odkazy na severskou a řeckou mytologii pro mě pak byly už jen takovou třešničkou na dortu.

Celkově to byla velice příjemná rychlá oddechovka, která mě zaujala a oproti takovým Upířím deníkům mě i přes své chyby bavila.

Z coverů se mi nejvíc líbí naše česká verze, a to i přes to, že je na ní obličej. Ale dohromady s tím nádherným kruhovitým ornamentem a krásně udělaným písmem to pasuje. Ze zahraničních se mi asi nejvíc líbí německý (poslední) a nejméně pak původní cover prvního vydání (první).


Hodnocení: 75/100
Hodnocení obálky: 4/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | 23. dubna 2015 v 19:19 | Reagovat

Tohle vypadá zajímavě. Od Smithové jsem četla trilogii Temné Vize a četlo se mi to dobře. Také to spadá pod paranormálno, paranormální schopnosti a tak. Takže vážně uvažuju, že si přečtu aj tohle.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama