Divotání

30. listopadu 2015 v 9:42 | Denisa Kwapulińská |  Knižní

Původní název: Unhinged
Autor: A.G. Howardová
Překladatel: Magdaléna Stárková
Série: Šepotání, 2/3?
Počet stránek: 428
Datum vydání: 2015 v ČR (2014 v U.S.A.)
Nakladatelství: CooBoo
Typ: Pevná vazba
Žánr: fantasy, young-adult, romantika


Alyssa se vrátila zpět domů, bohužel pro ni ale situace v Říši Divů zůstala nedořešena. Nejen, že musí přežít fakt, že se ji Morfeus snaží zatáhnout zpět do víru šílenosti, ale ani Červená neřekla své poslední slovo. Krom toho její lidská a podsvětnická stránka mezi sebou neustále soupěří a idylka se Zachem taky není úplně podle jejich představ.

Autorčin styl: kniha by se četla dobře, kdyby mě všechno v ní neiritovalo nad únosnou mez. K čemu to Alyssino násilné opakování toho co se stalo v jedničce? Brala bych nějaké krátké zesumírování a hlavně kdyby bylo v kostce, ale v tomhle případě jsem si připadala jako by autorka počítala s tím, že jsem takový idiot, že si něco tak primitivního zapamatovat nemůžu, takže mi to musí zopakovat. Dále tu máme opětovné masivní popisy toho jak jsou oba mužští protagonisti skvělí, nádherní, svalnatí a podobné kecy. Jednou, dvakrát ano, ale přílišné slintání mi leze krkem, protože po pravdě, většina Alyssiných myšlenek je tohohle typu a to k nějakém příběhu či vývinu nijak nepomáhá, spíš se tím jen vyplňuje prázdný prostor a že té výplně je! A když jsem nakousla popisy, máme tu Alyssinu úchylku na popisování oděvů, které je ale stějně povětšinou natolik krkolomné, že si dané oděvy nedokážu vůbec představit (a vůbec who fucking cares?). Řekla bych, že Divotání je jedna taková masivní výplň, velká díra v ementálu, příliš mnoho ničeho a málo něčeho.

Postavy, ach postavy. Nemůžu říct, že bych je v Šepotání vyloženě žrala, ale třeba Morf mi byl sympatický svou intrikářskou a tajemnou stránkou, jenže to co Howardová postavám provedla v Divotání je na odstřel. Už od první stránky jsem nevěřila vlastním očím, jako by jim všem někdo vycucl mozky. Zach se chová jako naprostý idiot, v Šepotání by pro Alyssu udělal první poslední a tady si klidně odejde uprostřed rande, protože interview. WTF? Z Morfea se stal vyloženě patetický panák, který se místo na intriky soustředí na Alyssu, což ho hrozně degraduje. Nevím jak vám, ale mě jeho rádoby bad boy styl příšel děsně k smíchu, obzvlášť pokud beru v potaz, že žil mnohem déle než Alyssa, takže jeho teenagerské pokusy byly dost mimo mísu. A pak je tu samozřejmě Alyssa, ach bože, proč? Proč? Dělá jednu tupou chybu za druhou, žárlí na Zachovu novou múzu i když sama běhá za Morfem jak pejsek, a ta její nerozhodnost, vážně jsem měla chuť ji proplesknout. Nemluvě o tom, že se z ní stal nechutný sobec, kterého bych nejspíš asi měla litovat. Jenže sorry, tohle se nekoná. Jediný kladný vývoj tak prodělala Alyssina matka a musím říct, že její část příběhu mě opravdu zaujala a bylo to nečekané spestření.

Příběhově, no, nic moc. Morfeus se snaží Alyssu přesvědčit aby se vrátila do Říše Divů, víc jak třičtvrtě knihy, teprve pak se začne dít něco zajímavého, víceméně. Jak jsem už psala, tenhle díl je vata a to jedna z nehorších (podobně jako Utrpení ze série Andělé...). A při tom to mělo spoustu potenciálu, Morfeus ve škole? Ten nápad zněl skvěle a dokonce by mi ani nevadila absence Říše Divů, právě naopak, ráda bych si užila změnu prostředí, jenže ta byla bohužel využita k násilné romatice. Závěrené rozuzlení bylo k smíchu, Morfeova intrika stylu: chtěl jsem aby sis myslela, že si myslím, že si myslíš co si myslím že si myslíš na mě opravdu nefungovala. Stejně jako ty amatérské pokusy na hru kočky s myší, jenže tady byla nulová chemie, nulová akce, jakýkoliv normální důvod a bylo to patetické. Na druhou stranu když se postavy začnou soustředit místo vztahů mezi sebou na příběh opět se to zlepší a vyloženě konec tohohle dílu ve mě opět vzbudil naději, že by se to mohlo vrátit k tomu jaké to bylo na úplném začátku.

Závěrem. Ne, takhle prostě ne. Co je to za trend, že když píšu sérii, tak z některého dílu (zpravidla druhého) udělám tak nechutnou vatu, že je to výslovně trestuhodné? Z Divotání se tak stal kýbel patetičnosti smíchaný s oceánem nudného a zbytečného žvatlání. Bravo.

Hodnocení: 5/10
Hodnocení obálky: 3/5


Bonus: Myšlenky, které se nevešly
1) Už od začátku se mi to nelíbí, ve všem se strašně tlačí na pilu, hlavně vztah AlyssaxMorfeus, jde vyloženě vidět, že autorka chce aby spolu skončili a že spolu s vysokou pravděpodobností skončí, a takhle očividné by to být nemělo, když už mám trojúhelník, čtenáři by měli pochybovat kdo s hrdinkou zůstane ale tady je to jasné jak facka...

2) Vadí mi Alyssin vztah k matce. Když byla v blázinci, tak se na ní vždycky těšila a stýskalo se jí, jenže když je teď máma doma, tak ji najednou do všeho kecá, co má a nemá dělat. Bože Alysso ty jsi tak rozmazlená až to bolí! Prostě je to hrozně špatně napsané a Alyssa tak v mých očích klesá pomalu hloub a hloub.

3) Typický důsledek ztráty paměti nějakého hrdiny: hrdinka si znovu musí získat jeho důvěru, popřípadě dumá nad tím jestli mu má znovu sdělit své příšerné tajemství, klišé nad klišé, v tomhle podání = katastrofa.

4) Alyssina temná stránka je na nervy lezoucí. Aneb všechno svalíme na temnou stránku! Miluje Morfea? Může za to temná stránka. Je sobec, rozmazlený floutek? Může za to temná stránka! Chová se jako idot? To přece kvůli temné stránce! Ugh...

5) Pořád nechápu proč je Alyssa do Morfea tak zažraná. Má ho hrozně zidealizovaného a při tom ji, když byla malé dítě, jen pořád buzeroval (nebreč, dělěj to pořádně, jestli spadneš chcípneš a já tě chytat nebudu...). Vlastně ji pořád do všeho nutí, většina toho co Alyssa udělala a pro co se rozhodla je jen proto, že ji k tomu Morf donutil a nevím, nelíbí se mi, že k takovým věcem nedošla z vlastního rozhodnutí.

6) Konec zajímavým a svébytným nápadům autorky, většina z nich mi přišla kýčovitá až běda.

7) Někdo ji obvinil z toho, že do školy vpustila mravence? A pak založila požár? A ještě ji za to vyloučili? Jen tak? Bez důkazů? A co presumpce nevinny? Nebo to tak v americe běžně funguje? Že stačí když někdo řekne, že někoho viděl na tom místě kde se to stalo, takže to asi mohl udělat?

8) Typická degradace rodičů, protože dobrý rodič je pro teenagera příliš dobrý, takže z něj udělám trotla aby si teenagerská dušička mohla stěžovat na to, jak je svět nespravedlivý.

9) Zvrat Morfeus a Slonovinová byl tak přexponovaný, že jsem se musela smát. Mám dojem, že se v těch svých intrikách autorka sama zašmodrchala.

10) Už ani ta rivalita mezi Zachem a Morfeem mě nebaví, je otravná, všichni jsou otravní, celá tahle kniha je otravná. Prosím ať je tohle jen syndrom druhého dílu (tzv. second book in series = 10 shits out of 10 shits, no fucks given).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama