Divergent

24. prosince 2015 v 19:48 | Denisa Kwapulińská |  Knižní
Český název: Divergence
Původní název:
Autor: Veronica Roth
Překladatel:
Série: Divergent, 1/3
Počet stránek:
Datum vydání: 2011 v U.S.A.
Nakladatelství: Harper Collins
Typ: e-book
Žánr: sci-fi, dystopie, young-adult, romantika, akční


Vítejte v dystopickém Chicagu, ve kterém je společnost rozdělená do několika frakcí. Dauntless/Neohrožení, Abnegation/Odevzdaní, Amity/Mírumilovní, Erudite/Sečtělí a Candor/Upřímní. Hlavní hrdinka Beatrice se zrovna ocitá ve věku ve kterém se bude muset rozhodnout do jaké frakce se začlení ale ani potom to nebude procházka růžovým sadem. Bude si muset projít několika koly rozřazování, je tu hrozba toho že se může stát odpadlíkem, ukáže se že v jednotlivých frakcí nefunguje vše tak úplně jak bylo původně myšleno a je tu především hrozba toho, že se celý systém může zhroutit. Prostě pohoda.

Upřímně musím děkovat všem svatým, že jsem si před tím než jsem se do téhle trilogie pustila přečetla několik záporných recenzí, protože bez nich bych asi utrpěla velmi ošklivé zklamání. Nicméně i přes to, že jsem neočekávala nic světoborného, mě mnoho věcí na téhle knize neuvěřitelně iritovalo, a těch irirtujících poznámek se nakonec sešlo tolik, že mi zabraly pět a půl stránky. Zkuste si pak z toho napsat nějakou normální, smysuplnou recenzi.

Autorčin styl vypravování i psaní je dobrý, bavil mě, má šmrnc, zaujme a všechno rychle utíká, ale kniha bohužel není jen o stylu (asi jako dobrý film není jen o speciálních efektech). Zpočátku tu také máme spoustu otázek, které udrží pozornost, nicméně na mnoho z nich se odpovědí nedostane. To sice není podmínkou, ale aby daný svět zaujal čtenáře více, je nutné ho průběžně rozšiřovat. Opovědět na jednu malou otázku, objevit nějaké tajemství, nebo objasnit fungování, ale zároveň tím přinést otázky další. V tomhle ale Divergence všeobecně selhává. Byť tedy měla autorka nápad s velkým N, nedokázala ho dostatečně rozvinout, dát mu správnou míru věrohodnosti a bohužel si ani neudělala základní průzkum, a to u spisovatele považuju za velmi amatérský přístup.

Postavy pro mě byly velkým problémem. Hlavně Tris. Zpočátku mi vlastně ani nevadila, její charakter ještě nebyl dostatečně utříděn a samotná postava se chovala poměrně uvěřitelně. Tudiž byla se všeho nového překvapená, zmatená a podobně. To jsou pochopitelné reakce, ale jakmile začalo soutěžení, rozřazování, trénink, její postava udělala obrat o 360 stupňů. K horšímu. Uvědomila jsem si že s ní nedokážu soucítit. Proč? Působila hrozně odosobněně, umělě, roboticky a chladně. Chápu že chtěla něčeho dosáhnout, obzvlášť když beru v potaz to v jaké frakci předtím byla, ale takhle hned zkraje odhodit všechny konvenkce kterými byla učená odmalička? Ne, takhle to nefunguje. Byla by mi sympatická kdyby se její divergentní složka v ní neustále hlásila, kdyby měla občas utkání něco udělat, kdyby něco udělala. Ale prakticky skrz celou knihu je z ní jen a jen Dauntless, a to z ničeho nic. Lidská osobnost se nedá změnit pohou vůlí během pár hodin! To je prostý nesmysl. Krom toho veškeré její jednání mi bylo velmi proti srsti. Šla si tvrdě za svým a to dokonce přes mrtvoly, přes své vlastní kamarády kteří ji mnohokrát pomohli (odhodlání je dobrá věc, ale k čemu je vám odhodlání když zůstanete sami a všichni se k vám obrátí zády?). Neustále se snažila být strašně cool, silná a úžasná a tím naprosto pohřbívala svou přírozenost a já nemám ráda lidi kteří se přetvařují, kteří ze sebe dělají to co nejsou. Vadilo mi jak smýšlela o ostatních, jak nízce mluvila o lidech kteří projevili nějaké city, jako by byli nějaký odpad který si nezaslouží žít, kteří by udělali nejlépe kdyby nejspíš umřeli. Krom toho mi její citová složka přišla prakticky nijaká, byla jak robot: najít, zajistit, zničit. Který šestnáctiletý teenager se v situaci kdy opustí rodinu s kterou žil celý život a je hozen do šílené frakce kde se všichni šplhají přes sebe aby něčeho dosáhli bude chovat jak robot? Kam utekly Trisiny city? Stýskání se po rodině, bratrovi, přátelích z frakce, soucítění s jejími přáteli ve zbrani? Ta holka víc jak polovinu knihy myslí jen a jen na sebe, popřípadě na Čtyřku, ale to neberu, protože on je nutná romantická složka příběhu. Tak to potom pardon, ale s takovou kariéristickou, sobeckou krávou mám soucítit, krávou která ani nepomůže svým kamarádům? Ne, ne a ještě jednou ne. Rothová, silná hrdinka neznamená že to bude sobecká bitch, která se k přátelům obrátí zády když to potřebují, že zapomené na své milující rodiče, že bude lézt přes mrtvoly aby něčeho dosáhla a že lidi kteří si z ní udělali legraci zkope do bezvědomí! Silná hrdinka by byla nad věcí, silná hrdinka by pomáhala svým přátelům i kdyby jí to mělo uškodit, protože silná hrdinka si je vědoma že přátelství je důležitější než nějaká pitomá frakce plná idiotů. Silná hrdinka by porušovala pravidla aby všem pomohla, byla by rebel, poslala by Erika s jeho názory k čertu a vytřela by s ním podlahu, silná hrdinka by pravděpodobně opustila Dauntles hned co by pochopila jak to tam chodí. Silná hrdinka by pro své rodiče truchlila a nehodila jejich smrt asi pět vteřin poté za hlavu!! Prostě, autorčino pojetí hrdinky mi nesedlo a to se prostě pak sakra blbě čte!

Čtyřka, okamžitý love interest hlavní hrdinky. Vymakaný boreček, který si myslí kdovíjak není cool s těmi svými rádoby dobrými hodnotami, ale mě přišel neuvěřitelně ubohý (obzvlášť když hlásal ty svoje názory ale aby pro ně něco udělal to ho vůbec nenapadlo, zbabělec). Další typický kluk, s kterým hrdinka prožívá romanci, který není nijak zvlášť originální, jehož charakter vám nemá absolutně co říct, a ano opět daddy issues. Jako bych o tom nemluvila v sérii Šepotání, že jo Zachu. Jako vždy chemie mezi nimi byla nulová, jejich vztah byl vycucaný z prstu a neměl jakékoliv opodstatnění. Prostě nějaký vztah tam být musel protože young-adult.

Naštěstí jsou ostatní postavy většinou zajímavější než ústřední dvojice. Ať už je to Christina která mi byla mnohem sympatičtější než robobitch Tris, nebo třeba Eric, jehož charakter považuju za nejrozvinutější v knize. I když to byl hajzl, jeho postava měla smysl, měl své vlastní pojetí pravdy, ukázalo se že to není jednodimenzní charakter jak se mohlo na počátku zdát a opravdu bych ocenila kdyby se později ukázal dál a jeho charakter doznal větší role než doteď, protože Eric má sakra velký potenciál.

Příběh. Ach ano, ten jsem musela na začátku hledat lupou a i tak jsem selhala. Na začátku prostě nic co by ukazovalo na nějakou smysuplnou příběhovou linku není. Ok, Tris se dostala do Dauntless frakce a snaží se v ní zůstat aby v ní mohla prožít fajn život. Ehm, to je vše? Po víc jak polovinu knihy opravdu ano a upřímně je to místy docela nudné a nebýt autorčina stylu který je svižný asi bych se u toho zasekla na dost dlouho. Nějaký ten náznak příběhu se ukazuje až na konci, kde zjistíme kdo jsou ti zlí, jaký je jejich záměr a to že proti nim hrdinka a její sidekick musí bojovat. To že tu nic nemá příliš velký smysl je věc druhá. Upřímně, tahle kniha má tak neuvěřitelně nepropracovaný svět až to bolí.

Frakce byly velmi dobrým nápadem a do dystopického světa padnou jako ulité, nicméně když se nad tím člověk zahloubá, smysl to nedává. Upřímně řečeno je ten systém postavený úplně na hlavu a absolutně jsem nepochopila že mohl fungovat tak dlouho. Už jenom ten fakt, že je roztříděn podle lidských předností, přičemž jeden člověk může patřit jen do jediné, ale dá se člověk charakterizovat jen jako odvážný nebo upřímný? Samozřejmě že nedá, protože každá lidská bytost je ve své podstatě divergentní. Není jednoznačně dáno že se jedna lidská bytost bude ve všech situacích kterým bude vystavena vždy zákonitě chovat přátelsky, nebo odvážně, pravdomluvně nebo třeba mírumilovně. Vy byste to dokázali? A už jenom z tohohle hlediska je celý systém nesmyslný a pravděpodobně by se po několika letech zhroutil, stačí se podívat do historie. Další věc která mi moc neseděla by vznik samotného systému. Vše vlastně začalo proto aby se předešlo válkám, ale je opravdu separace obyvatelstva do odlišných skupin zajištěním, že nebudou vznikat konflikty, tedy např. války? Ne, spíš naopak. Separace + odlišný vždycky zákonitě vede ke konfliktům. Lidé si vždycky budou závidět to co jiní mají a oni ne, popřípadě se kvůli tomu co mají a jiní ne budou cítit nadřazeni. Správnou úvahou by naopak bylo kdyby každý člověk v systému měl mít všechny kladné charakteristiky, tedy být odvážný, mírumilovný, sečtělý, odevzdaný a upřímný. Protože kdyby všichni měli všechno, nikdo by si neměl co závidět a nikdo by nebyl víc než ostatní, nicméně ani takhle by to nefungovalo, protože lidi jsou lidi a mají chyby. Utopie je prostě nemožná pokud započítáme lidský faktor, proto je to taky utopie, a proto taky existují dystopie.

Celkově, dystopie se zajímavou premisou, ale absolutně nedotaženou. Postavy jsou velmi neoblíbitelné a sobecké, svět je jeden velký ementál, nic nedává smysl a hloupost některých rozhodnutí je do nebevolající.

Hodnocení: 6,5/10



Bonusový materiál: Připomínky které se nevešly
- samotné rozhodnutí se do jaké frakce nakonec budu patřit je vskutku velice hygienické, mimochodem, co když někdo nemá odvahu se říznout?
- haha, tady si někdo plete odvahu s čirou idiocií jak vidím, nebo by mě snad někdo označil za odvážnou kdybych si vykročila na dálnici a kličkovala mezi jedoucími auty a ohrožovala nevinné životy? o tom pochybuju... mimochodem, když to dělají často neznamená to, že to pak s odvahou už nemá nic společného? a vůbec! Dauntless očividně vůbec neřeší že u toho někdo může umřít! To je jim lidský život až tak ukradený? Ve společosti která byla založena aby nebyly války tudiž předpokládám aby nikdo zbytečně neumíral? Tady se něco hodně zvrtlo...
- a jak třeba řeší to že člen Dauntless/Neohrožených se třeba v nějaké situaci projeví jako zbabělec? Vždyť člověk nikdy nemůže být za každé situace odvážný a nebojacný, člověk je zkratový, dělá chyby, a i když je pečlivě trénovaný může se prostě při nějaké situaci projevit jako zbabělec nebo zpanikařit. Stejné je to u Upřímných nebo Odevzdaných, lidé se mění, nejsou nemění, nejsou to roboti naprogramováni k tomu aby se pořád cítili jen takovým a takovým způsobem. Něco takového by se dalo vzít v potaz jen u silně psychicky nemocných a labilních jedinců, popřípadě kdyby jejich emoce byly kontrolovány nějakým způsobem (medikamenty, léky, operace, cokoliv, pusťte si Equilibrium, moc dobrý film a rozhodně líp propracovaný, i když chyby má samozřejmě taky =)) Prostě jak říkám, autorka si to moc nepromyslela a absolutně vypustila to jak člověk reálně jedná a funguje
- opravdu moc moc chci vědět co je to tajemné nebezpečí za zdí, které bylo odváto do nenávratna, jedině že by to bylo dystopické klišé č. 1., držím lidi v určité komunitě, jsem jejich velký kápo a aby mi nezdrhli, či se proti mě neobrátili, budu jim namlouvat, že tam venku je nebezpečno tudiž tam nebudou chtít čmuchat a nezjistí pravdu o tom, že se tam vlastně nakonec žije asi stokrát lépe než doma
- Abnegation/Odevzdaní milují jednoduchost, nicméně celou dobu se nás kniha snaží přesvědčit, že to co je jednoduché není pěkné, že jednoduchý, prostý život je ošklivý, nenaplňující a takové podobné kecy a to není pravda! člověk může být prostý, žít jednoduše, nemusí být sobecký a bohatý a přesto může mít velice krásný a naplňující život! Prostě autorčina fylozofie se mi vůbec nelíbí
- tak nějak nechápu to, že jen určitá frakce může dělat určitou práci, jen Odvážní můžou být vojenskou složkou, jen Mírumilovní pěstují ovoce atd, jen Sečtělí učí ostatní a mají vědecké funkce, no kdyby se podle toho řídil náš svět tak se můžem rovnou zakopat. Umíte si představit, že by politici byli Odevzdaní? Že by se snažili vyhovět všem, opakuji všem složkám populace jednotně? To si raději nechci představit i když to zní dobře. Nebo že by policisté byli Neohrožení? Mám pocit, že policejní násilí by sakra vzrostlo, nehledě na to, že bychom tu díky tomu měli plno pošuků co by se snažili kopírovat nemožné hollywoodské filmy a nebo Kobru 11 (umíte si představit kolik peněz by odešlo ze státu do těch nehorázných škod??? XD).
- vzájemná nesnášenlivost mezi frakcemi je hmatatelná byť tenhle systém byl stvořen aby předešel konfliktům, no jak je vidět, tohle se jim nezdařilo...
- páni, rozhodováni Tris bylo tak napínavé a no tak nějak bylo jasné že si nezvolí Abnegation, protože, o čem by pak kniha byla? o tom jak se každému koho potká snaží vyhovět, wow, to bylo fakt fajn!
- Aha takže Odpadlíkem se stane ten který neuspěje ve zkoušce, například ze zcela pitomých důvodů, jako nestihne včas naskočit na vlak, co když mu uklouzne noha? Co když zakopne? Stane se Odpadlíkem jen kvůli tomu, že se správně nedíval pod nohy? Tenhle systém vážně nemá chybu. Mimochodem k čemu jsou vlastně ti Odpadlíci? Proč musí nějací zákonitě vznikat? To nedává vůbec smysl. Nemělo by v mírumilovném a spokojeném společenství být prioritou aby nikdo netrpěl? Vždyť si tímhle ta komunita podkopává pod sebou vlastní nohy, to je nenapadlo, já nevím, že se to jak s nimi zachází Odpadlíkům líbit nebude, to si doslova říká o nepokoje či občanskou válku, ale no, v téhle knize tu očividně nikdo nemá mozek, protože to ještě nikoho za ty roky nenapadlo. Ach bože, Rothová, ty by sis měla přečíst trochu té historie abys pochopila jak lidé fungují v dlouhodobějším hledisku ve větších společenstvích...
- tak přece jen někdo při tom vyskakování z vlaku umřel, ale víte co, no a co? Jsem šestnáctiletá teenagerka, právě jsem se rozloučila s rodinou a asi ji už v životě neuvidím, naskočila jsem do rozjetého vlaku, viděla jsem mrtvolu člověka stejně starého, ale stejně to se mnou ani nehne, protože mám asi tolik emocí jako hromada kamení
- miluju logiku téhle věci! první test? naskoč a seskoč z rozjetého vlaku (žádné jištění), druhý test? skoč do temné díry kde nevíš co na tebe čeká, ale no je to stejně jedno protože tam dole čeká síť, ach bože, takže je v pohodě že lidi umírají při naskakování do vlaku což je asi tak tisíckrát nebezpečnější než skok do nějaké šachty, ale ta už musí být pojištěná aby si náhodou někdo neublížil, ehm? nemělo to být náhodou naopak??
- hrdinka doslovně a do písmene padla do náruče svému zájmu romantické lásky
- opakuji, odvaha není o tom že budu čelit nebezpečí nebo bolesti, nejodvážnější je totiž ten kdo se nejvíc bojí a přesto tu věc, ze které se třese, kterou nechce udělat a před kterou by nejraději utekl, stejně udělá. Odvážný není nějaký super mohutný bouchač který bojuje proti malému a slabému týpkovi a vyhraje. Odvažný je ten malý slabý týpek, který se i přes všechny nevýhody které má, i přes to že ví že prohraje, tomu bouchačovi postaví. Tohle je pro mě pravá podstata odvahy.
- vítejte v komplexu Dauntless aneb místo kde můžete spáchat vraždu tisícem a jedním způsobem a stejně na vás nemusí padnout podezření, protože to může být bráno jako nehoda když sakra nikde namají nutné bezpečností prvky jako např. zábradlí, assassínů to ráj. Zajímalo by mě jaká je tu nehodovost a úmrtnost... to ale musí být statistiky...
- ale no tak! banda šestnáctiletých děcek obého pohlaví v jedné místnosti? ví vůbec někdo co by z těch jejich rozbouřených hormonů vzniklo? To raději ani nechci vědět. Možná jsou to pořád děcka, ale hormonům nenakážeš...
- moment, to že se připravím na nějaké nebezpečí znamená že jsem zbabělec? a já vždycky myslela, že když se připravím na něco nebezpečnho (třeba když chci slézat skálu taky si na ni nehupsnu jen tak z hecu ale promyslím si trasu apod.) tak to znamená že mám mozek
- autorka očividně o výcviku jakýchkoliv speciálních složek či jednotek nemá ani páru, protože to její fackování teenagerů mezi sebou je směšné, ženská dělej si průzkum když o něčem píšeš! Kde je zlepšení výdrže? Z čeho jim narostou svaly? (a tím že budete pár týdnů někoho mlátit nebo sebou držkovat o podlahu vám opravdu svaly nenarostou) also střílet se za pár hodin taky nenaučíte a vůbec reálnou zbraň byste ani několik hodin v kuse napoprvé neudrželi, zaprvé průměrná .45 váží skoro kilo, tudiž by se vám po pár hodinách míření a střelby pěkně proležela v ruce tudiž ke konci výcviku byste sotva byli schopni správně zamířit na terč protože by vaše ruce byly sakra unavené, tudiž sotva byste ke konci byli schopni zasáhnout terč jelikož by bylo težší a těžší zamířit, a já mluvím z vlastní zkušenosti byť jsem střílela jen ze vzduchové pistole. To samé s vrháním nožů, techniku se za pár hodin nenaučíte, to chce cvik
- also, autorka pravděpodobně neví absolutně nic o zbraních, což je vzhledem k tomu že píše akční dystopii dost zásadní, ehm, problém když tu lidi zbraně používají!! Four flips the gun in his hand, presses the barrel to Peter's forehead, and clicks a bullet into place. Moment moment clicks bullet into place? To používá revolver nebo co? Podle jejího popisu absolutně nevím jak si mám ty jejich zbraně představit...
- Začínám mít podezření, že největší odvahou by bylo poslat Dauntless v čele s Ericem vy víte kam, proč se tady vlastně nebere ohražení se, vzdorování autoritě, projevení vlastního názoru jako odvážné? protože když odporuju veliteli taky jsem svým způsobem odvážná jelikož se nebojím projevit svůj názor ne??
- ehm, nevím jak dlouho ta jejich komunita funguje, ale no, nejspíš hodně dlouho? kolik obyvatel tam mají? moc asi ne, a no, křížením se mezi sebou pokud tam k nim nepřichází nikdo nový jaksi vede k degeneraci genetického materiálu, víme? (proto taky mnoho královských rodin trpělo růlznými nepříjemnými nemocemi když byli všichni víceméně příbuzní) I když to by docela jednomyslně potvrzovalo proč jsou tak všichni tak tupí, jednoduše zdegenerovali XD
- Edward se stal Odpadlíkem jenom proto že ho někdo zranil, dobře přišel o oko, ale já nevím, kdyby ho ošetřili tak by mohl pokračovat ne? takže v čem vlastně ten jejich výběr spočívá???
- mimochodem ti co se jako Dauntless narodili vždycky cestovali vlakem že? ale co když neměli dost odvahy do něj naskočit? co se stalo s nimi? jejich rodina je prostě odkopla? a co ti co jsou zranění nebo staří, s těmi dělají co? pošlou je do kafilérky?
- když člověk musí předstírat slabost aby ho lidé nešikanovali, haha, Rothová, ty o šikaně asi nevíš vůbec ale vůbec nic co? šiknou trpí vždycky ti kteří jsou slabí, a kteří se svým trznitelům nepostaví, všichni si vždycky vybírají nejslabšího jedince k šikaně ne toho nejsilnějšího, tohle je fakt padlý na hlavu XD XD
- když je smrt postav k uzoufání zbytečná, aneb Tris jako ledová královna zavinila Allovu smrt, kdyby měla kouska citu snažila by se mu pomoct, protože kdyby mu věnovala pozornost určitě by to nedošlo tak daleko, doufám, že jí bude strašit až do konce jejího života, zasloužila by si to mrcha! jinak bez mrknutí oka zabít svého přítele který byl notabene ovládaný nějakým přípravkem takže nevěděl co dělá, WTF? ona rozhodně není Neohrožená, protože tohle bylo nanejvýš zbabělé, šlo jí jen o její vlastní krk a kašlala na toho chudáka který ani nevěděl co dělá, ale místo toho aby se snažila utéct a vyhnout se mu, tak se na to prostě vykašlala a raději ho zastřelila, ne fakt s ní sympatizovat nemůžu
- čím jsou Divergetní tak speciální krom toho že jsou divergetní? co je na nich jiného a proč? bude to někdy vysvětleno nebo je to tak prostě proto že to tak prostě je?
- ke konci padají všechny zažité věci, aneb všichni jsou odvážní, všichni umějí střílet, a všichni tak nějak zbytečně umírají, jo proč ne, do hajzlu s logikou, ta tu nemá co dělat
- ah no jasně, oba přežili masakr, oba málem umřeli, Tris umřeli rodiče, zabila svýho kámoše a co je ta první věc když se ocitnou o samotě? slabký romantický kecy, ale prosím vás, normální člověk by na takový prkotiny ani nepomyslel protože by byl v šoku! tohle není přestávka ve škole kde po sobě můžete vrhat sladký úsměvy!
- also, co je ta nejchytřejší věc na světě? vzít sebou super nebezpečný program co dokáže ovládat lidskou mysl pomocí iluzí místo toho aby byl zničen! jenže kdyby ho zničili tak by jim ho nikdo nemohl v pozdějších dílech ukradnout nebo se o to alespoň pokusit... ach jo, proč já ohle dělám?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lori Lori | Web | 5. ledna 2017 v 12:44 | Reagovat

Píšeš mi z duše! Mňa na tú knižku nahovorili spolužiaci a skoro som sa pri jej čítaní rozplakala a konečne to niekto zhrnul! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama