Květen 2015

Pod kůží 3

31. května 2015 v 15:35 | Denisa Kwapulińská |  Pod kůží knih

Po dlouhé době přináším další knížku abych rozebrala její vzhled. Tentokrát se jedná o nejnovější knihu od L.J. Smithové a to Lovec z trilogie Zakázaná hra. Tahle kniha mě docela mile překvapila, protože po Upířích denících je vážně neočekávala že mě cokolov od této autorky bude bavit, ale zmýlila jsem se a na druhý díl se docela těším.


Ač už poněkolikáté tvrdím, že tyhlety ksichtové obálky opravdu nemusím, sem tam stejně najdu nějakou která mě uchvátí a to je právě příklad Lovce. Nevím jestli je to těma uhrančivými modrýma očima či barvou a provedením písma, ale uchvátila mě na první pohled. Rozhodně stonásobně hezčí než to co bylo v Upířích denících.


Bylo nebylo 15

30. května 2015 v 16:23 | Denisa Kwapulińská |  Bylo nebylo

Takové zajímavé meme, kdy zvěřejňujete první větu knihy, kterou právě čtete. Narazila jsem na něj na blogu Kathsworldofbooks a rozhodla jsem se, že ho budu zveřejňovat každou sobotu.


They always call me in on the though ones.


No jo, už po první větě mi bylo jasné, že tahle kniha bude hodně zajímavá. Zatím se jí to tedy daří splňovat...




Unboxing 6

29. května 2015 v 19:10 | Denisa Kwapulińská |  Unboxing
Další rozbalování balíčku, tentokrát s Mobáckými recenzáky, co se mi podařilo ukořistnit tentokrát? Rovnou musím říct, že jsem se na výtisky hlásila už moc pozdě, takže vyloženě ty které jsem chtěla nebyly, ale zas až tak moc mi to nevadí =)


No, docela překvapení, protože u Moby jsem zvyklá na úplně jiný typ balíčků XD


Muž bez psa

28. května 2015 v 18:30 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název: Människa utan hund
Autor: Håkan Nesser
Překladatel: Helena Matochová
Série: Gunnar Barbarotti, 1/?
Počet stránek: 486
Datum vydání: 2015 v ČR (2013 ve Švédsku)
Nakladatelství: Moba
Typ: Pevná vazba
Žánr: detektivka, ze života, psychologické drama


Když se na oslavu dvojích narozenin schází celá rodina Hermanssonových je to velká událost, i přes to, že mezi jednotlivými členy nevládou zrovna harmonické vztahy. Vše se ale změní když se noc před oslavou vydává Robert na menší procházku ze které se už nikdy nevrátí a jako by to nebylo málo, následující noci zmizí i syn oslavenkyně. Mají tyto dvě zmizení něco společného a nebo se jedná jen o souhrnu náhod? Vyřešit tento případ dostává za úkol inspektor Barbarotti, který se nehodlá jen tak jednoduše vzdát.

Autorův styl jsem si opravdu oblíbila, už jenom proto, že vás na úvod donutí k jednotlivým postavám přilnout aby jim pak příběhem mohl začít dělat peklo. Také se ale moc nezdržuje zbytečnostmi, takže vám knížka ubíhá opravdu rychle a čím víc čtete, tím víc chcete i vědět. Hodně to oživuje i černý až morbidní humor, při kterém jsem občas autora podezírala že tuhle knihu dělal spíš jako parodii na detektivky než že to bral vážně. Ale hlavně se mi strašně moc líbilo používání angličtiny a anglických slovíček v textu, přišlo mi to neuvěřitelně spontánní a osobité. Přece jenom některé věci se prostě lépe vyjádří v jiném jazyce a přiznávám, že i já mám tendence k tomu často sklouzávat, prostě mi tímhle strašně sedl a doslova tím brnkal na mou notu.

To co ale na této knize asi hned zaujme je fakt, že spíš než detektivka zprvu působí dojemem komplexního rodinného dramatu, a to je také veliké plus, protože postavy jsou velmi detailně prokresleny. Působí jako úplně obyčejní lidé s více či méně všedními problémy. Černá ovce rodiny, ambiciózní matka, nevýrazná myška, syn který závidí svému bratrovi. Takové množství charakteristik tvoří opravdu pestrou škálu pro následné zapracování, které se opravdu povedlo. Krom toho tu existuje velmi zajímavá propojenost, protože máme možnost vidět danou postavu z pohledu jiných rodinných příslušníků, což nejen dokresluje jejich charaktery ale zjistíme co si o sobě jednotlivé postavy myslí navzájem. V závislosti na tom se moje prvotní dojmy na dané postavy hodně proměňovaly, ale vzhledem k tomu jak moc lidští jsou není těžké se s nimi ztotožnit, soucítit s nimi či jejich jednání v určité míře i chápat. Rodina Hermanssonových se vám prostě a jednoduše vryje velmi hluboko pod kůži a vy o nich budete chtít vědět víc a víc. Pohltí vás tak moc, že vám pravděpodobně vůbec nebude vadit, že budete muset čekat hodně dlouho než nastane detektivní část příběhu. Já osobně jsem během čtení skoro zapomněla že by se mělo jednat o krimi a doslova si užívala ten složitý rodinný příběh se všemi jeho detaily a divnůstkami. A že jich bylo, tahle rodina by se v žádném případě nedala považovat za normální, což vlastně přispívá k její poutavosti. Je tak komplexní, nesourodá a plná problémů že by stačila hned na několik podrobných psychologických studií.

Mluvit o jednotlivých postavách rozhodně není jednoduché už jenom proto, že jsou tak složité že není lehké je popsat jen několika slovy. Některé mi byly velmi sympatické jiné méně, většina z nich však vyloženě nepůsobí zle, prostě jen mají své slabší a lepší chvilky. O což podle mě jde, nemusíte danou postavu přímo zbožňovat, ale když chápate proč je taková jaká je, hned to na ní vrhá jiné světlo. Osobně jsem ale skrz celý příběh měla dva hermanssonovic favority, samotného zmizevšího Roberta, který zažíval jednu nepřízeň osudu za druhou a pak Kristina, které také zrovna život na růžích neustlal. Samozřejmě sám za sebe je tu pak Gunnar Barbarotti, neuvěřitelně osobitá postavička, která promlouvá s Bohem a která se rozhodla jedním dlouhodobějším experimentem zpochybnit či potvrdit jeho existenci a také byl značným zdrojem mého podezřením o parodování žánru. Ale příběhu samotnému ani knize to v žádném případě neuškodilo, právě naopak jí to přídalo na originálnosti.

Děj, ten je ve svém základu hodně jednoduchý. Zjistit co se stalo s oběma členy rodiny, přece jenom je to detektivka, ale podáním se to už hodně liší. Kniha je totiž založena spíš na psychologii postav než na příběh, takže samotné vyšetřování se tak trochu vleče. Přesněji řečeno to trvá hruba rok než se případ vyřeší a mezi tím mají postavy spoustu času nad přejímáním o existenci života, utřiďováním životních preferencí a tak podobně. Osobně by mi totiž vůbec ale vůbec nevadilo kdyby se ta krimi složka úplně vypustila, protože tahle kniha má opravdu našlápnuto spíš k románu o jedné složité rodině než k detektivce a samotné osudy postav mě opravdu hodně pohltily, takže bych si o nich ráda četla dál. Vlastně mi tam to vyšetřování občas trochu vadilo a i když mě zajímalo kdo byl za těmi zmizeními, raději bych se dozvěděla víc o jednotlivých postavách. Samotné řešení tohoto delikátního případu mi totiž někdy přišlo nereálné a některé věci se mi zdály vyloženě vycucané z prstu, takže asi proto. Nicméně i přes to má příběh skvělé gradování a přísahám, že jsem ke konci skoro nedýchala napětím, bohužel pro některé si to autor pokazil závěrem, který byl tzv. do ztracena. Jak dopadla celá rodinka Hermanssonových si čtenáři musí víceméně domyslet sami.

Celkově se jedná spíš o zdařilý psychologický román než povedenou detektivku, takže pokud vám nevadí přilnout k různorodým postavám a prožívat jejich osudy, je to rozhodně kniha pro vás. Pokud se těšíte na nějaké rozsáhlé a detailní vyšetřování ve stylu seriálových detektivek můžete být zklamáni.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Moba

Hodnocení: 90/100
Hodnocení obálky: 5/5

Dítě Skály

27. května 2015 v 18:31 | Denisa Kwapulińská |  Books in my thoughts/Knihy v mých myšlenkách

Původní název:
Autor: Petra Neomillnerová
Překladatel:
Série:
Počet stránek: 315
Datum vydání: 2009 v ČR
Nakladatelství: Brokilon
Typ: Měkká vazba
Žánr: temné fantasy, nadpřirozeno, magie



1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Kvůli autorce od které jsem ještě nic nečetla, ale protože se chystám na její známé série rozhodla jsem se, že bych se měla seznámit s jejím stylem.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Krutý svět

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Děsit

4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Opět ztotožnění není vůbec jednoduché, hlavně kvůli tomu co všechno postavy zažily, takže i když je člověk třeba chápe, ztotožnit se s nimi asi nedá. Nejsem si vůbec jistá jestli bych chtěla někým být, protože postavy opravdu neměly lehké žití, vlastně mohly být rády že vůbec žijí a je jasné, že to v nich zanechalo hluboké jizvy. Možná, když už bych se v tomhle světě narodila, bych chtěla být Beryl, ani ona sice neměla na růžích ustláno ale jakousi souhrou osudů a náhod nakonec skončila na lukrativním místě, kde byla relativně v bezpečí. No je jasné, že bych raději nechtěla být kýkoliv než chtěla XD

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Postavy, hlavně vedlejší, hodně zaujmou. Jejich osudy, životy, cíle. Ale třeba i Alke toho časem nabídne o dost víc. A pak samozřejmě koncept, protože tahle kniha je hodně temná, opravdu temná, fantasy, a na takovou jsem už dlouho nenarazila, takže jsem si to užívala.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
To jakým stylem a způsobem je kniha vypravována, prostě mi to nesedlo. Občas mi to přišlo poněkud rozkouskované. Ono, jednotlivé části na sebe navazují, ale vždycky jsem měla pocit že mi ještě něco uniklo, že někdo vymazal půl stránky nebo tak něco.

Hodnocení: 80/100
Hodnocení obálky: 4/5




Co týden vzal a dal (8)

26. května 2015 v 10:59 | Denisa Kwapulińská |  Co týden dal a vzal

Pondělí (18.5.)

Dnes jsem akorát přispěla na blogu Knížkobraním, a shrnula knihy které jsem získala za minulý měsíc. Dvanáct knížek, to je dobrý počet a byla to taková příjemná všěhochuť, i když jsem některé ještě nepřečetla, je jisté, že se na ně v nejbližší době vrhnu.


Úterý (19.5.)

Tak mi přišel očekávaný balíček z goodreads giveaway! Zrovna když už jsem si říkala že se mi nějak dlouho loudá, ale nakonec se ukázalo, že to není kniha kterou jsem vyhrála v dubnu, ale naopak ta květnová, Stealing Mercury od Charlee Allden, no WTF?? Jestli mi Veneri nepříjde budu velmi ale opravdu velmi naštvaná!! Zatracená pošta!! Ale jinak, juchúúú! Nemůžu se dočkat až se pustím do čtení. Kniha oproti těm českým voní úplně jinak, je to snad papírem, zpracováním nebo inkoustem?? Tak nějak mě to docela zajímá XD A má na paperback divné rozměry, znáte to, naše paperbacky jsou maličké, většinou o trošičku menší a užší než A5kový školní sešit, ale ty americké jsou o něco větší. Tedy alespoň ta kniha co mi teď přišla. Jinak je to romanticko-erotický sci-fi příběh a upřímně jsem zvědavá jak se s tím autorka poprala, jelikož obyčejná romantika mě moc nebaví, ale takhle okořeněná? Uvidíme =)

A pak, tadáááá, dočten Muž bez psa. Teda trvalo mi to dlouho, ale jsem spokojená, bezvadně zvládnutá psychologie postav, tak moc, že by mi vůbec nevadilo kdyby v tom nebyl ten krimi prvek, vlastně by mě víc bavilo sledovat osudy jednotlivých postav té povedené rodinky než řešit případ záhadných zmizení XD


Středa (20.5.)

No to snad ne! Mě ta dubnová výhra přišla a den po Mercurym, to snad není možný, že mi příjdou dvě výhry tak krátce po sobě XD XD Radost nad radosti. Jedná se samozřejmě o Veneri Verbum, ve kterém se hlavní hrdina propadne do světa své vlastní knihy, což zaručuje spousty vtipných a zajímavých situací a střetů. Těším se, protože knížka vypadá na pořádně humorné čtení.

A teď něco ze života. Určitě jsem už zmiňovala o tom, že pracuju v Lídlu jako pokladní, nikdy by mě ale nenapadlo že můj první měsíc bude až tak, řekněmě akční XD První den jsem během zaučování dostala k vybalování hodně neobvyklou paletu. Nejen že byla celá nakřivo, ale dokonce z ní teklo mlíka jak kdyby ji někdo podřezal, což bylo teda fak super. Celou cestu jsme si totiž nádherně značkovali a samozřejmě jsme to pak ještě museli uklízet, dokonalá práce navíc, štěstí, že tohle se prostě obyčejně nestává jinak bych se asi zbláznila vybalovat pořád něco takového. No a dneska chcípla elektřina, takže jsme museli z obchodu vyhnat lidi a jak se některýcm nechtělo XD a zamezit přístup těm kteří se tam cpali. Je neuvěřitelné jak moc se lidi cpou dovnitř i když jim několikrát oznámíte, že nejde elektřina takže prostě nefungují kasy, oni prostě nechtějí rozumět. Ignorace to je děs, a když už jsem u ní. Porouchal se nám i přístroj na odběr prázdných láhví, je jasné že jsme zavolali opráváře ale než ten dorazil nějakou chvíli to trvalo, jenže to prostě ti staří ochlastové co přitáhli plné bedny prázdných láhví nepochopí. Pořád si jen stěžovali, jenže to nechápou že každý přístroj se prostě může pokazit? A my prodavačky jim to bohužel neopravíme a opraváře opravdu nikde neskladujeme, ale co nadělat. Nejhorší je to, že někteří z nich vypadali i dost agresivně a vyloženě z nich bylo cítit že jsou protivní moc rádi a hádání si jednoduše vychutnávají. Je neuvěřitelné na jaké lidi člověk jako pokladní narazí.

Na blogu vyšlo Books in my thoughts o Bitter Demons.


Čtvrtek (21.5.)

Dneska jsem načala novou knížku a to Dítě Skály od Petry Neomillnerové. Je to moje první kniha od ní a jsem zvědavá, protože na její Tinu Salo si dlouho brousím zuby, takže chci vůbec zjistit jestli mi její styl sedne. Zatím je to hodně zvláštní, protože její vypravování mi příjde takové odsekané, ale děj mě docela zaujal, takže uvidím.

Ale hlavně, dneska jsem se po dlouhé době setkala se svou dlouhodobou kámoškou a dali jsme si skvělý pokec o všem možném a to kde jinde než v čajce. O jak mi chybí ty časy ze střední školy kdy jsme na intru u heřmánkového čaje prokecaly hodiny a hodiny a společně s Irčou tvořily Charlleeho tým. Zlaté časy. No a jelikož jsme se dlouho neviděly, předaly jsme si i dárečky za Vánoce, narozeniny i svátky, je to fajn když se to takhle nahromadí XD Já dostala samozřejmě knihy, jak jinak taky. Šestý díl Bleache, který mi chyběl a který mi byl samozřejmě slíben. No a pak román 47 róninů, na který se vážně těším, protože tenhle japonský historický příběh mám moc ráda a z čeho jsem nejvíc nadšená je Kodžiki. Páni, mytologii miluju a začátek téhle knihy je čistě mytologický, potom už následují dějiny jednotlivých císařů, ale i tak se vsadím že to bude nanejvýš zajímavé, už mi chybí jen Manjóshuu a budu naprosto spokojená =)

Taky jsem se samozřejmě vrhla i na pravidelnou dávku mangy.
Bleach: Bla, bla, bla. Hrdinové si mezi sebou utřídili kdo vlastně půjde s Ywachem na férovku a co mě naštvalo je, že fullbringáči budou někde v klídku a teple dřepět na zadku místo toho aby jim sakra šli pomoct! Tak proč je Kubo vůbec vytahoval na světlo světa když je jen někam dopraví a pak jsou k prdu? Proč nemůže své postavy využívat líp? Že já si za ty roky ještě pořád stěžuju, chjo... No, jinak se všechny světy pomalu ale jistě rozpadají, Aizen pořád chilluje v křesle a Kubo to zbytečně dramatizuje. Nulová epičnost a aby toho nebylo málo, Yoruichi Ichiga s jeho skupinou portla na úplně jiný místo, protože velkovýsotný Quincy zm*d dokáže palác nějakým vycucaným způsobem přemisťovat. Ano, proč ne? Proč závěrečný souboj zbytečně neodložit když to jde, že? Ale na druhou stranu, pokud to přinutí Aizen vstát asi bych nic proti neměla XD Celkově tedy byla kapitola děsivě nudná.
Naruto: Přituhuje. Sharingan týpek se vytasil s mangekyou, zajímalo by mě komu ty oči šlohl, a Naruto si s ním trochu zabojoval, což byla teda paráda. Ach, jak mi Kyuubi, ta liška podšitá chyběl! No a protože ho rudoočko nedával, objevil se nějakej červ nebo co to probůh bylo a teleportoval ho k jeho šéfovi, způsobem který hodně připomínal Obitův, tady něco sakra smrdí. Pak nastala děsně rozkošná scénka kdy Naruto se Saradou a Choujiho dcerou putovali k místu kde měl mít scuka se Sasukem. To jeho vzpomínání na dávný časy bylo děsně rozkošný XD XD No Sarada nakonec šla napřed, mrška, a byla na setkání s otcem tak natěšená že v sobě probudila sharingan, což je tak trochu lame, ale budiž no. Radši víc nekomentuju XD A překvapení dne? Sarada je š´tastná že vidí otce na kterýho si pomalu ani nepamatuje a Sasuke, poleno tupý, si myslí, že patří k těm záporákům. Bože můj, to nepozná vlastní dceru??? I když je pravda že byl občas trochu natvrdlej, hold Kishimoto trollí no, ale jsem zvědavá jak to bude pokračovat. Fakt mě tenhle krátký příběh zaujal.
One Piece: Ohohó, Sabo fakt vypadá nasraldovaně, ale není divu, jelikož Burges patří k Kurohigemu a ten jak víme zavinil to, že Ace umřel. Kdyby ho nechytil nevznikl by konflikt na Marinefordu. Doufám, že se dočkáme epic souboje. Samozřejmě Doffy to těm gladiátorům pěkně nandává, jeho upgradeovaná schopnost vypadá fakt brutálně, ty strunové chapadla jsou docela děsivý a samozejmě ho štve že ho zdržují nějací bezvýznamní foddeři. Mezitím Luffyho aliance v čele s Bartym likviduje otravné Doffyho poskoky a pomáhá lidem z ostrova, vtipné totiž je že se Luffy vzpamatuje za 4 minuty a Bird Cage smrští za tři. Není nad to když je časový limit proti vám, ale Roronoa se samurajem snad Bird Cage nějak zničí. Prostě potřebuju další kapitolu a to hned! Odo nenapínej!! XD

Na blogu mi přibyl Double unboxing mých goodreads knížek.


Pátek (22.5.)

Dnešek byl věnován nové knížce. Začala jsem s prvním dílem trilogie The Sector: Dangerous Evolution od Gregga Vanna. Je to taková sci-fi detektivka, alespoň podle toho co jsem zatím přečetla a moc semi to líbí. Ať už skvělý sci-fi nádech, sympatický hrdina a nebo neobvyklá slovní zásoba.


Sobota (23.5.)

V tento den jsem se po neuvěřitelně dlouhé době vrhla na One Piece anime, minule jsem skončila někde na konci Fishmen arcu a i když už anime není to co bývalo (strašně moc fillerů = výplně), strašně mi to chybělo, takže v brzké době jednoznačně zopakuju, už jenom proto, že následuje Punk Hazadr s Lawem a Smokeym. A na ten se vážně těším (i na Dressrosu).

Na blogu Bylo nebylo.


Neděle (24.5.)

Opět den vyhrazen na flákání, teda něco málo jsem psala, ale to ani moc nestojí za řeč. A hlavně, mořila jsem se s Letem obálkovým světem, nezdá se to, ale příspěvky do téhle rubriky vážně dají zabrat.

T-ARA - Bo Beep Bo Peep

25. května 2015 v 15:56 | Denisa Kwapulińská |  Hudba/O.S.T. = vše co mě inspiruje
Cuteness overload! Tohle je tak nechutně sladký až je to rozkošný XD Miow!


Letem obálkovým světem 9

24. května 2015 v 19:32 | Denisa Kwapulińská |  Letem obálkovým světem

S rudým nádechem...





Autumn Rose (Abigail Gibbs): Druhý díl upíří série Temná hrdinka. Hlavní hrdinka dílu prvního, Violet Lee, se jednoho dne potká s charismatickým Kasparem což zásadně změní její život. Nikdy nekončící večírky, přepych, elegance, ale za jakou cenu? Obálky má tahle série nádherné, nejsou přeplácané, příjemně ornamentální a barevně vyvedené. Ta z dvojky se mi ale líbí o něco víc než z jedničky.

Black City (Elizabeth Richards): Upíří a postapokalyptická young-adultovka. Vítejte ve světě kde odděleni vysokou zdí vedle sebe žijí jak lidé tak Temní, to ale nic nemění na tom, že je jejich vzájemný vztah velice křehký, obzvlášť po nedávno proběhlé válce. Ash Fisher je poloviční Temný a Natalie Bunchananová je dcerou Emisara, co se ale stane když se tito dva mladí lidé do sebe zamilují? Cover mě prostě uchvátil na první pohled a je to originální.

Every Other Day (Jennifer Lynn Barnes): Paranormální urban fantasy. Ještě včera byla Kali úplně normální holka ale pak se z ní každých 24 hodin stane predátor, lovec démonů, zombie a jiných nadpřirozených příšer. Proč je tomu tak? To neví. A úplně nejhorší je když zjistí že jedna její spolužačka je označená, přičemž její démonobijecký záchvat je v nedohlednu. Další z perfektních coverů, přesýpací hodiny, červená krev, příjemné písmo. Prostě opět jednoduchost.

Foundation a Horde (Ann Aguire): Zombiecká trilogie Razorland. Lidé kteří přežili hrůzy válek a nemocí se teď schovávají pod New Yorkem v enklávách. Deuce a Fade spoelčnými silami bojují proti světu s novými nebezpečími. Obě obálky jsou nádherné. Foundation je k úvodní povídce a hrozně se mi líbí její kresba, zatímco Horde už působí náležitě hororově.

Misfit (Jon Skovron): Urban fantasy nadupaná mytologií a démony. Jael Thompsonová má tu smůlu že se ji nedaři nikam zapadnout i když už vystřídala mnoho různých škol, jednoduše je pořád outsider. Ničemu nepomáhá ani fakt, že její otec býval knězem, takže ji nedovoluje chodit nikam s kluky a smí se hlásit jen na přísně katolické školy. No a její matka, ta byla asi pět tisíc let stará démonka. Ale jakmile dosáhne věku šestnácti let začíná v sobě objevovat zvláštní schopnosti a samozřejmě má v patách hordu krvelačných démonů. Další skvělá a jednoduchá obálka, kde je prakticky jen velmi jednoduché pozadí a to co je mistrně vyvedeno je název knihy. A to se mi fakt líbí.

Paprika (Jasutaka Cucui): Velmi známé sci-fi dílo, které pojednává o psychoterapeutce Atsuko, která je schopna manipulovat se sny svých pacientů, vstupovat do nich a na jejich základě vypracovat psychoanalýzu. Samozřejmě to všechno dělá jako tajuplné alter ego Paprika. Tohle dílko má spoustu vydání, ale zrovna u tohohle se mi obálka líbí asi nejvíce.

The Butterfly Clues (Kate Ellison): Mysteriózní young-adult. Penelope vždycky milovala sbírání krásných věcí, ale poté co ji zemřel bratr se její shromažďování povážlivě zhoršilo. Pak ale jednoho dne koupí nádherný přívěsek ve tvaru motýla a zjistí, že patřil nedávno zavražděné dívce známé jen jako Sapphire, netrvá dlouho a penelopenina obsesivní mysl si usmyslí, že musí záhadu vyšetřit. Obrys motýla a rudá v pozadí... no motýlků dnes bude hodně =)

The Mime Order (Samantha Shannon): Druhý díl Kostičase, úžasné a originální fantasy. Líbí se mi jakým stylem se obálky této série ubírají a mám pocit, že se mi tato rudá líbí dokonce víc než Kostičasově modrá.

The Other Life (Susanne Winnacker): Zombácká young-adult dystopie. Už jsou to tři roky co Sherry viděla denní světlo. Tři roky co se její rodina zavřela v bunkru před nebezpečím na povrchu. Ale protože jim začínají docházet zásoby jídla bude se muset společně se svým otcem vydat nn povrch. Tam naleznou úplně jiný zdevastovaný svět obývaný zmutovanými Weepery. Budou schopni přežít? Další jednoduchá a motýlková obálka.

The Space Between (Brenna Yovanoff): Young-adult fantasy. Můžete v sobě objevit lásku když je všechno kolem vás chladné a železné? Daphne je napůl démon a napůl padlý anděl, dcera Lucifera a Lillith. Její život je tak nějak nudně stejný do té doby než je její bratr unesen, s pocitem viny se ho vydává pátrat i na povrch, kde žijí lidé. Cover který naopak není zas až tak jednoduchý, z jehož každého detailu až přecházejí oči, jednoznačně nádherná práce.

Bylo nebylo 14

23. května 2015 v 18:27 | Denisa Kwapulińská |  Bylo nebylo

Takové zajímavé meme, kdy zvěřejňujete první větu knihy, kterou právě čtete. Narazila jsem na něj na blogu Kathsworldofbooks a rozhodla jsem se, že ho budu zveřejňovat každou sobotu.


,,Co nám udělají, paní Myro?"


Z první věty číhá hrozba a člověk chce prostě vědět o co se jedná a co se stane.

Double unboxing

21. května 2015 v 19:22 | Denisa Kwapulińská |  Unboxing
Přináším další unboxing, tentokrát však hned dvou balíčků najednou, protože se mi tak nějak krásně sešly. První mi totiž přišel v úterý (19.5.) a druhý dokonce včera. Jedná se o zajímavé výhry a vtipné je, že úterní knížku jsem vůbec nečkala tak rychle zatímco tu včerejší jsem skoro už považovala za ztracenou jak moc se loudala.


No, tohle jednoznačně vypovídá o tom, že je to zahraniční, konkrétně z U.S.A. docela se na tom balíčku ta cesta i podepsala, světoběžník jeden.